| Gora | 
 |
(18.8.2010 10:03:36)
Patřím mezi menšinu - dítě s Downem bych si nenechala.
|
| Insula | 
|
(18.8.2010 12:23:13)
Marci, myslím, že nepatříš. Většina maminek by si dítě s DS nenechala.
|
| Gora |
|
(18.8.2010 13:12:24)
Nevím, kdy to bylo, ale myslím, že kdysi taky nějaké takové téma proběhlo, a dost maminek psalo, že by si AMC udělat nenechaly.
Ale je fakt, že já ve svém okolí neznám nikoho, kdo by si postižené dítě nechal.
|
| sarmi | 
|
(18.8.2010 13:42:12)
ono je neco jineho teoretizovat "co by kdyby" a neco jineho stat tvari v tvar pred rozhodnutim interupce. to uz jsi tehotna, dite v tobe nejakou dobu zije, tesis se na nej a pak ... jak rikam, pokud clovek neni primo v te situaci muze si myslet neco jineho, nez by pak ve skutecnosti udelal.
kazdopadne vsem rodicum, kteri si dite s DS nechali drzim pesti!
|
| Gora |
|
(18.8.2010 14:10:31)
Jasně, něco jiného je teorizovat, ale já osobně vím, že bych si postižené prostě určitě nenechala z hodně důvodů.
|
| Gora |
|
(18.8.2010 14:56:25)
Nezvládla bych ani těhotenství, kdybych už v polovině věděla, že dítě bude postižené, a já bych nevěděla jak.
Nezvládla bych péči o dvě zdravé děti, a jedno jiné, bylo by mi líto, ty dva zdravé zanedbávat.
Nezvládla bych, že by se ode mne odvrátila rodina - byla jsem na AMC, hrozilo riziko postižení, a všichni mi to vymlouvali.
Nezvládla bych pomyšlení, že kdybych teda přece jen postižené dítě měla, tak kdybych umřela, nikdo by se o něj nepostaral, a skončilo by v ústavu.
Nezvládla bych, že by mě nejspíše opustil manžel, protože já sama mám větší zdravotní problémy, starší syn je ADHD a často nemocný, takže by takový nápor už asi neunesl.
Nechtěla bych, aby jsme nemohli jako rodina hodně cestovat, zvláště, když jsou synové hodně zvídaví, a měla bych strach, že by mi to jednou vyčetli.
Měla bych strach, že by postižené dítě bylo v pubertě a dospělosti sprosté a agresivní, což polovina z nich je.
Určitě by mě ještě několik věcí napadlo, ale jdu si hrát se syny.
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) | 
|
(18.8.2010 15:57:20)
Díky.
Jen mě to zajímalo, kecat Ti do toho nehodlám.
Jen taková drobnost: můj táta odjakživa tvrdí, že cikáni, teplouši a postižený patří do plynu.
Na otázky co by teda dělal, kdyby měl třeba dopravní nehodu a skončil na vozejku, vždycky říkal, že by spáchal sebevraždu.
Když jsem si dělala kurz dramaterapie pro práci s mentálně handicapovanýma, řek, že o tom nechce slyšet ani slovo a doufá, že tu práci nikdy nebudu dělat. Když jsme uvažovali o adopci romskýho dítěte, vypadal na infarkt.
Když jsem přišla s tím, že jeho milovaný vnouče má diagnózu xy a že se budou muset učit znakovku, tak mi oznámil, že on se nic učit nebude, páč jeho kluk je zdravej jako buk 
Čili evidentně názor nezměnil, jen aby vnuka nemusel přestat milovat, tak si vytvořil vlastní realitu
|
| Ronja | •
|
(18.8.2010 19:38:17)
Tak to Ti přeju hodně trpělivosti a pořádnou pánev po ruce, až trpělivost dojde... 
|
|
|
| & |
|
(18.8.2010 18:06:58)
Ja bych asi nezvaldla pomysleni, ze by mne opusti manzel a odvratila se ode mne rodina, kdybych si nechala dite s postizenim..
Jinak od kdy se neda s ditetem s DS cestovat? V lete jsem stanovali tri tydny ve Skotsku hodne jsem toho projeli. Syn ujel okolo 50 km na kole v terenu {za mnazelem na tyci} Je mu pet a pul. Ostatni synovi spoluzaci s DS byli treba ve Francii atd.. Rozhodne nepocitam, ze se do nej budu starat do smrti. Do 25 se odstehuje podle miry samostatnosti. To ze je polovina lidi s mentalnim postizenim v puberte agresivnich jsou prach sprosty kecy.. 
|
| Gora |
|
(18.8.2010 18:48:52)
No, myslím, že hodně záleží na tom, jak moc postižené dítě to je. Můžou být přece jako u každé nemoci mírné i těžké formy.
