Názory k článku Kde se berou násilníci?

Vážená paní,
nemohu jinak,než s vámi souhlasit,přesto budte ráda,že takové dítko doma nemáte.To byste ho totiž musela umlátit a pak by na vás navíc zavolali sociálkiu.Pokud se dítě takto projevuje,odborníci ze všech knih a koutů vám radí být trpěliví a zachovat pozitvní přístup...je to opravdu rozporuplné a člověk se v tom lehce ztratí..každopádně nekonečné tolerování vede jen ke zhoršování problému..tak kde jsou ty hranice,povězte mi?

Ahoj Pavlo,

asi bych malého agresora pevně chytla za ruku a řekla mu důrazně, že se to nedělá, že to toho druhého bolí, podívej - pláče apod. To u vás zřejmě nestačí, takže bych ho na chvíli vyřadila ze hry, posadila ho, event. s ním úplně odešla ze hřiště. Hlavně je potřeba ho hodně hlídat. Znám ze hřišť děti, které tohle dělají a rodiče "nic nevidí".

Moje děti byli vždycky spíš v pozici obětí, takže osobně jsem tenhle problém neřešila, ale např. když malý utíkal ze hřiště, dvakrát jsem ho okamžitě čapla, strčila do kočárku a domů. Pak už to nedělal. To mu byly 2 roky, já byla těhotná a nemohla jsem moc běhat a kousek za vrátky hřiště byla silnice. Nebo jedl, event. házel písek - nebudeš si hrát v pískovišti. Šup s ním ven z písku. Boucháš někoho hračkou, nebudeš si s ní hrát. Samozřejmě, že je třeba připravit se na odpor, řev a scénu. A hlavně zůstat v klidu!!! Když se naši kluci začínají trošku pošťuchovat, poradím jim, ať se pohladí - 2letému řeknu, ať bráškovi udělá "malá" a jde to, tzn. je dobré vždycky dítěti nabídout alternativu. A pochválit, když se chová hezky - něco půjčí, pohladí kamaráda apod.

Držím palce, ať to zvládnete.

Štěpánka

PS. S jedním takovým dvouletým agresorem jsme svého času "přerušili styky". Můj stejně starý syn se ho bál a jeho maminka je taková až moc hodná, bylo jí ho líto, když ho potrestala. Když třeba druhé dítě píchl do oka, nebo kousl do tváře, plácla ho přes ruku a pak ho hned začala utěšovat "ťuťuťu ňuňuňu, to nemůžeš". Plácání já vůbec nedoporučuju, zejména v tomto případě, ale je to věc názoru, nejsem odborník.

Měl jsem na mysli skutečně knihu Emoční inteligence - Goleman Daniel, vydanou 1997 nakladatelstvím Columbus, ISBN 80-85928-48-5. Knihu "Práce s emoční inteligencí" od téhož autora jsem ke své újmě doposud nečetl, podle názvu však soudím, že zatímco těžiště knihy "Emoční inteligence" bude v uvedení do problematiky, kniha "Práce s emoční inteligencí" bude spíše zaměřena na aplikaci znalostí z této oblasti.

Vite, ono to neni tak jednoznacne. Kdyz maminka svemu diteti nic nerekne, tak tim dava navod druhemu diteti. Jak mam vysvetlit svoji holcicce, ze druha na zadek nedostane, dokonce ji nikdo nic nerekne a ja ji vynadam, protoze tohle se opravdu nedela - kde bychom byli ... Nekterym maminam je uplne jedno, kdyz jejich dite pere druhe, ale kdyby to bylo obracene, to by se jim nelibilo.

Tome,

to je moc zajímavý...