Názory k článku Jak přežít samostatné stolování dětí

Taky mám takovou zkušenost. Mám dceru 13 měsíců. Byla doba kdy to bylo horší (než jsem začala vařit naši stravu i pro ni), teď se to trochu zlepšilo.

Jo, tak to je, jako bys mi psala z duše!
Pro našeho Kubču bylo cca do doby od roku věko do cca před 14-ti dny jídlo prostě šílená, ale šílená VOTRAVA! Protože proboha proč by měl sedět a něco si cpát do pusy, když je přece daleko zajímavější lítat všude možně a krámovat šuplíky, jezdit s autíčkama, koukat na letadla na nebi, no prostě cokoli, co není taková šílená NUDA!!!
Když mi doktorka v 18-ti měsících na kontrole položila řečnickou otázku: o jídlo a pití si říká, že jo?! zůstala jsem jak jojo! Pití jsem mu nabízela průběžně (sám si nikdy nedošel, i když věděl, kde hrneček je) a o jídlo si sám do té doby ani náhodou neřekl nikdy! A vlastně poprvé až, jak výše uvedeno, cca před 14-ti dny - tedy do cca 22 měsíců.
Jediná pro něj přijatelná a radostně očekávaná potrava bylo MM - dodnes kojím - sice tedy už jen ráno a pak ještě salátová okurka...:)
Ani nespočítám, kolikrát mi vrátil oběd, svačiny u nás v podstatě neexistovali (dodnes mi nesní cokoli namazaného - tzn. pečivo pouze suché a bez náplně), na UM a mléčné výrobky všeobecně si zvykal 3/4 roku-šílený, co mlíka jsem vylila - radši nemyslet:(-jediné pro něj nyní přijatelné z MV je UM,pudink, termix, občas tvaroh nasladko, sýry(pokud nejsou např.roztavené v rizotu)a jakékoli jogurty vč.bílých jsou pro něj nepoživatelné - bůh ví proč...
Spoustu jídel nejí ne proto, že by mu nechutnali ale proto, že se mi prostě a jednoduše nepodařilo vpravit mu je do pusinky. Nechce je, aniž by je předem ochutnal, což je pro mě naprostá záhada...Je to prostě konzerva konzervativní, jak už výše psala jiná maminka.

Zkoušela jsem cokoli - namixovat - i když komplet zuby má od 12-ti měsíců a od 18-ti měs. i všechny druhé stoličky, nebo naopak nemixovat a nevmíchávat, ale udělat hromádky podle druhů aby si vybral, na co má chuť - to mi přišlo ještě horší, jako by se nemohl rozhodnout, co vyzkouší, tak radši nejedl nic...šílený!

Zlomilo se to u něj až teď, ale bůh ví, co toho bylo příčinou. Začalo mu moc chutnat maso a zbaští i něco z přílohy - hurá hurá. Zdá se mi, že se u něj konečně dostavil pocit hladu a taky poznání, že se zahání tím, že něco sní...Když dřív občas pocit hladu měl, byl nervózní a plačtivý, ale jakýkoli pokus do něj dostat cokoli, vyjma MM byl marný.

Další věc, která se mi dost osvědčila, je stolovat nebo baštit cokoli všichni společně ve velkém kolektivu - sama maminka doma, případně táta nebo teta s kámošem je pořád málo lidí... To platí hlavně na nová jídla....takhle začal jíst hrášek i salátové listy a upečené cukroví od babičky..prostě to jedli všichni, tak proč on by ne... Ale v období "totální nežravosti", tj 3/4 rok jeho života, nepomáhalo ani to, prostě tím jídlem krmil všechny ostatní, jen sebe ne...Můj taťka mi uštěpačně říkal, že je hubený, protože mu nedám nic k jídlu, když ale viděl, jak to jeho stolování vypadá, tvrdil, že je to první dítě na světě, které dobrovolně umře hlady....

Každopádně ale zbořil veškeré moje představy o tom, jak budu vychovávat dítě co se jídla týče...taky už jsem pochopila, že jsou děti(a lidi),pro které je jídlo něco, co je až na posledním místě...a že to otázka výchovy v mnoha případech prostě není...

A všem maminkám, které tady mají normální děti, které normálně jedí a maj plnou pusu keců, že si za to můžeme sami, bych ráda poprosila o radu, jak se dá dítě naučit jíst chleba čímkoli namazaný, to že mu to dám do pusy prostě nefunguje...!

H

tak to já se musím pochlubit - mé dítě je absolutní jedlík....naše jídlo netrvá více než 10 minut a vše sní.....na snídaní 1 rohlík a mléko, svačina (třeba jablko, pomeranč, banán atd....), oběd 240 g (cokoliv - hlavně když je tam maso - rajská s těstovinou, zelí, dušená mrkev, rizoto, filé s kaší ......obědy prostě miluje), svačina jogurt + kus rohlíku, večeře - pořádná porce kaše....je to radost ho vidět jak se futruje s chutí, někdy ho ale musím trochu zabavit....doufám, že mu ten apetit vydrží - ale to snad ano, já i manžel jsme velcí gurmáni.....všem ostatním přeji pevné nervy.

Naprosto souhlasím,můj Tom také nechtěl jíst, a tak jsem zvolila taktiku "nechceš, neubude" vydržel to 2dny a teď jí úplně normálně. Chce to i pravidelnost,aby prcek věděl,že teď je čas na snídani,svačinku apod.

Ahoj holky,
mám obě zkušenosti. Lucka mi začala pořádně jíst až v 8.měsíci. Pak v 10.měsíci dostala angínu, abych do ní vpravila alespoň pár lžiček jídla, dělala jsem při krmení psí kusy. Lucka si na to rychle zvykla a vyžadovala to i po skončení nemoci. Řekla jsem jí ne, teď se papá. Dala jsem jí do ruky lžičku a když jí třikrát hodila na zem, už jsem jí nezvedla. Vrhla se na misku rukama. Tak jsem jí naučila olizovat si prsty, což jí hrozně baví. Tři dny to byl u jídla očistec, vztekala se jako divá, ale pak to ustalo. Teď jí jídlo nandavám na lžičku, kterou si sama dává do pusy. Když ji zahodí, jí rukama. Do toho jí samozřejmě ještě krmím já. Sice je po jídle zralá na sprchu a kuchyň na vytření, ale pořád je to lepší než hračky. Když jsme si u jídla hráli, pozorovala jsem na ní, jak začíná být celý den roztěkaná a nedokáže se soustředit ani na hraní. Teď si vydrží prohlížet 10min jednu knížku.
Ivule vydrž! Přeju hodně sil.