Názory k článku O výchově ve víře

kdo v nic nevěří, tomu ani já nevěřím

Moc pěkně napsané KM, snad se to k Tobě dostane ))

je mi líto, že to bereš, tak osobně. Nechtěla jsem se s tebou hádat. Měli bychom přeci vždycky hledat Boží cesty a ne ty lidské, protože jsou vyšší než ty naše.
Omlovám se ti, nic z toho co jsem napsala nebylo myšleno proti tobě osobně a přidávám jeden z mých nejoblíbenějších žalmů, který dokáže obejmout svou láskou a povzbudit:

23.
Žalm Davidův.
Hospodin je můj pastýř, nic mi neschází.
Na zelených loukách mi dává spočinout,
ke klidným vodám mě přivádí,
mou duši obnovuje, po stezkách spravedlnosti vodí mě
pro jméno své.
Kdybych měl jít údolím stínu smrti, ničeho zlého se nebojím, neboť ty se mnou jsi:
tvůj prut a tvá hůl mě konejší.
Před zraky protivníků stůl mi prostíráš,
hlavu mi olejem potíráš, můj kalich přetéká.
Dobro a láska mě budou provázet
po všechny dny mého života, zůstávat budu v domě Hospodinově po dlouhý, věčný čas.


Petře, Bůh Ti žehnej!!!!!

Něco takového jsem jí řekla,ale svými slovy.myslím si ,že jsem už měla s bohem určitou zkušenost,ale na přání svého okolí jsem začala brát prášky na zklidnění bylo toho na mě moc.Dcera s tím přišla z ničeho nic docela mě to překvapilo.Bránit jí v tom nebudu,ale podpořit jí také nemohu, neboť jsem cestu ztratila.

To je strašně zajímavé, že vaše děti ještě nejsou pokřtěné, nevím, jestli bych k tomu měla odvahu/ nejen kvůli nepochopení ze strany rodiny, ale taky že třeba nebudu schopna dětem předat víru. Je váš manžel také věřící?