Názory k článku Kdybych žila úplně jinak

Mám podobného manžela jako Ty a už čtvrtý den rozdýchávám jeden rozhovor s ním, kdy jsme opět skončili na bodě 0. Bod O je tam, kde rozhovor začal. Můj muž taky nedokáže překročit svůj stín a změnit určité stereotypy a já se zlobím sama na sebe, že to po něm chci. Brala jsem si ho takového, jaký je i teď (k mému ideálu měl daleko, ale můj ideál byl něco jako velmi rodinně založený dobrodruh). Věděla jsem, jak projevuje lásku a zájem (nebo spíš slovně neprojevuje) a čeho prostě není schopen. Tehdy jsem si říkala, že mám tolik optimismu a síly a že si vystačím. Teď jsem uhoněná máma dvou citlivek a pištidel, co po nocích pracuje a únavou protiví. Dnes jsem opět došla k tomu, že to vydržím. Ty hodnoty, pro které jsem si ho brala jsou tu pořád. To se nezměnilo. Jen já chvilku neměla, kde brát. Přeju ať v manželovi znovuobjevíš toho, koho sis brala (protože já Tvůj příspěvek vnímám tak, že on je pořád stejný, jen to teď nějak nestačí).

Kočanská,
souhlasím. Mám pocit, že celý život nedělám nic jiného, než že se snažím dělat nějaké kompromisy. A mám pocit, že je to tak dobře.
A ohledně toho domluvit se a chtít se domluvit - to jsme si včera s manželem předvedli, když jsme vybírali dovolenou na léto. Přišlo mi to skoro jak jednání na nějaké konferenci, ale teď jsme oba spokojení. Také jsme si stanovili určité minimální požadavky, ze kterých jsme ani jeden ani druhý nechtěli slevit, a už to jelo.

Ecim,
když se dva chtějí domluvit tak se domluví? Problém je možná v tom, co to je domluvit se a co to je chtít se domluvit. Podle mé zkušenosti, to je především slevit ze svých požadavků a dělat obrovské kompromisy. Když píši obrovské, skutečně myslím obrovské. Nezbývá pak než si určit skutečně nějaké minimální požadavky z nichž nechci ustoupit - a když píši minimální, tak skutečně myslím minimální. Zní to dost děsivě, což? Ještě na doplnění - někdy se pletou pojmy a domluvit se si lidé často pletou se snahou prosadit si svou (já si to také občas spletu)

a k článku: Autorka si dost stěžuje na manžela, což celkem chápu. Také bych mohla dlouze vyjmenovávat, co vše mi na mém manželovi vadí a pro mnoho z Vás by to bylo dosti povzbudivé, jelikož byste viděly, že může být ještě hůř než je u Vás Já to ale tak neprožívám, protože moje současné požadavky zjevně ještě nejsou dostatečně minimální Navíc mě to už ani nijak nestresuje a rozhodně kvůli tomu nejsem ani nešťasná ani nespokojená.
Vůbec ale nechápu, že si autorka stěžuje i na svou dcerku jen kvůli tomu, že si nechce nechat umýt vlásky. Dítě přeci není cvičený pudl sakra !!!!!!!!!!! Neposlouchá na povely !!!!!!!!!

Ahoj spřízněná duše
ani nevíš jak jsem ráda,že je na tom někdo jako já!Teda né že bych ti to přála!! Někdy jsem už dost zoufalá a jsem strašně naštvaná! Už se začínám kulatit a lítám za Eli celej den a když ho občas vidím jak sedí na sedačce a NIC se ho netýká,tak mám fakt dost! Taky mám teď takovou menší krizi,ale je mi jasný s tím asi nic neudělám!!! A mimochodem,závidím ti taťku,tak to asi musel být chodící anděl.Já si v dětvství zažila svoje :-( ale zase mám teď úžasnej vztah s mámou no prostě,všechno špatný je k něčemu dobrý
Tak až toho zase budeš mít odst,tak se klidně ozvi na mejla a pokecáme :-D
Pa paja

no, nemusí Představy o princi na bílém koni mě opustily asi tak v deseti letech - jako princ se mi moc líbil herec Štěpánek.
No a pak já raději žiju tím, co mi život nabízí než představami, co jsem si kdysi vysnila. To bych mohla být sakra zklamaná - kdybych žila svými představami, i kdybych si v současnosti žila celkem fajn.