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(18.8.2010 19:27:07)
Zrovna cestování zvládne drtivá většina handicapovaných dětí.
Ale asi to neni to podstatný, o co tu jde.
|
|
| jana | •
|
(24.8.2010 1:08:14)
Já bych si zase strašně vyčítala, že jsem byla blbá a vzala jsem si chlapa, co nás opustí poté, co se - mně i jemu - narodí postižené dítě.
Dotyčná vymění
svůj strach
strach z toho, že ji opustí manžel, odsoudí okolí
ap.
za život svého dítěte.
Tomu já říkám - omluva za zdánlivou tvrdost, ale nazývejme věci pravými jmény - strach, zbabělost, sobectví, nedostatek odvahy a lásky.
A přeju té paní a jejim blízkým, aby nikdo z nich vážněji neonemocněl, neměl vážný úraz, neumíral dlouho... Pže by to neunesla, nešla by za ním ani do nemocnice, co by lidi řekli tomu, že jí zůstal syn postižený po borelióze? Co s ním udělá?
Nechápu, kde zmizela ta troška citu dát dítěti aspoň tu šanci na život. Krom toho, že 2/3 diagnostikovaných DS vůbec nemá.
|
| Gora |
|
(24.8.2010 10:17:53)
Další chytrá, co nečetla všechny mé příspěvky.
Pročtěte si je všechny, a pak kecejte pytloviny.
|
|
|
|
| Ronja | •
|
(18.8.2010 19:39:47)
Prachsprostý ne, spíš neinformovaný... ale kecy to jsou.
|
| Gora |
|
(18.8.2010 20:17:11)
Neiformovany asi těžko.
Vychovatelka dělala v ústavu x let, a kamarádka taky. Teda ta tak dlouho ne, ale vzdala to. To že má někdo Downa, nemusí mít jen mírnou formu. Ač sama zdravotnice, a miluje děti, říkala, že postižené dítě by vychovávat nedokázala. Myslím, že když si to vyzkoušela na vlastní kůži, nejspíše ví, o čem mluví.
Mmch, moje matka mi vyprávěla o jedné vzdálené příbuzné, která měla postiženého syna - do dvanácti let ho musela přebalovat, krmit, umývat, protože to byl ležák. Musela k němu vstávat co pár hodin i v noci. Syn nemluvil, skoro se nehýbal. Za těch dvanáct let přišla o veškeré přátele, uzavřela se do sebe, zestárla o dvacet let, a sama se bála celou dobu, aby se jí něco nestalo, aby se syn nedostal do ústavu. Zemřela zanedlouho po synovi.
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(18.8.2010 20:37:04)
No, já pracovala s dětma s různýma postiženíma... a můžu s jistotou říct, že nikdy to nebylo stejný, jako když jde o vlastní dítě - a s mírou postižení to nemá co dělat
Jinak míchat ležící dítě, který potřebuje nonstop péči a nedostane se nad úroveň kojence, s dětma s DS je trochu mimo.
Navíc tehdy byla jiná doba, dneska by vaše vzdálená příbuzná zřejmě neměla problém z příspěvku na péči zaplatit asistentku a chodit do práce - mezi jiný lidi.
Tady na rodině byla maminka, jejíž prvorozený zdravý dítě po úraze mělo apalický syndrom a ta se začla realizovat v nějakém sdružení, které založila. Nakonec měla tři děti.
|
|
| & |
|
(18.8.2010 20:51:14)
Marci jestli jsi zdravotnice tak je dost smutne, ze puzivas vyrazy, jako Down a postizne dite, ikdyz to postizene dite snad i prehlidla.. Fakt nechapu, ze kdyz se mluvi o detech s DS nekdo okamzite vytahne nemluvici lezaky na plinach. Mimochodem jsem rada ze ten chlapecek s ADHD {asi bych podle tvoji terminologie mela uzivat Adehak} presel do jine tridy, fakt rusil deti, ktere se chtely ucit. Polovina synovi tridy jsou deti s DS..
|
| Gora |
|
(18.8.2010 21:28:07)
Já nejsem zdravotnice, psala jsem o kamarádce, která jí je, a s tou jsem se o tom bavila.
A nejsem si jista, ale pokud vím, tak i na testech na AMC se používají výrazy, že dítě může mít dejme tomu 1:50 genetické postižení Downovým syndromem. Pokud teda má postižení touto chorobou, tak postižené je, nebo ne?
