| Přihlásit se | Nová registrace

tisk-hlavicka

Jak se z milenců stanou dobří manželé a rodiče

Jak se z milenců stanou dobří manželé a rodiče

Názory k článku Jsem macecha

Jako strom Podle času

Celkem 146 názorů.

Macecha

(13.3.2008 9:56:48)
Ahoj, myslim, ze macech vzhledem k rozvodovosti v CR pribyva, takze nas tu je urcite vic. Tak, jak to popisujes ty, je to vlastne idealni stav - tedy relativne. Je celkem logicke, ze bejvalka se citi zhrzene a ohrozene a je pro ni neunosne, ze se o jeji milovane dite stara cizi zenska (kterou ma ke vsemu na celym svete uplne nejmin rada)a ktera jeste k tomu ma jako bonus jejiho manzela a tvori spolu novou a dokonalou rodinu.
Mas velke stesti a asi i spustu sil a tolerance, ze dokazes milovat manzelova syna. Jak dlouho s manzelem jste a kolik je nevl. synovi?
Ptam se proto, ze u nas to bylo podobne, ja manzelovy deti mela velice rada (tedy uprimne jen to mladsi), ale postupem casu se situace a vztahy zacaly hodne menit. Zasadni zmena nastala s prichodem meho vlastniho ditete.

Re: Macecha

(13.3.2008 10:13:58)
žijeme spolu už čtyři roky a sezdaní jsme rok a půl, synkovi je devět, je hrozně hodný, empatický,šikovný, zlobí velmi vyjímečně, což by určitě potvrdila i jeho biol. matka, střídavou péči máme myslím roky dva, ale fungujeme takhle vlastně téměř od počátku. Snažíme se domluvit, ale já se teď nějak zasekla, protože mě nebaví se nechat v situacích pořád od ní urážet a osočovat, vůbec nemusela na střídavou péči přistoupit,ale myslím, že jí to tak vlastně vyhovuje a jediný,co umí je furt dokola křičet nebo vydírat a za deset minut bejt jak mýlius, nic co řekla neplatí, dle jejích slov to bylo zbytečné atd. Horší věc je, že ji začínám vyloženě zle nenávidět a kvůli klukovi se tvářím,když mi o ní semtam něco řekne, jako že je to v poho všechno, maminka sem a maminka tam-ale nejradši bych jí umlátila..

Pavla

•

Re: Macecha

(16.3.2008 17:22:00)
Dobrý den i já pomáhám manželovi s dětmi je rozvedený nemáme sice střídavou péči ale máme je dost často celkem tři další děti k tomu vlastní jedno. Občas je to velice náročné hlavně v ze začátku než jsem si uvědomila hlavní věc. "Nejsou to moje děti" a jejich výchovu plně neovlivním. Je to možná tvrdé, ale je to tak. Mám je ráda a znám je víc než jejich rodiče možná je to i tím, že jsem mladší, ale jsou jisté věci, které jsem pochopila časem. Takže to co toleruji jim tak u svého dítěte nikoliv. Přeji pevné nervy a s dětmi je to vždy běh na hodně dlouho trať.

jancaja+♂06/10
	Re: pro Seherezadu (13.3.2008 14:05:40) Taky ziju ve vztahu s mužem, který má 9ti letého syna (je u nás jen každý druhý víkend - jinak s rodinou jeho matky). Klučík je moc fajn - pohodář, vlastní děti zatím nemáme, proto mě zajímá co se změnilo po narození tvého vlastního dítěte. Odpovědět

jana

•

Re: pro Seherezadu

(17.8.2008 22:04:47)
Dobrý den, také by mě zajímalo, co se změnilo.Jsem macecha a po narození vlastního dítěte mi došla trpělivost i energie na manželovy děti z prvního manželství. Jednou za 14 dní od středy do neděle máme děti z prvního manželství(skoro střídavá péče). Dva kluci nyní 13 a 14 (od 7 a 8 let),nedodržují základní hygienická pravidla, chodí k nám nemocní, i v 6-ti nedělí (mám 1 rok staré dítě a druhé na cestě), nechodí k holiči, k zubaři (pokud je tam nevezmu),nemají skoro žádná oblečení (to, co koupíme si odnesou),sociální chování na úrovni malého dítěte, alimenty činí 15 tis(1/2 manželova platu a děti vypadají jako "socky". Dokud jsem se jim věnovala, tak to šlo, teď nemám energii (mám dvě děti 1 měsíc, 13 měsíců) Má někdo radu, co s tím?

jana

•

Re: pro Seherezadu

(17.8.2008 22:04:48)
Dobrý den, také by mě zajímalo, co se změnilo.Jsem macecha a po narození vlastního dítěte mi došla trpělivost i energie na manželovy děti z prvního manželství. Jednou za 14 dní od středy do neděle máme děti z prvního manželství(skoro střídavá péče). Dva kluci nyní 13 a 14 (od 7 a 8 let),nedodržují základní hygienická pravidla, chodí k nám nemocní, i v 6-ti nedělí (mám 1 rok staré dítě a druhé na cestě), nechodí k holiči, k zubaři (pokud je tam nevezmu),nemají skoro žádná oblečení (to, co koupíme si odnesou),sociální chování na úrovni malého dítěte, alimenty činí 15 tis(1/2 manželova platu a děti vypadají jako "socky". Dokud jsem se jim věnovala, tak to šlo, teď nemám energii (mám dvě děti 1 měsíc, 13 měsíců) Má někdo radu, co s tím?

Teraza Horáková
	Re: pro Seherezadu (17.8.2008 22:07:26) co se změnilo??? co na tom nechápeš??? Máš s partnerem (manželem) dítě.... Ty kluky znáš 5-6 let, pokud tohle nedělali předtím, nevím, zda jsi si toho nevšímala, nebo se šprajcli oni...... Změnila ses ty.... Odpovědět

nelonelo
	Re: pro Seherezadu (30.8.2008 13:47:51) Dítě mého přítele zcela zničilo náš vztah.Dopadlo to tak, že jsem to vzdala. Každá rada drahá... Odpovědět

Re: Macecha

(15.3.2008 21:33:59)
Ahojky všichni,
čteme s manželem vaše příspěvky na toto téma, které se nás také týká, má totiž ve střídavé péči dceru již 5 let, od jejích 2,5 let a já jako "macecha" musím říct, že vše je co se týče malé naprosto v pořádku, bere to tak jak to je a nikdy s tím neměla problém, má mě ráda a já ji, jako by byla moje vlastní. I to dnes již mohu posoudit, protože se nám narodil syn a pro ní se vůbec nic nezměnilo, i když má u tatínka "nevlastního" (čemuž se zuby nehty brání) sourozence, má ho moc ráda a chová se k němu moc hezky. Co se týče mého vztahu s bio matkou, tak je to asi jako na houpačce, zpočátku to bylo na bodu mrazu, pak to zase bylo až moc růžové, což se samozřejmě zase dostalo na bod mrazu a nyní je to takové v mezích normy, dokážeme se spolu dohodnout na všem co je důležité a to přispívá k pohodě všech. Je pravda, že se občas cítím taková nadbytečná, že se snažím, vychovávám, miluju, ale žádná práva vlastně nemám. Je to trochu nevděčná role, ale nedokáži si již život bez toho mrněte představit. Tak se držte a bojujte, i když to není opravdu jednoduché.

Deny,1 dítě

•

Re: Macecha

(21.3.2008 7:51:25)
Ahoj, souhlasím s Tvým názorem.Taky jsem s manželovo synem vycházela dobře, ale když se narodil náš společný syn, tak spíše žárlím na všechen čas který s ním manžel tráví a připadá mi, že nás v době návštěvy prvního syna opomíjí.Opravdu se to s příchodem vlastního dítěte změní.Nemůžu říct, že bych nevlastního syna měla méně ráda, ale po porodu je to jinak.Prostě si začneš hájit svůj "píseček".Mám kamarádku která je na tom stejně i pocity jsou totožné, tak vím že to asi takhle u ženské funguje. Začneš chránit to svoje.

Magda, 2 deti, 3r, 6m

•

Proc stridava pece?

(13.3.2008 10:18:52)
Ahoj! Zapusobila na me tvoje uprimna slova a zpoved ze svych pocitu. Sice se nenachazim v podobne situaci jako ty, ale casto jsem o tehle problematice premyslela. Sama pochazim z 2x rozvedene rodiny a v prvnim pripade se o me a bratra muj biologicky otec soudil. Bylo to ale za totality, takze bylo rychle rozhodnuto, ze zustaneme s matkou, zadna stridava pece tusim v te dobe nebyla "na poradu dne". Jsem typickym prikladem toho, jak se moji vlastni rodice o nas hadali a soudili, ne aby dosahli meho a bratrova dobra, ale aby se navzajem sobe pomstili a vyridili si spolu ucty....Je to velmi smutny a ja si to v sobe nekde hluboko nesu stale schovany (i kdyz jsem v te dobe byla predskolniho veku a zucastneni si mohli lehce myslet, ze z toho "nemame rozum" a brzo na tyhle rozvodove udalosti zapomenene....). Neni tomu tak. Deti jsou velmi citlivi a pamatujou si vsechno vcetne nejmensich detailu....Proto si myslim, ze i kdyz se pred svym "synem" budes snazit tvarit sebeklidneji a sebevyrovnaneji, tak on urcite napeti mezi vami dospelaky uciti....Proto nechapu, proc jste se rozhodli pro "stridavou peci". Sama si to dovedu predstavit jenom v pripade, ze obe strany jsou s tim naprosto ztotozneni a predevsim, ze rozvod probehl v klidu a biologicti rodice spolu komunikuji na "pratelske urovni", nedelaji si naschvali a "nezavidi si sve nove partnery". Jinak to naprosto nema smysl a skodi to jenom diteti....Pokud se citis tak, jak jsi popsala, myslim, ze by jsi si o tom mela promluvit s otcem ditete a pripadne ze stridave pece ustoupit....Jak pises, jsi mlada, muzete mit spolu vlastni dite...? (Muj prispevek neni rozhodne zadna kritika. Opravdu tohle tema povazuju za velmi citlive a drzim ti pesti, at vsechno zvladnes v pohode...).

