| míšanek | 
 |
(16.1.2004 21:58:58)
Jak poznám u šestnácti měsíční holčičky, jesli bude zlá a bude ubližovat ostatním nebo né? Tedˇ to vypadá, že spíš bude ubližovat. Máme doma psa, toho pořád tahá, mě semtam zatahá za vlasy nebo se po mě ožene. A když jsme venku tak se ožene i po lidech co jdou kolem a k tomu ještě zamrnčí. Už jsem zkoušela všechno, dělala jsem že brečím, to se jí moc líbilo. Dokonce jsem jí dala i po ruce i když nejsem zastáncem fyzických trestů, ale opravdu už nevím jak jí mám vysvětlit, že je to špatné. Poradˇte mi někdo.
Lenka a El 16měsíců
|
| Linda, Lukasek 14 mes. | •
|
(18.1.2004 3:03:27)
Ahoj Lenko, ja ti bohuzel neporadim, protoze mam tu samou otazku. Muj syn, 14 mes., sice neni az tak zly na nas, ale na vsechny jeho male kamarady a ja uz si nevim rady. Hned jak se s nekym zacne hrat, tak se je snazi poskrabat a tahat za vlasy a ja uz jsem zkousela domlouvani, placnuti po ruce, objimani, ale on se jenom zasmeje a jde to udelat znovu. A kdyz ho nechci pustit, tak se zacne strasne rozcilovat a kricet. Nechci aby si s nim za chvilku nechtel nikdo hrat, takze jestli ma nekdo nejakou osvedcenou taktiku, sem s ni, prosim.
Diky, Linda
|
| Jířa, 2 kluci a bříško | •
|
(18.1.2004 11:19:31)
Dobrá rada drahá. "Nejlepší odborníci" na výchovu jsou ti, co většinu času tráví nad psacím stolem psaním knih, knížku o porodech napsal pán, který sám nikdy nejen nerodil, ale ani se porodu neúčastnil. Taky jsem úvodní článek četla s tím, co se dozvím zajímavého na otázku "dá se agresivnímu chování předcházet." Spokojili se s konstatováním nemilé situace a že za to může televize. (je pravda, že kluci už si jednou hráli na Toma a Jerryho - ty si dáš kyblík na hlavu a já do něj budu mlátit, pak se vyměníme.) Tak co s tím? Určitá míra agresivity je v každém z nás, co můžeme pro svoje děti udělat je milovat je takové, jaké jsou, vysvětlovat, co se nám líbí, co ne a proč. V jedné knížce jsem četla, že děti většinou začínají zlobit nebo se chovat jinak než se nám líbí, když nemají pookraj naplněnou citovou nádrž, necítí v tu chvíli, že jsou milováni. Pro její naplnění je důležitý oční kontakt, soustředěná pozornost, tělesný kontakt a pevné hranice, co je a není správné. Zní to moc hezky a snažím se o to, občas se ale taky přistihnu při supervýrocích typu : "Okamžitě ho přestaň mlátit nebo dostaneš výprask." Tělesné tresty jsou projevem naší agresivity a taky mi uletí ruka, když mě vytočí, kdo z nás je dokonalý? Lepší je chválit a odměňovat za správné chování. Univerzální rada ve výchově
neexistuje, doufejme, že z toho praní o hračky a kousání vyrostou - moje zkušenost je, že se situace význě zlepší, když se děti dokáží pořádně domluvit, nemusí pak svou vůli projevovat silou. Pevné nervy všem maminkám a tak hodné děti, jak si zasloužíme, přeje Jířa
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) | 
|
(18.1.2004 13:59:02)
Náš syn byl ještě loni taky docela agresívní k ostatním a stačil jeden rok, aby ho to přešlo - u 15 měsíčních dětí je myslím ještě brzo na závěry... Řekla bych, že nám pomohlo chození do mateřského centra - děti tam mají šanci okoukat jak se k sobě chovají ostatní děti a maminky jsou nablízku, aby mohly v případě potřeby zasáhnout.