Já nechci slovíčkařit, jen co vím, od ostatních vím, že můžou být různé stupně. Já se nebavím tady jen o těch, co mají mírnou formu. Můžou být i těžší stupně.
V něčem se shodneme, ty se zastáváš dětí s DS, já zase s ADHD.
Myslím, že dělá hodně, kdo zrovna jaké dítě doma má.
|
| & |
|
(18.8.2010 21:57:47)
Marci, jde to v prvni rade je to dite.. a ne diagnoza.. Vyraz Down pouzivaji opravdu jenom ingnoranti, kteri chteji ublizit. Z toho duvodu by se nemelo ani rikat postizene dite, ale dite s postizenim. Ikdyz to dost lidi bere jako slovickareni, kdyz vidim ten clovek nechce ublizit tak to prejdu.. .. ADHD je relativne zavazna diagnoza. Takze mas taky postizene dite. Samozrejme ma ruzne stupne postizneni, ale tvuj syn ma stigro, ze se jeste nezjistil gen ADHD jinak by pravdepodobne nebyl na svete. Bohuzel deti s DS tohle stesti nemely, jejich gen byl popsan, ikdyz ne s umyslem jim ublizit. Vziklo z toho, ze jsou brani, jako vada s neplnohodnotnym zivotem...
|
| Gora |
|
(19.8.2010 8:42:14)
Tak to se omlouvám, nechtěla jsem ublížit, vzhledem k tomu, že i na genetice používali výraz postižené dítě, tak jsem netušila, že je to špatně.
Mmch, taky nazývá většina lidí děti s ADHD jinak - ne teda Adéhák, ale většinou nevychovaný spratek. Takže taky trochu bojujeme s lidmi takového názoru.
Myslím, že se ale trochu s ADHD pleteš. S ADHD je velká možnost, že z toho dítě vyroste, buď se zklidní ve škole, nebo v pubertě, jen část má ADHD v dospělosti.
|
| & |
|
(19.8.2010 9:56:26)
Vidis my zase, bojujeme s lidmi, kteri maji jako ty o lidech s DS.. Bohuzel tam je ten boj jeste marnejsi..
Pro me je muj syn krasny a dokonaly. Za to, ze ho mam me nikdo nemusi ani litovat ani obdivovat tyhle projevy me spis obtezuji. Bylo to moje rozhodnuti nejit na testy. To co mne opravdu boli, ze pro svet je moje krasny sikovny dite jenom "diagnoza". Co mu mam rict na to, jdeme s detskeho hriste.."Vsichni deti se na me zlobi. Proc se vsichni tak koukaj.. Ja uz tam nikdy nepujdu.." Mam mu rict pravdu:" Vis oni si mysli, ze jsi debilek, ktery se nic nenauci a a v puberte me budes mlatit a verejne onanovat".. Je fakt, ze tyhle super nazory maji podlozeny, kamoskou zdravotnici, ktera delala v ustavu pripadne sousedi na chate meli Downa..
pro upresneni muj syn nema DS a ma jinou chromozonalni vadu, DS je dost podobna a diky charakteristickym znakum v obliceji si ho to lide dost pletou..
|
| Gora |
|
(19.8.2010 10:20:27)
Já nemám o lidech s DS žádné mínění. Pro jsou to normální lidi s nějakým problémem. Neodsuzuju je, ani nelituju. V dnešní době má skoro každý nějaký zdravotní problém, ať větší nebo menší.
Podle toho, co píšeš, tak je tvé dítě s mírným postiženým.
O takových jsem nepsala. Já od začátku psala o těch s těžším postižením. Polovina z nich opravdu nebývají ,,sluníčka". Četla jsem si téměř všechny reagující, a pár jich píše, že pracovaly v ústavech, a že jsou opravdu různé druhy postižení, a samy píšou, že by takové hodně postižené dítě nechtěly.
|
| & |
|
(19.8.2010 10:53:37)
Ja to ze si nic nemyslis... Napsala jsi 50% z nich jich je v puberte agresivnich a s ditetem s DS se neda cestovat. To neni nazor na dite s DS..
Jak to dopredu poznas, jaky to dite ma stupen postizeni?. Teda daji se na ultrazvuku rozpoznat nektere VVV, a rika se pokud je vice VVV tak i stupen mentalniho postizeni bude tezsi, ale ani to neni pravidlo. Synovi opakovane vychazi v testech IQ okolo 50 to je na rozhrani lehke a stredne tezke mentalni retardace...