Re: Proc stridava pece?

(13.3.2008 10:30:59)
já jsem byla poslední vagónek v hlavním rozhodnutí ve střídavé péči, to mi věř. O tom nerozhoduje macecha, ale tatínek a maminka. Já jsem s tím a to podotýkám - v zájmu dítěte a otce - souhlasila, hlavní slovo měla samozřejmě matka. Jenže, když se jí zrovna něco nelíbí, tak vyhrožuje, že to zruší, že se jí o její dítě stará - cituji - cizí holka, kterou si ani sama nevybrala. Tak a na tohle jsem krátká a bezradná. Tak jsem s ní odmítla nadále komunikovat a spolupracovat. Teď jsem odmítla i OČR a dopadlo to tak, že byl devítiletý kluk sám doma. To jsem si teda pomohla. Zase trpí děcko. Prostě je to v prdeli a ještě teď jsem tak vzteklá, že bych jí nakopala. Strašně jsem chtěla vycházet a ono to šlo. Udělali jsme si třeba všichni krátký prázdniny - i s jejím přítelem- společně vařili, grilovali, smáli se... Ale sebemenší u ní vyvolaný pocit, že JÁ chci někomu dělat mámu /nikdy jsem po dětech neprahla- odříkaného největší krajíc, platí!!

/ a beru jí dítě, se sveze na mou hlavu jako lavina.
Tak jsem řekla, že dost. A já rozhodně nebudu střídavku rušit, já ne. Nechci o kluka přijít, aby jednou říkal, že jsme s ním šoupali sem a tam, bylo toho dost, když se spolu rozcházeli a zas scházeli, teď má to dítě konečně nějaké zázemí, sice ne ideální, kdy se rodiče milují a žijí spolu, ale aspoň již téměř čtyři roky neměnné a stálé. Jednou jsem ze srandy řekla, že mě kluci štvou a že se odstěhuju. Kluk spustil takovej bengál, že bych to už nikdy nevypustila z pusy ani kdyby mi dávali miliony.

Milada

•

Re. OČR - a co otec?

(13.3.2008 16:02:52)
Nechápu, proč si OČR nevzal otec kluka nebo jste ho nedali na tu nemoc k mámě? Ty jsi neměla OČR vůbec ani trochu řešit, pokud si o to nebyla výslovně požádána bio rodiči, to musí v první řadě řešit oni dva spolu - a v tom bude možná háček. Třeba si ani neuvědomuješ, že můžeš dělat věci, které tu bio matku zraňují. Nikdy nikdo není jen dobrý a jen špatný, ale tím neříkám že nevěřím že to máš hodně těžké.Souhlasím s názorem, že ve vašem případě není střídavá péče dobrý nápad. Celkově si myslím že střídavá péče ano tam, kde rodiče spolu vychází velice dobře, bydlí velmi blízko sebe, v rodinách se dodržují stejné pravidla a zvyky a bio otec a matka se dohodnou na všech důležitých věcech. Jinak to musí být pro dítě zákonitě velmi stresující, pokaždé si zvykat na nové podmínky, vlastně nikde nebýt doma, u otce i matky je jen na chvíli jako by na návštěvě. A co teprve když přibude nevlastní sourozenec, to se potom teprve musí dítě cítit jako vyděděnec.

Re: Proc stridava pece?

(13.3.2008 11:04:01)
Omlouvám se, že vám se lezu přesto, že nemám vlastní zkušenost, ale já si myslím, že ani u rodičů, kteří spolu po rozvodu "dobře" vycházejí, se nelze vyhnout tomu, aby "biomatka" nežárlila na novou parnerku bývalého manžela (či naopak). A to i v případě, že hlavní vinu na rozpadu svého manželství má právě ona sama (u nás). Mám to v rodině a tak to vidím. Nevím, proč se tak děje, ale je to tak. Asi je pro "biomatku" těžké přijmout, že se o její dítě stará jiná žena (zvláště pokud se "macecha" stará líp a dítě k ní víc přilne, jako je to v našem případě). Asi se cítí ohrožená.

cican
	Re: Proc stridava pece? (13.3.2008 11:31:30) nemám pocit, že jsem lepší, ani být nemůžu. Prostě podle mě, máma je máma a hotovo. a tak to má být. Odpovědět

Re: Proc stridava pece?

(13.3.2008 12:02:03)
No, vidíš a u nás je, podle dítěte, lepší macecha, než vlastní matka. Je to asi trochu smutný, ale tak to vidí samo dítě (no, je mu už 11). Nikdo ho k tomu nevede, spíš naopak. Ale on je chytrý kluk a asi jí nemůže zapomenout, že je ona tou, která způsobila rozpad jejich rodiny (zná pravdu, nelhali mu). Navíc on byl vždycky spíš vázán na otce, neboť jeho máma je opravdu takový "studený psí čumák" a byla k němu vždycky spíše chladná. Je to pro mě nepochopitelný, ale je to tak.
Ona už má druhé dítě a šla v jeho půl roce do práce a pořídila mu chůvu (nemusela, nebyla to otázka peněz, spíš její "kariéry"

. A i její druhé dítě má lepší vztah k chůvě než k vlastní matce. Trochu smutné.

t

•

Re: Proc stridava pece?

(13.3.2008 16:07:30)
Když si vzpoomenu, jak se naši rozváděli to byl horor, ale pro mámu a sestru já byla celkem ráda nikdy jsemk otci neměla perfektní vztah, i když jsem byla mazánek pro mě byla máma vždy první.A tak když si pak přivedl to svý koště(tím nechci urazit žádnou z macech!všechny nejsou stejné)zubatý Pájinku tak jsem to těžko pobírala.Strávila jsem s nimi i část dovolený a část jen proto, že mi ta jeho slepice, která mimochodem byla o pouhý rok starší než má sestra dala zkažený jídlo navíc se ke mě chovala jak matka pluku hlavně že má vysokou slečna ale v mozku má vyhrabánoí.Teď když jsem dospělá a vidím to u jiných tak většinu nevlastních maminek nepoznávám jen si stěžují a myslí na své vlastní děti a nevlastní by nejradši vydědili nedivím se jim každý hrabe na své pole.Záleží pouze na dítěti jestli má chuť přijímat cizí ženu co by novou mámu a navrh mít ještě vlastní no a nemáli chuť tak v žádném případě nenutit dítě s ní trávit čas.Dodnes se s otcem nestýkám vzhledem k tomu, že si s princeznou pořídili baby a nás se sestrou odepsal, s tim, že jsme dospělé nu takže k tomu nemám slov.Omlouvám se, ale napsat jsem to musela.Není chyba dětí, že ji nechtějí mít rádi vždy budou myslet na vlastní mámu(pokud se k nim jako máma chovala) tak nemůžete po nich chtít aby měly pocit že jdou proti vlastní krvi.

ivanovna

•

Re: Proc stridava pece?

(11.1.2009 13:25:52)
Ahoj, nemuzu nereagovat na Tvuj prispevek. Promin, ale ani v jednom z vyse uvedenych prispevku nikdo nekritizuje anebo za situaci nevini deti. Ani jsem nepostrehla, ze by snad "macechy" chtely, aby je "cizi" deti meli radsi, nez svoji mamu. Takze dost dobre nechapu, na co reagujes. Vztek bys spise mela mit na sve rodice, kteri si udelali dite s clovekem, se kterym nakonec nezili. Je na Tobe nebo na nich posoudit, ci to byla chyba, jestli mamincina nebo tatinkova. A casto to nebyva jenom ten, kdo odejde. Kazdopadne, bez ohledu na to, jake "koste" si tatinek po Tve mamince nasel, jeji chyba to asi nebude. Hm? Je jasne, ze dite z toho prirozene temer vzdy vini bud tatinka, nebo to "koste". Zrovna tak si myslim, ze je prirozene, ze deti povazuji macechu za zlou, protoze promin, ale ani pro macechy neni lehke milovat "cizi" deti, jako vlastni. I kdyz se to mnohdy podari. Je taky nezkutecne tezke starat se o dite, ktere si tatka udelal s jinou pani a bude ji to minimalne kazdych 14 dni pripominat. Deti nikdy totiz neuvazuji nad tim, kolik sebezapreni v sobe musi jejich macecha najit, jenom proto, ze si vybrala a miluje prave jejich tatinka. A neco asi bude na tom, ze s "kostetem" tatinek zatim zustava... Jak jsi rikala, uz jsi dospela. Nepreju Ti, aby ses nekdy zamilovala do muze, pro ktereho nebudes prvni matkou jeho deti. I presto, ze jsme si to vybraly, jsou chvile, kdy je to peklo. Obdivuji zeny, ktere se s tim smirily a zavidim jim, pokud je to bezproblemove.

parishilton

Re: Nežárlím

(13.3.2008 12:04:34)
Tak já znám minimálně jednu,která nežárlí na jinou partnerku ex,a to sebe.Možná je to tím,že otec mé dcery je mi lhostejný,snažím se s ním vycházet co nejlépe,aby to dcera co nejméně odnášela,ale jeho partnerky mne nezajímají a též jsou mi lhostejné.Nevadí mi,že pokud je dcera u táty,stará se o ni i jiná žena,v případě že se o ni stará dobře.

