Názory k článku Můj táta hrdina

Nebyli to náhodou novináři? :) Mám bohaté zkušenosti s obsluhou na rautech a podobných akcích a můžu vám říct, že novináři jsou nejhorší. Všeobecně se jim přezdívá "holubí letka"... sežerou na co přijdou a když už nemůžou, naplní si kapsy. Nemizí však jen jídlo a pití, ale i příbory a skleničky. Za nejkurioznější považuji pokus o ukradení stříbrného podnosu o rozměrech zhruba 70x40 cm, ale to uz bylo fakt moc...Ten člověk měl fakt štěstí, že jsem ho přistihla já a ne někdo z kluků, protože to by se zřejmě bez fyzického napadení neobešlo...

Jo,to vše je možné,ale to jsou opravdu extrémy.
A co se týče švédských stolů,jsou asi záměrně dělané tak,že člověk vše sníst nemůže,ani kdyby chtěl.To by se musel odvalit od stolu jako Birlibán.
Ono to ani pak není chutné,člověk by jedl očima,ale žaludek nemůže,takže už ani neochutná.
Asi záměr.

Tak s tím souhlasím. Myslím co se týká toho jídla. Ale můj názor je ten, že tohle není ani tak přislušností k určitému národu či věkem, ale tím, jak a v čem člověk vyrostl, tudíž především rodinou (samozřejmě že se taky podepsala doba, ale vždycky je hlavní základ z rodiny).
Jsem proti pisatelům poněkud starší, neb před dvaceti lety jsem měla již dvě malé děti. Tudíž jsem přibližně ve věku jejich rodičů.
Jednou v životě jsem se dostala na nějakou recepci,je to 20 let zpátky, byla jsem v té době štíhlá, zakřiknutá a připadalo mi hrozně trapné vzít talířek a chodit si brát nějaké jídlo. Pak jsem občas tedy někde zobla a docela jsem kulila oči, když jsem viděla ženské, většinou dost zaoblených postav, jak se vrhají a nabírají si plné talířky. Posléze jsem zpozorovala, že přinesli nějaké dorty, baculky se tam vrhly a já si říkala : no až tam nebude tolik lidí, také jeden ochutnám. Chyba. Ve chvilce byly pryč. Bylo to pro mě nepochopitelné a trapné.
Pak jsme byli po revoluci párkrát u moře a tam byly švédské stoly. Neříkám, že jsem jedla málo, ale ne proto, že to bylo "v ceně", ale že tam byla různá jídla, pro mě i exotická a zajímavá, která doma nevaříme. A tehdy jsem si říkala : ještě že nejsem tlustá, protože to bych se styděla si jít přidat byť malý dortíček, i když to mám zaplacené. A ono to v těch cenách bylo skutečně zakalkulované, tam člověk zadarmo rozhodně nejedl. Byla docela legrace pozorovat tlouštíky, jak se několikrát vraceli nabrat si plný talíř, aby na dovolené náhodou nezhubli...

Pracovala jsem jako hosteska na veletrzích celá má vysokoškolská studia a musím říct, že spoustu lidí - sběračů jsem už pak poznávala, chodili na každý veletrh a hledali, co by kde sebrali. Jednoho chlápka jsem už ani vidět nemohla, chodil okolo vždycky x-krát, pokaždý sebral tak 5-10 propisek a malá dom. Až jednou jsem ho už okřikla, že už to vážně přehání a on se rozpovídal, že je sběratel propisek, že jich má doma, teď si přesně nevzpomenu, plácnu - 40 tisíc a že bude mít za měsíc z nich výstavu. A ty duplicitní má na výměnu. No co byste mu na to odpověděli?
Nebo zážitek taky ze Salimy, už tedy hodně letitý: Byla jsem na stánku, kde se vystavovaly takové grily na opékání párků, na ochutnávku jsme jich tam pár opékali. Přišla babka s velkou taškou a že chce párek. Tak já že jí dám. Ona však ani nepočkala, až jeden vezmu, zabalím do ubrousku a podám jí ho. Otevřela tu svou tašku, mně se naskytl pohled do ní na již ukořistěné věci: směsice syrových fazolí, bonbónů, jablek, krabice džusu a na to všechno smetla z opékače VŠECHNY naše párky (asi 6 nebo 7ks)! Mastnota nemastnota, tašku zase zavřela a odkráčela. Nemám co dodat.

Zloději?
Podle mne jsou zloději ne ti,kteří si berou reklamní tužky,které se na výstavách rozdávají,ale ti,co žijí v bytech s regulovaným nájmem,nehodlají se dohodnout s majitelem soukromého majetku na zvýšení a tak ho dál zcela v pohodě okrádají měsíčně o tisíce a sami si kupují mobily,auta,jezdí na dovolené a majiteli živ a dotuj nás dál!!!
To jsou zloději,ale ne sběračí reklamních tužek za pár korun.