Nevěry nejsou pověry

A ještě by se slušelo dodat, že se jeho existenci zatím nepodařilo spolehlivě prokázat alespoň ze dvou nezávislých zdrojů. Ne dost na tom! Nejen výzkumy, ale též osobní zkušenosti naznačují, že ani ženy nezůstávají příliš pozadu a jsou partnersky též poněkud nadměrně neposedné. Aniž bych si dělal přehnané iluze o našich předcích, jejich situace byla v mnohém podstatně jednodušší. Ačkoli také oni byli zřejmě vztahově poměrně čiperní, tak se alespoň navenek snažili zachovávat jisté dekorum. Jen bloud se veřejně chlubil svými milostnými skalpy, jen trouba se nechal přistihnout. Uvážíme-li, že nejméně 80 % odhalených nevěr mají na svědomí mobilní telefony a elektronická pošta, pak nám asi bude zřejmější, proč jsou dnešní údaje o počtu nevěr natolik alarmující. Pouze dementní nebo extrémně zlomyslný poštovní holub donesl totiž psaníčko určené milence omylem manželce, stejně tak poštovní doručovatel. O zoufalství mužů a žen, kteří se na svém mobilu "jen" přehmátli, by se ale daly psát romány, možná spíše antické tragédie.

Navíc nelze ignorovat ani úzkou propojenost pojmů "nevěra" a "důvěra". Mají totiž nejen společný slovní základ, navíc jsou mršky provázány i jinak. Jen těžko si lze představit větší zranění důvěry než ta, která napáchá odhalená nevěra. Pravda, vzájemná souvislost je v něčem ještě složitější. Není pochyb, že nevěra ničí důvěru. Zároveň ale také platí, že bezdůvodná nedůvěra může nakonec nevěru vyprovokovat.

Jen na okraj - možná bychom se při hledání věrných mužů a žen nemuseli vracet až kamsi na konec XVIII. století. Spousta jich chodí kolem nás, jen o nich nevíme. Nikde se nehlásí, nikdo nevede jejich registr (škoda!), někteří se uchylují dokonce do zvláštní ilegality, jako by se za svou věrnost styděli. Třeba už ale chystají svou poklidnou revoluci.

Proboha, proč!?

Na zdánlivě prostou otázku, proč si jsou partneři vlastně tak často nevěrní, existuje spousta odpovědí. Někdy nám při jejich hledání nezbývá nic jiného než bezmocně pokrčit rameny a říci si: "Proboha, proč?" Někdy i s dodatkem: "Kam to oči dal/a." Pouze zlomku nevěr lze porozumět v kontextu manželského či partnerského vztahu. Pak hovoříme o nevěrách "kompenzačních", jimiž jako bychom si doplňovali cosi, čeho se nám v legálním vztahu nedostává. U mužů jde nejčastěji o obdiv nebo alespoň uznání, u žen pak o ochotu naslouchat. Převážná většina nevěr mívá však zdroje spíše v "nevěrníkově" osobnosti. Na vině bývá nezralost, případně vnitřní pochyby o vlastní ceně a potřeba potvrzovat si ji prostřednictvím schopnosti vyvolat erotický zájem opačného pohlaví. Známá je souvislost s hysterickými rysy, pro něž je typická takřka neukojitelná potřeba obdivu. Stejně tak bychom sem mohli zařadit i bytosti s příliš nízkým prahem sexuální vzrušivosti. V kombinaci s absencí patřičných zábran, často ještě zvýrazněnou klesajícím množstvím krve v alkoholovém oběhu, dostáváme pak nebezpečně výbušnou směs. Život s takto postiženým partnerem vyžaduje opravdu hodně pevné nervy a stejně se časem pro citlivější duši mění v muka pekelná.

Muži, jimž jsou jejich partnerky nevěrné

Na prvním místě je třeba zmínit muže neimponující. Ženy bývají nevěrné i mužům malicherným, z nich pak především kárajícím mentorům. O moc lépe na tom nebudou ani muži despotičtí, případně žárlivci, kteří by nejraději zamykali partnerky do klášterních cel, zatímco oni sami by si užívali volnosti co hrdlo (i jiné orgány) ráčí. O partnerčinu nevěru si bezděky říkají také muži, kteří systematicky ignorují její partnerská očekávání. Stejně tak sexuální barbaři, loudilové a neobratní erotičtí kutilové.