Re: Nežárlím

(13.3.2008 12:09:51)
Děláš dobře.

Já jen dost dobře nechápu chování "biomatky", která si sama zapříčinila rozpad rodiny (dlouhodobou nevěrou, navíc za opravdu "nechutných okolností) a pak si snad ještě myslela, že její ex zůstane sám nebo co. Nechápu. Má přece co chtěla. Našla si bohatého partnera, má s ním další dítě, mohla by být spokojená. Ale často mám pocit, že asi není. Jinak si to neumím vysvětlit.

Dana

•

také

(13.3.2008 15:31:27)
Také nežárlím,se svým ex vycházíme super. Sice měl jen několika měsíční známost a teˇˇd je sám,ale nežárlila jsem. Hlavně,že se k holce chovala hezky.A sám mi tenkrát řikal,že kouká na to,aby se k holce chovala hezky a nebyla na ni zlá.Ale to snad každý,kdo má své dítě rád.Přece si nenajdu přítele/kyni,která bude mé vlastní dítě mlátit a obližovat mu!

Dodulka

Insule i ostatním

(13.3.2008 16:40:39)
Ahoj, jsem s přítelem skoro rok, má 2 děti - 3 a 6 let se kterými vycházím perfektně...
Zaujaly mě příspěvky Insuly, protože to máme hodně podobné, asi. Tady vztah taky ukončila máma dětí a taky mi připadá, že toho teď "lituje", je pravda, že už nechodí 10 sms denně, takže pro mě je to o moc snažší.
Ale jen jedna věta, co mi ta 6 letá holčička řekla tento víkend:

Kdyby maminka umřela, tatínek by nám nemusel hledat macechu, my máme totiž tebe. Tak jsem jí na to řekla, no Já jsem taková vaše macecha a ona mi odpověděla: Ne, ty jsi naše hodná slečna ....

Jsem strašně moc ráda, že mě děti mají rádi.
Často říkají, že je máme radši než maminka, ale to jim vždycky vysvětlíme.. Ono je to těžký, když u nás jsou "občas" a s maminkou pořád, myslím, že kdyby u nás byli pořád, taky by to neviděli tak růžově... Přece jen s maminkou víc zlobí...
O vztahu mě a bioatky nemůžu napsat nic, nikdy jsme se spolu nebavily. Párkrát jsem pro děti jela nebo je tam vezla, tak to bylo jen ahoj a zase ahoj....

Já bych jí, nebo možná víc sobě a všem "macechám" přála, aby BIOMATKY byly spokojené, měly šťastné vztahy a pak,si myslím, přestanou tolik řešit vztahy svých bývalých partnerů a "ničit" život macechám...

Dana
•	dodulko (13.3.2008 19:54:46) Tak ten poslední odstavec se mi líbí a je fakt pravdivej. ) Odpovědět

majdaleenka +07+11

Re: Insule i ostatním

(13.3.2008 22:03:10)
Dodu, evidentně jsou i ženy, kterým dělá radost, že mohou být s partnerovými dětmi, já znám osobně jen dvě, ale ani jedna z toho radost fakt nemá, protrpí návštěvu dětí s tím, že se to holt musí a je to pruda. Taky proto by se mi nechtělo pouštět své dítě k "cizí" ženě, někdy neodhadneme ani své partnery a to za několik let, jak můžeme odhadnout ji během pár chvil a samozřejmě skrze clonu nelibosti...

Dodulka

Re: Insule i ostatním

(14.3.2008 7:41:38)
Majdaleenko,
tak já jsem asi vyjímka...
Mám ráda přítelovo děti a ráda je mám u nás...
TeĎ je chci vzít na dovolenou a na to biomamina nic nenamítá. Beru je ke svým rodičům...Teď si je chci vzít na celej den v neděli a sama, bez přítele--
Taky jsem se nejdřív bála, že na ně možná budu i žárlit, ale všechno je v pohodě...A já jsem za to ráda!

majdaleenka +07+11
	Re: Insule i ostatním (14.3.2008 8:01:50) Dodu, to je dobře, pro Tebe i děťátko, jen jsem psala, že to není samozřejmostí. Přeju Vám to, ať Vám to vychází i dál Odpovědět

Dodulka
	Re: Insule i ostatním (14.3.2008 8:38:53) Majdi, máš pravdu, není to samozřejmost a proto, že vím, jak to většinou chodí, tak jsem měla strach... naštěstí je to v pohodě... Děkuji ti za přání, i já si přeju, aby ten náš vztah byl pořád fajn a kamarádskej... i až budou v pubertě a dál a dál... Odpovědět

Dodulka
	Re: Insule i ostatním (14.3.2008 8:39:59) Majdi, máš pravdu, není to samozřejmost a proto, že vím, jak to většinou chodí, tak jsem měla strach... naštěstí je to v pohodě... Děkuji ti za přání, i já si přeju, aby ten náš vztah byl pořád fajn a kamarádskej... i až budou v pubertě a dál a dál... Odpovědět

Re: Insule i ostatním

(14.3.2008 7:50:56)
Já myslím,že nejde jen o to,že Biomatky ,,prudí" jen když nemají šťastný vztah.Možná se jen bojí o své děti.Já bych zase přála ,,biomatkám",aby některé macechy neničily život jim.Zatím to tady vyznívá tak,že macechcy jsou úžasná stvoření,kdežto biomatky jsou semetriky.Ono to tak možná někdy vypadá,ale každá matka v přírodě přece brání svoje děti.Je to naprosto přirozené.

Re: Insule i ostatním

(14.3.2008 16:09:19)
Možná je to i tím, že jsme od malinka "učeni", že macecha je osoba velmi negativní a zlá (viz všechny pohádky, co znám). Ono už to slovo zní pro ucho tvrdě a negativně. Takže už automaticky přepokládáme, že to tak bude. Ale jak je vidět, jsou i případy, kdy je "macecha" naprosto v pohodě a chová se k cizím dětem dobře (samozřejmě to může být i naopak).

Dodulka

Re: Insule i ostatním

(14.3.2008 19:52:14)
Ahojky Insul,

jsem ráda že s přítelovo dětmi mám vztah jaký mám... Biomáma by to měla těžký a chápala bych, že prudí, kdyby ona sama neukončila svůj vztah s tatínkem dětí, ale takhle si moji "úctu" nezaslouží... Něco provedla, nebo dokonce prováděla několikrát a když si - po rozchodu a jejím odstěhování k jinému chlapovi, začne po půl roce uvědomovat, že toho vlatně lituje, tak je u mě divná... Takhle mi ji líto není... naopak, myslím si, že není normální... Ona se svým partnerem prožila ty krušné chvilky a když začalo být dobře a to myslím opravdu dobře, tak utekla... Je to jen její rozhodnutí, ale přece teď nesmí litovat, vždyť tím schazuje jen sama sebe...
Nemyslím si, že všechny macechy jsou lepší... ani bych nechtěla být, já bych chtěla, aby pro děti byla maminka pořád maminkou a já jen "nějakou kamarádkou"... tak by vše, podle mě fungovalo, jak má... Strašně moc bych si přála, aby děti o mamince mluvili jen hezky, ono je totiž docelatěžký reagovat na jejich řeči, kdy o ní nemluví moc hezky, takže jim různé situace vysvětluju pořád dokola... kažopádně vím, že s biomámou nikdy "kamarádky" nebudeme, ale mocbych si přála, aby jsme mohly normálně komunikovta, vždyť přece jde o její děti!!!!

Re: Insule i ostatním

(15.3.2008 10:09:51)
Dodulko, taky si nemyslím, že všechny macechy jsou lepší (sama jsem měla macechu a bylo to peklo na zemi, ale vlastně nakonec dobrá škola do života - bývala jsem naivní). Ale vím, jak to má moje nová švagrová těžký. Ona je opravdu skvělá. A právě syn jejího manžela jí má raději než svojí vlastní mámu. A ona poslouchá ty jeho nelichotivé řeči o mámě a snaží se mu to nějak "vymluvit" nebo na to nereagovat. No a jeho matka jí naprosto nesnáší, ačkoliv to byla ona, kdo rozbil manželství. A nejhorší na tom je, že se pak "mstí" svému vlastnímu dítěti.

Je prostě potřeba to všechno nějak ustát v zájmu dítěte. A myslím, že je i dobře domluvit se s "biomámou", co si třeba představuje a snažit se tím řídit (pokud to nejsou nesmysly). Je to její dítě. Ale právě ta domluva často není prostě možná, ať už jsou důvody jakékoliv. A je to škoda. Odnese to zase dítě.

Ráchel, 3 děti
•	Re: Proc stridava pece? (13.3.2008 18:35:13) já bych se taky cítila ohrožená, kdyby měl vychovávat moje dítě někdo cizí. Dost na tom, že se člověk musí srovnat s tím, že se rozpadlo manželství... Neobhajuju tím hysterické matky, ale z toho článku na mne dýchlo, že si pisatelka asi příliš neumí představit pohled z druhé strany. Odpovědět

PajaMM

Re: Proc stridava pece?

