Názory k článku Proč máš děti?

Nikolo to je normálka :-D. Já jsem to taky viděla dříve spíš jako ty a hele dneska přemýšlím o 3-tím a je to proto, že ty děti, ač (jak tu bylo psáno) tě kolikrát "vytáčí", tak zase na druhou stranu ti umí dát tolik (nevědomky), že slespoň já mám pocit, že je to skutečně to nejsilnější (citově), co jsem kdy zažila. Nehledě na to, že já jsem se s nima hodně naučila. Já jsem do té doby, než jsem měla děti byla hrozně netrpělivá, neuměla jsem čekat, všechno jsem chtěla hned, dost často jsem měla tak vyhraněné názory, že to mohlo lidi okolo možná i otravovat , apod. a dneska jsem daleko tolerantnější, možná (doufám) vidím věci z více úhlů, vím, že život si (já osobně) užiju daleko více, když dokážu zvolnit a ač jsem si původně myslela, že možná ani děti mít nebudu, tak dneska jsem ráda, že jsem se pak rozhodla (asi ve zkratu), že do toho jdu a je to pěkný mít tu rodinu. Čím jsem starší, tím víc si toho vážím. Nicméně si myslím, že pokud se rozhodneš být bez dětí, tak je to tvoje věc a pokud v tom máš jasno, tak je to prostě tak a nikdo ti do toho nemůže mluvit. Každý jsme jiný a každý najdeme to své v něčem jiném. Podle mě může žít někdo naprosto spokojený život i bez dětí a znám lidi, kteří jsou "moudří" i bez dětí. Nicméně já jsem je potřebovala, protože jinak by mi spousta věcí asi vůbec nedošlo. Jde o to, že pokud ti nic nechybí a jsi spokojená, tak to neřeš. Já ti coby pragmatik naprosto rozumím :-D. Na druhou stranu ti za sebe můžu říct, že když by tě to někdy popadlo a mrně chtěla, tak i pragmatik s dítětem může být šťastný :-D. I když zpočátku si tím třeba nebudeš úplně až tak jistá :-D.

Taky si často tuto otázku pokládám, v podobně svízelných situacích, jako píše autorka článku. A došla jsem k následujícímu: pro mne znamenají děti přirozený pokrok. Stejně jako člověk z MŠ, musí do školy základní, pak střední a kdo na to má tak na vysokou, tak stejně tak jednou pracující žena ucítí, že za tou tak vyzívavě naplňující prací, musí přijít ještě něco: a jsou to děti. Přezevšechny zdánlivé příznaky toho, že nestále ulepené ruce od jídla, probděné noci, utírání dětských zadečků atd. jsou věci přízemní a nemohou přeci být v domnělém společenském žebříčku více než např. jednání s klienty, cití matky, které se pro tuto cestu rozhodnou, že to tak je správně. Děti a rodina jsou někde výš, je to pokrok, kterého podle mě stále více mladých lidí není schopna dosáhnout. Je to odřeknutí si kus pro sebe sama. Je to o tom, umět se něčeho (aspoň na čas) vzdát bez vidiny jasných zisků. Ti kdo z jiných důvodů (např. zdravotních) této mety nedosáhnout, nechť se netrápí. Neodsuzuju lidi, kteří děti mít nechtějí (pár takových lidí, kteří maj děti jen pod tlakem společnosti znám a myslím, že by je raději mít neměli), ale také je nechápu. Myslím, že kdybych neměla děti, nikdy bych některé věci ve svém životě nepochopila. Něco za něco :)

Každé ráno začínám slovy: "Kávu. Černou!"
A taky miluju Doktora (oči jako trnky a ten nemožný přístup k pacientům)

A co se týče Spocka ... absolutní souhlas

Voyager je moje srdcovka, ale ten nový film byl úžasný. Jsem ráda, že konečně někdo natočil Startrekovský film, co nevypadá jako prodloužená epizoda seriálu nebo jako televizák, ale je to fakt biják se vším všudy. Nevím, jak se film líbil pravověrným milovníkům Kirka, ale já ho s chutí zhlédnu ještě jednou. Pobavila jsem se.

Mimochodem, dvanáctiletá dcera mojí kamarádky miluje Voyager, protože se jí prý děsně líbí, že kapitán je žena a že rozkazuje chlapům

Ano, přesně tak. Napůl člověk, napůl Klingon