Vladan | •
|
(21.11.2005 13:38:21) Již tři roky se pravidelně na Štědrý den sbalím, rodičům popřeju hezké Vánoce a vyrážím do dětských domovů, nemocnic atd. Vždycky tam najdu někoho, kdo potřebuje moji pomoc - a personál má většinou radost. Proč netrávím Vánoce doma? Z jednoho prostého důvodu - vánoční svátky jsou u nás hektické, plné nervozity, úklidu, křiku a "špatné krve". Nevím, čím to je...ale od doby, co na Štědrý den nejsem doma, teprve cítím toho pravého Ducha Vánoc.
|
kiri | •
|
(21.11.2005 14:48:53) To bych taky ráda udělala, jenže to nejde. Já jsem totiž ta osoba, která ty přiblblý vánoce musí pro ostatní připravit, naklidit, napéct pečivo co chtěj všici a nakonec nikdo nejí a vyzobávaj mi moje, vymyslet dárky pro lidi co nic nechtěj, ráchat se s kaprem a bramborovym salátem, nechat si hubovat za polívku co je moc slaná, nebo neslaná, hustá nebo řídká, zdobit stromek a pak ho zase uklízet a ... jo to by bylo fajn kdybych mohla zdrhout a nechat je v tom.
|
Simča, dcery *1988 a 1997 |
|
(21.11.2005 15:36:43) Pokud by jsi chtěla, tak to udělat přece můžeš.... Nikdo tě nemůže nutit, aby jsi dělala něco, co nechceš.... Pokud máš pocit, že pečivo, které pečeš nikdo neocení, že dárky, které koupíš nejsou vítané, tak vezmi cukroví i malé dárky a spolu s dětmi vyraž někam, kde bude cukroví i maličkosti oceněny. Třeba pak tvoje rodina pochopí, že nemusí dostat dary za tisíce a mohou mít doma DUCHA VÁNOC.
My sice nemáme peníze na to, abychom dávali dárky dětem v DD - naše vlastní děti dostanou každá tak 2 - 3 věci a to ne drahé.... Ale co můžeme uděla, to uděláme. Napečeme s holkama perníčky a jiné - relativné levné - cukroví a doneseme ho v krabicích do místní LDN. Je tam plno starých lidí, pro které jsou "vánoce" třeba jen to, že si s nimi někdo popovídá. Podíváme se na fotografie jejich milovaných, kteří zase neměli čas za nimi přijít a vyslechneme, jaké vánoce bývaly, když oni byli mladí... A pokud jim na stolku po takové návštěvě zůstane pár kousků domácího cukroví, opatrují si ho a šetří - denně jenom jeden kousek - aby jim ta radost vydržela co nejdéle... S.
|
|
Eva K | •
|
(21.11.2005 15:45:32) A proč musíš? My budeme letos s manželem prvně sami, beru to jakou skvělou šanci nastavit novou tradici - žádný histerický úklid, žádné mraky cukroví, přejídání, žádné předražené dary. Chceme na procházku, zajít si na půlnoční, podívat se na pohádku.. Ve dnech volna navštívit trhy a přátele. Uvidíme, jestli se to podaří a jestli nám to vydrží i s dětmi. Eva
|
Lida | •
|
(21.11.2005 22:08:20) No, ono to nekdy opravdu nejde, udelat si vanoce po svem. Kazdy si nese z domova sve tradice, svoji predstavu o vanocich, kterou chce mit splnenou. Asi vsichni chteji, aby vanoce byly v klidu, v pohode, stastne deti, rodina pohromade a lidi na sebe hodni. Ale dal uz shoda konci. Dal uz ma kazdy jine predstavy o jidle, o darcich, o tom, co se dela nebo nedela, a protoze jsou pro mnoho lidi vanoce dulezite, tak lpeji na jejich presnem splneni. Coz v okamziku, kdy si preji, aby byla rodina pohromade, zadelava na problemy.