Jinak mam ve svem blizskem okoli tri dospele muze s ADHD jeden je diky tomu v invalidinim duchodu {ten ma maminku psycholozku takze je na tom relativne dobre}, dalsi je na drogach a dalsi ve vezeni.. K temhle bohuzel bylo pristupovano stylem - nevychovanej spratek
Moje sestrenice pracuje na uzavrenem oddelni psychiatrie, kdybych to brala podle jejich zkusenosti tak by se nerodily deti vubec..
|
| Gora |
|
(19.8.2010 13:53:17)
Psala jsem o polovině s těžším postižením, ne s lehkým.
Jasně, jako každý člověk, a přiznej, že i ty, mám na každou věc názor, ale na druhou stranu, je mi naprosto jedno, jestli potkávám lidi s DS (v domě máme taky jednoho), jak žijou. Je mi jedno, jestli si nějaká maminka dítě s DS nechá nebo ne. Je to každého věc.
Psala jsem taky, že kdybych neměla ŽÁDNÉ dítě, možná bych se rozhodovala jinak, ale vzhledem k dvou synům a mému chatrnému zdraví bych si, kdyby mi špatně vyšlo AMC, nechala dítě vzít. Když mému synovi v roce a půl diagnostikovali těžkou ADHD, byl pernamentně nemocný a stále je, má taky své zdravotní problémy, byla jsem rozhodnutá žádné jiné dítě nemít, abych se mohla co nejlépe postarat o něj. Ve třech letech se jeho ADHD výrazně zlepšilo na mírnou formu, a až tehdy jsme se rozhodli pro druhé dítě, ale šla jsem na AMC, protože vycházelo špatně.
|
| & |
|
(19.8.2010 15:54:23)
Marci, skoda ze jsi to nepsala rovnou takhle .. Kdybys nezacala argumetovat 50% agresivnich a cestovanim, tak jsem si mohly odpustit diskusy.. Ale treba alespon prestanes pouzivat vyraz Down..
|
| Anna | •
|
(19.8.2010 16:24:53)
Nerýpu, ale proč se tak řeší označení Down. O lidech se běžně říká kardiag, diabetik, astmatik, ekzematik....Nijak hanlivé mi to nepřipadá
|
|
| Gora |
|
(19.8.2010 17:23:57)
H@M, teď už vím, jak se mají správě označovat tyto děti.
Já už něco podobného odepisovala Ronje, co jsem naposledy psala tobě
Hlavně že jsme se nakonec domluvily.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Mammina |
|
(22.8.2010 12:38:08)
No, to, ze se nekdo stara takto o dite je snad i proto, ze ma prirozeny pud, k tomu, aby tak cinil. Muze se stat cokoliv, ted nechci nic privolavat a busim na drevo, ale ja jsem behem leta v denno dennim kontaktu s temi, co ke svemu handycapu prisli po dopravni, ci jine nehode....To bys jako maminka pak delala co? Ja bych byla stestim bezsebe, ze mi decko neodeslo, coz muze byt trocha sobecke, ale na druhou stranu, jak uz jsem naznacila, vim o spouste stastnych lidech, kteri ziji s postizenim.
Co se tyce odberu plodove vody, do toho bych nesla. Me nazory se shoduji dost dobre s clankem.
Preji vsem maminkam krasny den:)
|
|
| jana | •
|
(24.8.2010 1:11:48)
Dnes jsou různý stacionáře - něco jako školky od rána do večera pro různé cílové skupiny. Jsou různé ústavy, můžeš si brát dítě domů jen na víkendy, a ne na všechny. Můžešmít osobní asistenci, pečovatelku, brigádníka... Dnes je tolik možností, když se chce.
Mně by život mého dítěte za to stál. Ale to je věc lásky. Třeba Helena Kellerová nebo Christy Brown a Stephen Hawking by se vám poděkovali.
|
| Gora |
|
(24.8.2010 10:22:57)
Je spousta možností, když člověk už jedno dítě náročnější na výchovu nemá, sám není nemocný, takže nemůže pravidelně někam s dítětem s postižením docházet, a hlavně, když nejsou finance, někam s tím dítětem dojíždět.
Sobecké je, mít dítě s postižením, když na něj nemám peníze, sama nejsem zdravá, vím, že se o něj díky tomu nepostarám, jak bych měla a dost možná by kvůli tomu skončilo v ústavu, nebo taky kvůli tomu, že tady za pár let nebudu.
