Názory k článku O hodnotě daru

zajimavy clanek, urcite na tom neco je. Kdyz je vse v poradku, rozhodne asi clovek rekne spis "ANO", dokazu si vsak predstavit, jak v tragicke situaci, kdy ztratime nekoho milovaneho, muze byt tezke predstavit si "darovat" ho ostatnim lidem.
Ja bych asi byla take radeji pro "ano" predem, pak bych mela zaruceno, ze delam tu spravnou vec...?

A taky se může stát, že právě tvoje dítě bude potřebovat transplantaci nějakého orgánu. Jak se potom budeš dívat na odmítání dárcovství?

Lidové noviny 12.9. 2002:

Další povinností, kterou zákon lékařům ukládá, je nahlédnout před odběrem do speciálního registru, do kterého by mohl kdokoli zanést, že vpřípadě své smrti nesouhlasí s odběrem orgánů. "Jenže takový registr dosud nikde ani nevzniká. Jednání o něm je ve zcela zárodečné fázi. Takže není kam nahlížet," poukazuje MUDr. Eva Pokorná, zástupkyně přednosty Transplantcentra IKEM.

Jak jsem si tak četl příspěvky:
- pokud nechcete darovat po smrti orgány, nechte se zapsat do registru "odpíračů", lékaři do něj musí před odběrem nahlédnout
- pokud se zavede režim předpokládaného nesouhlasu jako jste citovali UK, USA atd, prvním a již popsaným jevem bude, že prudce poklesne počet dárců - jen tak mezi námi - kolik si myslíte že mladých kluků co lítají na rychlých motorkách se šátkem kolem hlavy myslí na to že se můžou zabít ? A že by měli udělat nějaké pořízení co jim udělají s orgány ? No.... a těžké, nevyléčitelné úrazy hlavy jsou jedním z velkých "zdrojů" orgánů k dárcovství

Pokud mluvíte o tom že příbuzní rozhodnou o darování orgánů: kdo to bude?? Manželka, rodiče, sourozenci, děti ?? Nebo všichni příbuzní v přímém pokolení budou rozhodovat většinou hlasů ?? To je ještě větší právní a spíš i etický oříšek než to, komu po smrti patří tělo (na to je nějaký právní rozklad, nedokážu ho tady kvalifikovaně reprodukovat).

Má-li o tom někdo rozhodnout, pak jedině ten člověk sám za sebe. Pokud mu ta věc leží na duši, nechá se zapsat jako "odpírač" - pokud mu to za tuto námahu nestojí - asi to nebude tak palčivý problém

A k tomu co tu zaznělo: když budu vypadat jako vhodný dárce tak se o mne nepostarají.. To je asi trochu silné, ne ?
Mimochodem - pokud je někdo "vhodný" jako dárce orgánů, má tak těžce poškozený mozek, že se jeho další životní perspektiva rovná nule. A pečovat o něj dál tak aby zůstal vhodný jako dárce je dost těžká a piplavá práce - on člověk kterému nefunguje mozek funguje dost špatně i jako celek - takže představa že si tím zdravotníci usnadní práci je trochu lichá.

Jinak Vám přeju abyste se nikdo nedostali ani do situace kdy byste orgány potřebovali ani kdy byste je poskytovali. Ale mějte prosím zároveň na paměti že je mezi námi docela velká skupina těch komu mohou poskytnuté orgány zachránit život a je třeba mít pro ně nějakou perspektivu řešení.

P.

Lído, taky me znechucuje moznost, ze s telem zemreleho je mozne nakladat podle potreby bez ohledu na prání zemreleho (jak nektere psaly "uz mu to muze byt jedno") a jeho príbuznych. Tech se nikdo na nic neptá, natoz aby upozornili a zákon je nad morálkou.
Takze se obávám, ze u nás muze byt to vyjádrení nesouhlasu nekdy k nicemu, kdyz ho nema zemrely prispendleny ke kosili. Kdezto taková registrace by se mohla provést okamzite pri vydávání prukazek zdravotní pojistovny. A navíc by se tím zamezilo prípadum, kdy se odebere prakticky cokoli a nikdo neví proc.
Nevím, proc se schvalování takovych zákonu neprovádí referendem, bylo by to demokratické, s vysvetlením postupu, jak bezpecne zajistit prání tech, kterí dárcovství odmítnou. Kdezto opacny postup by byl mene nákladny a demokraticky rovnou a rozhodne by ty, kterí "na takové veci nemají cas" stál toho casu méne.
Nepísu to jako odpurce dárcovství, kdybych mohla nekomu pomoci i po své smrti, byla bych ráda. Ale nelíbí se mi to automatické zacházení s mrtvymi jako s nejakym znárodnenym materiálem.