Jsem ochotna ze svych predstav hodne slevit, aby byl klid, a na hodne vecech se vsichni shodneme (stromecek ano, cukrovi ano, pecu rada, kapr ne, uklid jen tak, aby byl byt prijemny, zadne gruntovani, vyzdoba - podobny vkus, stolovani na urovni, darecky hezky zabalene, na Bozi Hod drazdanska stola a kruti pecene, napred vecere pak darky, peceni vanocek je prace pro babicky, polevku musi varit muj muz, ... - v mnoha rodinach se hadaji i o tomhle.) Ale problemy jsou stejne. Manzel si preje mit na vanoce hodne lidi u stolu, tak zveme me rodice a sourozence. Ale muj muz a muj otec se spatne snaseji - zarodek problemu. Manzelovu rodinu jsme pozvali jednou, a nedopadlo to dobre, tak k nim musime zajet - ale v zime a s malymi detmi je to celodenni cesta autem, tak tam musime par dni zustat. Bohuzel ja si zase nerozumim dobre s tchyni - dalsi zarodek problemu. V bramborovem salatu "musi" byt majoneza, ale polovina lidi u stolu salat s majonezou neji - ani odlehcenou. Mama na stedry den odpoledne navstevuje sve stare tety, ktere veceri u jinych pribuznych, tak nemohou prijet k nam moc brzy, zaciname veceret kolem seste, a protoze je nas hodne, tak potom rozdavani darku hrozne dlouho trva a deti jsou moc unavene. U nas se chodilo na Bozi Hod k babicce a na Stepana k jinym pribuznym, u manzela obesli za jeden den 4-5 znamych. On chce travit vanoce po navstevach (ano, muzu ustoupit, ale ty navstevy musim taky zorganizovat ja, on se stydi nebo co - a tohhle uz je pro me opravdu neprijemne a jemu na tom hodne zalezi), pro me ma byt o vanocich dost casu pohrat si s novymi hrackami. Nebo detailek: u nas se cukrovi upeklo a schovalo a smelo se nacit az po stedrovecerni veceri - dulezita magie. U manzela patrilo k folkloru, ze deti a tatinek uzirali, a on se toho drzi. No jo, letos bud ustoupim, nebo zvolim dokonalejsi skryse.
Nejhorsi je to s darky. S moji rodinou se dokazeme shodnout, ze darky maji byt kvalitni, ale prakticke a ne moc drahe. Nejradsi takove veci, co by si dotycny rad koupil sam, ale nechce se mu utracet pro sebe za neco takoveho, ale pritom by si to dovolit klidne mohl. Spis luxusni kniha nez domaci kino :-) Drahe darky vycerpavaji darce (zvlast ve vetsi rodine) a je vetsi skoda, kdyz se netrefi presne do vkusu obdarovaneho. Ale manzelova rodina si potrpi na "poradne" darky, rozumej drahe, a domluva s nimi neni. Jednou nam dokonce vytkli "prilis skromne darky". Oni by klidne dali to domaci kino, (nejspis nejake levnejsi, mene kvalitni). [Ja si radsi vec, kterou nemuzu mit v rozumne kvalite, vubec nekoupim.] Jenze me se nechce utracet prilis mnoho za darky, navic pro nektere lidi se darky tezko vybiraji a je obtizne se trefit do jejich vkusu. (Moje prateta to resi tak, ze zasadne dava darky jenom zenam, ze pro chlapy se tezko neco vybira. Ale ona si to muze dovolit, je to potrhla mila starenka.) Je hloupe, kdyz clovek dostane nejaky drahy darek, a treba by si sam podobnou vec i v podobne cene pral, ale jen podobnou, trochu jinou. Tak je to vzdy velke trapeni vybrat pro ne vhodne darky, a stejne se vzdycky nezavdecime.
Vsechno se da zorganizovat tak, aby to slo hladce, ale ne v pripade, ze se museji splnit protichudna prani ruznym lidem. A o vanocich by si lide meli plnit sva prani, hlavne osamelym a starym lidem, detem a svym nejblizsim - a to uz je dost lidi na to, aby to dohromady nikdy neklapalo.
Nemuzu prece rict sve tchyni, ktere se styska po vnuckach, ze jena vanoce neuvidi. Nemuzu na ni byt o vanocich zla a dat ji ponozky, kdyz vim, ze by ji to ranilo. Nemuzu rict, ze se nebudeme s nikym schazet, abychom se nepohadali. Nemuzu rict, ze zrusime vsechny kontroverzni tradice a udelame vanoce uplne jinak, kdyz manzelovi na tradicich zalezi.
|
Ježíšek | •
|
(22.11.2005 6:43:14) Lído, je mi tě fakt líto......hlavně kvůli tomu, co se ti honí v hlavě. Opravdu nechápu. Jinak paní Věře děkuji za další krásný článek. Tak jako dost lidí na tomto serveru opěvují články Maceščiny, tak já se pokaždé těším na Věřin příběh. A hlavně ty vánoční jsou pro mou duši jak med. Děkuji.
