| genova |
 |
(2.11.2009 9:16:31)
Z celého článku mně nejvíc zaujalo sdělení (byt´ nepřímé), že (nejen)autorovo předškolní dítko hraje "krváky" na PC, případně kouka na Van Damma a pod. To my nejde do hlavy.
Nebo se jedná o špatnou dedukci?
|
| Grainne | 
|
(2.11.2009 9:31:23)
Dřív se patrně boxovalo, dnes se i kope, thai box je patrně pokrok kupředu.
Můj dědeček zabavoval a pálil mému otci "rodokapsy", aby nezvlčil. Nezvlčil, pracuje poctivě a dodnes - aby zaplatil ty popelnice.
Jen ať se dítka učí, možná budou potřebovat ostré lokty a ostré jazyky, až se budou statečně bít o kus práce na zaplacení těch popelnic.
Obávám se, že vymlouvat se na hry a Van Damma je trochu zcestné, když realita, která útočí ze zpráv, je stejně neúprosná a krutá. Obávám se, že hry vznikají za základě reality, ne naopak.
|
| adelaide k. | 
|
(2.11.2009 9:40:23)
Každá generace má nárok na tenhle povzdech, protože vždycky se najde něco co "za nás nebývalo".
Na jedné straně mi nevidím na pošťuchování a házení kamením nic nového (i když ani nic chvályhodného), vzpomeňte si třeba na vonty žejo, házeli po sobě šutry už před mnoha a mnoha roky 
Na druhou stranu, pokud jsou ti malí/mladí TAK HROZNÍ, kdo za to asi může, chm? 
|
|
| Ecim | 
|
(2.11.2009 9:48:30)
Grainne, to jsi napsala hezky s těmi hrami a realitou.
Při čtení článku se mi vybavily hlášky typu: "Za našich mladých let byli lidi k sobě slušnější" atd. Já tomu nevěřím. Podle mého názoru se lidská povaha nemění, mění se jen životní podmínky kolem nás.
Také jsem si vzpomněla na jednu učitelku ze ZŠ, která mi před pár lety řekla: "Dnešní děti nejsou drzejší, než jste byli vy. Jenom jim člověk musí umět dát najevo, že je má rád."
A co se týče dostupnosti porna. Vadí mi, když jsou pornočasopisy v obchodech a stáncích vystavené tak, že na ně mohou vidět malé děti. Pro dospívající ale porno díky snazší přístupnosti ztrácí kouzlo zakázaného ovoce a oni už se pak o to třeba tolik nezajímají. Kdysi jsem četla o výsledcích nějakého výzkumu, podle kterého se naše generace chová sexuálně zodpovědněji než generace našich rodičů. (Samozřejmě ale nechci tvrdit, že je to zásluha lepší dostupnosti porna.)
|
| Grainne |
|
(2.11.2009 10:48:07)
Mě nijak neděsí ani porno, ani krváky.
Ty jsou děsivé, když nahrazují pozornost společnosti a především rodičů a zrovna filmy Van Damma mají něco do sebe, že spravedlnost a právo má zvítězit. V realitě to tak bohužel není a tam by měli nastoupit rodiče.
Totéž platí pro porno, samo o sobě nikoho nepoznamená, sex by měl být vnímán jako součást vztahu a zase tu máme místo pro výchovu, které je třeba zaplnit.
Nemá smysl vytvářet tabu a zakazovat, i tyhle na první pohled "zkažené" věci můžeme využít jako odrazový můstek pro výchovu dětí.Jen je nesmíme nechat vytržené z kontextu - života, výchovy a vnímání světa a společnosti.
|
| Ecim |
|
(2.11.2009 10:54:00)
Grainne, přesně tak. Hlavní je dětem všechno pěkně vysvětlit a zákazy redukovat na minimum.
Já osobně mám ke krvákům odpor. Štvalo mě na ZŠ, když od nás učitelé občas chtěli mít pokoj a pustili nám místo vyučování nějaký nechutný horor, u kterého se mi dělalo zle. Bývalo by mi bylo milejší, kdybych si během té hodiny mohla dělat, co bych chtěla -četla, hrála se spolužáky nějakou hru nebo si s nimi jen povídala. (Tím nechci říct,že jsem bůhvíjak vzorná, jenom prostě nemám ráda krváky.)
|
| Grainne |
|
(2.11.2009 11:01:12)
Krváky taky nemusím, ovšem decentně udělaný horor o upírech ráda shlédnu, masakr s motorovou pilou naproti tomu ani nemusel být natočen.