Každý den by mě žralo svědomí, mít dítě, které se o sebe nedokáže postarat, a já doufala, že se mé potíže nezhorší natolik, že se nebudu moct postarat ani o sebe.
|
|
|
|
|
|
| Pawlla |
|
(21.8.2010 12:38:13)
Marci,tak koukám jako blázen,spolu jsme bojovali na diskusi proti názoru,že všichni ADHD děti jsou agresivní a teď to samé napíšeš o postižených dětech?
|
| Gora |
|
(22.8.2010 19:06:33)
Pawli, psala jsem polovina z těch, co jsou s VĚTŠÍM postižením, nepíšu o těch s lehčím postižením. Navíc jsem tohle dohledala na více stránkách o DS, a tam píšou, že lidé, kteří jsou s větším postižením, bývají z poloviny postiženi ADHD, a může se to projevovat u těchto lidí zvýšenou agresivitou.
|
| Pawlla |
|
(22.8.2010 19:43:30)
Marci,já s postiženými lidmi pracuju a věř,že ani polovina není pravdou,ve skutečnosti těch opravdu agresivních je pár.Je ale pravdou,že když už jsou agresivní je to mazec,nejde to skoro zvládnout.
|
| Gora |
|
(22.8.2010 20:11:39)
Pawli, tak se to omlouvám. Já se to tenkrát dočetla na internetu, ale asi jsem opět narazila na zkreslené informace. Ne nadarmo lékaři radí, nehledat vše na netu.
|
| Pawlla |
|
(22.8.2010 20:14:09)
Marci
|
|
|
|
|
|
| Lucie | •
|
(29.9.2011 10:18:07)
Děvčata,
musím se přidat k této diskuzi.
Můj první, desetiletý syn má LMD, ADHD. Mnoho problémů, běhání po psychologii, neurologii, eeg a tak dále. Prošli jsme vším, od agresivity, po jeho výroky, že jsme hnusní, zlí, nejhorší, po výroky typu, že chce být mrtvý...
Nebudu rozepisovat, jak moc je to těžké a složité a co taková výchova obnáší.
Ale JE ZDRAVÝ. Co to je ADHD, pouhé nic proti tělesnému či mentálnímu postižení.
S oběma syny jsem byla na odběru plodové vody. S prvním jsem dva měsíce čekala na výsledky, pološílená strachy. Na genetice mi rovnou řekli, ať se připravím na postižené dítě a ZDA JSEM JAKO SCHOPNÁ SE O NĚJ STARAT??? LASKAVĚ SI TO ROZMYSLETE, AŤ STIHNETE JÍT NA POTRAT!!
PO AMnio jsem měla šílené křeče dva dny, brečela jsem bolestí a myslela, že prostě potratím.
Po dvou měsících nekonečného šílenství a strachu jsem se dozvěděla, že muj syn je zcela zdravý.
Jak se asi vyvíjelo mé miminko, když jeho matka byla strachem bez sebe, v šíleném stresu, pominu-li mé okolí, od příbuzných po přátele, kteří do mě "hučeli", že je snad JASNÉ, že bych si ho nechala vzít!!!
Můj druhý syn měl šílené riziko Downova syndromu, poslali mě na Amnio okamžitě do druhé budovy. De facto mě k tomu přinutili a já jako ovce, šílená strachy, jsem šla a dělala, co mi říkali.
Nastalo deja vu, stejné, šílené křeče, které trvaly skoro dva dny.
Modlila jsem se (ač nevěřím v Boha), aby byl malý v pořádku.
Po milionech vyšetření se zjistilo, že můj druhorozený syn je zcela zdráv. A já zase žila měsíc v neskutečném stresu.
Můj překrásný syn, zcela zdravý, zemřel měsíc před porodem.
Nemohu vysvětlit, ani popsat, co to s člověkem udělá, protože, kdyz jsem ho chovala v naruci a libala jeho tvar, zemřela jsem společně s ním.
Dala bych cokoli, abych zemřela já a ne on.
Dala bych cokoli, aby byl můj syn postižený. Ale aby žil.
Dala bych cokoli za to, chovat ho v mé náruči a vozit ho třeba na vozíku, ale vidět jeho úsměv a cítit vůni jeho kůže.
Věřte mi, že už mě nikdy, nikdo k odběru plodovky nedonutí.
Skutečně byste nemohly mít doma postižené dítě?
DOkázaly byste nechat Vaše dítě dobrovolně zabít poté, co byste jedno pohřbily pod hromadu kamenů a chodily plakat na jeho hrob?
DOkázaly byste to s klidným svědomím udělat?
