O studu a nahotě lidské

Některá se styděla za svou postavu, jiná za brýle a suverénnost v chování se svým tělem se víceméně brala jako zvláštnost a určitý znak nenormálnosti. V "normální" rodině totiž choulostivé otázky měli v rukou rodiče (nevím, o žádné takové rodině) . Sexuální výchova dívky začínala v období, kdy dostala do rukou knihu "Děvčátka na slovíčko" a požehnání na čelo -"smíš se vzdělat". Snad bych toto gesto chápala u nějakých "dějin sexuality" či jiných prostopášných knih, přesto ty jsem ve svých rukou neměla. "Děvčátka" mi musela stačit. Pokud jsme měla pochopit reprodukční proces dvou lidí díky obrázku srdce začínajícího u genitálu ženského a končícího u genitálu mužského, asi si umíte představit, jak moc sem si byla jista svým tělem. Rodiče můj pocit jen umocnili. Zvláště otec, u kterého jsem měla po větší část dětství dojem, že se s bílým nátělníkem na těle narodil.

Věděla jsem, že to, co si opravdu do své budoucí rodiny nemíním přenést, je právě tohle. Přehnaný stud.

Dnes už vím, že není tolik nutné mít dobré předsevzetí jako spíš nebránit dětem v jejich přirozené zvídavosti. Holky nás už vyškolily. Víceméně neustále prochází některá z nich obdobím, kdy zjišťují to podstatné a zajímavé, na co si přišly vlastními hlavičkami.

Máma je jiná než táta. Tatínek není dvakrát nadšen, když s ním řešíme jeho náležení k mužskému pokolení v mezipatře zvučné chodby. Maminka nezáří nadšením, když jí uštědříme nějakou trefnou a pravdivou kritiku jejího těla než se v urychlení dooblékne (no, trochu soucitu by mít mohly s vlastní matkou, no ne?). Necháváme je žít a snažíme se odpovídat, i když se nám do té konverzace opravdu někdy nechce. Zvláště, když se na Vás dívá celé osazenstvo drogerie a Vaše dítko třímá kondom se zvláštním zadostiučiněním na tváři (věřím, že to je pouze můj pocit).

Horší problém svým přístupem připravujeme však našim rodičům, tedy babičkám a dědečkům. Nejenom, že si zvykli už na to, že nejdeme v jejich šlépějích cudnosti, to by ještě skousli. Horší je, že dcerky nešetří svou pozorností ani osoby jejich a chtějí mít ve svých dojmech jasno. Jak je to vlastně s tou babičkou? A děda?

Když jsme se rozjeli na společný týden s jinou rodinou, kde se i nějaký ten malý mládenec vyskytl, holky reagovaly po svém. Poté, co se bezproblémově promenádovaly před kluky bez plavek (čekala jsem, že se jich po mně budou dožadovat), pochopila jsem. Aha, tak přehnaného studu jsme se vyvarovali. Teď jen najít tu správnou míru z druhé strany. "Majdo, pojď si vzít triko a kraťasy, je už chladno." Snažila jsem se donutit nahou vykoupanou dcerku, která stála rozkročmo na opěrkách křesla, k obléknutí. Pod ní si totiž hrál s vláčkem šestiletý klučina. Uposlechla. Vzala si široké kraťasy, které opravdu neskryly to, v co jsem doufala, a už zase stála nad Tomáškem a pokračovala ve své hře.

Minulý týden jsem nevědomky prý přerušila něco, co mělo být nezapomenutelnou chvíli sexuální výchovy otce dceři - Kterak vnímat mužskou pozornost. Tatík se snažil Majdě vysvětlit, proč nechce dívka v dětském filmu vylézt z vody, když ji nadšení chlapci sebrali ručník a plavky. Majda se tvářila, že chápe. Snad je to jako u všeho, jen o té míře. Najít ji.

V tom hledání budu s holčinami určitě já. Jakub se mnou uzavřel dohodu už před narozením potomků. Sexuální výchovu budeme řešit podle pohlaví. A vzhledem k tomu, že jsem porodila tři dcery…. Myslím, že konečně vím proč…