Filmy s Van Dammem, což je mmch. idol mého syna a má ho nastudovaného velice pečlivě, nejen jeho filmy, ale i jeho životní peripetie, a další podobné filmy jsem ochotna považovat za klasiku akčního žánru. Nějaké to životní poučení se v tom dá najít.
|
| Ecim |
|
(2.11.2009 11:04:05)
Já jsem v krajním případě schopná se podívat na film, ve kterém má násilí nějaký smysl - jako třeba Brutální Nikita. Na oba díly Killa Billa jsem se dívala několikrát, ale před některými scénami jsem musela prchnout. 
|
|
|
|
| MirkaEyrová | 
|
(2.11.2009 18:11:12)
Ona je možná otázka, Grainne, jestli autor neměl na mysli takové to cosi jako je rodičovské zapojení do věci. On je asi rozdíl, když má rodič (nebo prarodič třeba) čas si s dítětem sednout a vysvětlit, když má čas a možnosti na to nějak zaměstnat dítě typu nakrmit králíky nebo jít "do houslí". A je rozdíl, když dítě má volno celé odpoledne a může si "dělat co chce", počínaje krvavými PC hrami a konče celou řadou hororů, kriminálek a dalších laskomin, které běží v televizi od rána až do oběda a od oběda až do noci. Nepranýřuju rodiče, že nemůžou být s dítětem od jeho příchodu ze školy (třeba ve dvě odpo). Ale právě proto, že jen nepatrné procento dětí má po škole někoho blízkého doma, mě strašně deprimuje, že cenzura v televizích snad ani neexistuje. Viz slavná letošní SUPERSTÁÁÁR; přece muselo být každému z autorského týmu jasný, že od osmi se na televizi dívá fůra dětí od osmi let výše   .
|
| MirkaEyrová |
|
(2.11.2009 18:26:11)
Hm, je vidět, že praktikuju dietní stravu při léčbě borelky, nečtu po sobě, a teď zpětně zjišťuju, že jsem nakousla dvě skupiny problémů. Rodiče mají teoreticky snad pár možností, jak situaci řešit. Buď jistým způsobem cenzurovat program a do určité míry omezovat množství televize (což ovšem jde právě jen potud, dokud je dítě malé a některý z rodičů je doma vždy, když je dítě doma třeba ze školky). A doufat, že návyk výběru programu dítě přijme za své, což se povede spíš tehdy, když mu rodiče ukáží pestrost světa a umožňují mu prožívat jiné, atraktivnější a "skutečné" aktivity. Nebo naordinovat kroužky, díky kterým dítě "nebude mít čas" na PC a TV, což s sebou ale nese riziko, že nebude mít dost volnosti pro "jen tak" snění a "jen tak" hraní s kamarády nebo sám doma. A že budou přetížené.
Ale pak jsou tu média, hlavně televize a internet, která jsou pro dítě dostupná kdykoliv (pokud je má rodina doma), pokud na ně někdo nedohlédne. A tady mě štve, že není nikdo, kdo by řekl - tohle je moc drsné, v této době to vysílat nesmíte. Co bychom si nalhávali, zakázané ovoce nejvíc chutná; neboli i když dítě bude mít doporučení nedívat se (nebo zákaz), nikdo nezajistí, že si za rodičovskými zády "nedoporučené" nepustí.
Co se agresivních her na PC týče, pokud to nejsou free verze nebo pirátské kopie, tak za ně někdo musí zaplatit. Řekla bych, že tady budou mít rodiče asi docela velké možnosti, jak ovlivnit výběr (aspoň když je dítě menší a ještě nemá tak vysoké kapesné). Nemusíme přece plnit našim zlatíčkům VŠECHNA přání...
|
| Ecim |
|
(2.11.2009 20:12:29)
Mirko, myslím, že jsi to vystihla moc pěkně. S tím dohledem rodičů nad tím, co děti dělají po příchodu domů ze školy, je to složité. Hlavně když není možné, aby byl s dětmi stále někdo doma, což je od určitého věku dítěte naopak spíš výhoda. Čtyřleté dítě je nadšené, když ho někdo ze školky vyzvedne po obědě a je s ním celé odpoledne doma, zatímco dítěti cca od 10 let výše permanentní přítomnost dospělé osoby velmi vadí, protože děti v tomhle věku už občas potřebují být samy a mít klid. Určitě je špatně, když je dítě samo celé odpoledne až do večera, nemá nic na práci a rodiče přijdou domů pozdě a nezajímají se o něj, nebo když naopak má dítě neustále za zády nějakého dospělého (nepracující matku, babičku v důchodu apod.), který důsledně dbá na to, aby dítě nedejbože nemělo ani minutku pro sebe a veškerý čas trávilo smysluplně (tj. učením, kroužky apod.). Oba tyto extrémy mohou mít katastrofální důsledky. Ale pokud má dítě přiměřené množství mimoškolních aktivit, doma je samo dejme tomu dvě hodiny a z toho na hodinu má zadanou nějakou práci od rodičů a na počítač nebo televizi má nějakým způsobem omezený přístup, tak si myslím, že nějaké větší zvlčení dítěti nehrozí. Ale z Tvého příspěvku mám pocit, že to vnímáš také tak  .