|
Milada K. 2 deti | •
|
(30.11.2005 3:42:52) Taky ja ctu uplne vsechny Veriny clanky a myslim, ze jsou vsechny vyborne. Moc ji fandim. Je to dar umet tak psat. Bydlim jen par mil od ni a mela jsem sanci se s ni videt pomerne casto. A to se ted vsechno zmeni. Vera s manzelem a s Clariskou opusti Kalifornii a odstehuji se na vychodni pobrezi. Budou nam tady vsem moc a moc chybet. Nezbyva nam nez doufat, ze se jim casem zasteskne po kalifornskem slunicku a vrati se zpatky. Az bude Clariska vetsi. Takze jeste pred Vanoci musi vsechno zabalit a prestehovat se ... Tisice mil. My vsechny, co jenom uklizime ci peceme cukrovi to mame lehke. Nemusime se stehovat. Stastne a vesele nam vsem a hlavne Vere. A tisicere diky za vsechny clanky a za jejich optimismus. Milada
|
|
Milada K. 2 deti | •
|
(30.11.2005 3:43:35) Taky ja ctu uplne vsechny Veriny clanky a myslim, ze jsou vsechny vyborne. Moc ji fandim. Je to dar umet tak psat. Bydlim jen par mil od ni a mela jsem sanci se s ni videt pomerne casto. A to se ted vsechno zmeni. Vera s manzelem a s Clariskou opusti Kalifornii a odstehuji se na vychodni pobrezi. Budou nam tady vsem moc a moc chybet. Nezbyva nam nez doufat, ze se jim casem zasteskne po kalifornskem slunicku a vrati se zpatky. Az bude Clariska vetsi. Takze jeste pred Vanoci musi vsechno zabalit a prestehovat se ... Tisice mil. My vsechny, co jenom uklizime ci peceme cukrovi to mame lehke. Nemusime se stehovat. Stastne a vesele nam vsem a hlavne Vere. A tisicere diky za vsechny clanky a za jejich optimismus. Milada
|
|
Milada K. 2 deti | •
|
(30.11.2005 3:43:35) Taky ja ctu uplne vsechny Veriny clanky a myslim, ze jsou vsechny vyborne. Moc ji fandim. Je to dar umet tak psat. Bydlim jen par mil od ni a mela jsem sanci se s ni videt pomerne casto. A to se ted vsechno zmeni. Vera s manzelem a s Clariskou opusti Kalifornii a odstehuji se na vychodni pobrezi. Budou nam tady vsem moc a moc chybet. Nezbyva nam nez doufat, ze se jim casem zasteskne po kalifornskem slunicku a vrati se zpatky. Az bude Clariska vetsi. Takze jeste pred Vanoci musi vsechno zabalit a prestehovat se ... Tisice mil. My vsechny, co jenom uklizime ci peceme cukrovi to mame lehke. Nemusime se stehovat. Stastne a vesele nam vsem a hlavne Vere. A tisicere diky za vsechny clanky a za jejich optimismus. Milada
|
|
|
Eva K | •
|
(22.11.2005 9:25:20) Ohledy na druhé nás mnohdy nutí dělat věci jinak než chceme a nejen o Vánocích. Myslím, že je důležité si stanovit hranici, jinak svůj život nebudeme žít podle svého. Ale sama s tím bojuju, takže těžko radit:-). Naštěstí manžel chce akorát na půlnoční a nejí rybí polévku, což není problém. Jinak souhlasí s průběhem dne - snídaně vánočka, zdobení stromečku, oběd kaše na sladko, procházka, půlnoční, večeře, dárečky, pohádka. Salát udělá manžel, s cukrovím mi pomůže (tomu druhému moc nevěřím:-)). Ještě ho musím přesvědčit o nakupování dárku dříve než 23.12.:-). Vánoce chceme trávit jen spolu a pak s dětmi, přibrat prarodiče by jistě přineslo komplikace a taky bychom moc ustupovali. Obzvlášť tchýně by se asi chtěla celý den jen modlit a rozhodně by neakceptovala, že Vánoce u nás budou po našem. Tchýně zase pro změnu nekupuje dárky, dává jen to co dostane od jiných (pacienti, dealeři). Takže pravidelně dostáváme reklamní deštníky, kafe, propisky.. Horší je, že nedokáže "věc zadarmo" odmítnout, takže je těch krámů fakt hodně a pak to třeba nosím do práce nebo známým. Což mi taky nepřipadá šťastné řešení. Prababičky máme obě taky daleko a letos tam nejedeme, tak snad se taková tradice nevznikne. Výprava na Moravu by Vánocům klidu nepřidala.. A navíc - hádat se s tchýní mi stačí v průběhu roku, o Vánocích chci mít klid. S našima si popřejeme a předáme dárky jindy. U nás si "naštěstí" nerozumím akorát já s tchýní, Lukáš se má s našima rád. K přátelům chceme až v průběhů svátků a to jen k těm nejbližším, ty "z mojí strany" zorganizuji já, ty svoje si zařídí manžel. Ale většina je jich stejně pryč. Ale teď tady vlastně teoretizuji, třeba příští rok taky budu bojovat o to, aby bylo aspoň něco podle mě. Ale zjistila jsem, že pro mě není zase tak těžké prosadit si svou, nejtěžší je se odhodlat riskovat, že už jen vyslovením své představy může vyvolat nepříjemnosti a negace vůči mě. Takže ti fandím, zkus třeba kousek po kousku.. Eva
|
Lida | •
|
(22.11.2005 11:18:51) Teda Evo, ta tvoje tchyne je taky peknej darecek.
