Názory k článku Proč ženy na mateřské dovolené pijí III

Ahojky,tve predesle clanky jsem necetla,jen tento.Nazev clanku me celkem zaskocil.Alkohol a materska ty dve slova mi k sobe nepasujou.Ale musim rict,ze po precteni tveho prispevku te v zadnem pripade nemuzu odsoudit,jen podporit.Muzes byt na sebe po vsem jeste pysna,na to,ze se dokazes otevrit,nezaviras se do sebe,i pres vsechny starosti se snazis venovat detem.Co ctu ohledne krouzku,cteni...Ruku na srdce,je mnoho rodicu,kteri nepiji,ale takove vymozenosti detem nedopreji,posadi je k televizi,ci nechaji ,,jen tak,, venku.Obdivuji Te,ze jsi byla ty sama iniciator toho,obejit se bez alkoholu,prestat s tim,zajit pro pomoc.Jsi urcite uvnitr moc silna zena a verim,ze vse dopadne pro tebe dobre.
A taky si myslim,ze te nemuze odsoudit nikdo,kdo si podobnou situaci aspon nezkusil.
ja jsem si tedy nic takoveho nezkusila,mam ve svem slova smyslu,,jednoduhsi zivot,, a nemam pocit si otevrit vino sama.Ale nekterym lidem staci vypoved v praci aby to u nich spustilo vlnu alkoholovych dychanku.Ale mit na svych bedrech jeste dalsi dva clovicky,postarat se o ne,chodit do prace a platit hypoteku,manzela pryc...To uz je uplne jina zatez na bedra.
Moc ti drzim palce.

Ahoj bojovnicka,

Tvoj clanok ma donutil prvykrat reagovat v diskusii. Skoro vsetky rady vravia, ze to treba prediskutovat s manzelom a ja si myslim to iste. Z Tvojich odpovedi mi ale vyplynulo, ze asi nie celkom dobre chape, kde je problem. Urcite tak, ako mnoho inych zien, rozpravas sa s manzelom inac, ako so skupinou anonymnych ludi tu. Preto ma napada jeden sposob, ako mu podat situaciu trosku inac. Co keby si mu dala precitat tento clanok (a aj tie predtym), aby ho pri citani mrazilo po celom tele od hrozy, ktora Vas moze postihnut, ako mnoho inych citatelov?

Prajem Vam, aby ste nasli spolu spravnu cestu, po ktorej sa SPOLU vyberiete za riesenim problemu.

Milá Lucyno,
jako bys popsala můj život před třemi lety.
Potřebovala jsem nabrat sílu. Moc síly, protože můj život na rodičovské navíc s polovičním úvazkem byl vyčerpávající. Můj inteligentní a vzdělaný manžel vesele popíjel po večerech tak 3-4 krát týdně s kolegy z práce tak, že se nebyl schopen vrátit domů a bloudil v MHD nocí, já doma trnula hrůzou, co se mu může přihodit a kdy konečně dorazí. Mé dítě (tehdy jsem nevěděla, že je autistické), nechtělo a nechtělo spinkat a mořilo mě a mořilo, do půl jedenácté, dvanácté, a já nevěděla, kde dělám chybu. Nemohla jsem spát, připadala jsem si na vše tak sama, tak strašně unavená, nemožná, plná zoufalství a vzteku.
Jak snadné bylo unikat do svých snových světů, kde jsem byla silná, všemocná, vyrovnaná, krásná. Jak snadné bylo nalít si sklenku (a pak celkem flašku za večer) výborného vína (krabicáky nepiju), pustit si do sluchátek Stinga, Seala, nebo jinou hudbu, co miluju, a odletět. Pryč od muže, ve kterého jsem ztratila důvěru, a který se stal jen břemenem, pryč od dítěte, které mě nepřijímalo.
Nechci nikoho dojímat, jen chci říci, že Tvá cesta k alkoholu je pro mne naprosto pochopitelná.
Život mi zachránila psychiatrická péče, antidepresiva, osudové setkání s lékařkou, co pochopila, co je mému dítěti, a, ač se to mnohým nemusí líbit, musím říci, že i rozvod s tátou a partnerem, který nebyl tehdy ani jedno z toho (což byla cesta pro mě, ne cesta pro všechny, aby to někdo nepochopil špatně, nejsem propagátor rozvodů!).