|
| MirkaEyrová |
|
(2.11.2009 20:54:48)
Ecim, jo, taky to tak dnes vnímám. No, bývala jsem stejná jako dnešní mladí, po příchodu domů hupky šupky k televizi, a naši byli samozřejmě nespokojení, že se AŽ večer jdu učit. Ale, za a) v televizi, pokud bylo něco zajímavého pro děti, bylo to naprosto neškodné (My z konce světa, Spadla z oblakov, Okna vesmíru dokořán), a za b) jaksi mi nikdo nenabídl jinou zajímavou alternativu, kroužky se tehdy nenosily, takže jen jednou týdně "pionýr" (za mě byl vedoucím prima chlap, táta jedné stejně staré holky, politiku do klubovny nikdy netahal) a tím to zhaslo. Dvakrát třikrát do roka výlet do lesa, návštěvy u babičky, a jinak nedělní dýchánky u čaje s příbuznými (sedět tiše a pěkně poslouchat, co si dospělí vyprávějí   ). Mno, byla jsem z vesnice, takže nějaké aktivity tam byly, zamést záhrobeň, vyměnit podestýlku králíkům, hrabat listí... nicméně pro puberťáka toto není zábava (aspoň pro mě nebyla). Povinnosti samozřejmě byly, ale aktivity povzbuzující zájmy? Ani omylem...
|
| Markéta | •
|
(2.11.2009 21:49:58)
Já teda po škole k televizi nesedala, protože tam nic nedávali. to, co jmenuješ, si pamatuji v rámci Studia kamarád, čili neděle dopoledne. a Okna vesmíru byly večer. Až když jsem byla na střední, začli jeden den v týdnu, myslím ve čtvrtek, dávat nějaký pořad, ale vůbec už nevím, co to bylo.
|
| Ecim |
|
(2.11.2009 22:18:50)
Milovala jsem, když jsem přišla ze školy domů a doma nikdo nebyl. Na televizi jsem se nedívala, ale hrozně ráda jsem si četla a jako malá poslouchala desky s Hurvínkem nebo Werichem. Jinak jsem dvakrát týdně chodila do hudebky, takže to u nás dost fungovalo na bázi zlatá střední cesta - i mimoškolní aktivity i volno podle vlastního uvážení.
Dneska se na televizi koukám dost málo, ale na druhou stranu si život bez televize nedovedu představit. Počítačové hry nehraju a nikdy jsem nehrála (až na pár ojedinělých pokusů), protože mě to nebaví.
|
|
|
|
|
|
| Grainne |
|
(2.11.2009 20:06:23)
Mirko, veselé na tom je, že kdyby ti rodiče seděli s dětmi doma, na televizi a internet by nevydělali nebylo by co řešit. Nebo kdyby tam seděl jeden z rodičů.
Prostě komerce. Média musí vydělat na reklamách, aby byly zadány reklamy, musí být program atraktivní pro spotřebitele, aby byl program atraktivní pro spotřebitele, je nutné mít spotřebitele a je nutné, aby spotřebitelé chodili do práce a vydělávali na spotřebu.......a spotřebu omezit patrně nelze, jedině že každý sám za sebe a za své děti zapojí zdravý rozum.
Apelovat tu se zdviženým prstem na omezení spotřeby v zájmu dětí, patrně se v lepším případě dočkám toho, že mě někdo označí za levičáka a socialistu, což je ve "slušné spotřební společnosti" považováno za urážku nejhoršího druhu, nebo za závistivce, který sám nic nemá, zato tráví své osamělé dny užíráním se závistí...... prosím, to bylo myšleno jako žert.......
Ne, vážně, nemá smysl apelovat na snížení konzumu a spotřeby, ale je třeba apelovat na rodiče. Svolávat hromy a blesky na plniče přání zadavatelů reklam asi nemá smysl, bez nich by ostatně nebyl ani neškodný Medvídek Pú.
|
| MirkaEyrová |
|
(2.11.2009 21:32:22)
Grainne, nevidím tolik do světa šoubyznysu (ani nechci), ale také rozhodně neapeluju na to, aby rodiče seděli doma na zadku a nechodili do práce. Vlastně ani nevím, jak takovou situaci řešit, ostatně ani nevím, jak řešit situaci naší rodiny  .
