Názory k článku Uklízet? Ano, ale jak?

Děti zatím nemám, ale moc dobře si pamatuji, jak to u nás bylo s úklidem.
Mám o 6 let staršího bráchu, kterého mamka vedla k úklidu od malička a nepomohlo to. Vždycky byl bordelář. Na mě už mamka neměla tolik času, takže se už jenom snažila, aby se nepořádek z našeho dětského pokoje nerozrostl do obýváku. Jako malá jsem nebyla moc pořádná, asi jsem to odkoukala od bratra. V mých dvanácti letech mi rodiče uvolnili ložnici a přestěhovali se do obýváku a bratrovi zůstal dětský pokojíček. Sice to nebyl tak úplně můj pokoj, protože v ložnici zůstaly skříně rodičů, ale bylo to větší soukromí než s bráchou. A nevím, jak to, ale začala jsem se o pokoj starat (skoro bych chtěla říct z ničeho nic), a běda, když mamka hned neuklidila vyžehlené prádlo a nechala ho ležet na peřiňáku :-).
Brácha zůstal bordelářem, nechápu, jak jeho přítelkyně s ním může vydržet... :-)

Uklízení je od dětství mou černou můrou. Každý týden když jsem v sobotu vstala jsem věděla, že se bude uklízet a že to bude zas hroznej průšvih. Tím moje znalosti ale končily. Dodneška nevím, co jsem vlastně měla dělat, protože ať jsem se pokoušela o cokoli, vždy jsem dostala vynadáno, proč že dělám právě tohle, ale nikdy mi máma neřekla, co a jak vlastně mám dělat. Prý když to nevím, v mým věku...Když jsme byly ale menší tak nás na úklid vždycky poslala k babičce, že bysme se jí tam pletly, nikdy neuklízela, když byl někdo doma, že ji to ruší. Muselo to být podle jejího, ale já nevěděla, jak. Jsem na to vážně natvrdlá, spíš na knížky a tak. Občas mi třeba vyrvala hadr z ruky a přeleštila to po mě. Vždycky jsem byla hrozně bezradná a dodnes mám hrůzu z uklízení, že to asi zas dělám špatně. Takže kvůli uklízení byly u nás pořád strašný spory, máma tím dokázala totálně zkazit i každý vánoce. Radši bych je prožila s drobkama na koberci a v klidu, nebo bych i ráda ty drobky vyluxovala, ale ona tak nějak neuměla srozumitelně říct, co po mě a sestře vlastně chce, a tak nás znechutila, že jsem se samy už ani snažit nechtěly. Prostě se řeklo uklízet a my dostaly hysterickej záchvat. Pak už jsme byly i neochotný, to je pravda. Takže možná když se dětem řekne aby si uklidily pokojíček, a ne konkrétně třeba pajduláky dej sem, kostky sem a podlaha se musí takto vyluxovat, prostě když je to nenaučíte, tak si pak můžete jak naše máma nadávat, jací to jsou nevděční parchanti, že si po sobě ani neuklidí a nechají mámu aby se dřela. Ale to fakt byl omyl, nebyly jsme líný, jak jsme pořád slyšely, ale nevěděly, co se od nás vlastně chce.

S nejstarší dcerou s uklízením nebyly problém, od malička. Teď v pubertě je to horší, ale uklidí. Problémy mám s nejmladším synem. Ten se zasekne a nic s ním nehne. Zjistila jsem ale, že když uklízí jeho starší bráška - je o 4 roky starší, tak on mu pomáhá. Zatím jsou malí, 2 a 6 let, ale řeším to tak, že uklízejí společně, stejně mají spoustu hraček dohromady. Zatím doufám, že až budou starší, snad si na uklízení zvyknou. Já sama jsem taky nesnášela uklízecí soboty, takže doma to nepraktikuji. Úklid vždy nařizuji podle jejich nálady - ve špatný den by stejně nic neuklidili. Dcera, které je 15, sdělím, že bude proveden úklid např. do pátku, jinak nejde do bazénu. Takhle to u nás funguje. Jednou fakt neuklidila, do bazénu měla zákaz, prořvala celý víkend a uklidila až příští týden. Musím přiznat že nevím, co bych dělala, kdyby ten pokoj stejně neuklidila.

Pettino, nevím, kde bydlíš, ale není to neřešitelné, a nakonec ani tak drahé.Znám nejmíň dvě kamarádky, co si nechají doma jednou týdně vygruntovat od studentek. Dávají za to tak 2-3 stovky za jeden kompletní úklid, podle velikosti bytu a domluvy, studentky jsou rády, že si vydělají, a ty kamarádky mají pokoj od toho, co je nebaví. Pokud vím jsou to podlahy, nábytek (i přeleští), WC, koupelna, kuch linka zvenku, parapety, prostě čistota všude, ale nemají v tom žehlení a tak. Určitě by se ale i to dalo domluvit. Tak se neboj a jdi do toho.

Pravda,pravda.Mam 17-ti leteho syna,je to absolutni bordelar,klidne by ve spine vyhnil.Kdyz byl maly,postupovala jsem podle rad a knih psychologu,nepomohlo nic.Proste fakt zalezi na diteti.Nektere je proste nevychovatelne.Bohuzel.Mozna,az bude zit sam..Nedovedu si to ale predstavit.