|
|
| Naďa - dula Podkrkonošská | •
|
(18.1.2004 18:04:11)
Milá Jířo,
souhlasím, že knihu o porodech napsal pán a který se porodu sám ani nezúčastnil. Uznávám, co on napsal o násilí při porodech, a já se těch porodů jako dula zúčastňuju. Tam pak někde vidím to, co on popisoval v knize. Vím, že jsem nedala radu, co s tím, když už problém je. Ale vždycky je rozumnější problémům předcházet. A když už problém je, tak je dobré ho aspoň umět pochopit, aby nedocházelo právě ke zkratkovitému jednání typu: dám ti na zadek, nedostaneš to a to ap. K čemuž se hodně maminek uchyluje. Víme, že to nepomůže a tento problém nevyřeší, spíše zhorší. N.
|
| míšanek |
|
(18.1.2004 21:32:49)
Děkuji za slova útěchy, že to snad přejde. Opravdu se snažím být na ní pořád milá a projevovat svou lásku k ní kdy to jen jde. Tedˇ jenom přemýšlím co může být příčinou jejího chování, ale myslím, že jsme docela obyčejná rodinka nijak nevybočujeme z normálu. Jen se u nás tak moc neřve a malou nebijeme tak jak to slyším u ostatních rodin. Držím palce atˇ nám to všem výjde.
LENKA a EL
|
| Hu | •
|
(18.1.2004 22:43:12)
Kdysi mi řekli, že moje dítě bude asociál a naši doporučovali řezat, řezat, řezat. Nedala jsem ani na odborníka nai na naše. Stále jsem vysvětlovala proč to a ono nesmí dělat, že to někoho může bolet a že je mi líto jak se chová. Ale že ať dělá co dělá, je můj miláček. Bylo to dlouhý, únavný, leckdy jsem brečela vzteky, řvala hystericky a nařezala, když mi občas ruply nervy. A pak zase vysvětlovala, že jsem byla tak nešťastná, že jsem nevěděla co jiného mám dělat. Dneska je děcko dospělé, není asociál. Ale maličké dítě zkouší co si může dovolit a třeba žárlí nebo projevuje nějak pocit, který neumí vyslovit. Tak držím palce, abys přežila i období vzdoru až přijde.
|
| Katka, 3-letá holčička | •
|
(19.1.2004 8:01:51)
Jak jsem si všimla, příčin agresitivity může být víc:
- nesprávné pochopení projevů jiných dětí
- fyzická nepohoda a tím zvýšená citlivost na běžné drobné ústrky od dětí
- nedostatek lásky - citového zázemí
- strach z ostatních dětí (uhodím, aby mi neublížili)
- taky
Ve školce, kam chodí naše malá, vzájemnou agresivitu řeší namístě pohlazením, omluvou. Když je toho moc, kontaktují rodiče, aby dítěti domluvili. Určitě je dobré si o tom promluvit s učitelkou, člověk se dozví o druhé straně mince. Třeba Matěj tahá malou každý den za triko, protože ještě pořádně neumí mluvit a říct, co chce. Ona si to ale vysvětluje jako agresi a brání se. Pak už se to dá doma probrat a dítě to pochopí.