Suma sumárum souhlasím s tím, aby lidé, než cokoliv podniknou, nejdřív MYSLELI. Nevím. Třeba nějaké další generace dospějí dál, než kam jsme se dostali my. Mám doma knížku Koncept kontinua. Není mi moc dobře, a syn taky prochází těžším obdobím, takže "jen tak uďobávám", nemám dost sil se věnovat intenzivně studiu emočně a psychicky náročného tématu (páč mám po ATB zažívací potíže, vynechávám roky užívaná antidepresiva). Nicméně velmi mě zaujala myšlenka, že to, že se "za něčím" honíme (jeden za knížkami , jiný za dovolenou na Kanárech, další za nabušenými auťáky), je v principu nedostatek brzkého tělesného kontaktu dítěte s matkou. Čili tendence, kterou jsem dosud považovala tak trochu za módu, že novorozenec ihned k rodičce, miminko v šátku... je vlastně OK. Pokud - jak píše autorka - s dítětem na těle matka "normálně žije", teda nekouká pořád na miminko, ale dělá s ním normální činnosti, chodí mezi lidi, kteří se zabývají normálními činnostmi dospělých. (Např. podle autorčiny teorie reaguje tělo matky na odejmutí novorozence /byť jen krátkodobé/ tak, jako by se dítě narodilo mrtvé; z čehož může mít rodička problémy nazývané poporodní deprese.) Přečetla jsem jen malou část knihy; jsem zvědavá na další autorčiny závěry...
Proč píšu o Konceptu kontinua? Jednak proto, že tahle knížka vyšla podle všeho poprvé v r. 1975, a teprve teď se - tady u nás, nevím jak v Americe - začíná poněkud dostávat do povědomí lidí. Neboli lidské vědění a zkušenosti se stále vyvíjejí, a co dělá problémy jedné generaci, druhá bude brát už trochu jinak (doufejme, že lépe), a další generace už bude skoro dokonalá  . A také i proto, že ZROVNA TYHLE MYŠLENKY mi dávají naději, že jednou, JEDNOU, zase lidé najdou sami sebe, životní spokojenost skrze lásku a přijetí (hlavně, zdá se, matčino), a už nebudou mít takovou potřebu se honit za spotřebou  .
Že všechna ta vnitřní nespokojenost jednou nebude - budeme se všichni cítit milovaní, přijímaní, jistí. Hm, asi jsem idealista, co?
|
| Petra Neomi | •
|
(2.11.2009 21:55:53)
Zase najdou? Ono jde o to, že jakékoli společnosti před tou současnou byly mnohem násilnější a pokud méně meditovali o dobru, zlu a konzumu, tak proto, že na to prostě neměli čas.
|
| MirkaEyrová |
|
(2.11.2009 22:47:52)
Peťo, není to moje teorie. Líbí se mi a celkem mi zapadá do mých zkušeností. Doporučuju si knížku nejdřív půjčit v knihovně. Buď se Ti bude líbit, nebo ne. Autorka nesrovnává současný život třeba s minulým či předminulým stoletím, ale s indiánskými kmeny, kteří v době, kdy za nimi jezdila, žili zhruba na úrovni doby kamenné. (Přičemž psala něco v tom smyslu, že "jak je zná" by byli určitě schopni, kdyby je požádala, pro ni sestrojit potrubí z bambusu anebo kladkostroj, aby nemusela - jako ostatní ženy - nosit vodu od řeky/, ale že oni sami pro sebe prostě NECÍTILI POTŘEBU svůj životní styl měnit. Vyhovovalo jim to, protože si při tom vyprávěli, smáli se, ženy chodící pro vodu se v řece rovnou vykoupaly, prostě VEGET.) (Pozn.: jednalo se myslím zhruba o padesátá léta 20. stol.)
Nečekám, že se někdo na základě mého příspěvku vrhne rovnýma nohama do životního stylu doby kamenné. Nicméně přijde mi to jako zajímavá potrava pro mozek  .
|
| Petra neomi | •
|
(2.11.2009 22:53:26)
Jasně, ale to přece nejsou naše kořeny. Kdybychom se někam vraceli, vrátíme se k přelomu letopočtu tady u nás, protože chování populace je vždycky vázané na prostředí a na životní podmínky a ty také většinou donutí společnost, aby se rozvíjela.
|
| MirkaEyrová |
|
(2.11.2009 23:05:51)
No dobře. Ale mně z toho vyplývá taky otázka, jestli už jen to věčné násilí počínaje vyvražděním Vršovců a Slavníkovců přes spor mezi Ludmilou a Drahomírou či vraždu sv. Václava až ke druhé světové válce či vraždám podnikatelů, není zas jen tím, že dotyčným agresorům nebyla kdysi upřena skutečná láska a přijetí.
|
| MirkaEyrová |
|
(2.11.2009 23:10:02)
Grr, já takovej nadšenec do historie, a neuvědomím si, že Ludmila a sv. Václav zahynuli dřív než Vršovci a Slavníkovci .
|
|
| MirkaEyrová |
|
(2.11.2009 23:20:57)
Ale je fakt, že vývoj společnosti byl nevyhnutelný. I k té agresi. I v přírodě přece mezi zvířaty stejného druhu probíhá boj za dobré loviště, kvůli samici atd. Neboli, i v tom pitomým pravěku až starověku těm jednotlivým kmenům šlo o přežití. Pokud se zhoršily životní podmínky a nebylo co jíst, pud sebezáchovy nutně musel velet k zajištění nových lovišť. Proto Germáni z našeho území vytlačili Kelty, a pak přišli Slované a ti byli silnější než Germáni.