(13.3.2008 19:03:27)
Rachel,
ahoj

Ja mam Klarku z prvniho manzelstvi, byvaly se o ni 4 roky nezajimal a pak najednou zmena. A vic nez rok trvalo, nez jsme se dohodli na kompromisech, zmene jejiho prijmeni a nez jsem to v sobe vsechno prekousla, je to strasne tezke. Nikdy jsem se nechtela a taky se nemstila pres Klarinku, vzdycky jsem se snazila udelat vsechno pro to, aby byla hlavne ona stastna. Hodne mi pomohla sezeni s detskou psycholozkou, dala jsem na jeji rady a zda se, ze se to vyplaci

Ale doted je to nekdy strasne tezke, i kdyz se slecnou sveho byvaleho vyjdu lepe nez s nim - teda on se mnou radeji nic neresi, asi se boji nebo co

Ale proste je to nekdy hrozne tezke...a to asi nikdy nezmizi.

PajaMM
	Re: Proc stridava pece? (13.3.2008 19:28:50) Jetse ale musim dodat, ze to vsechno zvladam jen diky svemu uzasnemu manzelovi, ktery me vzdy dokaze usmernit, uklidnit a podporit spravnym smerem...je Klarce tim nejlepsim tatinkem uz skoro 6 let a miluje ji, ale dokaze byt daleko objektivnejsi nez ja Odpovědět

Ráchel, 3 děti

•

Re: Proc stridava pece?

(13.3.2008 19:47:15)
jsem fakt ráda, že tohle nemusím řešit, byla bych nejspíš mstivá saň

No, asi bych se s tím taky musela srovnat, ale snadný by to nebylo... Mám z takových diskusí (ať už se vyjadřují "nové slečny" nebo mámy) často dojem, že ani jedna strana není ochotná nahlédnout, že to pro tu druhou není jednoduchá situace. Takový ten přístup "co si myslí, mrcha jedna"... a přitom je mi jasné, že být v tom až po uši, při nejmenším ze začátku uvažuju stejně.

PajaMM
	Re: Proc stridava pece? (13.3.2008 19:49:44) No je to proste slozite a clovek se musi chtit snazit kvuli diteti, to to odnasi vzdycky nejvic. No a pro dite zase clovek udela cokoli, vsak to urco taky znas Jenze ja k tomu teda potrebuju podporu manzela, sama bych to asi zvladal tezko, jestli vubec... Odpovědět

Ráchel, 3 děti
•	Re: Proc stridava pece? (13.3.2008 20:47:12) no, já teda potřebuju podporu manžela snad ve všem, proto jsem si ho taky vzala ovšem, jelikož je to vzájemné, tak si nepřipadám jako nějakej vysavač Odpovědět

PajaMM
	Re: Proc stridava pece? (13.3.2008 20:59:22) Rachel, to jasne...ale nektere veci bych zvladla i sama. Ale tohle urcite ne, to vim naprosto jiste. V tom je on proste ten rozumnejsi a to potrebuju. Odpovědět

Ráchel, 3 děti
•	Re: Proc stridava pece? (13.3.2008 21:22:20) jj, holt chlapi občas umí mít lepší odstup Odpovědět

PajaMM
	Re: Proc stridava pece? (14.3.2008 18:53:28) Presne tak, neberou to tolik pres emoce, umi byt racionalnejsi. Odpovědět

tr

•

Re: Proc stridava pece?

(17.3.2008 9:28:54)
Z vlastní zkušenosti vím jak bylo mě takže své dítě bych svěřovala pro mě "cizí" ženě jen velmi nerada a to z toho důvodu, že bych jí nevěřila, že pro mé dítě chce to nej.Většina nových přítelkyň našich ex chtějí své vlastní dítě a na jeho děti kašle, i když každý není takový kdyžto vidím u druhých je mi z toho zle, ale při představě, že v této situaci budu já byla bych asi jako ta většina a to :Vše pro svou krev i kdybych přítele milovala vlastní by měli vždy přednost.

Re: Proc stridava pece?

(17.3.2008 15:00:02)
Ahoj tr,
co by jsi řekla o maceše, která žije s dětmi přítele( 9 a 12 let )- matka jim utekla s jiným pánem, založila si hned jinou rodinu a je nechala otci do vl. péče? On si našel po 2 letech jinou a jí to strašně vadí...dělá naschváli, přesně jak ty macechy píší o biomatkách...
Píšeš, že bys je nikdy " cizím" nesvěřila, ale člověk míní a život mění....

cican
	Re: Proc stridava pece? (13.3.2008 21:18:34) velice se pleteš, já ZNÁM veškeré pocity "naší" biomatky a snažím se brát je v potaz a jednat dle toho. Ona zná taky moje pocity, ale JÁ PODLE NÍ NEJSEM důležitá. Nesuď, když nejsi v této roli. Odpovědět

PajaMM
	Re: Proc stridava pece? (16.3.2008 8:29:06) Cican, a tys nekdy byla v roli biomatky, ktere se "cizi" zena stara o dite? Ja v te roli jsem a ver mi, ze je to nekdy hodne tezke zvladnout, ale kvuli diteti se snazim a s pomoci manzela to zvladam... Cimz neobhajuju tebou popisovanou biomatku, jen ji zcasti chapu, ale vim, ze to musi zvladnout, pokud nehcce ublizovat detem... Odpovědět

Re: Proc stridava pece?

(17.3.2008 12:40:36)
PODÍVEJ SE, ONA STŘÍDAVKU CHTĚLA A NEMUSELA S NÍ SOUHLASIT NEBO O NÍ VŮBEC UVAŽOVAT, JÍ TO TAK VYHOVUJE, TÝDEN SI CHODÍ PO DIVAdlech a kavárničkách a má svůj klid, když nemůže ve svém týdnu, dítě nám šoupne a já bych nikdy neřekle - ne on k nám nesmí, my ho nechceme. A mmj. JÁ BYCH CIZÍ ŽENSKÝ , KTERÁ SE MI NELÍBÍ, SVOJE DÍTĚ SVĚŘILA JEDNOU ZA 14 DNÍ NA VÍKEND A HOTOVO.

Pro Ráchel

(13.3.2008 21:31:08)
Ráchel, a nemyslíš, že by stejně mohl reagovat i manžel? Vždyť i jeho bývalá si najde nového partnera a ten "vychovává" jeho dítě. Je tedy ve stejné situaci. A přesto jsou to často ženy, které jednají, tak jak jsem napsala (i když i muži samozřejmě mohou). Nejhorší ale je, když to řeší přes děti. To je pak opravdu síla.
Je to opravdu složité.

Dana

•

Klepu si na čelo

(13.3.2008 15:23:46)
Ty by jsi nepujčovala děti jejich pravému otci,kdyby jste se rozvedli??? To je divné,nezdá se ti? Jen nevím co by jsi dělala,kdyby ti to nařídil soud nebo sami děti by chtěli otce navštěvovat.Brát jim takhle tátu je nelogické. Mám 3letou dceru a jejímu otci jí dávám každých 14 dní.Už ví,že je to její otec a ráda k němu chodí a těší se,když ho vidí,ale zase se také těší domu k mámě a nevlastnímu otci.Takže fakt nechápu jak někdo může nepsat takovou kravinu,aby se vzdal střídavé péče,když o dítě otec (nebo matka,podle toho komu je dítě svěřeno) má zájem!!!!!!!!!!

Dana originál

•

Re: Vzkaz pro Danu

(14.3.2008 7:19:57)
No já si teda taky klepu na čelo. Nechápu, proč se tady najednou objeví druhá Dana. Milá Dano, příště si prosím pod své názory zvol jméno, které v diskuzi ještě nebylo...Nikdy tady žádná "Dana" nebyla a najednou se tu objeví dvě, pochybuju, že jde o náhodu. Takže jen pro pořádek - já si stojím pouze za svými názory - tzn. ze 13.3. v 10:24hod. a v 11:14hod. No a ještě taky za tímhle

Dana
•	Re: Vzkaz pro Danu (14.3.2008 15:55:26) Jako Dana se podepisuji dlouho,akorát jsem nějakou dobu sem nechodila.Na jméně nic měnit nebudu.Je tady více lidí,co mají stejná jména nebo přezdívky.Tak nechápu co za tim hledáš. Je to fakt náhoda. Odpovědět

Dana

•

Re: Vzkaz pro Danu

(14.3.2008 18:48:49)
OK, promiň. Já posílala názor poprvé, předtím jsem byla jen pravidelný čtenář. Snažila jsem se zaregistrovat, ale cokoliv jsem zadala, bylo to už obsazené...Tak jsem poslala názor jen pod křestním jménem a přišlo mi divné, že se tady najednou objevila jiná Dana. Když budu příště něco psát, vymyslím něco originálnějšího

Ahoj

Re: Proc stridava pece?