|
| Iva, syn 3 roky |
|
(19.1.2004 10:23:48)
Mam podobny problem, jaky jsem si precetla v predchozich prispevcich...!Zjistila jsem, ze nejsem sama...to je uleva! Mam syna 2 roky a 4 mesice. Do nedavne doby byl velice galantni, vsechno pujcoval a rozdelil se, byla jsem rada, ze nemusim resit rvacky a sceny, ktere jsem kolem videla. Jak jsem si lebedila, ze me se to netyka! Jenze ouha, preslo par mesicu a muj milovany syn, bezi a klidne nekoho povali nebo bouchne a to ditko ani netusi, ze je stredem utoku a ani mu nic nebere. Premyslela jsme cim to muze byt, jsme normalni rodina, chodime mezi lidi a mezi deti a doma nasili nevidi, na TV nekouka, pouze na pohadky a to jen na ty pro nejmensi...Na nic jsem neprisla, co by mohlo byt pricinou, tou pravou.Opravdu to stoji nervy to vydrzet a nekdy ruka uleti a i slzy bezmoci vytrysknout, padne otazka proc zrovna ja? Duvody jsou ruzne a u kazdeho ditete jine. Ale u naseho ditete je to zpusobeno hlavne tim, ze se boji,a proto radeji rozda nez dostane...Je ve veku, ze se sice domluvi, ale uplne jisty si tim zatim neni. Proto mu radeji vse vysvetluju, ze by se mu to taky nelibilo, poucuju, bezim za poskozenym ditetem a musi se omluvit a pohladit...a pevne verim, ze z toho vyroste...a najde si svou sebeduveru. Do te doby nezbyva, nez hladit, chvalit i za maly uspech a milovat a ubezpecovat o vasi lasce...!Vse nam na stejne lodi preji pevne nervy a ubezpecuji, nejste v tom sami...!To je jen takove obdobi!To prejde!!!
|
|
| Iva, syn 3 roky |
|
(19.1.2004 10:24:03)
Mam podobny problem, jaky jsem si precetla v predchozich prispevcich...!Zjistila jsem, ze nejsem sama...to je uleva! Mam syna 2 roky a 4 mesice. Do nedavne doby byl velice galantni, vsechno pujcoval a rozdelil se, byla jsem rada, ze nemusim resit rvacky a sceny, ktere jsem kolem videla. Jak jsem si lebedila, ze me se to netyka! Jenze ouha, preslo par mesicu a muj milovany syn, bezi a klidne nekoho povali nebo bouchne a to ditko ani netusi, ze je stredem utoku a ani mu nic nebere. Premyslela jsme cim to muze byt, jsme normalni rodina, chodime mezi lidi a mezi deti a doma nasili nevidi, na TV nekouka, pouze na pohadky a to jen na ty pro nejmensi...Na nic jsem neprisla, co by mohlo byt pricinou, tou pravou.Opravdu to stoji nervy to vydrzet a nekdy ruka uleti a i slzy bezmoci vytrysknout, padne otazka proc zrovna ja? Duvody jsou ruzne a u kazdeho ditete jine. Ale u naseho ditete je to zpusobeno hlavne tim, ze se boji,a proto radeji rozda nez dostane...Je ve veku, ze se sice domluvi, ale uplne jisty si tim zatim neni. Proto mu radeji vse vysvetluju, ze by se mu to taky nelibilo, poucuju, bezim za poskozenym ditetem a musi se omluvit a pohladit...a pevne verim, ze z toho vyroste...a najde si svou sebeduveru. Do te doby nezbyva, nez hladit, chvalit i za maly uspech a milovat a ubezpecovat o vasi lasce...!Vse nam na stejne lodi preji pevne nervy a ubezpecuji, nejste v tom sami...!To je jen takove obdobi!To prejde!!!
|
| Helena | •
|
(23.4.2004 10:22:19)
Budu možná mluvit z druhého břehu, mám 2 holky, 5 a 2 roky, ta starší je mírná, až moc, a mladší je zdravě sebevědomá, ale zkrátka malá. Vedu je k tomu, aby si většinu konfliktů s dětmi řešily samy a bez žalování. Když jsem ale minulý týden byla u toho, jak tu dvouletou jiná mnohem starší holčička srazila k zemi (nechtěně), pak na ni šlápla ( to už ji viděla a mohla se vyhnout) a dělala, že se jí to netýká, přestože naší holce tekla krev, a to celé viděla matka té druhé holčičky a nic jí neřekla...já vedu děti k ohleduplnosti a k tomu, aby se i za nechtěné ublížení omluvily, pomohly vstát apod. Když to ale rodiče neřeší, děti pak mají pocit, že je to v pořádku, že se to tak může...