No jo, tak tohle hledisko jsem s poklidným životem Yeguánů ještě nestihla srovnat. Dík za inspiraci.
|
|
| Petra Neomi | •
|
(2.11.2009 23:29:10)
To by na tomhle světě mateřskou lásku nesměl pocítit skoro nikdo už od úsvitu věků. Agresivita je prostě v živočiších geneticky zakódovaná, protože jim pomáhá přežít. Nějak si nedovedu představit pravěké konsenzuální řešení například nedostatku jídla, nebo soupeření o sexuální partery, o výhodné místo k životu... Pokud člověka něco existenčně ohrožuje, reaguje agresí, s tím mateřská láska nemá co dělat. Opičí tlupy se rvou a koně se rvou a psi se rvou... a jakmile jde o jídlo, sex, nebo obranu mláďat, nejsme od nich tak daleko.
|
| MirkaEyrová |
|
(2.11.2009 23:39:06)
Mno nevím, jestli Drahomíře šlo o to, že neměla co jíst... Já nejspíš nemluvím o bojích za přežití. Spíš o bojích kvůli nadbytku. Ale jak říkám, asi si o tom ještě budu muset popřemýšlet. Je to nové hledisko, a poté, co jsem teď několik dní byla v podstatě o několika kouscích suchých rohlíků (a piškotech, kvůli kterým jsem zdá se pak vždycky půl dopoledne strávila na toaletě), nejsem příliš schopna řešit takovéto složité otázky.
|
| Petra Neomi | •
|
(2.11.2009 23:56:07)
Drahomíře, pokud máme věřit historii, šlo o děti. Tady na rodině to kolikrát vypadá, že by rodinkářky nechaly tchýni zardousit i pro menší věci :D
Ostatně, celý příběh Drahomíry je interpretovaný z hlediska křesťanství a ona byla pohanka, která se na konverzi moc nadšeně netvářila. Je docela možné,že to ve skutečnosti byla hodná ženská.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Ecim |
|
(2.11.2009 22:23:00)
Mirko, já bych řekla, že ono to nebude až tak zlé. Většina lidí, co znám, se za konzumem až zas tak fanaticky nehoní a vyznávají i jiné hodnoty. Mám kolem sebe i docela dost lidí, kteří přelétli do opačného extrému a to také není to pravé ořechové.
|
|
| Lída,3 kluci a holka | 
|
(2.11.2009 22:23:45)
Mirko, neber to tak vážně, Koncept kontinua jsou místama pěkný nesmysly. 
|
| MirkaEyrová |
|
(2.11.2009 22:50:28)
Neboj, nepůjdu zpátky na stromy . Na to mám příliš ráda detektivky se slečnou Marplovou, Angeliku, pěknou hudbu, výlety na hrady a zámky, i dobrý jídlo a pěkný hadříky .
|
|
|
|
|
| Petra | •
|
(3.11.2009 15:37:15)
Mirko, co je na Superstar tak škodlivého, že by to nemohlo vidět dítě starší 8 let? Neříkám, že je to nějak úchvatný pořad, ale nic škodlivého na něm také nevidím.
|
| MirkaEyrová |
|
(3.11.2009 16:16:58)
Mno, nikomu nevnucuju svůj názor, ale když např. porotce Habera zkonstatoval, že jistý mladý muž má "v očiach š.k", tak je to i pro mě dost . Na další díly už jsem se nedívala  , nicméně prý tam takových perliček bylo víc.
|
| MirkaEyrová |
|
(3.11.2009 16:18:42)
Omlouvám se, možná necituju jinak celkem oblíbeného zpěváka přesně; snad to mohlo být "m.d".
|
| Petra | •
|
(4.11.2009 7:47:11)
To jo, no. To říkal. Ale ty finálová kola už jsou celkem slušná:) A je fakt, že podobné věci moc neřeším. Synovi už je patnáct a podobné pořady ho nikdy nezajímaly. Možná mít mladšího, který to hltá, viděla bych to jinak.
|
| MirkaEyrová |
|
(4.11.2009 12:19:05)
Víš, Petro, tohle má asi každý člověk nastavený jinak. U nás se takhle nikdy nemluvilo (máma učitelka ZŠ, no , dotáhla to až do extrému, že s námi mluvila zásadně spisovně ; nejhorší kletba, kterou jsem od rodičů znávala, bylo taťkovo "kurnik šopa" ). A když jsem po jisté období ulevovala svým napjatým nervům občasným jadrnějším zaklením, cítila jsem, že v očích MM ztrácím. Takže AŽ TAKOVÉ úlety, jako předvedl pan Habera, jsou holt pro mě tabu .
|
| MirkaEyrová |
|
(4.11.2009 12:21:55)
Oprava: "kurnik šopa" používal brácha, taťka říkával "kurnik šuplik" . Ách jo, škoda, že se nám (mi) trochu víc nevěnoval; možná by nebyl až takový suchar jako mamka .
|
| Ecim |
|
(4.11.2009 13:00:53)
Chápu tě, Mirko, u nás doma se také mluvilo dost slušně a jako dítě jsem kvůli tomu byla občas terčem posměchu. V pubertě jsem se kvůli tomu dost bouřila. Dneska se snažím mluvit slušně, ale ve vypjatých situacích také cíleně volím silnější výraz, je to lepší než v sobě dusit napětí.
