Názory k článku Čteme, čteme pohádku...

my čteme od narození,ted prohlížíme staré knížky ještě po mě,takové ty na pevném papíře v podstatě jednoduché říkanky.Do knihovny taky chodíme od útlého věku.
Starší je "knihomol" po mě, u mladšího se uvidí.
Ale klasické pohádky neměl starší nikdy rád,právě proto že jsou drsné.
Takže u nás vedly pohádky o mašinkách, kocour Mikeš,Ferda mravenec a podobně.Od tří let pak encyklopedie a knížka předškoláka.

Ona taky někdy kovářova kobyla chodí bosa. Moje tchyňka byla celý život knihovnice, dokonce na dětském oddělení, takže velká milovnice knih a znalkyně dětské literatury. A manžel, její syn, čte jenom noviny a manuály. Já jsem knihomol a dceři čtu tuny knížek, tak jsem moc zvědavá zda se v budoucnu přikloní k mému, nebo manželovu modelu.

Dášo, ten svůj příspěvek jsem psala z vlastní zkušenosti, ale určitě se najdou děti, které si ten vztah ke knihám hledají hůř. Já nejsem psycholog ani odborník, ale myslím si, že v desíti letech ještě není třeba si zoufat. Možná se synovi zatím jenom špatně čte, dá mu to velkou práci, tak se tím zatím nezabývá. Třeba až bude mít větší cvik, čtení mu půjde úplně hladce, tak ho to začne více bavit. Já sama učím na gymnáziu, i na nižším a vím, že mezi dětmi jsou velké rozdíly ve čtení. Třeba čtou dobře a správně, ale obsah jim ještě někdy trochu uniká. A to je možná právě ten problém. Chtěla bych Vás povzbudit v tom, že Váš dobrý příklad a i to, že berete syna do knihovny, v něm určitě nechá dobré stopy a věřím, že si časem tu svoji lásku ke knize najde. Helena.

Myslíte, že je ještě naděje? Synovi je 10 let a ještě ve 4. třídě dobrovolně nečte skoro nic. Podotýkám čtu mu od útlého věku každý večer a ještě jsem nepřestala, doufám, že nu tak pomůžu vytvořit sik čtení vztah. Do knihovny jsem s ním chodila, jsem ochotná mu koupit skoro jakoukoli knížku, jen aby si opravu vybral podle svého zájmu, oba s manželem čteme dost.
Výsledek mé snahy je, že knížku jako nezbytnou součást života syn bere, ale sám čte jen když musí. To jsem tak nemožná?..
Ještě doplním, že lehčí forma poruchy učení asi má (nalá soustředěnost apod. ale to sem neptří,), dislexie se neprokázala.

Lucie nám naši taky četli a já četla vždycky hodně a segra nikdy nic nepřečetla do 20let. a pak začala chodit i do knihovny:-D a teď čte normálně..takže zachovej klid!