Názory k článku Proč máš děti?

dotaz:jsi Bellana jako B"Ellana Torresová? Pak je jasné, že se ptáš, proč máš děti a neumíš siodpovědět. Prostě to řešíš citem. Jsem na tom stejně. Nechtěla jsem děti dost dlouho. V pětadvaceti letech jsem během půl roku přišla o oba rodiče a během dalšího půlroku o sestřenici a tetu. Polovina mojí rodiny zmizela a já najednou zjistila, že to prázdné místo musím znovu vyplnit. Byla jsem šťastná, když jsem zjistila, že jsem poprvé těhotná. Ale teprve podruhé jsem si to opravdu užila. A tuhle mi četla jedna paní z ruky, neznala mě, nic o mně neví, a vyčetla mi, že budu mít čtyři děti. Sama se tomu divila. Tak jsem jí řekla, že už v osmnácti mi jiná paní vykládapa karty a došla k témuž závěru, přestože jsem v té době tvrdila, že děti ani manžela nechci. Tak zvědavě čekám, jak to dopadne, ale něco mi říká, že bych měla začít listovat kalendářem, protože mám doma dvě holčičky a najít dvě další tak krásná jména, jako jsou Magdaléna a Alžběta (neboli Majda a Fufík) bude zatraceně těžké najít. )

Ahoj,máme děti 14,11, a 7m.Paráda já třetí moc chtěla manžel móóc váhal,ale nechal to na přírodě.Rodila jsem v 35 porod nejlehčí a nejrychlejší za všech tří,malá je úžasná a sourozenci nadšení(zatím je to nepustilo).Za sebe můžu říct jdi do toho velká rodina je nádherná věc.

Tak to víš, že to zvažuju. Když už člověk nějakou dobu žije spokojen a nastaven na rodinku 2 rodiče a 2 děti, nic ti nechybí, tak pak najednou mě samotnou překvapily myšlenky na 3tí dítě. Já jsem navíc povaha, že už dopředu uvažuju jak to bude se současnou prací, zda to utáhnu při 3-tím dítěti, zda se dohodnu se zaměstnavatelem na nějaký částečný úvazek, případně práci z domu (což by šlo, ale prostě se to musí začít řešit atp.). Navíc nejsem rozený optimista, nýbrž pesimista, který se snaží svět vidět optimisticky, nicméně počítám s tím, že všechno nemusí být ideální, jak by si člověk rád maloval, takže nevím, jak to prostě zvládnu a proto uvažuju, jestli do toho ještě jít :-D. Pro mě bylo rozhodování před 10ti lety daleko jednodušší, než dneska. Tobě s přítelem ať to určitě vyjde.
Bude to určitě super.

Je pravda, že pak člověk nemá pocit, že by ho děti někdy v něčem omezovaly. Alespoň já ne. Samozřejmě, že člověku dá někdy práci to všechno vymyslet a zorganitovat tak, aby byli všichni spokojení, ale nechtěla bych dopadnout jako třeba maminka mýho muže, která ustavičně mluví o tom, co a jak za mládí, kvůli svým klukům nestihla a jak se doma hádali "kvůli klukům" apod. To mi přijde takový divný. Třeba zrovna ona ani nedokáže pochopit, že jsem se svými dětmi ráda, ba naopak já se domů pokaždý tak strašně moc těším. Opravdu je to pro mě "přístav", kde se cítím dobře. Navíc třeba vím, že se jí to opravdu teď na stáří vrací, to že se do těch svých dětí vůbec nevložila za mlada citově. Muž i švagr jí pomáhají a starají se, když je potřeba, nicméně mám dojem, že ten vztah k ní je takový chladnější. Takový, jako ho asi měla ona k nim a to mi připadá naprosto strašný. Teď by třeba hrozně chtěla, abychom jí všichni tvořili okolo ní rodinný kruh apod., ale přitom na druhou stranu to v ní je pořád, že "ty děti" ale ode mě držte dál :-D, takže to pak jde uskutečnit dost složitě a leckdy se už do toho člověk ani nenutí.... Pro mě je to příklad toho, že opravdu, pokud někdo ty děti nechce, tak by je asi "nuceně" mít neměl, protože to nepřinese nic dobrého ani pro jednu stranu a zase naopak. Pokud k nim vztah máte, nebo si ho dokážete utvořit, tak je to hrozně fajn a přímo fantastický :-D. Já jsem ráda, že moje tchýně měla i mýho muže, kterýho sice spíše ale vychovala jeho babička, než ona, ale je mi líto,když vidím ten zvláštní vztah - nevztah - matka-syn. Takže myslím, že pokud to opravdu všechno klapne, že to funguje, tak je to super, ale když někdo zase má pocit, že nee, tak je to jeho věc. Nicméně já asi do toho třetího půjdu. Mám čím dál tím větší pocit, že to je vlastně dobrý nápad. Navíc ten pocit má i manžel, tak vlastně proč ne :-D.

To mě taky už napadlo. Z okna koukám vždycky o víkendu na nějakou maminku, která má procházkovou dráhu okolo našeho okna a má asi 4-letá dvojčata a pak asi roční dvojčata :-D. S tím asi taky původně nepočítali. Tak to pro mě, by to byla asi dost "bomba" takové zjištění, ale člověku pak asi prostě nezbývá, než to zvládnout :-D. Tak ať ti dělají všechny děti jenom radost :-D