|
|
|
|
| Bettina,syn 8 let | •
|
(25.1.2004 23:32:44)
Musím tedy přispět s vlastní trochou do mlýna.Můj syn už je starší,takže
tohle období agresivních pokusů - kam až se dá zajít - máme za sebou.Hledala
a vyzkoušela jsem rady všelijaké.Má zkušenost je taková,že když dítě dělalo
věci,které se mi nelíbily a já na to nereagovala,tak příště přišlo a udeři-
lo ještě silněji.A když jsem mu říkala,jak ho mám moc ráda a že mě jeho cho-
vání mrzí,spokojeně se usmál, odběhl a lumpárnu provedl zase.Chyběl pocit
trestu a nespokojené mámy.Vždyť přece,když se máma usmívá a říká,jak ho miluje,tak proč by měl něco měnit?Takže tuto taktiku jsem vyměnila za plác-
nutí přes ruku,zadek a někdy /krátkodobě/ i nemluvení.Protože až když okolí
nefunguje tak,jak byl doposavad zvyklý,tak si uvědomí,že je něco špatně.
A přijde a začne se sám ptát.To byl dobrý čas na vysvětlení pravidel.Dovedu
si představit,že se mnou mnozí nebudou souhlasit,ale mohu spokojeně prohlá-
sit,že ta druhá metoda byla účinnější.Rodiče jsou ti,kdo určují hranice,
kam až mohou jejich děti zajít.
|
| Petra, Anna 3 | •
|
(12.2.2004 22:48:32)
Souhlasím s názorem, že je třeba vymezovat hranice. U vlastní dcery ale nějak pořád nenacházím nějakou pravidelnost v reakcích, z níž by se dalo vyčíst, co zabírá a co ne. Zdá se mi to nějak mnohem složitější než u cizích dětí :). Někdy dělat kolem toho rozruch (být nepříjemná atd.) chvíli funguje, ale dělá to znovu . Když reaguju laskavě a vysvětluju, zdá se, že chápe, ale dělá to znovu. Jsme oba proti násilí, takže asi zkouší nepříliš známé modely chování, snad ji to přejde.
A. má citlivou a introvertní povahu a tak se mi zdá, že se ostatních spíš bojí nebo prostě zatím nemá dost zkušeností s vrstevníky. Uvidíme ve školce. Ačkoli kamarádky klouček začal být agresivní od doby, kdy začal chodit do školky- tam se držel zpátky a doma si to na bráchovi vynahradil.
Všimla jsem si, že A. bývá demonstrativně zlá na panenky ten den, kdy jsme spolu měly nějaký, byť malý, konflikt. Ale konflikty k životu patří, že. Snažím se řešit je přiměřeně laskavě (někdy mě ale A. dost vytáčí).
|
|
| Marta, 3 deti 4 - 9 let | •
|
(18.4.2004 13:24:03)
Souhlasím a podepisuji. Hranice musí urcit rodice.Paklize to neudelate, vrátí vám to dvakrát. Bohuzel nikdo nemáme gumový nervy, abychom snesly vse, jak si to nase okoli zádá.
