Názory k článku Kdybych žila úplně jinak

Na to existuje hezká knížka: Pět jazyků lásky.. Doporučuju.

Milá Pavlo, moc s Tebou soucítím a chápu Tě. Řekla bych, že sama jsem na tom se svým manželem určitě líp než Ty, ale současně vím, o čem píšeš. Můj muž je ke mně i k holčičkám moc hodný, je spolehlivý, umí být pozorný a ráda poslouchám jeho názory na život... zkrátka pořád ho miluju. Ale - stejně asi jako 90% chlapů, zvláště možná jedináčků, vykazuje tyhle vlastnosti pouze za určitých podmínek,má - li splněny alespoň základní biologické potřeby. Konkrétně tím myslím, že není nevyspalý, hladový.. To je přece jasné, to se týká i žen a není na tom nic zvláštního. Ale já tím chci říct tohle: psala jsi v téhle diskuzi, že se Tě dotýká, že sama s bříškem běháš za dcerkou a manžel sedí na gauči. Také si na tohle období vzpomínám, jak jsem sama sebe litovala, že už s pořádným bříškem běhám za rok a půl starou holčičkou, všechno mě bolí, nemůžu jí ani na chvilku spustit z očí a kdo mi pomůže.. Pak jsem se těmhle svým pocitům smála. Z odstupem času jsem tohle období hodnotila jako idylické. Pokud totiž dcerka usnula, mohla jsem si lehnout taky a v noci spala celkem dobře. Přišlo totiž další období - miminko, které chtělo v noci po dvou hodinách kojit, spánek 3 hodiny v kuse pro mě neexistoval a po poledni, kdy jsem starší holčičku uspala, miminko spolehlivě koukalo a dožadovalo se pozornosti. K tomu bolesti po císařském řezu, bolavá prsa.. V paměti mám to období zacloněné nějakou mlhou, vím jen, že jsem byla šíleně nevyspalá, doslova jsem vrážela do stěn a jen děkuji Bohu, že jsme to období přežili bez úhony, protože v reakcích jsem byla tak 5 sekund pozadu. A manžel, přestože jindy ke mně citlivý a vnímavý, mi na mé hořekování odpovídal: "Já jsem nevyspalý ještě víc než ty." Přitom k dítěti v noci nikdy nevstal a ráno jsem s prvním dítětem vstávala vždy já. Jenže jemu zkrátka stačilo vstávat do práce a k tomu být v noci rušen křikem dítěte. Vyspat se alespoň o víkendu bral jako výsostné právo, na které si nedá sáhnout. Můj pláč a vyčerpání jako by se ho nedotýkaly, nevěděl, co po něm chci,když sám je přece také tak unavený a navíc chodí do práce! Bylo to nepříjemné období, i když to jsou asi silná slova, mám dvě krásné zdravé děti a i tehdy jsem si byla vědoma toho, jaký je to dar. Myslím nepříjemné spíš v komunikaci s manželem, měla jsem pocit, že se odcizujeme a dávala jsem za pravdu příručkám pro manžele, kde píšou, že malý věkový rozdíl mezi dětmi je velmi náročný právě na vztah mezi manželi, práce a únavy je hodně a musí se zapojit oba...Mojí druhé dcerce byl nedávno rok a cítím se mnohem líp, i když v noci spí pořád špatně. Možná jsem pochopila něco víc o svém muži, ale zároveň jsem pochopila, že i se svými mouchami je pro mě hrozně důležitý a přestože jsem někdy z jeho reakcí zklamaná, bez něj bych byla strašně nešťastná. Kéž bys k tomuhle závěru došla i Ty a pomáhalo Ti to ve chvílích, kdy manžel bude jednat jinak, než bys očekávala. A hlavně Ti přeju hodně sil, které budeš ke zvládnutí dvou dětí opravdu potřebovat!! Ale neboj, je to čím dál lepší a je nádhera sledovat, jaké pokroky dělají a jací jsou z nich parťáci. Přeju hodně štěstí.

Co Marcela? Víš, ta, co o ní byl (později i celovečerní) dokument. Tý ženský mi bylo fakt líto. Přišlo mi, že to je hodná a jednoduchá ženská, takže by neměl bejt problém, aby vedla spokojenej život. A on si s ní tak ošklivě zahrál.

Já si myslím, že nejde ani tak o to, aby muž říkal ženě, že ji miluje, ale o to, aby se k ní choval hezky a pozorně. On si pod vyjadřováním citů představuje každý asi něco malinko jiného.

Ale dáváme. Nevím, jak to autorka myslela, protože jí nevidím do hlavy, ale já jsem to pochopila, tak jak jsem to napsala