Názory k článku Jsem macecha

Dobrý den, také by mě zajímalo, co se změnilo.Jsem macecha a po narození vlastního dítěte mi došla trpělivost i energie na manželovy děti z prvního manželství. Jednou za 14 dní od středy do neděle máme děti z prvního manželství(skoro střídavá péče). Dva kluci nyní 13 a 14 (od 7 a 8 let),nedodržují základní hygienická pravidla, chodí k nám nemocní, i v 6-ti nedělí (mám 1 rok staré dítě a druhé na cestě), nechodí k holiči, k zubaři (pokud je tam nevezmu),nemají skoro žádná oblečení (to, co koupíme si odnesou),sociální chování na úrovni malého dítěte, alimenty činí 15 tis(1/2 manželova platu a děti vypadají jako "socky". Dokud jsem se jim věnovala, tak to šlo, teď nemám energii (mám dvě děti 1 měsíc, 13 měsíců) Má někdo radu, co s tím?

Ahoj Cican,

proč rušíte střídavou péči? Já jsem také macecha o 2 dětech ( 9 + 12 ) od přítele, který je má ve vlastní péči. Jejich maminka se jich před 3 lety vzdala a půjčovala si je jen 1 x za 14 dní na víkend. Nyní si je chce brát na střídavou péči po 14 dnech. Bojím se toho, že to děti rozhodí - nevím jak to bude fungovat. Jsem s nimi 2 roky, vím, že mámu potřebují, ale takhle byly nezvladatelné po víkendu u maminky - tam smějí a vše a doma se musí poslouchat...

Ahoj Aleno,

jsme na tom podobně, jen jde o dvě dcery přítele z předchozího manželství - 4 a 7 let. Zařizujeme si podkrovní byt v domě, který patří mně a mým rodičům. V podkroví bude spíše 4+1, takže ložnice, obývak spojený s kuchyní, dětský pokoj pro naše společné dítě nebo děti a poslední pokoj bude "vše v jednom" - přítelova pracovna, pokoj pro hosty, tak nějak i moje pracovna, kde si budu třeba dělat "bordýlek" se žehlením a pokoj, kde budou jeho děti přespávat, když budou trávit čas u nás. Pokusím se, aby to zařízení pokoje splnilo očekávání všech, tak jak jsme si to s přítelem naplánovali. Mám oproti tobě asi výhodu toho pokoje navíc, ale když se nad tím zamyslím a byla bych v tvé situaci, tak bych určitě od začátku mluvila nahlas a upřímně o tom, že to bude dětský pokoj pro děti, které i v budoucnu budou a nedala abych asi úplně tak velký prostor pro dirigování dětem přítele. Logicky se svým mateřským pudem a citem bych už dopředu svému dítěti hájila jeho budoucí prostor, na který má táké své právo. Tím logicky budou i pomalu přapravovány děti mého přítele na tu skutečnost, že budou mít dalšího sourozence. Jsem v tonhle smyslu asi trochu ráznější, ale přítel respektuje i mé budoucí mateřství a chápe, že mé vlastní děti budou u mě spíše na tom prvním místě. Já respektuji jeho děti. Je hrozně nutný o všem mluvit, i když pravda a tím myslím otevřeně řečené pocity a city, hrozně bolí. Stejně tak jako já, když chci být s tím úžasným chlapem, kterého mám, musím kvůli jeho dětem dělat ústupky a kompromisy a respektovat je, musí přeci i ti tátové vědět a respektovat, že údělem nás "macech" není se jen starat a myslet na jejich děti a jen jim ustupovat a být vždy maximálně ohleduplné, tím myslím ohleduplnost k dětem a jejich matkám. Určitě každý v tomhe vztahu přišel na to, že jen láska ke všemu nestačí, ač ji považuju za jednu z opravdu nejdůležitějších citů a hodně vše ovlivňuje.

Ahoj Aleno,

jsme na tom podobně, jen jde o dvě dcery přítele z předchozího manželství - 4 a 7 let. Zařizujeme si podkrovní byt v domě, který patří mně a mým rodičům. V podkroví bude spíše 4+1, takže ložnice, obývak spojený s kuchyní, dětský pokoj pro naše společné dítě nebo děti a poslední pokoj bude "vše v jednom" - přítelova pracovna, pokoj pro hosty, tak nějak i moje pracovna, kde si budu třeba dělat "bordýlek" se žehlením a pokoj, kde budou jeho děti přespávat, když budou trávit čas u nás. Pokusím se, aby to zařízení pokoje splnilo očekávání všech, tak jak jsme si to s přítelem naplánovali. Mám oproti tobě asi výhodu toho pokoje navíc, ale když se nad tím zamyslím a byla bych v tvé situaci, tak bych určitě od začátku mluvila nahlas a upřímně o tom, že to bude dětský pokoj pro děti, které i v budoucnu budou a nedala abych asi úplně tak velký prostor pro dirigování dětem přítele. Logicky se svým mateřským pudem a citem bych už dopředu svému dítěti hájila jeho budoucí prostor, na který má táké své právo. Tím logicky budou i pomalu přapravovány děti mého přítele na tu skutečnost, že budou mít dalšího sourozence. Jsem v tonhle smyslu asi trochu ráznější, ale přítel respektuje i mé budoucí mateřství a chápe, že mé vlastní děti budou u mě spíše na tom prvním místě. Já respektuji jeho děti. Je hrozně nutný o všem mluvit, i když pravda a tím myslím otevřeně řečené pocity a city, hrozně bolí. Stejně tak jako já, když chci být s tím úžasným chlapem, kterého mám, musím kvůli jeho dětem dělat ústupky a kompromisy a respektovat je, musí přeci i ti tátové vědět a respektovat, že údělem nás "macech" není se jen starat a myslet na jejich děti a jen jim ustupovat a být vždy maximálně ohleduplné, tím myslím ohleduplnost k dětem a jejich matkám. Určitě každý v tomhe vztahu přišel na to, že jen láska ke všemu nestačí, ač ji považuju za jednu z opravdu nejdůležitějších citů a hodně vše ovlivňuje.

A jéje, Mileno, to si vubec nerozumime ! :) Já celou dobu pisu o tom mem "nevlastním synovi", ne o jeho matce. Zkus si to prosim precist znovu. Pokud jde o biomatku, tak s tou v podstatě nemám nic společného. Vzhledem k tomu, že se na vlastní dítě prakticky vykašlala, nemám a nemáme s ní o čem jednat a proč se s ní stýkat ...