(14.6.2008 14:00:05)
Moc Vás všechny zdravím.Chtěla bych Vás požádat o váš názor.Jsem necelé dva roky vdaná.S manželem jsme se snažili o miminko přes dva roky,ale bez úspěchu.Před čtvrt rokem jsem odjela na služební cestu-po návratu jsem zjistila,že manžel mě má jen rád a nyní řešíme rozvod.Nikdy jsem nikoho jiného nemilovala,ale nyní jsem potkala muže s kterým si moc rozumím a vím,že mi dá lásku a péči,která mi vždy u mého manžela chyběla.Má rodinu,která drží pohromadě kuli dětem!Chtěli by jsme spolu žít,ale ani jedn nevíme jak dětem co nejméně ublížit!Vím,že to nebude nic lehkého a bojím se,že jeho žena udělá vše,aby mě děti nikdy nepřijaly!Já mám děti moc ráda!Chtěla bych bít jejich kamarádkou,vytvořit jim druhý domov kam budou moc kdykoliv přijít a být se svým tatínkem,ale moc se bojím té ženy,která nikdy nedopustí,aby mě její děti poznaly!NECHCI NIKOMU UBLÍŽIT!Vím,že všichni ukážou prstem na mě,že jsem ta která rozvrátila rodinu!

Maruska

•

Re: Proc stridava pece?

(16.11.2009 17:38:46)
No, po pravde receno, krasne se to cte, ovsem z praxe vime, ze zadny rozvod neprobehne "hladce a kamaradsky", jelikoz z kamaradskych duvodu se lide nerozvadeji - z me zkusenosti je to prave proto, ze uz spolu nemohou zit! Pokud nekdo z vas zazil "prijemny a klidny" rozvod, prosim, ozvete se, zajimal by me vas tip! Dite bude mit vzdycky nejaky ten "balik", ktery si s sebou ponese, to neni ovlivneno ani pratelskou dohodou ci nepratelskym tazenim v dobe rozvodu, ale novou situaci, kdy rodice valci, dite nevi proc a musi se s tim vyrovnat. Pochazim take z rozvedene rodiny, tata mel minimalni zajem, ale mama byla naprosto perfektni! Jsem ji vdecna za to, ze ted s tatou komunikuji (vedla mne k tomu), prestoze vztah nemame idealni a primarne za to, ze jsem normalni. Nepocituji, ze bych jakkoliv stradala, vyrustajic s nevlastnim otcem, ktery odesel v mem pubertalnim veku (nikoliv moji vinou

). Nepocituji nenavist, zast ci jine negativni pocity. Naopak jsem rada, ze mam v zivote tak bohate zkusenosti, ktere ze mne udelaly silnejsiho jedince, ktery se dokaze sam za sebe postavit. Preji stesti vsem, kteri resi situaci s detmi - nejde o rozvod ci pridavne jmeno "nevlastni", jde o pristup k detem!

Dana

•

Macecha a matka

(13.3.2008 10:24:40)
Je to opravdu těžké. Každá macecha je v nevděčné roli - já to zažila cca od svých 20 do 28 let, obě děti bývalého přítele jsem měla upřímně ráda a strávila jsem s nimi víc času než on. Připadala jsem si skvělá -lepší než jejich opravdová máma. Bývalý přítel ale už další dítě nechtěl, tak jsme šli po čase kvůli tomu od sebe a já se seznámila s manželem. Máme 6-ti letou dceru. Až po jejím narození jsem pochopila, že být macecha nebo matka je opravdu velký rozdíl. A představa, že by se naše rodina někdy rozpadla a já dceru musela dávat na víkendy "cizí" ženské, je fakt hrozná... Pisatelce fandím, ale obávám se, že jako "macecha" se vděku nedočká nikdy :-(

Re: Macecha a matka

(13.3.2008 10:34:07)
Ani já si neumím představit,dávat svoje dítě na víkendy cizí ženě.A střídavá péče?To bych asi neunesla.Za jedno se rozhodl můj partner,že od nás odejde,tudíž musel počítat,že asi nebudu nadšená a za druhé si nemyslím,že střídavá péče by byla to nejlepší řešení pro dítě.Sama si neumím představit,že bych se jako dítě pohybovala každých 14dní v jiném prostředí.Ze svého pohledu to vidím tak,že ne že by dítě získalo domovy dva,ale spíš bude mít pocit,že NIKDE není doma.A také si myslím,že to vede k boji mezi rodiči,ať už se rozejdou v dobrém nebo ne.Podvědomě bude každý chtít být ,,tím lepším" rodičem a dítě to nejen vycítí,ale začne využívat.

Myslím,že se nezavděčíš,i když jsi určitě dobrá ,,macecha.".Zkus se spíš vžít do role biologické matky.

cican
	Re: Macecha a matka (13.3.2008 10:40:34) kdybych byla já biologická matka a ta ženská, co by se mi měla starat o dítě, by se mi nelíbila, nepřistoupila bych na střídavou péči.To jsem zas natolik asi sobecká nebo co. Odpovědět

Re: Macecha a matka

(13.3.2008 10:47:34)
Já bych na ní taky nepřistoupila.Bohužel ne vždy se tím soud zabývá.Znám maminku,která si to nepřála,dítě otci neupírala,měl ho kdy chtěl a i přesto jim určili střídavou péči,protože chtěl ON.Kluk brečí vždy,když má měnit ,,domov",ať už jde k matce nebo otci...
Dělá se mi mdlo,kdybych si měla představit,že ta slečna,která teď chodí s otcem mé dcery by se k ní měla jen přiblížit...brrr.

cican
	Re: Macecha a matka (13.3.2008 10:54:20) fakt nečekám ovace ani medaile za zásluhy, očekávám klid. A on nepřichází, nějak se mu nechce. Odpovědět

madlenka07
	Re: Macecha a matka (13.3.2008 10:59:13) Nemáš to jednoduché...ale asi by si to měl srovnat Tvůj manžel.A možná by jsi mu měla důrazně říci,že Tě to trápí a nedokážeš to přehlížet.Držím palce! Odpovědět

Re: Macecha a matka

(13.3.2008 21:22:03)
Jsem pravá macecha,manžel nemá dítě ve střídavé péči,ale má dítě ve vlastní péči a "jeho" druhé dítě k nám jezdí jednou za 14 dní.Já mám z prvního manželství dvě děti "svoje".Začátky byly velice těžké,nikomu bych je nepřála.I když se dětem vysvětluje sebelíp co se stalo- s ohledem na jejich věk,na určité věci získají vlastní názor až lety.Asi 4 roky trvalo než se děti s nastalou situací vyrovnaly (a nejen děti),než přestalo žárlení,dohady a osatní neschody.Před 4 lety se nám narodilo "naše" dítě.Bála jsem se reakce ostatních dětí,ale přijaly sourozence s nadšením a myslím si, že nás to spojilo.Jsem ráda,že fungujeme jako velká rodina,i když klid už asi mít NIKDY nebudu.

ALianan
	Re: Macecha a matka (13.3.2008 17:28:50) Já bych na střídavou péči přistoupila. Manžel se stará o dítě a má ho rád stejně jako já. Nevidím důvod proč ho v případě rozvodu trestat přes dítě a dělat justy. Odpovědět

majdaleenka +07+11

střídavá péče

(13.3.2008 17:59:41)
Madlenko souhlas, je jedno podobenství (asi), které určitě znáte, v němž král Šalamoun řeší, která ze dvou žen je opravdu matkou dítěte, jedna by ho nechala dítě rozseknout, druhá ho radši přenechá té první. Která asi byla jeho matkou? Já to se střídavou péčí vidím podobně, dítě nemá žádné zázemí ani hranice, na co se má spolehnout, že bude mít za týden zase jiné doma? A nic proti macechám, i když to slovo zní strašně (z pohádek), ale cizí ženě bych své dítě opravdu nesvěřila. Kromě toho bych řekla, že i dotyčné se tím značně zjednoduší život (to není útok ani odsouzení).

sarka
•	Re: Macecha a matka (13.3.2008 21:31:25) no v tom pripade bych ti prala, aby soud dite sveril tomu z rodicu, kdo ho dokaze ekonomicky lepe zabezpecit... nemyslim si totiz, ze kdyz muz zpusobi rozpad rodiny, ze mu musi byt dite upirano - a to bezesporu upirani je, ze svoje vlastni dite muze videt jen napr. kazdy druhy vikend. Odpovědět

Re: Macecha a matka

(14.3.2008 8:07:07)
Sarko,co to je?Svěřit dítě soudně tomu z rodičů,který ho dokáže lépe finančně zabezpečit?To by v naší době většina matek neměla šanci?!Přece ale nejde o peníze,ale o lásku.Co takhle svěřit tomu z rodičů,který neopustil rodinu z vážných důvodů...mimo jiné,já jsem spíš názoru,že příroda to zařídila tak,že o dítě se stará ve většině matka.Je k tomu uzpůsobená.Muž třeba kojit nemůže.

Gabka a žížalka06/07

Naprosto souhlasím

(14.3.2008 11:50:32)
Mám známou, která má ve střídavé péči syna (6let). A je to přesně jak popisuješ. Malý je 1.zmatený z toho přehazování sem a tam a 2.skutečně v některých situacích (ikdyž asi nevědomky) využívá toho, že oba bio rodiče se snaží být co nej a tak v některých krizových situacích vytáhne s tím, že ale jeho tatínek mu "to" vždy dovolí a on už chce být s ním - a naopak...
Já sama jsem macecha a spostu věcí jsem přehodnotila narozením mé dcery. Je to fakt složité na obou stranách

Gabka a žížalka06/07

Re: Stridava pece.

