2.6.2009 11:33:57 Markéta, kluci(4, 2a půl a třetí na cestě)
přirozenost
Taky si často tuto otázku pokládám, v podobně svízelných situacích, jako píše autorka článku. A došla jsem k následujícímu: pro mne znamenají děti přirozený pokrok. Stejně jako člověk z MŠ, musí do školy základní, pak střední a kdo na to má tak na vysokou, tak stejně tak jednou pracující žena ucítí, že za tou tak vyzívavě naplňující prací, musí přijít ještě něco: a jsou to děti. Přezevšechny zdánlivé příznaky toho, že nestále ulepené ruce od jídla, probděné noci, utírání dětských zadečků atd. jsou věci přízemní a nemohou přeci být v domnělém společenském žebříčku více než např. jednání s klienty, cití matky, které se pro tuto cestu rozhodnou, že to tak je správně. Děti a rodina jsou někde výš, je to pokrok, kterého podle mě stále více mladých lidí není schopna dosáhnout. Je to odřeknutí si kus pro sebe sama. Je to o tom, umět se něčeho (aspoň na čas) vzdát bez vidiny jasných zisků. Ti kdo z jiných důvodů (např. zdravotních) této mety nedosáhnout, nechť se netrápí. Neodsuzuju lidi, kteří děti mít nechtějí (pár takových lidí, kteří maj děti jen pod tlakem společnosti znám a myslím, že by je raději mít neměli), ale také je nechápu. Myslím, že kdybych neměla děti, nikdy bych některé věci ve svém životě nepochopila. Něco za něco :)
Odpovědět