|
|
| Tereza Nováková,20měs. syn | •
|
(4.9.2004 17:00:28)
Velice s váma milá paní souhlasím...můj syn tedy rozhodně nepatří mezi agresivní děti,ale bohužel se stane vždy terčem útokl těchto dětí.Mám známou, která ma dceru, a které je přes dva roky a kdykoli se u ní objevíme, na syna bezdůvodně útočí, bije ho, a dokonce i kouše, za to její maminka prý už neví co s ním...nakonec to dopadlo tak, že se můj syn bojí k nim chodit a začne plakat, že tam nechce...můj syn kdyby si toto dovolil, zřezala bych ho a "urazila" ruku u samýho ramene a to pakaždé, kdyby to udělal, kdykoliv bychom byli na návštěvě, nezpustila bych z něj oči...milé maminky, není chyba ve vašich dětech, ale ve vás...měli byste být důslednější a své dítko bedlivě sledovat, kdykoli se přiblíží k nějakému druhému dítku a než stačí svůj úmysl provézt, ho pěkně plácnout...dítě si opravdu musí VČAS uvědomit, že si toto nesmí dovolit a kde jsou hranice...a ne ho někdy plácnout a někdy ne...dítě to zkouší, protože ví, že někdy od mamky dostane a někdy ne...
|
| Marťa11 |
|
(4.9.2004 18:31:17)
To jako, že mám své dítě zmlátit dřív než by (možná) uhodilo jiné dítě, jo? Případně hned potom?
Tak to mu pěkně zamotáte hlavičku - maminka říká, že nesmím nikoho mlátit, ale sama mi - jak jste to napsala - urazit ruku? nebo pěkně zmátit mě - může... no ještě že nejsem vaše dítě... jak se potom má naučit, že násilím se nic neřeší, když jeho matka se dopouští násilím na něm...
neříkám, nikdy dítko neplácnout lehce přes zadek, ale to spíše v jiných situacích...
|
| Líza | 
|
(5.9.2004 7:56:44)
MD, zmlátit asi není to nejlepsí. Ale zrovna vcera kopal na piskovisti jeden chlapecek mou dceru do hlavy a jeho matka to okomentovala slovy "Ale ale", coz dotycnemu naprosto nevadilo a delal to dal. A to zase uz nevadilo matce - vyjadrila nesouhlas, dite na to kasle, ale ji se to uz netyka. Ona je z obliga. Prece nebude sveho agresivniho ubozacka stresovat tim, ze by mu treba opravdu vynadala nebo ho z toho piskoviste odnesla, aby pochopil, ze to mysli vazne. Z ciziho prece krev netece.
|
| Šáry | •
|
(5.9.2004 10:39:06)
Lízo,
a co jsi udělala? Zajímalo by mě to, protože na našich pískovištích se maminy většinou chovají standardně (hlídají si, aby jejich dítě někomu neubližovalo, a když nastane spor, spíš poškodí to svoje, aby neublížily cizímu a nenaštvaly cizí maminu), ale chodí tam jedna s asi tříletou holčičkou a to je děs běs. Holčička schválně provokuje jiné děti, ty si s ní nechtějí hrát a matka se opaluje na dece a nechá to tak. Té holčičky je mi spíš líto, ale ta máma je s prominutím.... Taky jsem slyšela (na vlastní kůži jsem to naštěstí nezažila), že když dojde na nějaký konflikt, matka i dcera nejdou pro hrubé slovo daleko. Zajímalo by mě, jestli jste se s něčím takovým někdo setkal, a pokud ano, jak jste to řešily?
|
| Líza |
|
(10.9.2004 9:58:13)
Šáry, když vidím, že to s tou matkou nehne, jdu za tím dítětem a klidně, ale rozhodně mu řeknu, že se to nedělá a ať přestane. Obvykle je tak zaražené z toho, že mu já jako cizí člověk něco vytknu, že toho fakt nechá. Zatím jediná negativní reakce matky v téhle situaci byly zlé pohledy, ale několikrát se mi stalo, že se nám i omluvila dávala si pak už na své dítě pozor.