Pokud bych měla postižené dítě, opravdu by trpělo jiné či další sourozenci? Čím? ŽE by kolem sebe viděli handicap? Že by se museli zapojit? Že by si uvědomili o to víc hodnotu života? Že by se k lidem s postižením chovali "normálně"?
Když mé dítě skočí po hlavě do vody a zůstane do smrti postižený, také se ho nějakým způsobem zbavím? Protože by další děti trpěly??
NIKDY nemůžeme vědět, co přijde.
Člověk musí změnit svůj život, to ano.
Ale každý má právo na lásku.
MOžná nesouhlasíte, ale tohle je můj názor.
POkud by Vás zajímal celý muj příběh, podívejte se na nenarozenemiminko.cz.
|
|
|
|
|
| Insula |
|
(18.8.2010 15:16:49)
Byla jsem v takové situaci, šla bych na potrat.
|
|
|
| Insula |
|
(18.8.2010 15:20:05)
Já psala o tom, že by si většina maminek postižené dítě nenechala, ne o tom, že by nešly na AMC.
|
| Gora |
|
(18.8.2010 15:51:53)
Já vím, a já reagovala, že tady na rodince tvrdilo dost maminek v kterési diskusi, že by si nenechalo ani udělat AMC, a ponechaly by si postižené dítě.
|
| Insula |
|
(18.8.2010 16:19:30)
Myslím, že to říkají takové, které buď před touto otázkou nestály a nebo dobře vědí, že tripple je vemi nepřesný test a i když vyjde špatně, tak i tak je riziko postižení DS poměrně malé.
|
| Gora |
|
(18.8.2010 16:29:30)
souhlasím, takový i můj názor. Až mi vyšly špatně testy, tak teprve jsem pochopila, jak důležité rozhodnutí nás čeká.
|
| Jiřule a 3 skřítkové | 
|
(19.8.2010 13:47:22)
taky jsem měla tu čest , že mi u prvního miminka vyšly triply blbě. tehdy jsem netušial ani co to je .na amnio jsem sice šla ale během měsíce čekání na výsledky dospěla k názoru, že my bychom si jakuba nechali.S holkama jsem na žádný testy nešla. Neměly pro nás význam.
|
| Jiřule a 3 skřítkové |
|
(19.8.2010 13:57:11)
před pár lety .. když jsem se rozhodovala jestli s druhym mimnkem jít na testy a k čemu jsme objevila knihu- Naia se smí narodit.. nádherně napsaná kniha o životě s holčičkou s DS.O úplně jiném přístupu zdravotníků v zahraničí a tady. o nabízení pomoci a podpory rodině s dítětem s postižením ihned od rozhodnutí si Naiu nechat.. tak by to mělo být a ne vnucovat potraty, kroucení hlavou a opovržlivě koukat na rodinu která si takové dítě nechá.. ale to není jen o DS ale vůbec o všech děti s nějakou vadou.
|
|
|
|
|
|
|
| Ronja | •
|
(18.8.2010 19:34:18)
No vidíš - já jo, a bylo to pro ně po porodu docela peklo... Například otázka lékaře: "Vy jste ta s tím downem? To jste nemohla jít na potrat, nebo co?" mi připadá minimálně na ránu, možná i na vyhazov...
Jinak je to pochopitelně věc svědomí každý matky a je úplně jedno, jestli patří k většině, menšině nebo do království bramborových lidí. Já si takový dítě nechám, jestli je mi souzený a budu ho čekat. Někdo zase ne. Mě z mýho pohledu připadá zrůdný se zbavit svýho dítěte. Jenže matka, která něco takovýho udělá, na to nekouká z mýho pohledu, ale ze svýho, a ten já neznám, takže mi nepřísluší soudit... Tolik k tématu.
|
| Gora |
|
(18.8.2010 20:25:33)
Tak od toho lékaře to bylo dost hnusné.
Jen zase z mého pohledu, nemít žádné dítě, a vědět, že by to bylo možná mé první a poslední, možná bych se rozhodovala bych se jinak, ale nevím.
Takhle mám dva zdravé nadmíru čilé syny, a nepřipadalo by mi fér, že bych se více musela o postižené dítě na úkor těch dvou. Navíc starší je ADHD, tak je to s ním přece jen o trochu složitější.
A hlavně vzhledem k mému zdraví, bych měla opravdu velký strach, že se nedožiju dospělosti postiženého, a to skončí v ústavu.
