Re: pro Kiri

Ale v mojí nespokojenosti se životem to opravdu není. Já mám svoje koníčky, které miluju, práci, která mne baví, dceru, která se vyvedla, dům, který mám ráda, kamarádky, se kterými si jde popovídat a dvě kočky, které mají rády mne. Ale co nesnáším jsou vánoce. Ta spousta stresu a zbytečných příprav, které se dělají, aby se neřeklo, protože to chce někdo jinej. Není to v tom, že by jeden nechtěl něco dát. Třeba vždycky plním nějaké to přání dětem z dětského domova. Není to ani v tom, ež bych nerada pekla. Já peču dost. Ale musí to být v klidu. Já nesnáším ten stres a honění kolem vánoc. Příjdeš do obchodu a do uší ti hučí koleda už v listopadu. Lidi nakupujou jak o život. Já musim taky. Proč ? No protože ne všichni pochopí, že když nemají žádné přání, tak jim vlastně nemám co koupit. Když řeknu, já nic nechci, já všechno mám, nic mi nekupuj. No tak nic nechci. Ale pak nekoukám jak puk, když dostanu něco jen tak symbolicky. Máloco se mi protiví víc, než vybírat dárek pro někoho, kdo ti řekne, já nic nechci a nepotřebuju, ale přitom čeká, že mu dáš něco báječného. U stromečku tu či tam křivej úsměv a po vánocích se stejně dozvíš, že jsi koupila krávovinu. To tedy ale vážně nemusim. Rozumíš mi?