|
|
|
| Marťa11 |
|
(5.9.2004 10:51:25)
no, náš kluk je taky docela raubíř, ale myslím, že nejlepší je prostě hlídat a když se o něco pokusí tak pořád dokola vysvětlovat, že se to nedělá, že tím může ublížit a ukazovat, jak se má k dětem chovat, tedy například pohladit... u nás to bylo nejhorší, když mu byl tak rok a 1/2, teď je mu rok a 3/4 a je to výrazně lepší, řekla bych, že to už chápe... jediný co je, že když si s něčím hraje a někdo mu to chce vzít, tak to prostě brání a to je ještě schopný i majznout... nebo naopak když ho něco cizího moc zaujme a moc to chce, tak se taky na to vrhá po hlavě... ale usměrňování pořád dokola přináší ovoce... já myslím, že je to věkem, že mezi tím 1. a 2. rokem si tím projde většina dětí, někdo více (ty průbojnější) někdo méně...
prostě si myslím, že když bych mu něco zakazovala a sama to dělala 10 x více, tak že tudy cesta nevede... prostě mlátit ho za to nehodlám...
|
|
|
|
| Eliška | •
|
(16.5.2007 23:11:09)
Vážená paní,
nemohu jinak,než s vámi souhlasit,přesto budte ráda,že takové dítko doma nemáte.To byste ho totiž musela umlátit a pak by na vás navíc zavolali sociálkiu.Pokud se dítě takto projevuje,odborníci ze všech knih a koutů vám radí být trpěliví a zachovat pozitvní přístup...je to opravdu rozporuplné a člověk se v tom lehce ztratí..každopádně nekonečné tolerování vede jen ke zhoršování problému..tak kde jsou ty hranice,povězte mi?
|
|
|
| Eli a Daneček (4) | •
|
(16.5.2007 23:03:43)
Děkuji za ta slova!Od září bojujeme s ubližováním ve školce,dokonce slovně vyhrožuje uitelce..Nepomáhá nic,nepomáhají knihy,nepomáhají odborníci..a nepomáhá všude doporučovaný láskyplný přístup..je to bohužel tak.Dítě potřebuje pevné hranice,potřebuje lásku a podporu,ale potřebuje pochopit realný svět a jeho pravidla.Dnes nám bylo doporučeno změnit MŠ,rodiče ostatních dětí už stojí v zástupu a to peklo nepřeju nikomu..ale vy ho jistě všichni znáte..Je těžké najít ty hranice,ale je to na rodičích,aby je dětem ukázali.
|
|
| petra | •
|
(19.10.2008 23:07:29)
Maximálně s Vámi souhlasím, zkušeností jsem došla ke stejnému jako Vy...rady typu trpělivě vysvětlovat mnohokrát selžou, dítka si z rodičů nic nedělají, pak z nich rostou agresivní jedinci, bez empatie. Petra
|
|
|
|
|
|
|
| Moni+2 | 
|
(21.1.2004 14:00:09)
Lenko a Lindo,
Ja nekde cetla, ze deti v tomhle veku rady pozoruji reakce okoli, no a kdyz nekoho bouchnou (zatahnou za vlasy, stipnou), tak vyvolaji poradnou reakci (jine ditko se treba poradne rozbreci) a jim se to libi. Tohle vysvetleni se mi zda dost logicke a podle mne je taky moc brzy soudit, ze to budou deti agresivni. Samozrejme je treba jednoznacne toto chovani od zacatku odsuzovat, no prostredky nebudu soudit, at si je kazdy vybere sam.
Hodne stesti, at je to prejde!
|
|
| Míša,tříletý-Vilík | •
|
(13.9.2004 21:43:16)
Ahoj všechny maminky,nic si z toho nedělejte,že je vaše dítko agresivní.muj tříletý Vilíček si to také prožil.neznám osvědčenou taktiku jak na ně,ale myslím si,že po třetím roce to pomalu ale jistě odezní.takže silný nervy a hlavně nebít!
|
|
| Míša,tříletý-Vilík | •
|
(13.9.2004 21:46:23)
Ahoj všechny maminky,nic si z toho nedělejte,že je vaše dítko agresivní.muj tříletý Vilíček si to také prožil.neznám osvědčenou taktiku jak na ně,ale myslím si,že po třetím roce to pomalu ale jistě odezní.takže silný nervy a hlavně nebít!