Jinak mně je to taky jedno, každý ať se rozhoduje podle svého vědomí a svědomí, neodsuzuju taky žádnou stranu.
|
| Bumbi&05,08,10 | 
|
(19.8.2010 20:24:07)
já zase nevím, jak bych vysvětlila svým dětem, že to další se nesmělo narodit, že jsem ho nechala zbít. Jak bych jim to řekla? Jaký příklad bych jim to dala?
|
| Gora |
|
(20.8.2010 9:42:20)
Záleží na každém člověku, co by řekl dětem.
Já si zase nedovedu představit, že bych jim řekla, hele, až umřu, budete mít sourozence s postižením na krku, doufám, že si najdete tolerantní partnerky, ať máte taky nějaký svůj život.
Nebo taky, víte až umřu, váš sourozenec skončí v ústavu, doufám, že ho budete navštěvovat.
Nevím, v každém případě by mi přišlo sobecké mít dítě s postižením, když vím, že mé zdraví na tom nejlépe, a nevím, jestli se vůbec dožiju jeho puberty.
|
| Alish 84 | 
|
(23.8.2010 11:49:10)
Teda Marci, ctu vsechny tve prispevky a  . Mluvis porad o sourozenci jako o cizim. Vzdyt by s vami zil, snad i jako clen rodiny, ne? Pak by k nemu brachove meli vztah a vzdy je to o rodicich jaky ten vztah bude. Jestli ho budou brat jako partaka, jako nekoho, kdo jim ukaze jiny rozmer byti, anebo jako nejakou pritez.
Muj bracha (treti dite v poradi) se taky narodil s DS, nikdo nic v tehu nezjistil, jenze se psal rok 86 a nikdo o detech s DS moc nevedel. Vsichni (sirsi pribuzenstvo, lekari)mamu doslova prekecali, aby ho dala do kojenaku. Za tri mesice tam umrel. Mama dodnes lituje, ze si ho neodnesla domu navzdory vsem a vsemu. Argumentovat DNES, ze by na tebe okoli koukalo divne mi prijde zcela mimo. Dnes jsme, nastesti, uz dal. Co teprve by mela rikat moje mama v tom 86!
Ja osobne si nedokazu predstavit, ze se prcka vzdavam z jakehokoli duvodu! Jednoho zdraveho mam a od te doby me mamino vypraveni vzdy trhalo srdce.
A k te ADHD: muj byvali partner to mel taky, puberta na drogach, vlastne se tech drog nedokazal vzdat uplne ani pozdeji, alkohol byl (a asi stale je) nedilnou soucasti dne, nezridka se stavalo, ze po desatem pivu a nejakem panaku se strhla rvacka, no a z te vsi kombinace se mu rozjela maniodepresivni psychoza. Lecit se odmita, protoze manií omlouva kdejaky prusvih a vsichni mu to basti. Ja uz byla prejedena. Jinak teda ohromne hodnej a dobrackej clovek, penize vydelat umi, ale zivot s nim by byl pro me peklo.
Preji tobe i synum jen to nejlepsi
|
| Gora |
|
(23.8.2010 19:51:38)
Alish, ale asi jsi nečetla všechny mé příspěvky. Vždyť jsem vysvětlovala, proč já bych volila interrupci, kdyby bylo stoprocentní, že by mělo dítě DS, nebo nějaké jiné těžší postižení.
Volila bych nejspíše jinak, nemít žádné dítě, ale volila bych takhle v téhle situaci, v jaké jsem.
|
| jana | •
|
(24.8.2010 1:26:26)
Snad neotěhotníš. Pže když pro vás by už místo pro dalšího nebylo, jeden by se nevlezl, láska se vyčerpala, došla. Ach, jak smutné.
Snad Tě nepotká, co tady někdo psal, že jedno krásné velké dítě měl, pak nečekaně otěhotněl, a teď nevím, zda si to malé nechal nebo ne. To krásné velké dítě zemřelo při havárce. Je pak rozdíl malé mít nebo ne, že?
Snad Tvoji synové nepocítí z toho, že bys taky nemusela mít dost lásky pro ně, jednoho z nich, vašeho psa, jejich manželky, jejich děti...
Láska se počítá jen ta, kterou dáš. Čím víc vás je, tím více lásky mezi vámi. Omez se na jednoho, umřeš jak studna vyschlá, rozbourané schody do prázdna...
Někdo miluje jen svoje děti, někdo jen některé z nich, někdo miluje i kamarády svých dětí.... Někdo miluje jen zdravé krásné děti, znám takové babičky, jiné nerozlišují mezi svými vysoce erudovanými vnoučaty s prestižním místem a těmi, co se sotva vyučili. Každý má jiné dary. Někdo je zdravý, jiný má alergie, ekzém....
|
| Gora |
|
(24.8.2010 10:25:14)
Jano, jak ty jsi omezená.