(15.3.2008 8:48:45)
Ono je úplně jedno, kde člověk žije, ale spíš je to opravdu o rodičích samotných. Né každý dokáže skousnout rozvod - rozchod, a tím hůř pokud je ve hře třetí osoba(milenka - milenec). Záleží také na tom, v jaké rodině vyrůstali rodiče, z jakého rod.prostředí pocházejí.
Je to opravdu hodně složité a já si neodvažuji soudit ani jednu stranu, už jen z toho důvodu, že jsem byla 4roky v roli macechy a teď jsem 8měs.máma a opravdu vidím věci úúúúúplně jinak.

Re: Macecha a matka

(13.3.2008 10:38:17)
ale já přece fandím i jeho vlastní mamince, jen bych krucinál chtěla žít v klidu a nečekat furt nějaké výpady. Vždyť já bych s ní moohla i kamarádit, těšit se, že s ní půjdu na kafe. Ona je vlastně fajn, ale myslím, že je nějak blbě zakomplexovaná a nevěří si. A kámen úrazu je v tom, že já jsem mladší a sebevědomější, byť nemám vlastní děti, protože to nějak nejde. A jsem přesvědčená, že i kdybych vlastní děti měla, nijak by to našeho chlapce nepostihlo, já asi nebudu dělat rozdíly, fakt ho mám ráda a beru ho, je naše součást, patří k nám. Já jsem šla do svatby s tím, že si svého milovaného a skvělého muže beru i s dítětem a vlastně i bývalou ženou. Jen bych strašně chtěla klid, klidnou domluvu.
A TO JEŠTĚ NEŘEŠÍM, JAK JE NA TOM CHUDÁÍK CHLAP, KTEREJ LÍTÁ MEZI DVĚMA PŘINAŠTVANEJMA BABAMA A JDE MU HLAVNĚ O RODINNÝ KLID, KLIDNOU MANŽELKU A ŠŤASTNÉ DÍTĚ. ON JÍ NAPROSTO NEŘEŠÍ, ONA HO UŽ NEDOKÁŽE NADZVEDNOUT ZE ŽIDLE. NO JO, ALE MĚ JO A TO JE TEN PROBLÉM, ASI JSEM FAKT MLADÁ A BLBÁ. MĚLA BYCH MÍT NADHLED, ALE JAK SE TO DĚLÁ???

ASHLEY

Mqarkéta, syn 6 l.

•

Re: Macecha a matka

(13.3.2008 11:01:21)

Ashley, když ty sama si nejsi schopná udržet nadhled, asi není divné, že si jej není schopná udržet bývalá žena tvého muže, která má v tomhle propletenci zapletené svoje vlastní dítě. Jste OBĚ ve složité situaci a holt asi počítat s tím, že spolu budete svorně chodit na kafe nelze. Celkem si dokážu představit nepříjemné pocity maminky, které dítě vychovává jiná žena, ať je na něj sebelaskavější. A nebylo by dobré, kdyby se tvůj muž z té židle zvednul a do řešení situace se zapojil? Přece se ho to týká.

Re: Macecha a matka

(13.3.2008 11:29:25)
je to tedy bez řešení. no nic, zapomeňte na to. já to stejně nevzdám, nemůžu kluka zklamat. a hlavně jsem čekala příspěvky od macech, ne od matek, vy to máte zase úplně jiný, já nemám mateřský pudy, kdybych se stavěla na hlavu. ale za to vím, co je to slušnost, tolerance. a taky vím, že kdybych nechtěla, aby se mi o děcko starala nějaká ženská, kterou nenávidím, tak bych jí ho nedala.ale ono to vyhovuje... kdo půjde na OČR? kdo pohlídá, když jako biomatka si čas nemůžu udělat a babička je v práci?? tatínek. a ten taky musí na služebku. Takže macecha, ona je OSVČ ona si čas najde. Má ho přece tak ráda!!! Pak jí můžu nadávat, že je jak matka Tereza a když náhodou bude po klukovi chtít, aby pozdravil, řeknu, že je fašounka. jsem levná oběť. má nějaká biomatka radu, jak se bránit před biomatkou??může biomatka pochopit, že jsem jen obyčejnej člověk, kterej nežije tím, že s ní hodlá soupeřit? já jsem je nerozvedla, já ne. Jsem jen mladší o deset let, umím vařit, ráda se s klukem učím, hraju si, jsem důsledná, ale neřvu.... je těžký pochopit, že žádný z mých kroků nevedl k tomu, biomatku poškodit??? já totiž biomatky ctím a obdivuji, že děti mají.

Markéta, syn 6 l.

•

Re: Macecha a matka

(13.3.2008 11:57:25)
Promiň, nějak jsem si neuvědomila, že oslovuješ macechy, tak jsem reagovala, tvoje příspěvky mi přijdou jako volání o pomoc. Tvůj muž ví, že se takhle trápíš?

Takže poslední komentář - pokud jde o mateřské pudy, já jsem taky žádné neměla, k rozhodnutí mít dítě jsem se dopracovala zčásti racionální úvahou (za pár let už na to budu stará a co když touha po dítěti přijde) a zčásti pocitem, že to v té práci už dál nevydržím. Tak to prostě bylo. Veliká láska k synovi propukla tak dva týdny po porodu, předtím jsem byla ráda, že je zdravý a připadal mi spíš jako takový vetřelec. A nejsem jediná, u koho to je takhle.

Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06
	Re: Macecha a matka (13.3.2008 12:33:46) Řešení ti tady samozřejmě nikdo najít nepomůže, protože tohle je váš život a my ostatní si asi těžko všechno představujeme, jak to u vás funguje, respektive nefunguje. Kdyby článek psala biomaminka, třeba by to znělo přesně naopak. Jednoduché to není, a to si myslím, že ani pro jednoho ze zúčastněných. Odpovědět

Evka

•

Re: Macecha a matka

(13.3.2008 19:21:35)
Držím palce. Podle mého nastav pravidla tak, že s bejvalkou bude komunikovat jen manžel. Řekni mu, jak Tě ex slovně napadá a uráží, a že toho zapotřebí nemáš. Ať dá své ex jasně najevo, že se má obracet na něj, že je to On, kdo má dítě ve střídavé péči s Ní, a že ty jsi jenom sekundant. Kluka máš ráda, ale je to manželovo dítě, tak ať komunikuje on. To by mohl zásadně pomoct. Eventuelně zkuste návštěvu psychologa, s problémem se jistě setkávají. Hlavně se nenech otrávit.

Kohnova
•	Re: Macecha a matka (13.3.2008 19:52:22) Hlavne je to ON, kdo by si mel brat OCR, prave presne proto, ze stridava vychova je stridavou vychovou jeho a jeho prvni zeny. Odpovědět

cican
	Re: Macecha a matka (13.3.2008 21:22:44) to už jsem udělala Odpovědět

Re: Macecha a matka

(18.3.2008 22:20:51)
No tak já se nakonec taky přidám. U nás to bylo tak, že manžel o svojí bejvalce mluvil pořád hrozně špatně. Tudíž já měla pocit, že vlastně to dítě zachraňuju... Jeho ex se velice často rozčilovala, když jsem se do něčeho míchala,nebyli spolu manželé a manža nemá na dítě kromě návštěv žádné jiné právo. O všem rozhoduje ona. Občas to byla situace velmi krutá. Několikrát mi do telefonu řekla, že jsem nikdo a že se se mnou nebude bavit. Postupně se jí podařilo docílit toho, že už jsem pro Věrku nesměla chodit já, ale pouze můj manžel. Hrozně mě to ze začátku zlobilo, ale postupně jsem si uvědomila, že je to tak vlastně správně. Manžel nakonec pokud jí chce vidět, musí se zorganizovat a dojet pro ní a taky jí odvézt. Jemu se totiž líbilo nechat to všechno na mě. Já mám Věrku hrozně ráda a i obě moje děti. Nikdy jsme neměli střídavou péči. Ale mívali jsme jí ještě každou středu odpoledne a to bylo moc fajn. Postupně ona z odpoledne udělala večer a to bylo docela peklo. Věrka z toho byla rozjívená, vlastně měly na sebe s dětma slabou hoďku a pak jíst a spát. Potom bývalka dosáhla toho, že ty středy byly zrušený. Je to škoda, protože nás to s Věrkou docela hodně odcizilo. Jednou za čtrnáct dní na 48 hodin mi připadá opravdu málo. A taky od té doby sama v sobě mám pocit, že jí mám "míň radši" než svoje děti. Ale to je hlavně tou časovou hranicí mi připadá. A je to škoda.
Ale rozhodně musím souhlasit s tím, že je potřeba, aby si to v naprosté většině případů vyřizoval manžel sám.
No a jestli Tě ta ženská štve, tak už s ní prostě společně nepobývej. časem se to určitě zlepší.