Ženy, jimž jsou jejich partneři nevěrní

Prvním typem jsou ke své škodě ženy kráčející životem pod heslem "vše pro rodinu". Spolehlivé, vždy dychtivé vyhovět, dokonce včetně sexu. Kdykoli se partner vrací domů, může si být jist, že ji tam najde. Hle - tu lednička, zde sporák, tamhle manželka, tuhle televizor… Tedy ženy, které nedávají partnerovi ani špetku příležitosti, aby se o ně mohl obávat nebo je alespoň postrádat. Muži jsou nevěrní i ženám velice výkonným a kompetentním. Těm, co jsou vše s to zařídit, o vše se postarat. Pak ovšem stačí málo! Kapka obdivu, troška třeba i hrané bezmoci, a panáček má náhle pocit, že je tu někdo, kdo jej opravdu, ale opravdu potřebuje. Do pomyslného herbáře partnerovou nevěrou ohrožených žen bychom měli vetknout i "včelí královny", případně ženy, které své muže permanentní postelovou kritičností postupně "kastrují" ("Pokud tohle mělo být vše, tak to ses tedy moc nepředvedl!").

Prevence

Jak se vyhnout riziku partnerovy nevěry? Nebo jak alespoň snížit její pravděpodobnost? Pokud se po přečtení předchozích dvou odstavců stále ještě ptáte, pak vám asi není pomoci - smiřte se s tím, že vaše paroží už někde pomalu raší! Možná ani ne tak pomalu…

První pomoc, nebo poslední pomazání?

Reakce na odhalenou nevěru lze považovat za jednu z nejtěžších zkoušek, jimž můžeme být v manželství vůbec vystaveni. I pak je lépe, pokud zůstane téma nevěry alespoň v první fázi tabu. Čím méně podrobností se dozvíme, tím méně se nám bude tohle nepříjemné období připomínat. Není opravdu sebemenší důvod, proč vědět, že dotyčné je 27, je blondýnka a bydlí v Italské ulici. I kdyby se vše časem spravilo, tak už navěky pro vás bude sedmadvacítka choulostivým číslem, všechny blondýnky v partnerově okolí vás budou zneklidňovat a Italskou ulici budete obcházet uctivým obloukem. Nelze dokonce vyloučit, že vás přejde veškerá chuť na špagety a pizzu, jakož i na dříve tak oblíbené uzenářské "taliány". Partnerovou nevěrou by měl být co nejméně zasažen běžný chod domácnosti a péče o děti. Většinou je dobré poněkud pootevřít soužití - abychom doma nesedávali jak tichá či hlasitá výčitka. Pokud si dokážete udělat sami nějakou drobnou radost (něco si koupíte, někam vyjedete…), tím lépe. Není také šťastné podlehnout pokušení a vše "roztroubit" v rodině i v okolí. Nejenže tím padne dost podstatná bariéra - strach nevěrníka z toho, jak by okolí na jeho počínání reagovalo; ale zároveň se komplikuje i jeho případný návrat.

Cítíte-li, že už situaci sami nezvládáte, nestyďte se vyhledat odbornou pomoc. Už proto, že nevěry patří mezi problémy, které bývají poradensky dost úspěšně zvládnutelné.

Uvážlivě lze použít, zvláště u úpornějších vztahů, "ultimátum s perspektivou" ("chápu, že nedokážeš skončit hned, pokusím se ještě chvíli vydržet, ale moc bych si přála, abys měl do … týdnů jasno"). Krajní a přitom velice účinnou možností bývá též tzv. "strukturovaná separace". Přichází v úvahu tam, kde vše ostatní selže. Pak je dobré na dobu zhruba čtyř až šesti měsíců navodit situaci jakéhosi "rozvodu na zkoušku". Nežít ve společné domácnosti, upravit si vztahy s dětmi - především frekvenci kontaktů a výši výživného. Zároveň přijmout, že někdejší společné teritorium už společným není, a respektovat partnerovo soukromí. Drastické, ale hodně účinné. Při vhodné indikaci se vrací zhruba osm partnerů z deseti.

Zvládnutá nevěra může být někdy i novou šancí pro oživení emočně vyprahlejších vztahů. Může být ale i posledním hřebíčkem do jejich rakviček!

Článek je ze srpnového čísla časopisu Máma a já. Obsah čísla najdete zde.

Získejte předplatné i dárek z MÁMA a já! Objednejte si v období od 25. července do 24. srpna 2008 na jeden rok předplatné časopisu MÁMA a já a získejte automaticky dáreček - kousátko jablko od The first years. Časopis si můžete předplatit i prostřednictvím internetu zde.