Názory k článku Proč ženy na mateřské dovolené pijí III

To se tak krásně čte. Zatím to zvádám jen na půl.....
Protože představa, že teď se mi nechce uklízet... umřu já žít v tom bordelu :-D Ale díky.

Sice už nejsem na mateřské, ale kam mi paměť sahá, pila jsem. Od svých 15 let a neměla jsem, krom těhotenství a kojení, nikdy nechuť.

Dnes mám doma jen malou dceru. Jsem na vše sama a to už šest let. Rozvedená jsem skoro dvanáct.

Těším se na pátky, rituál v obchodě, kdy stojím před regálem s vínem a jako znalec vybírám. Ty tam jsou doby, kdy jsem brala jen to nejlevnější. Dnes na to mám, abych si koupila nějaké dobré, ale faktem je, že většinou skončím u své vyzkoušené značky. Změna oproti rokům hned po třicítce je, že jsem přesedlala na víno bílé. Donutila jsem se nepít tvrdý alkohol a to dokonce ani na večírcích a akcích, kde to je zadarmo. Kdysi tomu tak nebylo. Týden dva jsem nepolkla ani kapku, pak došlo na akci a já ráno přemýšlela o detailech, mívala jsem windows, protože okno bývalo slabé slovo.

S rostoucím množstvím alkoholu v krvi, rostla i chuť na sex a tak jsem byla vyhledávanou společnicí.

Bývávalo.

Dnes jsem už jinde, ale piji dál a co víc, jsem sama, bez stálého přítele, protože pro mne chlapi nejsou rovnocenní partneři. Naučila jsem se žít bez nich a chuť na sex se věkem vytrácí. Ale někdy, někdy to na mě přijde a pak mi nezbyde nic jiného, než si tu sedmičku dát s tím, že vím, že bez sexu nebudu.

Ano, jsem zralá na psychiatra, ale kdo dneska není. Každý máme něco.

Kouřila jsem od svých 15 let a před dvěma roky s tím prostě sekla. Po pětadvaceti letech. Nebylo to lehké, ale nekouřím. Proto si tak trochu alibisticky věřím, že když nebudu chtít pít, nebudu, ale do té doby se budu těšit na pátek, na ten pocit, když láhev otvírám, k tomu mi zní hity 80. let a já si doma sama dělám diskošku, zpívám, tančím a protože jsem sama, brečím. Jen málo lidí ví, že tak relaxuju. Někdo běhá, chodí do posilky, jí ... já piju, tančím, zpívám a v pondělí nastupuju do zaměstnání s hlavou vyčištěnou a dost možná proto působím tak vyrovnaně. Jen dva tři lidé ví, jak ventiluju stres. Musím, jinak bych se zbláznila. Když malá náhodou nejede na víkend k tátovi a mám ji doma, což jsem samozřejmě ráda, jsem napnutá, jako kdybych měla vybouchnout.

Zvyk.

Závislost. Ale spíš bych řekla, že závislost na uvolnění než alkoholu.
Nedávno jsme měli večírek. Ano, pila jsem, ale svoje bílé a ve své láhvi, protože jsem zjistila, že se najdou tací, co do skleniček s vínem lijí vodku. V tom množství, víru, tanci a zábavě jsem nemívala šanci to poznat. Tento rok jsem byla chytřejší. Je těžké za sebou netahat minulost. Servírka měla pochopení a místo vodky mi do panáků, na které jsem byla pozvaná, lila vodu z láhve od vodky.

Ach, ty řeči, že co všechno já vydržím :-D

Ale tančila jsem osm hodin s jednou pauzou na wecko. Vypila litry vody a jen litr bílého. Byla jsem na sebe hrdá a to i přesto, že vím, že piju.

A nehodlám s tím přestat, protože pak bych byla nerudná, podrážděná, vzteklá a zlá. A nehodlám jít ani psychologovi, protože jim nevěřím. Když mi před skoro pěti lety zemřel tehdejší přítel v náručí, nepomohl mi ani jeden. Musela jsem se z toho dostat sama.

Proto si věřím a proto nikoho neodsuzuju. Někdo na to má, aby pil a měl to pod relativní kontrolou a někdo ne.

V naší společnosti, v naší době ... pije snad každý druhý a tváří se, že ne. Na akcích to vídám, nepije minimum lidí a z toho jsou to ještě ti, co nemohou ze zdr. důvodů a nebo řídí.