|
| Andrea | •
|
(17.11.2004 0:30:59)
Vite, ono to neni tak jednoznacne. Kdyz maminka svemu diteti nic nerekne, tak tim dava navod druhemu diteti. Jak mam vysvetlit svoji holcicce, ze druha na zadek nedostane, dokonce ji nikdo nic nerekne a ja ji vynadam, protoze tohle se opravdu nedela - kde bychom byli ... Nekterym maminam je uplne jedno, kdyz jejich dite pere druhe, ale kdyby to bylo obracene, to by se jim nelibilo.
|
|
|
|
| Pavla | •
|
(27.5.2005 15:36:42)
Mám podobný problém s 2,5 letým synem.Naučil se po mně ohánět rukama, strká do menších dětí, které chce nejprve pomazlit a když se dítě brání, tak jej zmáčkne nebo do něj strká.Často mě tahá za vlasy, i když mu neustále vysvětluju, že to není pěkné chování. Zvolila jsem i plesknutí po ruce,ale nepomáhá to.To samé s hračkama, buď si je s láskou nosí až do postýlky, nebo s nimy vyloženě tříská o zem.Dostává záchvaty vzteku, kdy s ním nejde hnout. Plesknutí na zadek zde vůbec nezabírá. Je to ještě horší.Snad jediný pokrok jsem zaznamenala z hrozby vařechou.To ze strachu poslechne, ale nechci vychovat ustrašené dítě.Ale zas na druhou stranu, jsou zřejmě děti které potřebují přísnější režim a pevnou ruku. Poraďte.Děkuji
|
| Štěpánka+Tom11/00+Maty07/03 | 
|
(28.5.2005 2:24:04)
Ahoj Pavlo,
asi bych malého agresora pevně chytla za ruku a řekla mu důrazně, že se to nedělá, že to toho druhého bolí, podívej - pláče apod. To u vás zřejmě nestačí, takže bych ho na chvíli vyřadila ze hry, posadila ho, event. s ním úplně odešla ze hřiště. Hlavně je potřeba ho hodně hlídat. Znám ze hřišť děti, které tohle dělají a rodiče "nic nevidí".
Moje děti byli vždycky spíš v pozici obětí, takže osobně jsem tenhle problém neřešila, ale např. když malý utíkal ze hřiště, dvakrát jsem ho okamžitě čapla, strčila do kočárku a domů. Pak už to nedělal. To mu byly 2 roky, já byla těhotná a nemohla jsem moc běhat a kousek za vrátky hřiště byla silnice. Nebo jedl, event. házel písek - nebudeš si hrát v pískovišti. Šup s ním ven z písku. Boucháš někoho hračkou, nebudeš si s ní hrát. Samozřejmě, že je třeba připravit se na odpor, řev a scénu. A hlavně zůstat v klidu!!! Když se naši kluci začínají trošku pošťuchovat, poradím jim, ať se pohladí - 2letému řeknu, ať bráškovi udělá "malá" a jde to, tzn. je dobré vždycky dítěti nabídout alternativu. A pochválit, když se chová hezky - něco půjčí, pohladí kamaráda apod.
Držím palce, ať to zvládnete.
Štěpánka
PS. S jedním takovým dvouletým agresorem jsme svého času "přerušili styky". Můj stejně starý syn se ho bál a jeho maminka je taková až moc hodná, bylo jí ho líto, když ho potrestala. Když třeba druhé dítě píchl do oka, nebo kousl do tváře, plácla ho přes ruku a pak ho hned začala utěšovat "ťuťuťu ňuňuňu, to nemůžeš". Plácání já vůbec nedoporučuju, zejména v tomto případě, ale je to věc názoru, nejsem odborník.
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)