Ja vetsinu doby ziju po svem, tak si myslim, ze o vanocich zas muzu neco udelat podle predstav jinych. Ale pochopitelne jsou pak pro me vanoce dost stresove obdobi.
|
Eva K | •
|
(23.11.2005 13:41:20) Ony Vánoce nejsou jediný den v roce, tak když si to vynahradíš jindy:-). Obávám se, že skutečné problémy s tchýní začnou, přestěhuje-li se do Prahy, protože "my ji potřebujeme".. Takováhle situace je výzva ve stanovení hranic, přeci nebude žít sama na Moravě, když může být v Praze se svou rodinou a pomáhat nám.. Eva
|
|
|
|
|
|
Irena | •
|
(21.11.2005 16:23:50) Ahoj Kiri,
Promiň, ale nechápu, proč něco "musíš". Když jsem se vdala, tak jako první jsem zrušila předvánoční úklid a řeším to tak, že uklízím průběžně. Okna umývám tak v září, kdo si všimne ve tmě v prosinci nějakých naleštěných tabulek.
Nám vyhovuje dělení činností - například manžel koupí stromek, přiřeže ho a usadí do stojanu - potom nastoupím já a nazdobím ho (stejný, jenom obrácený postup je při odstrojování). Nebo: manžel uvaří polévku a já salát a usmažím filé. Dárky kupujeme dost napolovic, aby to neleželo jenom na jednom, nebo se aspoň o nich bavíme, abychom našli tu pravou inspiraci. Ale já je balím a píšu jmenovky, protože mě to baví. Cukroví nepeču doma, pečeme je s mamkou u ní (např. jedna vykrajuje a druhá hlídá troubu apod.) a potom se o ně rozdělíme.
Asi jde o to, vyřešit tzv. "ty vánoce" tak, aby to člověku vyhovovalo. Ale jestli někomu vyhovuje, že se honí jak uštvanej pes a k ničemu to stejně není ... to je pak každá rada drahá.
Velice obdivuji ostatní diskutující zde, jak píší, že dělají o Vánocích něco pro ty druhé - př. rozdají cukroví v LDN apod. To je pro mě inspirace (dík za ni), a ne hromady dárků pod stromkem nebo naleštěná okna.
Ahoj a Kiri, hlavně to nepřeháněj :-))
Irena alias Afrikánka
|
Eva K | •
|
(22.11.2005 9:31:06) Taky mě diskuze tady nakopla, že by člověk měl něco udělat o Vánocích nejen pro své nejbližší. Zkusím s manželem něco vymyslet:-). Eva
|
|
Eva K | •
|
(22.11.2005 9:31:17) Taky mě diskuze tady nakopla, že by člověk měl něco udělat o Vánocích nejen pro své nejbližší. Zkusím s manželem něco vymyslet:-). S rodiči jsme chodili krmit ptáčky..:-) Eva
|
|
kiri | •
|
(24.11.2005 17:08:11) NO a mě nemá kdo pomoci. Už. Dcera přijede ze školy kolikrát až na poslední chvíli. Letos možná vůbec ne, protože asi budou trávit vánoce u rodičů svého snoubence. A mě to ani nebaví připravovat něco, když u toho vlastně nebude. Můj muž všechno odkejve a na všechno se vykašle. Pak se diví, že jsem nic nepřipravila a je votravnej, že by chtěl tohle a támhleto a že si to představoval jináááááč. Prostě bych celý slavný vánoce škrtla a v naprostém poklídku si poseděla v práci. Jenže to nejde. Přez vánoce se u nás v práci netopí. :-(
|
Beruška | •
|
(25.11.2005 7:56:30) Ahoj Kiri,
nespokojenost není momentální stav člověka, nýbrž jeho vlastnost. Toužíš vše změnit (myslím třeba ty Vánoce), ale pochybuju, že bys po nějaké změně byla spokojenější než předtím - možná jenom chvilku. Pak by v Tobě zase narostla nespokojenost.
