Názory k článku Vánoce a jejich duch

Taky ja ctu uplne vsechny Veriny clanky a myslim, ze jsou vsechny vyborne. Moc ji fandim. Je to dar umet tak psat. Bydlim jen par mil od ni a mela jsem sanci se s ni videt pomerne casto. A to se ted vsechno zmeni. Vera s manzelem a s Clariskou opusti Kalifornii a odstehuji se na vychodni pobrezi. Budou nam tady vsem moc a moc chybet. Nezbyva nam nez doufat, ze se jim casem zasteskne po kalifornskem slunicku a vrati se zpatky. Az bude Clariska vetsi. Takze jeste pred Vanoci musi vsechno zabalit a prestehovat se ... Tisice mil. My vsechny, co jenom uklizime ci peceme cukrovi to mame lehke. Nemusime se stehovat. Stastne a vesele nam vsem a hlavne Vere. A tisicere diky za vsechny clanky a za jejich optimismus. Milada

Taky ja ctu uplne vsechny Veriny clanky a myslim, ze jsou vsechny vyborne. Moc ji fandim. Je to dar umet tak psat. Bydlim jen par mil od ni a mela jsem sanci se s ni videt pomerne casto. A to se ted vsechno zmeni. Vera s manzelem a s Clariskou opusti Kalifornii a odstehuji se na vychodni pobrezi. Budou nam tady vsem moc a moc chybet. Nezbyva nam nez doufat, ze se jim casem zasteskne po kalifornskem slunicku a vrati se zpatky. Az bude Clariska vetsi. Takze jeste pred Vanoci musi vsechno zabalit a prestehovat se ... Tisice mil. My vsechny, co jenom uklizime ci peceme cukrovi to mame lehke. Nemusime se stehovat. Stastne a vesele nam vsem a hlavne Vere. A tisicere diky za vsechny clanky a za jejich optimismus. Milada

Ahoj Kiri,

dík za vysvětlení - teď už Ti samozřejmě rozumím :-)). No, je fakt, že ty přípravy jsou šílený - myslím obchody, vánoční reklamy v televizi, každej nakupuje a tak. Já jsem uvnitř sebe tak vyrovnaná a spokojená a snažím se, aby ten zmatek okolo neovlivňoval to, jak se cítím (nebo aspoň minimálně).

Takže: naprosto systematicky a cíleně vymýšlíme dárky již během října (nebo už někdy v září); do konce listopadu už máme vše nakoupené (to jest i teď - dárky už mám ve skříni); a v prosinci po obchodech nešílím. Teda podle mě je nejhorší Tesco - když už z ničeho jiného, tak tam jednou omdlím z toho, že tam vůbec není k dýchání :-((. Taky mě štvou všude ti Santa Clausi (nejhorší jsou ty postavy v životní velikosti a ještě se hýbou) - vždyť dárky nosí Ježíšek, no ne? Taky mě štve, že teď každý dělá ty adventní věnce - já to nedělám, protože mi to nic neříká, za mého dětství jsme adventní věnce nedělali (narodila jsem se za rozvinuté totality - to je myslím zase německý zvyk), i když jsem z věřící rodiny a mám k tomu vztah.

Takže já se tak nějak snažím být tím vším neovlivnitelná a dělat si to po svým. Samozřejmě ráda zdobím domek - větvičky, šišky, baňky, zvonečky - dost kvůli malému, hrozně se mu to líbí.
Co mě třeba naštvalo zrovna včera: my, abychom ulehčili mé tchýni starost s vybíráním dárku pro našeho synka, tak jsme již v říjnu koupili dárek, přivezli jí ho, aby u ní byl pro malého nachystaný. No, a ona včera volala, že malému koupila ten debilní psací dětský stroj, který teď běží v reklamách. Taková kravina - já bych ji asi picla. Tak jsme se snažili jí to ulehčit, a ona zase něco koupí z těch pitomých reklam. Snad malému nezapomene dát ten "náš" dárek, který jsme jí přivezli.

No, to víš, že jsme už taky zažila, že jsem dala dárky našim (mamce a bratrovi) a oni si je potom mezi sebou vyměňovali, protože se jim to nehodilo. Tak to mě tenkrát taky trošku nadzvedlo nebo namíchlo - ale co se dá dělat.

No, tak zatím ahoj a přeju Ti "ničím neovlivněné" Vánoce, Beruška

Ale v mojí nespokojenosti se životem to opravdu není. Já mám svoje koníčky, které miluju, práci, která mne baví, dceru, která se vyvedla, dům, který mám ráda, kamarádky, se kterými si jde popovídat a dvě kočky, které mají rády mne. Ale co nesnáším jsou vánoce. Ta spousta stresu a zbytečných příprav, které se dělají, aby se neřeklo, protože to chce někdo jinej. Není to v tom, že by jeden nechtěl něco dát. Třeba vždycky plním nějaké to přání dětem z dětského domova. Není to ani v tom, ež bych nerada pekla. Já peču dost. Ale musí to být v klidu. Já nesnáším ten stres a honění kolem vánoc. Příjdeš do obchodu a do uší ti hučí koleda už v listopadu. Lidi nakupujou jak o život. Já musim taky. Proč ? No protože ne všichni pochopí, že když nemají žádné přání, tak jim vlastně nemám co koupit. Když řeknu, já nic nechci, já všechno mám, nic mi nekupuj. No tak nic nechci. Ale pak nekoukám jak puk, když dostanu něco jen tak symbolicky. Máloco se mi protiví víc, než vybírat dárek pro někoho, kdo ti řekne, já nic nechci a nepotřebuju, ale přitom čeká, že mu dáš něco báječného. U stromečku tu či tam křivej úsměv a po vánocích se stejně dozvíš, že jsi koupila krávovinu. To tedy ale vážně nemusim. Rozumíš mi?

NO a mě nemá kdo pomoci. Už. Dcera přijede ze školy kolikrát až na poslední chvíli. Letos možná vůbec ne, protože asi budou trávit vánoce u rodičů svého snoubence. A mě to ani nebaví připravovat něco, když u toho vlastně nebude. Můj muž všechno odkejve a na všechno se vykašle. Pak se diví, že jsem nic nepřipravila a je votravnej, že by chtěl tohle a támhleto a že si to představoval jináááááč. Prostě bych celý slavný vánoce škrtla a v naprostém poklídku si poseděla v práci. Jenže to nejde. Přez vánoce se u nás v práci netopí. :-(