Názory k článku Příběh o odmítnutí amniocentézy s dobrým koncem

Dnes jsou různý stacionáře - něco jako školky od rána do večera pro různé cílové skupiny. Jsou různé ústavy, můžeš si brát dítě domů jen na víkendy, a ne na všechny. Můžešmít osobní asistenci, pečovatelku, brigádníka... Dnes je tolik možností, když se chce.
Mně by život mého dítěte za to stál. Ale to je věc lásky. Třeba Helena Kellerová nebo Christy Brown a Stephen Hawking by se vám poděkovali.

Můj manžel mi při mém prvním těhotenství na otázku, jak by se zachoval v situaci, kdyby se nám náhodou narodilo dítě s postižením, řekl úplně bez rozmýšlení: "Nic, nechali bychom si ho, vždyť by bylo naše." Nevím proč, ale samotnou mě to v té době nutilo nad tím přemýšlet a přiznám se, neměla jsem a doteď nemám jasno, jestli bych v sobě našla sílu dlouhodobě se o někoho starat a nezhroutit se z toho - nikdy jsem to totiž nezažila, ani moji rodiče zatím nebyli podobné situaci vystaveni. Pro mě bylo už tak neskutečně náročné naučit se starat o zdravé dítě. Sebekriticky přiznávám, že u nás bych byla ten slabší článek já. Manžel by měl asi problém vydržet ne s dítětem, které by nebylo v pořádku, ale spíš se mnou, protože bych to asi psychicky moc nezvládala. Ale myslím, že člověk si zvykne téměř na všechno a jak už jsem psala jinde, pro mě by bylo myslím snazší naučit se žít s "jiným" dítětem a překopat své životní hodnoty než žít s vědomím, že jsem nechala utratit vlastní dítě...

Sandro,

Vaše úvahy zní racionálně a většina společnosti by s Vámi souhlasila. Také proto je tak těžké do této společnosti přivést človíčka s posižením (jakýmkoliv ať už lehčím či težším).
I když já mám děti zdravé tak stejně vím, že mě někdy v budoucnu čeká péče o rodiče, kteří jednou mohou mít problémy spojené se stářím. Stejně se nevyhnu tomu, že se budu o někoho starat.
Pokud bych se musela starat o své děťátko, které by nebylo 100%, udělala bych to. Prostě život přináší dobré i špatné věci. A věřte, že ne vše co se nejdříve jeví jako dobré skutečně i dobré věci přinese a naopak to co je zdánlivě špatné, ve skutečnosti může přinést nečekače i to dobré. A co se týče oblíbených argumentů o sourozencích, kteří by tím trpěli. Tak já si naopak myslím, že v určitém ohledu by je to obohatilo.

Triple testy mi přijdou k ničemu.Nemají řádnou vypovídací hodnotu. Kamarádky švagrová je měla v pořádku a narodila se jim holčička s těžkým Downem. Je jí 27.
Já otěhotněla v 36, testy O.K., přesto jsem na amnio šla. Život s Downem si neumím představit. Dva roky jsem seděla s kolegyní (je to už starší paní), jejíž švagrové se narodil Down.Zážitky, které mi líčila byly hrozné. Navíc, příroda je moudrá, valnou většinu Downů vybaví vážnými nemocemi srdce, které ho nenechají dlouho trápit na tomto světě. Ale lidé zasahují, operují a připravují tak dítěti i rodičům peklo na zemi. Je to vše zbytečné, jen poslouchat a řídit se přírodou. Vše má svůj smysl a cíl....