Názory k článku Jak jsme zvítězili nad příkrmy

No vidíš, a mě někdo výše napsal, že kojit 6x za den necelých 24 měsíců staré dítě mu nepřijde normální. To nechci vidět reakce na plné kojení 21 měsíců starého dítěte. Divím se, že to ustálo příbuzenstvo - na mě se jeho část dívá malinko divně, že ještě vůbec kojím. Důležité je najít řešení, které vyhovuje matce i dítěti. S tím, že žádné zdravé dítě hlady dobrovolně neumře, taky souhlasím. Další, co mi v řadě věcí pomáhá, je nedělat z ničeho moc vědu. Moje děti jedí rády a celkem dobře, i když taky mívají období, že jim něco nechutná, obvykle to po čase přejde. Osvědčilo se mi od věku, kdy mohly samy sedět v židličce (tj. cca od 9 - 10 měsíců) jíst s nimi společně a povídat si u toho. Tedy ne zabavování ve smyslu odvádění pozornosti od jídla, ale spíš navození pohody a dobré nálady u stolu. Když chtějí, pustím jim u jídla i televizi (jí tak často manžel, takže jim to těžko můžu zcela zakazovat), ale dožadují se toho jen výjimečně. Trvám na tom, aby u hlavních jídel seděly u stolu, jakmile se začnou zvedat od stolu, ujistím se, že už opravdu nechtějí, a konec. Připadá mi šílené honit po bytě dítě se lžičkou, jak to občas někdo praktikuje, pak se z toho podle mě pro dítě nutně musí stát hra kdo z koho.

Synek jí i pije úplně normálně (i kojení klidně proložíme čajíkem, když má větší žízeň), mazlíme se přes den docela dost. Ke konci miminkovského věku rád usínal při šimrání, hlazení apod. má velmi rád. Normální - nenormální neřeším, starší syn si dělá legraci, že až bude mladší chodit do školky, budu ho muset rychle odsát od prsa , strčit do školky a zavřít dveře. Nekojím ho už tak od 1 - 1,5 roku na veřejnosti (jelikož by mi vadil odmítavý postoj značné části naší populace ke kojení tak velkého dítěte) a syn s tím nemá problém, v "šoupování" (to jsem řešila v jiné diskusi, to mi vadí víc) ho taky omezuju na soukromí a patří to podle mě do téhož soudku (uspokojování pudových potřeb). Nemá s tím problém. Mlíčka se dožaduje, když je unavený (což bývá nejen odpoledne a večer, ale často i dopoledne, pokud je vzhůru už brzy ráno, což je docela často). U staršího jsme na tom ještě asi 3-4 dny před odstavením byli podobně, akorát že ráno už spával déle, takže to bylo kojení jen cca 4x za den. Omezovat počet kojení mi nedává smysl - nevím, jak bych to synovi vysvětlila, že ráno a večer ano, ale jindy ne - o částech dne podle mě nemá ještě moc ponětí (tím spíš, že by mi po obědě doma mnohem hůř usínal - zatímco večer usíná obvykle až po nakojení bez problémů sám, odpoledne mi usne jedině v jedoucím kočárku nebo při kojení; starší syn po odstavení doma odpoledne přestal spát, ještě nějaký čas usínal v kočárku, ale po "odstavení" od kočárku přestal úplně). To už bych mu spíš byla schopná vysvětlit (a on pochopit), že je na kojení velký, a odstavit ho, ale to se mi prostě teď nechce, ať si myslí kdo chce co chce

Mám tutéž zkušenost, jen mi zůstala ta vybíravost dítěte při poledním jídle, kdy chce už za chvíli spát, ale dožene to odpoledním jídlem.

Mě to nevadí, že za ním chodím s jídlem. Každý si vychovává jak uzná za vhodné.
Někdo vypustí neřízené střely v supermarketu. Někdo chodí s milospánem 4 hodiny v dešti po venku, protože se pánovi nechce domů. Pokud mě s tím neobtěžuje, je to každýho věc.

dítě je pán a maminka je sluha který běhá a krmí během doby kdy si pán hraje. Pokud ho neumíš usadit ty, tak jsem zvědavá jak se mu bude líbit až ho budou usazovat třeba ve školce.