Názory k článku Nevěry nejsou pověry

Libiku,
aha, jeho paní 2 - 3 a já 1.
Na to jsi přišla jak?

Á, ještě dlužím odpověď na otázku.
Jsem s ním, protože ho miluju. Přes všechny své chyby (které má dozajista každý, jenom každý jiné) je to bohužel jediný chlap v mém životě, který se nebezpečně přiblížil ideálu.
Stačí takto?

Monty,
mi je delikátní hovořit o tvém vztahu, nicméně, když to jedeš v této diskusi, tak mi to nedá.

Já si nemyslím, že on jí lže, protože tvými slovy, ona může být naprosto srozuměná, že ten její "něco někam strká a dokonce i u toho něco mektá". A detaily ji nezajímají.

Tímto jsem tě chtěla uklidnit, co se do lhaní tvého vyvoleného týče.
Jinak, kdybys mi chtěla odpovědět, tak mi z tvých literatur není zřejmé, proč jsi s ním..
Ale je to osobní otázka

Ne, Monty, o tom nemá smysl hloubat. Jsou věci, které prostě JSOU. Buď je vezmeš, jak jsou, nebo se jich zbavíš.
Miluješ bez podmínek, navzdory světu, druhá strana miluje, jenomže trochu pohodlně - jen aby to nebolelo.
Náš vztah od začátku procházel odsouzením obou dohromady i každého zvlášť, takže vlastně od samého počátku jsme stáli v jednom šiku proti celému světu, rodině, kolegům....
Někdo to ustál, někdo ne, někdo žasne, že jsme spolu.
Vlastně ne od samého začátku, pokud to vypadalo jako "nevinná nevěra", nikdo se nad tím nepozastavoval, dokonce jsem byla v jeho rodině přijímána jako "oficiální" milenka - zřejmě než si kluk najde děvče vhodné k sňatku, musí se přece vybouřit. Zato po oznámení vážného vztahu se strhlo peklo.
Ano, můžeš mít mladého milence, když tvůj chot je takový mizera (věděli všichni), ale po zábavě honem domů k právoplatnému majiteli - tehdejší oficiální postoj.
Takže "oficiální veřejné mínění" okolí to ubalancovalo až po pár letech.

Jíťo,
tak já se nějak stručně pokusím. Sama jsem nikdy nebyla nevěrná, asi na to nejsem typ. Když jsem byla sama, tak jsem neřešila, s kým se vyspím, protože jsem tím nikomu neubližovala. Jeden čas jsem měla tři milence najednou, věděli o sobě, ani s jedním jsem nechodila, byli to kamarádi do postele. Ve chvíli, kdy mám k někomu citový vztah jsou pro mne ostatní muži kastráti, i kdyby vypadali jako Al Pacino v Ďáblově advokátovi (i když... nikdy neříkej nikdy, takového jsem ještě nepotkala).
Fyzická nevěra mi nevadí, nevadí mi, když jde chlap s prostitutkou, nevadí mi, když se někde opije a někam to strčí. Vadí mi paralelní citový vztah a to tak, že hodně.
Ve chvíli, kdy mi manžel byl nevěrný, bylo mi naprosto u p*dele, že na tu ženskou sahal a něco do ní strkal, ale vadila mi představa, jak jí mektá sladké nesmysly, případě si stěžuje, jak mu žena nerozumí a bla bla bla.
To mi opravdu vadí, protože nesnáším lež. Proto taky tak moc bojuju s tím, že dokážu milovat chlapa, který lže a vůbec se za to nestydí. Nelže mně. Lže svý ženě. Vadí mi to. Hodně. Ale nevím, co s tím.
Tzn. pokud někdo někoho miluje, má být s ním. S kým spí je vedlejší, pokud neplácá 10 ženám jedno a totéž (i když s 10ti ženama najednou se dá těžko žít nebo i jen chodit).
Žiju-li z jakéhokoli důvodu s někým, koho nemiluju a nedokážu se s tím čestně vypořádat... je to srabárna.