Re: Duch Vánoc...

Ohledy na druhé nás mnohdy nutí dělat věci jinak než chceme a nejen o Vánocích. Myslím, že je důležité si stanovit hranici, jinak svůj život nebudeme žít podle svého. Ale sama s tím bojuju, takže těžko radit:-).
Naštěstí manžel chce akorát na půlnoční a nejí rybí polévku, což není problém. Jinak souhlasí s průběhem dne - snídaně vánočka, zdobení stromečku, oběd kaše na sladko, procházka, půlnoční, večeře, dárečky, pohádka. Salát udělá manžel, s cukrovím mi pomůže (tomu druhému moc nevěřím:-)). Ještě ho musím přesvědčit o nakupování dárku dříve než 23.12.:-).
Vánoce chceme trávit jen spolu a pak s dětmi, přibrat prarodiče by jistě přineslo komplikace a taky bychom moc ustupovali. Obzvlášť tchýně by se asi chtěla celý den jen modlit a rozhodně by neakceptovala, že Vánoce u nás budou po našem. Tchýně zase pro změnu nekupuje dárky, dává jen to co dostane od jiných (pacienti, dealeři). Takže pravidelně dostáváme reklamní deštníky, kafe, propisky.. Horší je, že nedokáže "věc zadarmo" odmítnout, takže je těch krámů fakt hodně a pak to třeba nosím do práce nebo známým. Což mi taky nepřipadá šťastné řešení. Prababičky máme obě taky daleko a letos tam nejedeme, tak snad se taková tradice nevznikne. Výprava na Moravu by Vánocům klidu nepřidala.. A navíc - hádat se s tchýní mi stačí v průběhu roku, o Vánocích chci mít klid. S našima si popřejeme a předáme dárky jindy. U nás si "naštěstí" nerozumím akorát já s tchýní, Lukáš se má s našima rád. K přátelům chceme až v průběhů svátků a to jen k těm nejbližším, ty "z mojí strany" zorganizuji já, ty svoje si zařídí manžel. Ale většina je jich stejně pryč.
Ale teď tady vlastně teoretizuji, třeba příští rok taky budu bojovat o to, aby bylo aspoň něco podle mě. Ale zjistila jsem, že pro mě není zase tak těžké prosadit si svou, nejtěžší je se odhodlat riskovat, že už jen vyslovením své představy může vyvolat nepříjemnosti a negace vůči mě.
Takže ti fandím, zkus třeba kousek po kousku..
Eva