Názory k článku Porod doma? V Čechách?

Porod doma umává, zacházení ve špitálu ne.
Je na každé mamince, jestli se rozhodne riskovat
1) svoje psychické a fyzické týrání, zásahy tak, aby to bylo pohodlné pro personál, odpovídalo tabulkám, riskovala svoje mrzačení a nechuť mít další dítě, krom reálných fyzických a psychických následků, zacházení s novorozencem, který je bezbranný, dělají se mu věci, které ho bolí, je sám, je s ním zacházeno jak s věcí atd., jestli vlivem vedením porodu dle personálu (místo dle matky) nebude mít dítě následky
nebo
2) jestli se rozhodne podstoupit malé riziko porodu doma

Porod doma je starý jako lidstvo samotné. Spousta našich babiček a dědečků se takto narodilo, a někteří žijí dodnes. Bohužel dnešní medicína si plete těhotenství s chorobou, a podle toho jedná. Krom toho vlivem civilizace a spěchu vznikají porodnice, coby velkovýrobny dětí. Vytrácí se přirozenost a cit, porozumnění a namísto toho nastupuje rutinní způsob porodů a jejich vedení, rutinní lékařské výkony (které mnohdy ani nejsou potřeba) a další. To vše tak vede zákonitě ke komplikacím, a proto stále více se u nás rodí císařskými řezy (zkrátka páni doktoři nechtějí čekat hodinu až se dítě porodí). Ono je přece lepší z rutiny udělat císaře ne?
A pan primář, který figuruje v tomto případě manželů Hlouškových: existují dvě slova "nelidské hovado"...

I ja se priklanim k vasemu nahledu na porody doma. je to skutecne nevyzpytatelna situace a po porodu je vykrvaceni zeny veci nekolika minut. Zijeme nekolik let v zahranici a prestoze se tu o porodech doma take mluvi, vetsina zen se radeji rozhodne pro porod v nemocnici, ale vedle lekare-porodnika a personalu, je s ni i porodni asistentka, kterou zna prakticky cele tehotenstvi a ke ktere chodi na prohlidky a konzultace. Behem porodu ji pak uklidnuje, pripadne se strida s manzelem v masirovani zad atp. Chvile, kdy se dva jedinci stanou rodici, je nadherna a neopakovatelna, proto se ptam, proc riskovat? Je to zbytecne a nezodpovedne. Preji vsem jen to nejlepsi a nastavajicim rodicum hodne stesti.

Jsem ve třetím měsíci, takže už horlivě přemýšlím, jak moje dětátko co nejlépe přivést na svět. Nemám samozřejmě žádné zkušenosti, bude to moje první, ale už jsem zaslechla hrozné zvěsti o porodech v nemocnicích. Bylo mi řečeno, že "každou ženskou nastřihují už preventivně, i když to vůbec není třeba" a že to potom "zašijou tak, že jsou tam po srůstu faldÿ a vůbec se s tím nepáraj". Tak z toho mám opravdu strach. Taky že mi miminko hned po porodu odeberou místo aby mi ho nechali v náručí po dobu po jakou já budu chtít. Určitě bych chtěla svého partnera u porodu a uvažuji o porodu doma.

Je to už sice skoro rok, co se tahle diskuze vedla, ale jistě si ji sem tam některá žena přečte. V současné době hledám porodnici, která by byla přátelská jak k matce tak k dítěti a vypadá to, že bych musela rodit v jedné a nechat se odvézt do jiné. Zažila jsem celkem tři porody v nemocnici a u čtvrtého už se bojím lékařů. Poprvé to proběhlo standartně - holení, klystýr, nesmět se hýbat = hodiny ležet o samotě na porodním sále, většinu času už nohy uvázané ve třmenech. Nikdo se se mnou nebavil, musela jsem si asistentku volat. Kolem mě rodily a křičely jiné ženy. Porod rychle a honem honem s nástřihem hráze. Když jsem chtěla prohodit pár slov s doktorkou, která mě zašívala, zakřikla mě. Kdyby mi nesebrali šaty, odešla bych z porodnice ještě v noci a nezajímal mě v té chvíli osud dítěte, které mi přinesli až za 12 hodin. Ani mi je neukázali. Druhý porod za asistence 10 osob, konec pánevní, zase třemy a hodiny ležení, dítě resuscitováno, do papíru nezapsáno. Doporučení šeptem, abych si děťátko hlídala. Dali mi je za 24 hodin. Třetí porod vyvolaný bez důvodu. Do termínu zbýval den, v porodnici se 5 dnů nic nenarodilo. Možná to byl ten důvod a pak příkaz pana primáře. Dítě bylo vysoko, mělo správné ozvy, neprovedla se žádná jiná kontrola, která by vedla k takovému rozhodnutí. Nebylo mi dovoleno opustit porodní sál. Byla jsem ukřičena. Ještě byste měli chuť rodit v porodnici a měli byste důvěru ? Když se má něco stát, ani lékař nepomůže. Takže nevím jak se rozhodnu. Jedno vím jistě, nechci být už ovce někam vláčená.