Nečekám reakce, jen jsem chtěla podpořit pisatelku. Každý máme něco, nějakého kostlivce a každý se s tím vším, co nám život nadělil, pereme jinak.
Když ti pití pomůže k uvolnění, neměj se za to míň ráda. Najde se dost těch, co ti budou říkat, jak mizerná jsi a jak to děláš špatně. A to stačí, nemusíš si to říkat ještě ty. Je moc snadné poslechnout ty řeči a přestat si věřit. Připadat si jako debil, jako ta, která ZASE selhala. Je mi přes čtyřicet a slýchám to i teď.

Závist. Nic jného. Nedávám na odiv svoji slabost a možná proto mi jiní závidí, jak to vlastně dělám, že jsem pořád nějak v pohodě.

Piju a budu, dokud mi to bude pomáhat se bránit a dokud lidé budou zlí a přející mi jen to mizerné, protože přeci není možné, aby se ONA měla tak dobře a pohodově a dokázala se bavit, když doba je mizerná, práce je mizerná ...

Vydrž, jednou nás omrzí i to pití. Jako všechno, co přináší rozkoš.

je to příšerné.Každý den opilá.Vlastně má vymytý mozek,i když je střízlivá.prostě blábolí.Chodím k ní s odporem,nikdy se na ni nemohu spolehnout.Nikdy ji nemůžu dát hlídat děti,protože nevím,v jakém ji najdu stavu.Jezdíme tam minimálně.Předem zavolám a okamžitě vím,která bije.Do očí je schopna tvrdit,že nic nepila.Pije tajně a tvrdý,sama.Spousty let.Kouří mnoho cigaret denně.Všechno prý má pod kontrolou.Bohužel si to opilci myslí.Do léčebny by musela souhlasit.Ona však tvrdí,že nepije.Nekonečný kruh.Už jsme to vzdali.Když jsem si našla partnera,modlila jsem se,aby byla aspoň v té době,kdy jsem ho přivedla představit střízlivá,aby mi hned neutekl(jaká matka..taká Katka..).Je vzdělaná PHDr.,přesto všechno jak žije(chlast,cigarety)velmi hezká.Štíhlá,v mládí vrcholový sport.Dnes už je v důchodu.Chlastala i v práci.
Já nekouřím,nemám žádné závislosti(ani na čokoládě,sladkém...atd,).Abstinent nejsem.Často s manželem popíjíme víno,večer doma(tak 7dc ve dvou).Nikdy by mě nenapadlo si koupit flašku.Piju vlastně pro rodinnou pohodu,s manželem.Mi to ani nechutná a nikdy bych nechtěla být jako moje matka!!

Potěší mě, když se ozvete! Moc zdravím a držím palce - musíte najít cestu "zpět". Šárka (sar.pol@post.cz)

Lucyno, co na to říká manžel? Nevím, jak dlouho je tak daleko,( a proč vlastně? opustil rodinu? nebo pracovně? ) ale pokud to má být dlouhodobě, nejde to řešit přestěhováním za ním? I když máte hypotéku, jde bydlení prodat a koupit jinde - jasně, že to má své nevýhody - můžete prodělat, ztráta Tvé práce, vytrhnutí celé rodiny z místa, kde jste zvyklí - ale aspoň pro mě by byla priorita rodina, být spolu - k čemu je manžel a táta dětí 400km daleko... Takhle se z toho brzo zblázníš. Ale podle toho, že vydělávání a přivydělávání je na Tobě, tak se o Vás manžel asi nestará nebo jsem to špatně pochopila, z článku to nepoznám...
Takže pokud je manžel ROKY jinde a ještě bude - tak šup za ním, pokud s Vámi nechce být, tak hledat jiného chlapa ( také vím, že to není sranda, sama jsem hledala se synem partnera skoro 3roky ) , v tom bych já viděla hlavní problém, takže bych bouchla pěstí do stolu ( sama pro sebe) a snažila se rázně změnit dosavadní život. Řekni si, co si myslíš, že je v životě důležité pro Tebe, děti i celou rodinu (třeba si to napiš)a zkus do toho jít!!
Ať uděláš ale cokoli, strašně Ti přeji, abys zvládla ten alkohol, protože ty děti si to nezaslouží a bylo by smutné, kdyby někdy musely koukat na opilou mámu, tím spíš, pokud nikoho jiného nemají( nevím, jak jsi na tom s babičkama, sourozencema, atd...).
Držím pěsti!!!