Názory k článku To za nás nebylo, mladá pani!

Chápu tě, Mirko, u nás doma se také mluvilo dost slušně a jako dítě jsem kvůli tomu byla občas terčem posměchu. V pubertě jsem se kvůli tomu dost bouřila. Dneska se snažím mluvit slušně, ale ve vypjatých situacích také cíleně volím silnější výraz, je to lepší než v sobě dusit napětí.
To, co řekl Habera v Superstar, mi ale také přijde nechutné.
Jednou mi jedna kamarádka líčila, jak její nebožtík dědeček byl velmi delikátní člověk a u nich doma měly děti zakázáno používat i výrazy "blbý" a "pitomý", což považuji za skutečný TEROR. Nemám ráda takovou tu okázalou a teatrální snahu o superslušnou mluvu za každou cenu.

Víš, Petro, tohle má asi každý člověk nastavený jinak. U nás se takhle nikdy nemluvilo (máma učitelka ZŠ, no , dotáhla to až do extrému, že s námi mluvila zásadně spisovně ; nejhorší kletba, kterou jsem od rodičů znávala, bylo taťkovo "kurnik šopa" ). A když jsem po jisté období ulevovala svým napjatým nervům občasným jadrnějším zaklením, cítila jsem, že v očích MM ztrácím. Takže AŽ TAKOVÉ úlety, jako předvedl pan Habera, jsou holt pro mě tabu .

S těhotnými se také snažím si dávat pozor. Ale musím říct, že ta silnější holka, o které jsem ve svém příspěvku psala, byla důkazem toho, že štíhlost fakt není všechno. Sálala z ní velká pohoda a dobrá nálada .
Když jsem byla těhotná já, tak mě neustále pouštěli sedat lidé různých věkových kategorií - mladí, staří, muži i ženy. Fakt super, zírala jsem .
Teď jsem si vybavila, jak když jsem byla v 1.měsíci s 1.dítětem, tak mě pouštěla sednout asi sedmiletá holčička s takovým tím dětským nadšením (zjevně ji někdo krátce předtím poučil, jak se má správně v MHD chovat), že jsem si musela sednout jen proto, abych jí udělala radost .

ano ano ano.

Nechtěla jsem kritizovat všechny mladé v autobuse. Moje myšlenka byla, že lidé (často chlapi) ve středním věku často nadávají na mladé, že nepustí sednou starou babičku, ale sami to taky neudělají. Sama když potřebuji sedět, tak slušně požádám někoho mladého, kdo zrovna nemá klín plný tašek . A ještě se mi nestalo, že by někdo pomoc odmítl. Prostě všechno s rozumem. U někoho ale vidíte, že nechce vidět ani slyšet.
Sestra mi vypravovala zážitky z Brna - má zkušenost s důchodci, kteří nastoupí, v tramvaji plno volných sedaček a oni si stoupnou před studenta a provokativně čekají. Sama jsem to nezažila, ale v takovém případě bych se ze sedačky nezvedla.