Názory k článku Já mám v Brně tři domy, až je koupím, budou mý 2.

Procházím právě něčím podobným, pikantnějším o to, že mému muži se do toho ale vůbec nechce, on by nejradši v 1+1 na Žižkově setrval do konce života, i s našima dvěma příšerkama. Jenže už není kam dát psací stůl té mladší, která jde od září do školy. Už se řeší odhad, hypotéka, budem to splácet do důchodu, protože bytu za regulované nájemné se přece nevzdáme (říká můj muž)Ach jo, těch cca 200 000, co by za něj majitelka (možná) dala, nám bude sakra scházet. Ale představa útěku z Prahy (polovičního, protože profesí tam budem přivázaní pořád, a holky tím pádem školou) je tak úžasná, že se v noci budím a štípu do ruky, zda je to skutečně pravda, že už je všechno v jednání. A cestování vlakem pětadvacet minut do centra? To bych z některého sídliště jezdila i dýl! Takže Ti moc a moc držím palce.

Ahoj,
on asi každej považuje za úplně neúnosnej děs něco jinýho. Pro nás by to byla "normální" škola na prvním místě. Ale i varianta dál dojíždět by byla horší než to dvojí stěhování - mimo jiné např. i proto, že bychom nezvládli Darka dopravit na jakékoli mimoškolní aktivity. Ale ona se ta možnost hlavně ani nenabízela, pokud bychom se nerozhodli dojíždět příštích nejméně 12 let, my jsme prostě museli napřed původní dům prodat a pak koupit novej. Kdybychom si řekli, že radši budeme dojíždět a ponecháme si zázení, dokud se nám nepodaří koupit něco vyhovujícího blízko, dopadlo by to pravděpodobně tak, že až bychom na něco narazili, neměli bychom kupce, a až bychom ho měli, tak by opět nic nebylo k nalezení...
Pro většinu našich přátel je řešením spokojit se s nejbližší školou, jedni vozí děti do waldorfské školy a vůbec jim to nezávidíme - i když nutno přiznat, že oni nám taky ne :-).
V Pramínku je ve třídách 8-16 dětí, jak v kterém ročníku, nejsem si jista, jestli teď v 1. třídě jich nebude 20. Darek chodil do třídy, kde jich bylo 9, teď jich bude 10. Paní učitelka o všech všechno ví, každý den začínají ranním kruhem, kde mají i možnost říct něco, co by ostatním rádi sdělili (a v pondělí každý o sobě mluví přímo programově, ostatní dny jen kdyby to už "nemohl vydržet" :-)). Taky učitelka vítá a očekává, že jí rodiče o dítěti řeknou spoustu podrobností. A v hodinách si jich skutečně individuálně všímá (strašně ju za to obdivuju, já být na jejím místě, tak se z toho zblázním), ví, co komu jde - musí to vědět, když má psát smysluplné slovní hodnocení - když někomu nesedí postup, kterým se učí, zvolí pro něho jinej - takže např. ve čtení si Darek četl svoje, 7 dětí se učilo číst genetickou metodou, kterou v Pramínku používají (neslabikuje se, spojují se rovnou hlásky do slov) a jedna holka slabikovala, protože to dělala sama od sebe, tak jí v tom přece nebudou bránit, no ne :-)? Nesouvisí to podle mě s množstvím učiva, ale s ochotou a schopností učitelů. Myslím si, že práce učitele je náročná vždycky, ale takhle teda extrémě. Ale pro toho, kdo na to má, kdo je dost trpělivej a tvořivej na to, aby to zvládl, je to asi mnohem víc uspokojující. Počítáme, že do Pramínku půjdou všechny naše děti, taže celou tuhle šílenost bereme jako vklad do budoucna - koneckonců Alan tam v lednu nastupuje do školky.