Držím Ti palce a pamatuj, hlavní je pochopit, co chceš v životě Ty, co opravdu chceš, a to se odvážit udělat a navždy v tom pokračovat. Máš právo na zdravé sobectví, nikdo nemá právo očekávat od Tebe jen stoprocentní oběť, aniž by také plnil přiměřeně něco za sebe (zde trochu mířím na Tvého partnera). Nenech se jen vléci proudem, byť ten proud je tvořen potřebami těch, které miluješ nejvíc. Největší dar, který můžeš dát dětem i sama sobě, je máma pohodová a fungující, znající svou cenu, ne utahaný taxikář a plátce na kroužky, o které kdo ví, zdali děti opravdu stojí, předčítač pohádek, které, kdo ví, zdali děti opravdu poslouchají, trenér všemožných dovedností, snad ze strachu, aby ty naše děti v tom krutém světě měly vzdělanostní náskok, který my jsme tak postrádaly. Žádné drilování, ani dětí ani Tebe. Buď jen máma, obyčejná, chybující, nedokonalá, někdy i líná, ale milující. Vzpomeň si na své sny v patnácti, osmnácti, cos ráda dělala, jaké jsi měla koníčky. Zkus se, pokud možno, k něčemu z toho vrátit a tím si naplnit chvíle, které si urveš pro sebe.
Tato změna je strašně těžká, trvá to hrozně dlouho a budeš potřebovat mnoho síly.
Všimni si však, že tu mezi lidmi v diskuzi máš mnoho podpory. Nevzdávej to. Bolest si vždycky musíš prožít sama, ale tam, kde Ti lze pomoci, nestyď se o pomoc požádat.Budeš překvapená, kdo se najednou zaktivizuje. Moc Ti fandím.

Omlouvám se všem, komu jsem nestihla odpovědět, ale ta diskuse je tak rozsáhlá a já zde dva dny nebyla, že není v mých silách reagovat na vše. Je přečetla jsem jí celou!
V hlavě mi zůstalo několik věcí, na které chci reagovat.
Manžel za námi přijíždí jednou za čtrnáct dní na víkend. Nejsme v rozvodovém řízení, není mezi námi dusno, jen se cítí vykořeněn, což je pochopitelné. Taky je mu možná trochu hloupé, kolik toho stihnu. Sotva on se vypotácí z postele, děti jsou umyté, nasnídané, pere se druhá pračka a já škrábu brambory k obědu. Když mu něco řeknu, reaguje slovy: "ty jsi ale generál, co," na což už nemám chuť reagovat. Musela bych se rozčílit a to pak zvyšuji hlas, což nechci.
Kontrolované pití u mě není možné. Jak píše paní Eva, kupuje si láhev v pátek. Tohle zavést nemohu jednoduše proto, že jakmile si ji koupím, je naprosto neoddiskutovatelný fakt, že druhý den si ji koupím opět, další opět a pak možná den pauza, protože když piju, tak i kouřím a za tři dny mě bolí plíce. (Nekouřím před dětmi, ale až usnou, kouřím před domem nebo v garáži).
Antidepresiva jsou v tuto chvíli pro mě fajn, jsem ráda v jistém uvolnění a ony mi to umožňují. Nejsou napořád, to ani nechci.
Vztahy s rodiči: bydlí poblíž, ale nechci jim děti svěřovat, neb jsou nemocní a máti je navíc dominantní a chce všechno řídit. Což nedávám. Oba pili jednu dobu první ligu, ale jinak, než já. Otec pil na kuráž, aby mohl fungovat v práci, přestal v pětatřiceti. Máti je kvartální alkoholik, takže když začla v pondělí, skončila v pátek, pila jen tvrdý alkohol. Skončila až kvůli vážnému onemocnění.
To je tedy myslím všechno, na co si vzpomínám, že jsem chtěla odpovědět.
Děkuji Vám všem!

Ahoj.
Chci ti vyjádřit podporu a přál bych si abys to zvládla.
Pravděpodobně to bude boj na celý život.
Alkohol jak se zdá a hlavně víno ti chutná a navozuje ti hodně příjemně v hlavě a pravděpodobně se na něj těšíš někdy celý den.
Asi by bylo dobrý kdyby pochopil i manžel, že to už je velký problém.
Pravděpodobně neexistuje nic co byx ti mohlo nahradit alkohol.
Ani nevím kolikaprocentí je úspěšnost v léčbě alkoholiků.
Je to hlavně o velké vůli.
Asi jsi už na tom tak, že když tě tvé 2-hé já přemluví na 1 skleničku, tak už jich pravděpodobně bude víc.
Možná jsem trochu zaujatý z vlastní zkušenosti, ale k psychiatrům a psychologům moc důvěry nechovám. Záleželo by jak kdo by se naladil na tvojí vlnu a jak byste si sedli. Ale když je člověk ve srabu, tak by měl vyzkoušet všechno, asi bych je taky zkusil.

Ale je hodně dobrý, že si to uvědomuješ, víš že je to problém a chceš ho řešit.
To je hodně důležitý první krok.
Budeš muset přijít jak tomu odolat. Asi to musí každému nějak docvaknout. najít nějakou činnost kterou máš hodně ráda a která tě uspokojuje a trošku se u ní uvolníš.

Měj se držím ti palce.

Bob