Víš, co? Zkusilas mít nějaký zájem (nemám na mysli nějaké drahé koníčky), ale třeba něco si přečíst, něco doma naaranžovat nebo přeskládat, přesadit kytky, nebo nejlépe mít domácího mazlíčka - co Ty na to? Ale i pak nevěřím, že bys byla opravdu spokojená ... - spokojenost je vnitřní stav. I kdybys měla super manžela, pomocnici na přípravu Vánoc a kdovícoještě, tak pokud nebudeš spokojená SAMA SE SEBOU, je to stejně na nic ... Tak čau.
|
kiri | •
|
(25.11.2005 9:46:56) Ale v mojí nespokojenosti se životem to opravdu není. Já mám svoje koníčky, které miluju, práci, která mne baví, dceru, která se vyvedla, dům, který mám ráda, kamarádky, se kterými si jde popovídat a dvě kočky, které mají rády mne. Ale co nesnáším jsou vánoce. Ta spousta stresu a zbytečných příprav, které se dělají, aby se neřeklo, protože to chce někdo jinej. Není to v tom, že by jeden nechtěl něco dát. Třeba vždycky plním nějaké to přání dětem z dětského domova. Není to ani v tom, ež bych nerada pekla. Já peču dost. Ale musí to být v klidu. Já nesnáším ten stres a honění kolem vánoc. Příjdeš do obchodu a do uší ti hučí koleda už v listopadu. Lidi nakupujou jak o život. Já musim taky. Proč ? No protože ne všichni pochopí, že když nemají žádné přání, tak jim vlastně nemám co koupit. Když řeknu, já nic nechci, já všechno mám, nic mi nekupuj. No tak nic nechci. Ale pak nekoukám jak puk, když dostanu něco jen tak symbolicky. Máloco se mi protiví víc, než vybírat dárek pro někoho, kdo ti řekne, já nic nechci a nepotřebuju, ale přitom čeká, že mu dáš něco báječného. U stromečku tu či tam křivej úsměv a po vánocích se stejně dozvíš, že jsi koupila krávovinu. To tedy ale vážně nemusim. Rozumíš mi?
|
JaninaH |
|
(25.11.2005 9:57:17) Kiri, rozumím, rozumím, rozumím! Prožívám to úplně stejně. Zejména to obdarovávání lidí, kteří nic nechtějí, mě štve nevýslovně. Ale co s tím? J.
|
|
Beruška | •
|
(25.11.2005 11:11:44) Ahoj Kiri,
dík za vysvětlení - teď už Ti samozřejmě rozumím :-)). No, je fakt, že ty přípravy jsou šílený - myslím obchody, vánoční reklamy v televizi, každej nakupuje a tak. Já jsem uvnitř sebe tak vyrovnaná a spokojená a snažím se, aby ten zmatek okolo neovlivňoval to, jak se cítím (nebo aspoň minimálně).
Takže: naprosto systematicky a cíleně vymýšlíme dárky již během října (nebo už někdy v září); do konce listopadu už máme vše nakoupené (to jest i teď - dárky už mám ve skříni); a v prosinci po obchodech nešílím. Teda podle mě je nejhorší Tesco - když už z ničeho jiného, tak tam jednou omdlím z toho, že tam vůbec není k dýchání :-((. Taky mě štvou všude ti Santa Clausi (nejhorší jsou ty postavy v životní velikosti a ještě se hýbou) - vždyť dárky nosí Ježíšek, no ne? Taky mě štve, že teď každý dělá ty adventní věnce - já to nedělám, protože mi to nic neříká, za mého dětství jsme adventní věnce nedělali (narodila jsem se za rozvinuté totality - to je myslím zase německý zvyk), i když jsem z věřící rodiny a mám k tomu vztah.
