Názory k článku Rodili jsme doma

Rodila jsem své děti v porodnici, i když někdy jsem to stihla jen tak tak, protože porodu doma jsem se obávala.
Dovedu ale pochopit i opak. Porod je intimní záležitost a ne každý snášíme v takové chvíli cizí přítomnost a zásahy dobře. Navíc ne každý zdravotník je empatický a citlivý. Průběh porodu není nezávislý na psychice. Shrnu, co jsem cítila já: Je důležité "naslouchání dovnitř" - spolehnout se na vlastní tělo, zachovat klid, v míře možností taky pohodu a dokázat maximálně spolupracovat s rodícím se dítětem - každé rušení "zvenčí" je nepříjemné. Dovedu si představit, že pro některé ženy je nemocniční prostředí s nachystanými lesklými nástroji na chirurgickém sítu takovým stresorem, že se jim porod zastaví či zkomplikuje. Je možné, že tato skupina má souhrnné statistické výsledky opravdu lepší, když rodí v ústraní, s pomocí, které důvěřují. Je možné, že to tyto ženy dopředu cítí. Je nutné, aby znaly rizika, ale má -li dnes žena volbu v tom, jestli chce dítě vůbec donosit, je absurdní upírat jí volbu místa, kde ho chce porodit. Opakuji, že já sama, v hrůze z pupečníkových a jiných komplikací, jsem pro porodnici. Neoznačovala bych ale opačnou volbu šmahem jako nezodpovědnost - myslím, že ty, které se k tomu rozhodnou (chce to statečnost) o tom dost přemýšlely a vážily pro i proti hodně důkladně.

Jelikož se posléze ukázalo, že měl vrozenou infekci, která se projevila až poté, co musel dýchat zcela sám (vtahování hrudníčku), selský rozum mi říká, že to asi nějaký smysl mělo - řekla bych, že dokud pupečník tepal, nebyl syn odkázaný jen na vlastní dýchání. A laicky a bez urážky lékařů si taky myslím, že pupečník nejlíp sám ví, kdy má dotepat Pokud lékařská věda nemá žádné informace o významu samovolného dotepání pupečníku, ještě to neznamená, že skutečně žádný význam nemá. Ale nejsem zdravotnice, z biologie mám jen maturitu

Kačo, dva doktoři není něco, co by bylo hodno postěžování. Celý průvod cizích chlapů, mediků a sester včetně všeho osazenstva na pokoji a jejich návštěv už ano.
Zažila jsem dvakrát nezávisle na sobě na dvou pracovištích v ČR gynekologické křeslo namířené proti dveřím čekárny. Ještě jsi rozhořčená, že jiné ženy mají s dodržováním soukromí problém? Že na Tebe se dívali jen dva doktoři a byla jsi spokojená, je super, ale prosím nepruď do jiných, kteří mají na své soukromí jiné nároky a svá rodidla chtějí ukazovat jen když je to skutečně nutné a nutnému počtu osob.
Jen to dokazuje, že každá žena je jiná, co nevadí Tobě, z toho by jiná žena, třeba která má za sebou nějaká traumata, prostě vyrostla.

Tak to asi nechodíte ani na gynekologii, když Vám tak moc vadí, že se Vám doktor dívá mezi nohy. Když jdete na zubní, tak se Vám dívají do pusy. A kdyby jste měla závažnou nemoc dělohy nebo čehokoliv, co se nachází vevnitř "mezi nohama" a museli by se na Vás dívat odborníci, tak asi tedy raději umřete? Já myslím, že je to doktor, jako každý jiný, akorát jsou to intimnější místa, ale vyšetřit se to taky musí. A navíc... U mého prvního porodu byly doktoři 2, protože moje holčička šla zadečkem a vůbec mi to nevadilo, že se tam jsou. Byla jsem ráda, protože jsem chtěla zdravé dítě... Ale u druhého porodu byly porodní asistentky a doktor přišel až na šití, protože jsem se trošku natrhla. Zvláštní je, že kdyby pisatelka měla dítě otočené zadečkem, tak by do porodnice musela, a to ji nepřišlo stresující být v porodnici??? To fakt nechápu. A taky je to možná o tom, zvolit si porodnici, která nám bude vyhovovat. Byla jsem taky na kurzu před porodem a holky, které měly z porodu trochu strach, tak po kurzu byly v pohodě. Všechno je o lidech a ne o prostředí nemocnice. To je můj názor.

Kili:
heslovité, zkratkovité vyjadřování
přezíravý styl jednání typu: Pokud nechápeš, není to moje vina
nadřazené jednání z hlediska toho vzdělanějšího, shlížejícího k laikům
křečovité lpění na dodržování odstupu v jednání s diskutujícími (vykání)
nulová hodnota emocionální angažovanosti, neřkuli smyslu pro humor
neschopnost vlastní sebereflexe a přiznání svého pochybení, neřkuli podívat se na věc z jiného hlediska
až smutné jednání ve smyslu My máme vždycky pravdu


Co mně to jenom připomíná... Že by typického doktora? žeby přesně to, proč je tak nepříjemné s lékaři jednat?