Názory k článku Amniocentéza - popis (ne)jednoho dne v jednom těhotenství

Amnio neslouží k odhalení rozštěpových vad (i když se ve výsledku gen. testů může projevit). Na to slouží především ultrazvuk.

Zřejmě jsem byla na amniocentéze jinde.Všichni byli milí a vštřícní.Jen bohužel chtěli amnio za každou cenu.Odmítla jsem to podstoupit, protože moje dítě bylo po letech vymodlené a já konečně byla po spoustě problémů těhotná.Výsledky z krve byly úžasné dítě podle nich nemělo žádnou vadu.Tak proč amnio?Ptala jsem se.Nakonec tak moc argumentovali a přítel stál při nich.Byla jsem tam tak nervní, že se mi i spustila krev z nosu a nakonec jsem to stejně musela podstoupit i přes to, že jsem jim tvrdila, že bych na potrat nikdy nešla i kdyby to dítě mělo mít nějakou vadu.Naštěstí to dobře dopadlo a máme zdravou dceru.Akorát si možná na svět přinesla trauma z toho mého strachu a boje o její záchranu.Půl roku po narození 20 hodin denně brečela.Nikdo nám nedokázal říct proč.

Tak to je děsný. Každý má právo na soukromí.

Myslím, že i když se rozhodneš na potrat nejít, je fajn vědět, že dítě není v pořádku. Dozvědět se až v den porodu o genetickém postižení mi přijde horší.

Vybavuju si, jak při mém 1. těhotenství lékař (prý nejjlepší "ultrazvukař" na dané gyn-por klinice) při 2. UTZ vyhodnotil, že má mé dítě hlavičku tuším o 14 dní velikostí napřed a nožky zas asi o týden menší, než by měly být. S ohledem na to, jak probíhal 1. UTZ, jsem už toto vyšetření brala trochu s rezervou, tak jsem si z toho odnesla informaci, že moje dítě má hlavičku i nožičky (i tělíčko a ručičky, to tam doktor viděl taky) a je tedy O.K. (a velká hlava že bude asi po mně a krátké nožky po manželovi). A pokud jde o zmíněný 1. UTZ, ten probíhal tak, že můj gynekolog (pravda, jeho přístroj je poněkud předpotopní) nemohl hlavičku vůbec najít a na mou poznámku, že tam přece být musí, reagoval tak, že i to by se mohlo stát, i když to je velmi vzácné. Ale nerozhodil mě, už delší dobu doktorům zas až tak nevěřím - jsou to taky jen lidi Poslal mě na gyn-por kliniku a tam našli hlavičku (což mě nepřekvapilo) a rozměry jsem se vyvést z klidu taky nenechala. Ale díky tomu si mě lékař provádějící 2. UTZ zapsal do rizikové poradny, za což jsem byla ráda, protože mi jednak byl sympatický a jednak byl jedním za mála, kteří na tamní klinice fandí přirozeným porodům. Jinak mimochodem, dítko (a druhé taky) má opravdu docela velkou hlavičku, máme problém s některými tričky. A je to fakt po mně. Ale nožičky mělo a má dlouhé celkem normálně.
Zajímavé je, že u 2. dítěte byly rozměry patrně v normě, přestože je to hlavounek taky. Ale možná se za ty tři roky změnila norma pro normálně velké dítě