Takže já se tak nějak snažím být tím vším neovlivnitelná a dělat si to po svým. Samozřejmě ráda zdobím domek - větvičky, šišky, baňky, zvonečky - dost kvůli malému, hrozně se mu to líbí. Co mě třeba naštvalo zrovna včera: my, abychom ulehčili mé tchýni starost s vybíráním dárku pro našeho synka, tak jsme již v říjnu koupili dárek, přivezli jí ho, aby u ní byl pro malého nachystaný. No, a ona včera volala, že malému koupila ten debilní psací dětský stroj, který teď běží v reklamách. Taková kravina - já bych ji asi picla. Tak jsme se snažili jí to ulehčit, a ona zase něco koupí z těch pitomých reklam. Snad malému nezapomene dát ten "náš" dárek, který jsme jí přivezli.
No, to víš, že jsme už taky zažila, že jsem dala dárky našim (mamce a bratrovi) a oni si je potom mezi sebou vyměňovali, protože se jim to nehodilo. Tak to mě tenkrát taky trošku nadzvedlo nebo namíchlo - ale co se dá dělat.
No, tak zatím ahoj a přeju Ti "ničím neovlivněné" Vánoce, Beruška
|
|
|
|
|
|
eva 2dcery 1981+2002 | •
|
(29.11.2005 10:04:35) Taky jsem byla ta osoba, která upadla v 6 večer pod vánoční stromek a zbytek svátků zase vychystávala.Doma,byla schopna moje matka ještě na Štědrý den začít malovat předsíň a do první hvězdy muselo být vše hotovo.Když byla starší dcera větší a měla jsem novou práci,kde se finišovalo nejvíc před vánoci, dala jsem rodině najevo, že už tedy ne.Nepekla jsem, nemyla okna,nečistila koberce.Žádné pohlednice,jídelní lístek na svátky, shánění dárků, výzdoba domu a tisíce dalších věcí.23.12.jsem přišla domů asi v 10 večer a zjistila jsem,že dcera uklidila špajz(což pokládám za nejtěžší práci)a manžel doluxoval dům.Doma bylo jmelí, větvičky, stromeček.Okna sice špinavá, koberce jen vyluxované ale tyhle vánoce voněly láskou.Salát jsme zvládli společně, cukroví jsme mezi svátky dostali od přátel a bylo to moc hezké.Chodili jsme více ven a užili si společných chvílí. Velká dcera se odstěhovala a malá mi sice s ničím nepomůže, ale děláme spolu adventní věnce, vyrábíme ozdoby z těsta,a pečeme jen linecké.I tak mi to dá víc práce, než kdybych to dělala sama.Moc se unavím, ale taky nasměju.Manžel se stará o kapra, stromeček, a jeho nazdobení.Jak říká kamarádka nas.... doma nemám a uklidím důkladněji po vánocích nebo na jaře.Těším se na vánoce-pro malou mám nějaký vláček za 75,- z Kauflandu(srpen) manžel asi opět dostane nějaké slipy z výprodeje,(jestli se někam dostanu) protože 5.12 nastupujeme s dcerkou na další operaci,ale do vánoc budeme zpátky.Zní to nemožně, ale opravdu si nejvíc přeju dar zdraví, pro celou rodinu.Dcera dostává nejvíc dárků,když jsme v Motole nebo nějaké jiné nemocnici, a proto jí nic moc kupovat ani nemůžeme.Kdo má nemocné dítě, tak ví jak je drahé i všechno kolem. Těším se, že táta bude doma a budeme chodit ven a koukat na pohádky a hrát si. Mám osvědčený vánoční jídelníček, který posléze už nedá práci a vyhoví všem. Milujte se a neštvěte se Eva
|
Beruška | •
|
(30.11.2005 8:12:57) Evo,
výborný příspěvek, děkuji Ti za něj. Vyjádřila jsi to perfektně: žádné pečení, žádná umytá okna, žádné přehánění! To je ta nejlepší varianta, na které já také pracuji :-)).
Z Tvého psaní jsem pochopila, že máš nemocnou dcerku (býváte v Motole) ... přeju Ti opravdu od srdíčka pro ni, pro Tebe a pro celou Tvou rodinu ten největší dárek - ZDRAVÍ. Já mám naštěstí zdravého synka a každý den si uvědomuji a utvrzuji v tom, že to je snad zázrak.
Také nemám ráda drahé dárky, ale spokojenost, klid a úsměv. Ostatní je naprosto vedlejší.
Ahoj, Beruška
|
|
|
|
|