Názory k článku Adopce? Jak a proč o ní říci dítěti

Moc Vám děkuji za článek a Vaše příspěvky. Kéž by se o tom více psalo a mluvilo. Nemohla jsem se dlouho odhodlat to své dceři říci. Tak konečně jsem to ze sebe dostala. Sice jsem měla trochu nakrajíčku, ale jsem moc ráda, že jsem jí to konečně řekla. Měla jsem strach a zároveň jsem nevěděla jak začít a taky ten čas tak strašně rychle běží a s miminka je už malá-velká slečna.
Vzala to moc dobře, protože je ještě malá, ale nejdůležitější bylo, že jsem našla vhodná slova a konečně to ze sebe dostala. Máme zažádáno o další adopci a tak jsem to všechno vlastně spojila. Jen ta "biomaminka" mi nešla z pusy, tak jsem řekla paní. Tak moc díky Marcela

Tak pitomou reakci jsem uz dlouho necetla.

Těm, kdo váhají, zda říci adoptivnímu potomkovi o jeho původu,vzkazuji:v rodině, mezi nejbližšími, se přeci o věcech mluví a sdílí se-všechno, dobré i zlé.Zatajení tak zásadní skutečnosti mezi vás postaví hradbu strachu a nedůvěry.Dítě ani okolí přeci nemusí vnímat adopci nijak negativně, naopak, je to prostě jeden ze způsobů, jak přichází dítě do rodiny. Také bych se vyvarovala dramatických "zásadních rozhovorů". Náš mladší synek je adoptovaný (v koj. věku), s oběma kluky o všem otevřeně mluvíme-nijak cíleně, prostě když na to přijde řeč.Máme album s fotkami "z domečku" a pro malého je to nejoblíbenější knížka, kterou chce "číst" pořád dokola (to byla tvoje postýlka v domečku, tahle teta se o tebe starala,tady jsem si tě poprvé pochovala, poprvé jsi doma, kdo všechno se na tebe přišel podívat a jakou z tebe měli všichni radost...). Každý rok "domeček" navštěvujeme a znovu si náš šťastný den převyprávíme. Otázku "vybírání" dítěte jsme obešli-lhát se nemá.Zkrátka jsme si v domečku domluvili, že bychom moc chtěli miminko a aby nám hned zavolali, když se jim tam nějaké miminko bez maminky objeví.Hned jsme se na něj jeli podívat a byl to ten nejkrásnější chlapeček s nejkrásnějšíma kukadlama...a od té chvíle jsi byl náš.Já vím, syn je ještě malý a problémy přijdou,ale věřím tomu, že takhle-v prostředí otevřenosti a sdílení-budou míň bolet.

Nairobi,klid nenech se vytočit, nejvíce kritizují a prskají ti, kteří o daném problému vědí pendrek.
Tvé rodině vše nej

Ahojte,máme dvě adoptované děti, obě jsme s příchodem do naší rodiny seznamovali zhruba od třetího roku. Dcera, která je starší, s námi absolvovala celé převzetí mladšího bratra, bylo ji 9 let ....návštěvy v kojeneckém ústavu,rozhovory s lékařkou atd. Myslím, že jí to hodně pomohlo,stala se z toho reálná šťastná rodinná událost, celé si to mohla znovu prožít.Rozhovory na téma biologická matka měla dost intenzivní, obzvlášť kolem 5 - 6 roku, teď už naprosto přestaly.Trápilo ji proč?Snažila jsem se ji to podat slušně, nehanět ani neidealizovat, zdůrazňovala jsem ji, že jsem ráda, že ji dala život a ne vzala a zdravou donosila a porodila.Syn je jiný,ví to, ale nemá potřebu to dál řešit, snad, že ví, že setra to měla taky tak a že to tak u nás chodí.Slovo maminka mi v souvislosti s biologickou matkou nějak nejde, říkám paní....vysvětlovala jsem ji oběma, že jsou paní co můžou nosit miminka v bříšku a porodit je, ale pak se o ně neumí, nebo nemůžou postarat a pak jsou paní co mají to bříško nemocné jako já..... ale umím se o to miminko postarat.U nás to takhle fungovalo, dcera je teď v intenzivní pubertě a vůbec si nedovedu představit, že by neznala pravdu, dozvěděr se to teď, by byla hodně složitá situace.