Názory k článku O studu a nahotě lidské

Neexistuje. Dobrovolně pravidelně. A s nadšením. Nahota v malých dávkách neškodí v jakémkoliv množství. A... a... ale vážně. Nahota nikdy nikomu ještě neuškodila. Opravdu nikomu. Ostatně příroda se ošidit nedá. Tělo si samo řekne, co potřebuje. Když ho ale člověk neposlouchá a myslí si, že to nepotřebuje, škodí tím jenom sám sobě. Časem se to projeví i na jeho psychice. Tady platí jedno pravidlo spokojené bytosti: do ničeho se nenutit a nic si neodříkat. To máte jako s jídlem. Když máte chuť na tavený sýr, je to proto, že obsahuje látky, které momentálně potřebujete. Můžete doslova s odpuštěním vyžrat celou ledničku, nakonec si ten tavený sýr stejně bude muset dát. Jenomže když má kdokoliv z nás, vážení přátelé, touhu po nahotě a trochu toho pomazlení, nepomůže mu jídla ani škopek ni vana. Náhražka zůstává náhražkou, navíc zrovna přejídání nám tu nahotu a něhu abych tak řekl poněkud znemožňuje. Já vím. Přejídat se není nemravné a nejsou s tím takové problémy. Ale! Vždyť jsou to taky lidé.

Myslím, že je strašně jednoduchý jen tak říct, že články už nejsou to co dřív. Ať si to každý zkusí sám, něco napsat, udělat si legraci ze sebe, ze svého manžela a své rodiny a aby to ještě navíc mělo hlavu a patu a někdo nezasvěcený se tomu zasmál. Nemůžou být přece všechny články stejně vtipné, některý je víc na zamyšlení, jiný na zasmání, ale všechny píše s láskou a to je přece důležitý ne? Tak je tak berte, když se nad nima chcete zasmát, tak se zasmějte a když se Vám nebude líbit, cvakněte si na další a je to...

Kdo chce, ať si přečte a kdo nechce, tak ať nečte - je to jednoduché. Jo a mám dojem, že diskuze (tedy pobídky k nim) nevytváří Magda, ale "pán serveru", takže opět: Kdo chce, tak napíše a kdo ne .... a přestaňte se už holky hádat !

Holky, už dva dny přemýšlím, jak Ivě odpovědět, abych nevypadala, jako "extrovertní a agresivní" potrefená husa.
Inu i povídání o dítětem pokakaném tatínkovi a jeho nejbližším okolí má pro mě ohromné kouzlo. Možná proto, že i Anička se dovedla pokakat od patiček až po lopatičky a dnes na to ráda vzpomínám, dokonce to někdy dáváme k dobru, když je vhodná situace.
Spíš bych se otřásla, kdybych tady viděla jenom potem a krví umazané články s pseudohlubokým posláním.
Ale to není odpověď na otázku. Takže: články na rodině čtu proto, že se pořád ubezpečuju o tom (někdy marně), že žijeme podobně normální život, jako autorky a píšu proto, abych si to ověřila na reakcích okolí. Když to někoho nezajímá, nemusí to číst.
Ale samozřejmě každý názor je vítán.

Ivo, ptala jsi se, co některé ženy tady vede ke zviditelňování se. Nu, nemůžu mluvit za ostatní, ale konkrétně u mne je to jistota, že co má myšlenka, to záchvěv geniality, a jako taková si zaslouží (přinejmenším) být vtesána do kamene. Nicméně bušit do klávesnice je méně namáhavé, než bušit do žullového šutru, tak si tak ulehčuji práci :o) A na i-netu je hrozně fajn, že co se mi líbí, to si přečtu, a za autory kteří mi nepřirosli k srdci nebo témata, která mi nic neříkají, zbytečně nemusím utrácet penízky za připojení :o) To mi připadá jak velká výhoda oproti např. časopisům, které prostě musím koupit jako jeden celek...

s.