Názory k článku Jak jsme válčili s ADHD

my bydlíme ve velkém městě a stejně to není žádná sranda měnit školu. Teď už se k tomu pomalu schylovalo nebo schyluje. Ale člověk musí hodně vážit : bude to někde lepší?? Zvykne si dítě na nový kolektiv, novou čitelku ...obzvlášť pokud to není "jednoduché " dítě, myslím po stránce vztahů s lidmy, chováním atd, ne vzdělavatelností. Jestli to prostě přinese plusů víc než mínusů. Už jsme jednou školu měnili a musím říct, že je to šílený nápor na nervy , jak pro dítě tak samozřejmě pro rodiče.

Christie,
ano, je to složité. Ty jako učitel nemůžeš dát ŽÁDNÉ úlevy bez toho, aby to bylo přijato CELOU třídou. Se třídou je nutné pracovat, děti musí pochopit, že dítě s poruchou učení není jen "vyčůranej spratek" (pozor, to není hodnocení učitelky, ale doslovná slova matky, jejíž dítě žádné poruchy učení nemá). A vysvětluj 30ti spolužákům, že anička a pepíček mají výjímku z..... JE to složité, ale učitelé by to MĚLI zohlednit, MĚLI by naslouchat rodičům i dítěti, MĚLI by toho spoustu. Někteří jsou vstřícní, jiní ne. Pokud rodiče nejsou spokojeni, často musí učitelům říci co a jak, často je rodič v oboru skutečně vzdělanější než běžný učitel. Je-li rodič nespokojen, je-li práce s jeho dítětem natolik složitá, že ji nejde v běžné třídě zvládnout, pak je nutné hledat jinou školu, která lépe naplní představy a vyjde dítěti více vstříc. Což často není reálné - vzdálenost, nedostupnost školy, včetně finanční,......
A nekamenujte mě, mám 2 vlastní děti ADHD, vím o čem tu píšete, věřte mi.

U nás to funguje tak, že to mám všechno pod kontrolou. To jest, já kontroluju úkoly, já dohlížím na úkoly a já kontroluju tašku. Na dítě s ADHD se nesmí spěchat, tresty nic nevyřeší - nedělá to schválně a neumí tím pádem ovlivnit, aby se to nedělo. Musí se pomoci, kladně motivovat a mít rád i přes ty chyby. Nemůže za to, že se tak narodil. Změňte psychologa, když nepomohl. A víc než tresty fungují naopak odměny za každou blbůstku, která se mu povede. Každý se bude víc snažit za pochvalu. Po zlém to nejde, jen se zatvrdí. Vím, že je to těžké, ale on potřebuje vaši pomoc. Sám z toho vyroste jen možná.
Netvrdím, že nikdy nevybouchnu, taky dost často. Ale pak si to většinou s dcerou vysvětlíme, že každý někdy dělá chyby. Držím vám palce, jsou to nervy a práce na hodně hodně dlouho. Možná si něco o dětech s ADHD přečtěte, víc potom syna pochopíte. Mně to pomohlo.

Tak tohle znám u Lukáše také-všechny hračky jsou na půdě,postupně tam cestovaly jako malé tresty,kapesné neměl,na pohádky se nedíval,počítač pod trestem smrti,ale klukovi to bylo úplně jedno.Vpodstatě se vše minulo účinkem.Vzdali jsme to a snad ho dnes dokážu brát jaký je,ale ty pocity když mu koupíte nějaký dárek a těšíte se na rozzářené oči a on ještě dostane záchvat vzteku,co jste si to dovolili mu darovat...
Je schopen darovanou věc okamžitě zničit.Minulý měsíc byl pozva
ný na narozeniny k sousedovic holčičce,která s ním chodí do třídy,během pěti minut byl doma rudý vzteky,vzal pozvánku,vrátil se k nim a roztrhal ji před nima.Důvod-chtěl jít k nim do pokojíčku,ale oslava probíhala v obýváku.
Jeho prostě nezajímají lidi-jen věci.A nikdy se nedívá do očí,nedokáže udržet pohled.
Dnes jme byli na novém vyšetření,kvůli žádosti o asistentku na příští rok a je moc fajn,mluvit s někým,kdo pořád nehledá chybu ve vás jako v rodině,ale bere kluka tak jak je.Byly by doby,kdybych se pořád omlouvala a klukovi domlouvala,ale dnes beru poradnu jako moji opěrnou zeď a držím palce všem,kteří mají s pp špatné zkušennosti.My si neustále mailujeme a prosím o rady,když nastane nějaký problém-kéž by takto fungovalo zařízení,ve kterém naše děti tráví polovinu dne!

To jsme na tom stejně. Každý den (co den, každou minutu) si říkám, že se nesmím nechat vytočit. A nakonec to dopadne vždycky stejně - řvu... Nemá to žádný efekt, jen se děsně rozčílím, ale nedokážu si pomoct. Syn (10let)má diagnostikované ADHD, ale psycholog nám jinak vůbec nepomohl. Syn je neustále úplně mimo, je neskutečně flegamtický a všechno je mu jedno. Známky ve škole, to že nenosí pomůcky, že zapomíná úkoly, že neví, kdy a kam má jít..... Vůbec nedodržuje domluvená pravidla a všechny tresty, které jdou uložit, jsme už vyčerpali(má zakázaný počítač, televizi, chození ven,... zrušili jsme kapesné, a když už je to opravdu moc, dostane i na zadek). I to je mu jedno. Ten pocit bezmoci a vzteku (a ten strašný pocit, že když byl týden na škole v přírodě, jaký byl doma božský klid) je hrozný. Psycholog nám řekl, že je syn nadprůměrně inteligentní a to prý výrazně. Ale k čemu to je, když ve škole neodevzdá nebo ani nevypracuje úkoly, protože je mu jedno, co za známku dostane. A se špatným vysvědčením a tímhle přístupem se na žádnou slušnou školu nedostane.
Občas mám pocit, že z toho bludného kruhu už nikdy nevyjdu ven.