To, co řekl Habera v Superstar, mi ale také přijde nechutné.
Jednou mi jedna kamarádka líčila, jak její nebožtík dědeček byl velmi delikátní člověk a u nich doma měly děti zakázáno používat i výrazy "blbý" a "pitomý", což považuji za skutečný TEROR. Nemám ráda takovou tu okázalou a teatrální snahu o superslušnou mluvu za každou cenu.
|
| Lassie66 | 
|
(4.11.2009 13:16:55)
Já mám ráda, když se mluví slušně, nemám ráda vulgarismy. Ovšem - a zase ten můj temperament - někdy prostě vidím rudě a nějak zrovna nedělám a neříkám věci, které se mi líbí. Ale pořád si slibuji, že to omezím. Tuhle jsem si zanadávala v autě a dcera se ptá:"Maminko, proč je ten pán debil?". No, byla snaha to zamaskovat, ale dost neohrabaně:"Ne debil, holčičko, říkám KDE BYL ten pán v autoškole?????".
|
| MirkaEyrová |
|
(4.11.2009 13:18:58)
Lassie . Ale neraduj se, děti jsou chytrý, ona Tě jednou prokoukne .
|
| Lassie66 |
|
(4.11.2009 13:20:07)
Mirko, prokoukla - a navíc teď ví, že maminka LŽE.
|
|
|
| Ecim |
|
(4.11.2009 13:25:21)
Lassie, to mi připomnělo, jak můj manžel jednou v autě zařval do p****e a syn začal jásat a opakovat to po něm a manžel se to také snažil zahrát do autu.
Jinak co se týče temperamentu, tak zastávám zásadu, že napětí musí ven, ale tak, aby to okolí odnášelo pokud možno co nejméně. Když jsem byla za studentských let sama doma, tak jsem občas vzteky házela knihami, ono to tak pěkně zadunělo a mně se ulevilo.  Na mateřské v přítomnosti malých dětí mi přijde lepší trhání kravat (v jiné místnosti, než jsou děti), protože to není slyšet.
|
|
|
| MirkaEyrová |
|
(4.11.2009 13:18:00)
Bez těchhle výrazů by fakt člověk musel bejt svatej  . Ale zase podle toho, v jakým věku. U čtyřleťáka je slovo "blbec, blbý" ještě trochu zbytečný, ale u desetiletého skoropuberťáka už se dá očekávat, že ho život přece jen trochu valchuje a člověk si v jistých okamžicích může (anebo dokonce MUSÍ) ulevit, kurnik .
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(4.11.2009 13:34:05)
Můj šestiletý syn mluví jako dlaždič. Jediné, co jsem mu k tomu řekla je, že pokud opravdu touží po tom, aby si o něm lidi mysleli, že má v hlavě to samé co na jazyku, ať v tom klidně pokračuje; v opačném případě by se nad svým slovníkem měl minimálně zamyslet.
|
| Ecim |
|
(4.11.2009 13:51:47)
Můj syn se zatím ještě nestačil naučit moc sprostých výrazů. Ale s údivem zjišťuji, že má rád přesně ta samá sprostá slova, jaké jsem jako malé dítě měla ráda já .
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(4.11.2009 13:53:46)
No já si nějak nepamatuju, že bych měla v dětství nějaké sprosté favority... syn nejvíce oblibuje slovo "ku.va". Jeho hláška: "Ku..a, kde mám ten kyblíček s hračičkama?" zřejmě vejde do rodinné (nejen) mytologie.
|
| Ecim |
|
(4.11.2009 14:02:26)
Můj syn má nejraději výrazy p***l, bordel a prdlajs. Jinak s tou k***** jsi mi připomněla, jak nám kdysi jeden známý vyprávěl, že si jeho sedmiletá dcerka myslela, že k***a je housenka .
|
| Lassie66 |
|
(4.11.2009 14:05:28)
|
|
|
| Lassie66 |
|
(4.11.2009 14:04:33)
Monty, to si nevybereš. Tchýně je učitelka a sprosté slovo vypustí z pusy málokdy. Ovšem stejně jí to nebylo moc platné - chtěla naučit říkat dceru, že dědeček je tulák(jezdí po poutích se stánkem). Jenže dcera to "T" ještě neříkala moc čistě a na dědu pořvávala na celou ulici:"Dědo, ty si čuáááák". No, děda šel 20 m před ní a dělal, že se ho to netýká.
|
| Ecim |
|
(4.11.2009 14:16:45)
Lassie, to moje tchyně nám jednou smutně mluvila do duše, ať tomu našemu synkovi rozmluvíme, aby říkal do p****e, a o pět minut později to zařvala sama a syn byl blahem bez sebe.
