Názory k článku Jak se vychovává v Anglii

Ale pokud ti je více jak 35 let tak v Čechách ti automaticky provádí test např. na Dawenův syndrom, v anglii si to musíš vyžádat sama a samozdřejmě zaplatit. Pokud už jedno dítě máš a v rodině se tento případ nevyskytl tak o testech nijak vážně neuvažuješ (nejsou nejlevnější).
Mám kamarádku v Anglii, které se za tak narodila holčička (první syn je v pořádku). A po porodu byla dost v šoku když to zjistila (možnost volby v těhotenství neměla - nevěděla to).

Moc nechápu téma punčocháče a čepice. Dcera (mladší školní věk) a - považte - dokonce i já - obojí v zimě nosíme a na naší nemocnosti se to nijak neprojevuje (tohle musím z poverčivosti zaťukat). Samozřejmě ve škole dcera stáhne kalhoty a natáhne sukýnku, aby se nepařila. Doma nemáme přetopeno, takže si nemyslím, že bychom byly extrémě choulostivé. V punčocháčích ani v čepici to asi nebude!

Tento článek mě tedy zvedl ze židle. Poslední dobou radím kamarádce, které se v prosinci v Anglii narodil chlapeček, protože s tamní péčí to dosáhla jenom k dalším a dalším problémům. Má pouze základní zdravotní pojištění, a tak je péče o ni a její mimčo prostě po anglicku "drsná". Mně však připadá laxní a (možná záměrně) nedostatečná.

Zde je v krátkosti její příběh: otěhotněla se svým manželem čechem v Anglii, prenatální péče byla zhruba v té úrovni, o které psala autorka článku. Horor nastal v době porodu. 11 dnů po termínu porodu jí odtekla plodovka, z porodnice ji však poslali zpět domů, že má přijít, až začnou kontrakce. Pokud nezačnou, může si za 2 dny optat pomocí pageru, jestli může přijet na vyvolávání porodu. (U nás se většinou rodí po odtoku plodovky do 24 hodin, aby se zamezilo přenosu infekce otevřenými porodními cestami k miminku.) Po 2 dnech ji nakonec přijali do porodnice, začali vyvolávat porod. Otevírání se nedařilo, ale bolesti byly hodně velké, po dvou minutách, celé následující dva dny. Začala hodně krvácet, její manžel na to stále upozorňoval, ale podle "midwifes" bylo vše OK. Skoro násilím ke kamarádce přivlekl doktora. Následoval akutní císařský řez pro silně hrozící vykrvácení. 4 dny po odtoku plodové vody a 15 dní potermínu...

Po porodu chlapečka zjistili, že se do plodové vody dostala infekce (jak jinak, že). Následovaly 2 dávky antibiotik pro chlapečka. První dávku dostal ve správně stanovenou dobu, u té druhé se sestra spletla a dala mu ji o 12 hodin dříve (měl ji dostat v 10 večer a dostal v 10 ráno). Čímž ho ohrozila na životě, případně mohla ohrozit funkčnost životně důležitých orgánů. následovala omluva...

Po propuštění z porodnice novorozený chlapeček plakal a kojení šlo špatně. A hlavně nekakal. Při pravidelné pochůzce zdravotních sester prý vše v normě. I to, že chlapeček nepřibíral. Bohužel v Anglii je to tak, že nemůžete jít k dětskému lékaři kdykoli, jako u nás. Musíte se objednat k praktickému lékaři, který po vyšetření pacienta může vypsat žádanku na vyšetření u specialisty - pediatra. Takže zoufalství mé kamarádky si možná umíte představit. Nakonec po několik měsících chlapečka vyšetřili v nemocnici, opravdu za jeho nepřibíráním a nepravidelnou stolicí byla objektivní příčina.

Já rozhodně nepatřím mezi maminky, které běží k pediatrům s každou rýmou nebo zácpou. Dokonce si myslím, že na zdravotní péči bychom si mohli vytvářet podobné fondy, jako je tomu dnes běžně u střádání na penzi. Ale kvalita a dostupnost běžné české zdravotní péče je v případech, jako je ten mé kamarádky, životně důležitá.

Autorka předkládá anglickou zdravotní péči a běžný život jako drsnější než ten náš zhýčkaný. Děti to prý zocelí, jsou pak v dospělosti samostatnější, více vydrží. Souhlasím. Ale platí to jen do chvíle, kdy se jedná skutečně o významnější zdravotní nebo sociální problém. Tehdy "drsnější přístup" může mít fatální následky, jako skoro měl a možná bude mít u mé kamarádky a jeho chlapečka.

Takže ty jsi při mrazech dávala dětem jen ponožky a kalhoty do školky??? To si tedy neumím představit! Moje malá, když byly v zimě velké mrazy a jeli jsme na malý výlet do Prahy před Vánocemi, tak si naříkala na zimu na nožičkách (nikoli na chodidlech) i když měla punčocháčky, tepláčky a ještě oteplovačky.
Mně na oplátku tedy přijde zcestné a (i docela hazard se zdravím) malým dětem v zimě nedávat punčocháče. Do školky to máme 10 minut a stejně má malá nožky chladné. Ještě donedávna dostávala punčocháčky, když ráno bylo -5 a přes den pak 10. Na ten kousek domů se dítko nezpotí, ve školce stejně má sukýnku, tříčtvrťáčky nebo zástěrku, takže není proč se potit.
Trochu to pochopím u školních dětí, ale u těch maličkých, rozhodně NE!
Já jsem měla z podchlazení v nemocnici jako malé dítě zánět močových cest a ledvin. A celé dětství tím bylo poznamenané - neustálé kontroly byly více než nepříjemné, zvlášť, když jsem začala pomalu jít do puberty. Rozhodně chci takových nepříjemností své děti uchránit. A to málo co mohu, je dohlédnout na jejich oblékání.

Příklad: konec listopadu ,-1 , procházíme se po parku ,dáváme si u okýnka svařák . Na lavičce sedí pár anglicky mluvících cizinců, kteří popíjejí a vedle nich dítě na golfkách, mělo pouze mikinu a tepláčky, bez čepice a bosé nohy!! Řvalo jak tur , no já bych řvala taky, modré jak švestka a rodiče v klídku ještě si ho fotili!! Zírali jsme teda všichni , myslím že s otužováním to nemá nic společného, to byl čistý PRIMITIVISMUS !