Ahoj

Žaba

Tak jsem si zase něco přečetla a nevycházím z údivu, představila jsem si samu sebe ve stejné situaci a zavzpomínala na svoje dětská léta, kdy jsme se sestrou a rodiči nejprve bydleli 6 let v jednom pokoji dvoupokojového bytu mé babičky a dědy a poté dalších dvanáct let využívali luxusu dvoupokojového bytu ve čtyřech (jiný byt, stejní rodiče a sestra).
A představím si sebe, teď, tříčlenná rodina ve dvou místnostech...
Za pár let nás taky čeká rozhodování, kam s dítětem do školy a jestli dojíždění nebo stěhování.
Co víme už teď, je to, že jakýkoli kompromis stran bydlení se vždycky sakra vymstí. V Žabí situaci bychom zcela určitě volili jiné řešení, např. za peníze z pronájmu sídlištní garsonky platit taxík (ať už v přeneseném slova smyslu nebo ne) nejstarším, školou povinným dítětem do školy a zpět, zatímco ostatní členové rozvětvené rodiny by stále měli určité zázemí. A mezitím bychom se snažili situaci řešit, se snahou minimalizovat náklady s několikanásobným stěhováním a několikerým zvykáním na nová bydlení, o energii, vynaložené na celou anabázi ani nemluvě.
Svám způsobem obdivuji Žabí rodinu, že v této situaci, kterou já osobně považuji za naprosto krizovou, dokáže fungovat měsíce, ne-li roky...
(Přiznám se, že po přečtení obou dílů byla moje první spontánní reakce "Mít tak vaše starosti a Rotschildovy peníze". Ale každému, co jeho jest, a k Česk(oslovensk)u patří bytová krize již posledních 58 let, takže se i stala životním stylem mnohých.)
Doufám, že to celé všechny děti prožijí v relativním psychickém zdraví a nepřijdou i o trošiiiiiiiinku zmatenou matku.

Sousedi jsou nejhorší, jestli je nemáš, jásej! Ti naši mají navíc pitbula, takže se jich budu ještě bát :-)))
Do Medlánek dojíždíme mírně i teď, z Kr. Pole, máme to dvě zastávky autobusem a běžně chodíme pěšky - tak 15 minut. Pak budem bydlet v Černých Polích - naštěstí skoro tam jede jakýsi autobus, nebo se nějak podělíme o auto, nebo nevím :-))), ale zlatá škola, kde je dítě spokojené. Nebudem mít ale pak kamarády u domu, což je trochu škoda.
To je skvělé, že se Darkovi tak věnují. Kolik je dětí ve třídě?
U nás bylo teď 15, a přitom učitelka stejně ani neví, že dcera matematiku miluje a počítá pořád něco, záporná čísla a násobení. Stačí, že má dobře příklady v učebnici, cokoli navíc jí dávám já. Něco mezi klasikou a moderním způsobem vyučování. Chovají se k dětem dobře, často chodí ven, žádné ponižování atd.
Překvapilo mě pouze přísné známkování (hlavně psaní - někdo dostává i trojky, to podle mě ty děti nemají vůbec zapotřebí), a taky, že učitelky děti příliš neznají. To jsem asi rozmazlená školkou, kde se o děti velice zajímali, co má kdo rád, jakou má rodinu, co ho baví. Asi to ve škole nejde kvůli množství učiva, nebo v Pramínku to jde?

A odkud do těch Medlánek budete dojíždět (jestli"s to někde psala, tak promiň)? S Pramínkem (tou Darkovou školou) jsme navýsost spokojení, opravdu tam individuální přístup má, už v té první třídě dělal třeba matiku z druhé, ve čtení dostával za úkol třeba přečíst článek v encyklopedii a odpovědět na otázky (takže číst s porozuměním), v prvouce si vyhledával informace navíc v knihách, na druhou stranu, když mu moc nejde psaní, nedělá se z toho věda... Dobrý to tam je.
Jak to půjde s tím stavebním povolením, to su sama zvědavá, dneska jsem dala architektům jakési papíry k tomu (plnou moc, aby to mohli vyřizovat, a svolení bývalých majitelů se stavbou - dokud se to nepřepíše na katastru, tak je to pro stavební úřad jejich), takže doufám, že oni to tam v pátek dají a do měsíce že to bude. Možná jsem naivní, ale bylo by to prima, kdyby to prostě pro jedenkrát zcela nekomplikovaně klaplo :-).

Ahoj

Žaba