A podobně jako Tvůj tchán jsem se jednou chovala já, když syn na hřišti stál u houpačky ve tvaru losa a hulákal na celé kolo: "Los má parohy, máma má taky parohy, táta má taky parohy!"
|
| Lassie66 |
|
(4.11.2009 14:21:00)
Ecim, to mi připomíná naší návštěvu v ZOO - dcera koukala na jeleny a povídá:"Tamto je tatínek, tamto maminka a támhle mají miminko". Načež jí přítel povídá:"Nene, tamto není maminka. Parohy mají jen tatínkové".
|
| Ecim |
|
(4.11.2009 14:28:17)
Ovšem ve slušných rodinách na úrovni, jako je ta naše, mají parohy oba rodiče! Ať žije emancipace!
P.S.Podle mého syna máme parohy nejen my rodiče, ale i kravičky. Zatím se mi nepodařilo mu uspokojivě vysvětlit rozdíl mezi rohy a parohy .
|
| Lassie66 |
|
(4.11.2009 14:40:05)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| soňa a dva malí kluci |
|
(3.11.2009 11:31:55)
Souhlasím s Vámi, ale obzvlášť mi vadí pornoreklamy na Webu.Můj 6letý syn ještě neumí číst a kontroluju co smí na pařeništi hrát,ale i tak se mu povedlo omylem si porno pustit, naštěstí tam byla asi jen samotná ženská s robertkem, ale stejně se poblinkal.
|
| Ecim |
|
(3.11.2009 11:38:54)
Soňo, v tomhle věku bych se poblinkala taky. Takový pohled může dítěti způsobit nepěkný šok. Jen si vezměte, kolik dětí (i starších 6 let) reaguje zděšeně, když zjistí, jak se dělají děti. Vím, že teď možná trochu odbočuji, ale Váš příspěvek mi připomněl, jak jsem kdysi viděla knihu o sexu určenou dětem od 8 let. Kdyby to byla literatura pro dospívající a dospělé, tak prosím, ale pro osmileté děti - ani za nic. Kdybych v 8 letech viděla obrázek orálního sexu, tak z toho budu hodně špatná.
|
|
|
| MartinaNov (dva rošťáci | 
|
(3.11.2009 16:55:33)
moje babička (88 let) neustále vzpomíná, kterak za První republiky bylo dobře, byla chudoba, ale lidi byli slušní...
Tak jí vždy ráda připomenu její oblíbený seriál Četnické humoresky, jejichž případy byly točeny podle opravdových kauz.
A Konto separato o jednom z největších tunelářů...
Stejně tak "Svět kde se nekrade" (nebo tak nějak), uvádí to Postránecký - také je to jen o podvodnících a lumpech z dob první republiky....
Lumpové byli, jsou a budou. Akorát nás občas zarazí, že to, co si kdysi dovolili dospělí či pubescenti, si dnes dovolí desetileté či ještě mladší dítě...
A je to jen na nás, rodičích, jak své děti vychováme!
Aprop... kterak jsou ti dnešní mladí drzí a sprostí... zvláštní je, že v poslední době narážím na staré ctihodné občany důchodového věku, kteří by udělali lépe, kdyby chodili rovnou kanálama...
|
| Ecim |
|
(3.11.2009 17:15:13)
Ahoj Martino, také jsem už pár takových ctihodných občanů důchodového věku potkala. A byli sprostí i třeba na slušně jednající pubescenty. Je to o konkrétních lidech, ne o věku .
