Názory k článku S hnědou kůží na trh?

Abych pravdu řekla, patřím k té skupině lidí, která romy moc v lásce nemá, ale je to hlavně tím, že žiju ve městě, kde jsou 3 taková větší "gheta" romů, kteří zneužívají náš sociální systém a jsou s nimi dost problémy. Nejvíc mi vadí, že zatímco já se musela o koupi bytu hodně snažit a na dost dávek nemám nárok, protože můj přítel pracuje, jim stačí přijít na socku a dostanou všechno. Ale rozhodně je neházím všechny do jednoho pytle. Znám i několik slušných a vzdělaných romů, kteří to ale kvůli těm problémovým nemají u nás lehké. Třeba při shánění práce, po telefonu je budoucí zaměstnavatel nedšený, ale jen co se ukáže, že je rom, dá ruce pryč.. A tihle slušní romové si ani většinou nestěžují, berou svůj úděl až překvapivě statečně a za to je obdivuji! Ještě mám jednu historku asi týden starou. Jeli jsme s kamarádkou autobusem, se dvěma kočárky. Mladí "bílí" kluci se okamžitě stáhli dozadu, aby nemuseli pomáhat a další lidé z autobusu dělali, že nevidí. Jediný kdo se zvedl, byl cca 20 letý mladý, slušně oblečený rom a pomohl nám s oběma kočáry jak dovnitř, tak ven. Na poděkování se zatvářil, že je to samozřejmost.. No koukaly jsme asi obě jak zjara. Tkže závěrem držím všem slušným romům palce, ať si v naší společnosti najdou místo na slunci a těm, kdo se rozhodl adoptovat nebo osvojit romy, přeji pevné nervy a odolnost vůči všem rejpalům. Držte se

Ahoj Cindule,

jojo, vzpomínám si! To je skvělý, že vás film pobavil..mě se líbil taky, mám podobná dílka ráda)
Vidíš, tys film viděla...a já tu pochoutku ještě neotestovala, většinou zbejvá čas tak na namazání chleba:-(( Každopádně jsem o tom slyšela i od jiných, tak doufám, že jednou si smlsnu..
Ale, že není dobrý jíst to o hladu?

Ale o tom to je,proč jsem na drtivou většinu "bílých" ochranku a policii volat nemusela a na Romy opakovaně (nemluvím teď o opilcích a zfetovaných nebo psychicky nemocných jakéhokoliv původu). Ale kdyby se chovali dle naprosto běžných pravidel respektujících tu nejobyčejnější lidskou slušnost, tak není problém, naopak by nám nezbylo jen ocenit jejich rodinnou soudržnost s jakou podporují nemocného člena rodiny. Buhužel ale musíme pořád a pořád řešit problémy okolo.
A propos - z ochranky mají legraci - vysmáli se jim do očí a nazývali je oblíbenými slovy a policie pomůže na půl hodiny ...
Takže bohužel pak sklízí nežádoucí důsledky i ti slušní a často velmi drsně, ale je to jen o tom - jak se z lesa volá , tak se z lesa ozývá.

Papinko, a co ty s tím děláš? Necháš je dělat na oddělení bugr a rambajz?
Moje zkušenost je, že pokud k něčemu takovému došlo, tak stačilo jít se domluvit (snažila jsem se obracet na nejstaršího chlapa, ale nevím, jestli to je "správně", že režim oddělení je takový a makový a uvidíme je tu rádi, ale je třeba aby zachovávali klid, nerušili ostatní atd.
Zatím vždy se šlo dohodnout.
No a kdyby nešlo - vy nemáte v nemocnici ochranku?

Je to těžké téma a má jistě více úhlů pohledu. Pocházím z poloromské rodiny a pamatuji si, že v šesté třídě po přestupu na osmileté gymnázium jsem také musela na chvilku zatnout zuby. Naštěstí má povaha je taková, že ač mě něco mrzí a bolí nedávám to znát a tak i ty malé caparty přestalo bavit si ze mne utahovat a považovat mne za "něco jiného". Svůj temperament, který jsem zdědila po taťkovi, jsem dokázala obrátit ve svůj prospěch a udělala si z něj přednost..Na maturitním večírku jsme se tomu ve výsledku všichni zasmáli a shodli jsme se na tom, že záleží opravdu na samotném člověku a je jedno, do kterého odstínu je zabarven... :o)
Při hledání zaměstnání jsem s tím nikdy problém neměla, spíše jsem vypozorovala, že zaměstnavatele spíše zajímá, co člověk má v hlavě a co umí..
Bohužel nemohu posoudit, zda malá "cikáňata" mají genově dané sklony ke špatnému chování. Sama děti zatím nemám a tak nedokážu říct, co je dobré nebo špatné... Ale vím jedno určitě - i kdybych měla v genech tyto sklony, moji rodiče je dokázali bravůrně ve mně potlačit a to jen tím, že mě naučili vážit si všech věcí a lidí...