Vše vidíš jen z jedné strany, a to, že může mít věc více pohledů prostě nepřipustíš. S takovými lidmi nemá cenu se bavit. Ještě, že si můžeme vybírat přátele.
|
|
| Gora |
|
(24.8.2010 10:51:46)
Mmch, dík, že mi přeješ, ať neotěhotním, ale asi sis nevšimla, že já už dva syny mám.
Navíc, taky sis asi nevšimla, že jsem psala, že starší má ADHD (jak mi tady jedna reagující nepsala, taky to je svým druhem postižení), navíc je často nemocný. Jeho léčba a moje léky kvůli mému zdraví stojí ročně spousty peněz a spoustu času. Mít dítě s postižením, musela bych jednoho nebo druhého zanedbávat. A možná ti to bude připadat divné, že mám ráda i toho věčně nemocného s ADHD, o kterého se musím mnohem více starat, ale miluju je oba naprosto stejně. A milovala bych je, i kdyby se jim cokoliv stalo.
A v tomhle si asi taky nečetla všechny mé příspěvky, psala jsem, kdyby se projevilo na AMC, že má VĚTŠÍ postižení, tak bych nejspíše zvolila interrupci.
|
|
|
|
|
|
|
| Kočanská | •
|
(20.8.2010 19:03:43)
Takový argument, že by narození postiženého dítěte bylo na úkor starších sourozenců jsem častokrát slyšela. On zní totiš dost racionálně. Svět ale bohužel vůbec racionální není a racionální rozhodnutí nemusí vždy plodit jen dobro.
|
|
| jana | •
|
(24.8.2010 1:19:36)
Zvláštní. Normální matka za své dítě ráda i život položí....
|
| Gora |
|
(24.8.2010 10:29:23)
Asi neumíš ani číst, nemáš sama nějaké postižení?
Nikde jsem nepsala, zda bych položila nebo ne svůj život za dítě.
Mmch, každý člověk má možnost volby, a je jen na něm, jestli chce vychovávat dítě s postižením nebo ne.
Podle tvých názorů soudím, že jsi náboženská fanatička, která potrat nepřipouští.
|
|
|
|
|
|
| lklasinka | 
|
(19.8.2010 6:14:50)
vždycky jsem tvrdila, že bych si postižené dítě nechala, až jsem byla na dvouměsíční praxi, u těchto dětí. Oddělení bylo rozděleno na ležící, plazící, chodící, a dospělé chodící. Prošla jsem je všechny. Různě více či méně deformované děti, chyběly jim části končetin, měly sondy v žaludku, no děs, na oddělení dospělých jsem byla svědkem jak jeden milý Down asi 150 kg liskl sestřičku. a spoustu jiných zážitků. Nakonec jsem tam zůstala pracovat 3 roky. --Už nejsem přesvědčená o tom že bych si nechala postižené dítě---
|
|
| Petra-4děti(15,12,8let a 3roky | 
|
(20.8.2010 1:13:05)
Moje kamarádka po špatném triple testu šla na amnio.
Ještě než dostala výsledky ji již na 3D ultrazvuku řekli, že mají podezření na DS a k tomu ji u miminka zjistili ještě podezření na několik dalších VVV(vrozené vývojové vady).Po výsledcích amnia už byla zcela rozhodnutá a šla na potrat - vlastně už na porod.O to to bylo i horší, rodit a vědět, že výsledkem nebude mimčo.
Do roka se jí narodilo zdravé mimčo a po porodu jí zdr. sestra (náhodou ta samá, kterou měla u porodu postiž.plodu)řekla, že udělala velmi dobře. Její předcházející dítě bylo opravdu dost těžce postižené nejen DS,ale i dalšími VVV.
NIkdy to není na 100%,ale je-li už několik dalších podezření na další VVV, také bych podstoupila potrat.Je o věc názoru.
|
|
|
| Makče dva kluci | 
|
(21.8.2010 22:26:00)
Já taky ne a amniocentézy jsem podstoupila dvakrát,poprve jsem byla hodně nervozní a bála se u druhého těh.už jsem od začátku věděla že budu muset znovu /máme v rodině gen. poruchu/,a šla jsem naprosto v klidu naštěstí obě dítka jsou zdravé...
|
|
|
Netušila jsem vůbec nic o jeho nepřesnosti a o přesnosti prvního testu. Mimochodem syn nejdřív vypadal mladší podle UTZ, ale nakonec to dohonil a porodila jsem podle termínu MS, takže asi i proto mi to vyšlo blbě. 
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)