|
|
|
| ajjiiikkkk | 
|
(10.11.2009 20:02:53)
Byla jsem malý drzý spratek, co si nevážil ničeho darovaného, a to asi tak do 15ti Rodiče jsem zhruba ve 12ti poslala do důchoďáku, ukradla jsem v samošce tatranku a v trafice pohled, domů se mi nikdy moc nechtělo, šutrem jsem rozbila hlavu vlastní sestřenici, milovaného spolužáka jsem ve čtvrté třídě shodila do silnice a tak dále a tak dále. Ale ale, až můj syn povyroste, povzdychnu si, to za nás nebývalo. Že by skleróza? či že bych přestala věřit svým rodičům, kteří mi tohle samozřejmě vyprávěli, jinak bych o tom už ani nevěděla? Těžko. Ale prostě se mi to vykouří z hlavy. A asi to tak být musí. Přece nebudu vykládat synovi, že je stejný "zmetek" jako já. To až tak mu bude 20, v té době to samé uznali i mí rodiče. Do té doby se ze mě snažili vychovat idol společnosti. Myslím, že se jim to povedlo :-D Na závěr jedna usměvavá příhoda z našeho života: Když bylo Vítkovi asi tak 8 měsíců, byla jsem u své gynekoložky, jenž je velice skvělá ve svém oboru. Jsem ochotná za ní dojíždět do sousedního města, které je spojeno MHD konkrétně trolejbusem. Podotknu, že po pěší trase je to asi 10km. Byl tenkrát také listopad, takové nádherné počasí, 5 stupňů, bůh měl asi nastydlý močák, protože nám čůral a čůral. A tak Vám takhle přijede to dopoledne poslední přímý trolejbus k nám domů na zastávku u gynekologie a pan řidič mi povídá, nějak se tam vmáčkněte, žádný kočár tam není ale lidí hafo. Lidí? Věkový průměr tak 50 let. A tak jsem se tam ve slušnosti narvala. Zůstala jsem mezi dvěřma a s úsměvem na tváři jsem požádala dvě starší (staré) paní jenž seděli na sedačkách s označením místo pro kočár, zda by si mohli přesednout abych tam mohla postavit kočár. Nadšeně vstali a doslova odcupitali jinam. Vmáčkla jsem se ke kočáru a unaveně stála naražena na rukojeti. V tom se začali dvě účastnice zájezdu bavit na téma: Jo to za nás nebylo. Za nás se chodilo všude pěšky. A vůbec s miminem v kočáru, co vůbec dělá v autobuse, dítě potřebuje čerstvý vzduch atd. Chtělo se mi v duchu smát ale dělala jsem hluchou. Jenže pan dědeček mě chtěl procosi hájit. A tak spustil "madam, nevím kolik století už tu strašíte, ale za vás určitě ještě také mhd nejezdilo" :-D no kdyby ji toto řekl puberťák, vzduchem by se proneslo "taková drzost, to za nás nebylo" :-D Ale pokračování bylo horší. Paní se urazila a urazila dědu "co Vám je do toho, co mě tady urážíte, vy vy vy atd" Pán ji odpověděl něco dosti peprného, už si nevybavuji co,protože jsem se chystala vystupovat. Jen vím, že ona do něj kabelkou a on do ní holí. Když jsem vystupovala, slušně jsem oba pozdravila nashledanou a na ústech jsem neudržela upřímný úsměv a chtělo by se mi říct "jestli tehdy neumřeli, asi žijí dodnes, a nedivila bych se kdyby spolu" :-D
|
|
|
| MM, 2 kluci | •
|
(6.11.2009 10:29:39)
.. nemusím si přece na to ještě navíc hrát a navíc to cpát už dětem! Chtělo by to přece spíš nějakou protiváhu, ne?
|
|
|
| susu | •
|
(2.11.2009 11:08:18)
naše dcera(šest let) taky hraje na počítači. Máme oblíbenou Myšku Milo a Poníky, Sluníčko. Hry zcela nekrvelačné, spíše výchovné. Jinak na internetu samozřejmě Kubík, Brumík, Pony club, mám pocit, že jsem na něco zapomněla- jo oblíbené fotky a filmy se zvířátky, ale tyto jsou nejoblíbenější. není to moc často, ale manžel je programátor a já se taky koukám(třeba na rodinu), atk mi přijde divné jí to zakazovat, nehraje zase moc často, snad jednou týdně, spíš míň.
|
| Ecim |
|
(2.11.2009 11:17:49)
Mému synovi budou na jaře 3 a na počítači zatím hry nehraje. V televizi mu občas pouštíme kanál JimJam - jsou to nenásilné didaktické pohádky. Pak si o nich společně povídáme.
|
|
|
| Ivka (dva kluci) | 
|
(2.11.2009 14:15:35)
Já to nevidím tak zle. Život je pestrý a je třeba jen pečlivě vybírat. Ze synových(9 let) PC her je 30%naučných (např. z časopisu Junior), 50% neškodných blbinek (skákačky-Táta hrdina) a zbytek letecké- a autosimulátory. Krvák žádný. Ale musím stále namátkou monitorovat, co se na PC děje. Ale vše nemůže stejně člověk uhlídat. Ve škole si děti zakládali na nejmenovaném serveru e-mailové adresy. Doma jde synek do své schránky a JUK! už na něj mává z banneru vyvinutá nepříliš oděná slečna a láká, aby jí zavolal... Mladší synek po týdnu marodění, kdy už nevíme co by, kouká po ránu na pohádku na tv barrandov a JUK! vprostřed pohádky upoutávka na VELMI drsný horor s ukázkou...ANO, to vše přináší naše společnost a děti před tím nelze odizolovat. Podle mě je řešení co nejvíc s dětmi BÝT, komentovat dění kolem (PC, TV, reklamy...), vysvětlovat, přidat svůj pohled na věc. A doufat, že snad jsme do dětí vložili nějaké hodnoty a zásady a těch se budou držet
|
|
|
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)