Dana

•

Re: Macecha a matka

(13.3.2008 11:14:03)
Já tu situaci opravdu chápu víc než dobře, i to, že už toho máš plné zuby (zažila jsem to, i když ne střídavou péči). Opravdu by se ale měl zapojit hlavně manžel, i na tom paragrafu by s ním měl být on... To je jediné řešení, aby byl klid na obou frontách. To, že Tě chlapeček má moc rád, je Tvoje vysvědčení za to, že jsi dobrá "macecha". Přeju Ti hodně štěstí a až budeš mít miminko (uvidíš, že to bude brzy!), budeš skvělá máma!!!

cinnamon

Re: Macecha a matka

(13.3.2008 13:20:03)
Cican,
já vím, že asi vrtnu do vosího hnízda - ale toho "chudáka chlapa" bych vážně neřešila. Když nechtěl být chudák mezi dvěma přinaštvanýma ženama, tak se měl snažit si je nepořídit. Rozvod je vždy záležitostí dvou (i v případě, že o něj nepožádal sám, na výsledném stavu vztahu se 50% podílel i on) a nové manželství je taky záležitostí dvou. Každý svého štěstí pyrotechnikem.
Máš to určitě těžké, protože jsi zatažená do něčeho, co zase až tak nebyla tvoje volba a jen se to snažíš co nejlépe ustát. Ale původní manželka to taky nemá snadné. Já bych asi nedokázala být takový "grand" a přenechávat nějaké ženě své dítě co 14 dnů - ani v zájmu nezrušení vztahu vlastního dítěte k jeho otci. Jsem na to dost sobecká. Nejsem v té pozici, nemůžu až tak soudit, jen ze snahy se vžít do té biologické matky po rozvodu - ať chceš nebo nechceš, v naší společnosti je rozvedená matka samoživitelka velmi nezáviděníhodná pozice. Má nějakého nového partnera? Pokud ne, věřím, že její vztah k tobě nemůže být dobrý - srovnávání neujdeš a pokud má k tobě dítě dobrý vztah, tak jsi ji - byť nechtěně - v jejích očích připravila o dvě zásadní věci - o muže a o dítě - a to se neodpouští. Moc bych vám všem ten klid, o kterém píšeš, přála...jen se obávám, že to půjde hodně těžko - od rozumového vysvětlení k tomu, aby člověk zvládl zraněné city a ego je víc než daleko.

Snad jediné, co by mohlo pomoct, je snaha se s ní nějakým způsobem spřátelit, ale to je asi nepřekousnutelné pro obě strany a chtělo by to hodně velký nadhled.

cinnamon

Re: Macecha a matka

(13.3.2008 13:27:27)
Jen jsem ještě jednou prolítla a došla k info, která mi předtím unikla, že partnera má....Hm, no, nezávidím, tohle je hodně neřešitelný propletenech. Nakonec - kdoví, kde to má kořen - pokud byla důvodem rozpadu manželství její nevěra, proč to dělala - opravdu si chtěla tzv. užívat, nebo jí ve vztahu něco chybělo, chtěla to a tohle bylo řešení z nouze, protože by to chtěla prožívat s původním manželem. Pak se asi těžko srovná s tím, že ho nemá.
Jééé, to abys měla vážně hodně pevné nervy. Držím palec, protože tohle (když už to tak všechno je) se dá jenom přežít.

cican
	Re: Macecha a matka (13.3.2008 21:24:20) má partnera a spřátelení a moje "otevření se\|" nepomohlo:-( Odpovědět

Mira
•	Re: Macecha a matka (13.3.2008 16:08:11) Čican, promiň ale přijdeš mi mimo. Jednak na 100% věříš tomu že ty si ta úplně nejlepší a všcihni ti ubližují a nápady jako budeme kamarádky s manželovou bývalou manželkou- no promiň, to je trochu moc. Je vidět že si moc mladá a nemáš děti. Odpovědět

Opuncie
•	Re: Macecha a matka (13.3.2008 16:44:01) Miro, nic osobního, ale když Ti cican přijde mimo, tak proč jí odpovídáš? Kdyby byla v pohodě, tak by si nejspíš nevylívala srdce a nehledala spřízněné duše, ne? A jak už někde výš psala, tak vlastní děti se jí zatím "nedaří"... Nedá mi to, abych se jí nezastala, byť jsem pouhá okolojdoucí biomatka... ;-) Odpovědět

Angretka

Re: Macecha a matka

(14.3.2008 9:07:26)
Nejsi blbá mladá, myslím, že se na to díváš hodně vyspěle. Fandím ti. Já ze svého okolí znám docela dost rozvedených párů, většinou chlapi nějak líp přilnou k vyženěnému dítěti, tam jsem se s problémem nikdy nesetkala, ale jsem zhrozená, jak přijímají děti svých partnerů dvě mé známé. Nenávidí je, ale samozřejmě chlapi o tom neví, jen pár zasvědcených kamarádek. Zvedá se mi z toho žaludek, v jednom případě se totiž slečna hodně moc zasloužila o rozchod rodičů a když se zbavila matky, tak by se teď nejraději zbavila i prcka.Takže tak nějak všeobecně bych řekla, že ženské jsou v tomhle větší potvory. Proto i já se bojím, že se jednou najde mladá kočka, která mi odtáhne

manžela a ještě bude nenávidět mé děti, ale opatrně, aby na to nepřišel.A přesně jak jsi říkala, macecha ví, do čeho jde.Narozdíl od někdy hodně překvapené, opuštěné matky.

cican
	moc děkuju (13.3.2008 11:42:25) moc Vám všem děkuji za příspěvky, pomáhá mi to dostat se z tý chandry, která na mě padla, pomáhá mi to srovnat si myšlenky v hlavě. Moc děkuju ještě jednou. Odpovědět

pro Cican

(13.3.2008 15:43:55)
ahoj, chápu, jak Ti asi je. Chtěla bys klid. Biomatka je asi problematická osoba. Z jejího úhlu pohledu je jasné, že na Tebe žárlí. Málokterá biomatka by nežárlila, když jde o její dítě. ...že má, co chtěla. No jo, jenže člověk by toho chtěl hodně. Rozvedla se, ale ona chce mít i nadále jistotu, že jí lásku jejího dítěte nikdo nesebere. Je to logické. Ale neopravňuje ji to chovat se k Tobě hnusně. Asi Tě nikdy nebude moct mít ráda, nicméně Tě musí respektovat. Chovat se slušně. Ani ty ji nikdy nebudeš mít ráda. Jenže ty se snažíš, vycházet vstříc. Asi by s ní měl promluvit Tvůj muž. Nevím.
(Já jsem rozvedená, podruhé vdaná, a přítelkyni svého ex taky nemusím. Ale kopance vůči ní nedělám)

Kačislava
	Jsem matka nebo macecha? (13.3.2008 11:43:01) Hodně užvatelek tady používá termín "vlastní" dítě pro biologické dítě. Moje dvě děti jsou adoptované, po žádném biologickém neprahnu. Jsem tedy matka nebo macecha? Odpovědět

MSteflova
	Re: Jsem matka nebo macecha? (13.3.2008 11:45:56) Kačislavo, samozřejmě jsi matka. Pro tebe vlastní jsou, nebo ne? Odpovědět

Kačislava
	Omlouvám se (13.3.2008 11:46:53) Omlouvám se, za úplně nesmyslný příspěvek, i když vůbec nechápu, jak se nad mým starým příspěvkem mohl objevit název zcela jiného příspěvku a ještě z jiné diskuse... Někdy toho "počítačového šotka" fakt nechápu. Odpovědět

Re: Jsem matka nebo macecha?

(13.3.2008 11:54:54)
No jasně, že jsou - jen už někdy přehnaně reaguju na reakce typu "pak se mi narodilo vlastní a bylo to úplně jiné". Já docela chápu, že je problém se starat o děti partnerů z jiných manželství, zvlášť pokud spolu ti původní partneři po rozvodu vůbec nevycházejí. Jen mě někdy trošku zlobí, jak všichni pořád zdůrazňují tu "vlastní" krev, ať jde o dítě partnera nebo v náhradní rodinné péči... Jako by ty geny byly vždycky tak zásadní...

Maruška Z.

Re: Jsem matka nebo macecha?

(13.3.2008 12:48:31)
Kačislavo, ty seš samozřejmě maminka se vším všudy. Ale já osobně vidím veliký rozdíl mezi tím, adoptovat si dítě z DD a vzít si rozvedeného muže, který má dítě ve střídavé péči. V prvním případě se tomu dítěti skutečně stáváš maminkou se všemi povinnostmi a právy, a hlavně s náležitou citovou vazbou. Ale pokud se staneš "macechou" dítěte, které má vlastní matku a jejich vztah oboustranně funguje, myslím si, že to máš hodně hodně těžké. Sama si dokážu představit, že bych adoptovala, ale být zmíněnou "macechou" bych asi jen tak nedokázala.

Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06
	Re: Jsem matka nebo macecha? (13.3.2008 12:35:26) Jsi maminka - máš VLASTNÍ adoptované děti - to je jasné Odpovědět

Naďa

•

3 nevlastní děti

(13.3.2008 12:48:14)
Ahoj, přečetla jsem si tvůj článek a ráda bych tě povzbudila. Můj manžel má z prvního manželství dva syny a jednu holčičku a teď spolu čekáme miminko :o) Asi bych se nenazvala macechou - nemám to slovo ráda a děti taky ne. Oslovují mě jménem a jsme kamarádi. Jsou moc fajn a obdivuji s jakou statečností vše zvládají. To ale neznamená, že je vždy všechno ideální. Hlavně zpočátku pro mě bylo dost těžké si na novou situaci zvyknout a tehdy mi byl velikou oporou manžel. Bylo na něm znát, že miluje mě i děti a udělá vše proto, abychom mohli fungovat společně a nikdo přitom nestrádal. Vím, že mě tehdy chránil před výpady exmanželky a komunikoval s ní jen on. Asi to pro něj nebylo snadné, ale myslím si, že si to každá žena, které najednou přibudou do života nevlastní děti (a s nimi i jejich biologická matka) zaslouží. Přeji ti hodně síly a taky aby ti byl manžel oporou.
Ještě ti doporučím knížku "Dítě toho druhého".
Naďa

katka+katka

•

macecha a střídavá péče

(13.3.2008 13:19:31)
Nejdřív musím říct, že slovo macecha mám zakódované jako zlou osobu ubližující dítěti (asi následek pohádek typu Sněhurka..). Ale jinak střídavé péči moc fandím, sama jsem sice šťastně vdaná, ale kdoví jak dlouhou nám to vydrží. Pokud by nevydrželo usilovala bych určitě o střídavou péči. Bohužel je pravda, že zrovna tento typ vyžaduje partnery, kteří jsou schopni se domluvit a nežene je touha jeden druhému se pomstít nebo komplikovat život. Autorka sice neuvedla konkrétnější problémy, ale asi by nebylo od věci zkusit si v klidu o všem popovídat ať už s biomaminkou nebo partnerem. Jedno ale určitě děláte dobře, že se před klukem snažíte ovládat, chápu, že je to těžké, ale přeju pevné nervy a aby se situace brzo vyřešila (nebo alespoň zlepšila)

čiřikaví a Jakub 9.10.06

sebeduvera a seberespekt

(13.3.2008 13:37:18)
Cican - nezbude ti nic jineho, nez se te situaci postavit face to face - i kdyz muzes mit obavy z reakce biomatky, dokud si to nechas libit, bude se to jen a jen stupnovat. Co jeste ti biomatka musi udelat aby jsi se sebrala a zacala to resit?? Ona jen zkousi a posouva tve hranice - je to jak pises, proste te vyuziva a pocita s tim, ze se nechas zastrasovat a vydirat.

Ja bych to probrala s manzelem a spolecne si zvolte strategii. Musite v tomhle byt jednotni - zaroven bych to ale vysvetlila i diteti - v tomto veku uz jsou velmi schopne pochopit vztahy a problemy mezi nimi.

Drzim ti palce a jdi do toho, jine reseni neni - ver mi.

PS: nejsem macecha, ale postavit se tchyni chce taky odvahu ne?? Kdyz s ni bydlim v jedne domacnosti....:o) takze mluvim ze svych zkusenosti..

Re: sebeduvera a seberespekt

(13.3.2008 16:26:10)
Já jsem taky taková"macecha",ale naštěstí jen málokdy. Děti nás navštěvují sporadicky. Přítel má hodně práce. Ze začátku mi ty děti byly nepříjemné,hl.když se to plánovalo setkání,které bylo 2x týdně na odpoledne a musela jsem se tomu podřizovat. V součastné době ,když příjdou,tak se na ně těším.

cican
	Re: sebeduvera a seberespekt (13.3.2008 21:28:50) můj SKVĚLÝ!! manžel mě brání seč může a asi jde o to, že já do sebe nechám střílet. Už mi to i řekl. Že jsem naštvaná, protože se NECHÁM od ní urážet, ať zabojuju i já, že se nemám zač stydět a mám na to. Ale já nevim, nežiju konfliktem, polykám to v sobě. Odpovědět

čiřikaví a Jakub 9.10.06

Re: sebeduvera a seberespekt

(13.3.2008 21:38:06)
jenže to není řešení ! to že to polykáš ubližuje hlavně tobě a ve finále se to někde projeví - jednou toho třeba budeš mít už dost a odejdeš od všeho a všech. Myslím, že to že si to uvědomuješ je první pozitivní moment. Začni to zkoušet po malých krůčcích, jdi na kurz asertivity, promluv si o tom s někým, nebo si najmi mediátora a uspořádej setkání s biomatkou, kdy si to přes něj vyříkáte. Bez jedné věci to ale nepůjde - dokud nebudeš CHTÍT NĚCO ZMĚNIT tak se nic nestane - myslím ale že už tím, že jsi napsala tenhle článek nějaké řešení hledáš. Jdi do toho - uvidíš, že nic horšího než se ti děje teď už zažít nemůžeš. Máš skvělého muže, tak se spojte, on tě podrží a ty to ustojíš.. Držím palce !!!

madlenka07
	Re: sebeduvera a seberespekt (15.3.2008 7:32:45) Faktem je,že lidé se k Tobě chovají a budou chovat jen tak,jak ty jim to dovolíš.Takže manžel má pravdu!Zabojuj.Urážet se nechat nemusíš.Ale na druhou stranu pochop i Ty ji.Ona je asi svým způsobem nešťastná a kope kolem sebe.Ale urážet Tě nesmí. Odpovědět

Re: sebeduvera a seberespekt

(17.3.2008 16:02:47)
Cican,
já Ti úplně rozumím, protože jsem na tom podobně. Vím co cítíš i co prožíváš. Ikdyž jsem od biomatky jen o rok mladší, své děti ještě nemám. Přítel ,má 2 děti ve vlastní péči a já jsem přesně na nože s jeho EX jako Ty. Můj přítel mě občas obhájí, ale raději se spolehnu sama na sebe a tiskového mluvčího nepotřebuji - jen mám problém, že ona se semnou bavit nehodlá, neboť jsem si " její " děti neporodila, ale na druhou stranu ví co mám dělat se svými penězi pokud se jedná o " její " děti!

eva 13,8,

•

teror

(13.3.2008 17:20:48)
ahoj...je to strasne smutny jak se s nama zachazi.ja ziju s pritelem dva roky.on ma stridavou peci14 dni on,14 dni biomatka.na deti jsem si zvykla a musim rict ze i oni me ze zacatku meli moc radi.spatne ale je,ze jejich biomatka je zacala "ockovat" a popouzet proti me.nejak se dodneska neumi smirit s tim,ze její byvalý umi byt stastny i bez ni.takze deti mi delaji naschvaly,slovne me deptaji(podytykam,ze velice dobre vi kam trefit aby to dospelo k nejbolestivejsimu cili( neni to ani trochu prijemne.veci ktere jsem driv delala spontane,rada a s chuti,ted delam jen proto ze musim a ze se to ode me ocekava.takze kdyz pominu pomluvy,ktere o me biomatka roznasi,kysele obliceje sousedu....tak jeste pridam pritele kteremu je to tak nejak jedno a je to pro nej malichernost.
snazila jsem se o nejakou domluvu,ale biomatka je natolik zatrpkla a nepristupna ze se se mnou bavit nechce.a pokud ano,tak mi jen do oci pomlouva pritele.asi si mysli ze se na nej kvuli tomu co mi rekne vykaslu a ona tim padem docili sveho....uvidi ho jak se konecne trapi,protoze ho opustila.nevim co mam delat...pritele miluju,deti mam rada,opustit ho nechci.ale zit v teroru a ocekavani kdo mi kdy zase vrazi kudlu do zad je docela desny...

Tragika
	Re: teror (13.3.2008 18:30:58) Když můj muž vážně uvažoval o střídavé péči, řekla jsem mu, že to on se bude střídat s bývalou manželkou o děti, ne já. Od té doby na toto téma nepadlo ani slovo. Odpovědět

eva13,8

•

Re: teror

(13.3.2008 20:18:59)
dekuji za nazor....
už jsem zkousela mu rict a dat najevo i tohle,bohuzel nejak nechape ze pokud ma casove narocnou praci a na deti minimum casu...cimz jsem ja ta ktera se o ne stara a potazmo i vychovava....mel by asi zacit premyslet o vikendovych navstevach deti.mel by na ne cas a me by odpadla ta nalepka ...."ona po nas zase neco chce" bohuzel na to nechce pristoupit,ztratil by pocit ze je otec ktery se o deti peclive stara,zajistuje jejich vychovu,venuje se jim...proste si musi za kazdou cenu dokazat ze to co zvladne biomatka on zvladne taky...ja to vidim jinak

Jen takovy napad

(13.3.2008 19:32:32)
Ashley, a co kdybys napsala biomatce dopis, ve kterem bys vyjadrila, ze chapes, jak je pro ni tezke, ze musi sve dite predavat "cizi" zene, ze rozumis tomu, jak je to pro ni slozite, ze vis, ze ji na synovi zalezi a tobe taky, takze mate spolecny zajem atd....Ono v dopise je to trochu jine nez osobne a alespon pro me by to bylo prijatelnejsi. Taky ona bude moci nad tim jinak zapremyslet, dopis si muze precist vicekrat a treba se neco zmeni. Kdyz se takove veci vyrikavaji z oci do oci, muzou emoce zafungovat a pak je to jeste horsi nez bylo.
Mozna te docela dobre chapu, protoze jsem take vychovavala chlapce, ktery byl u nas v PP a chodival na navstevy ke sve matce. Zpocatku, kdyz si pro nej prisla, pomalu ani nepozdravila a pak jej zase temer beze slova vratila, ale pozdei pochopila, ze jsme "na jedne lodi" a bylo to k prospechu cele situace.

eva 13,8

•

Re: Jen takovy napad

(13.3.2008 20:29:02)
dekuji za verim ze skvely napad....
jen bych asi mela trochu obavu ze i tak se to mine ucinkem a naopak budu nejenom ji,ale take vsem kterym dopis ukaze,jen pro smich...jednou jsme se sesli,verte mi mela jsem jen ty nejlepsi umysly.rekla jsem ji ze ji deti ani nechci brat,ani je terorizovat...naopak ptala jsem se co detem vari,jak se pripavuji do skoly...abych jim s jeji pomoci mohla vytvorit i u nas co nejprijemnejsi podminky.dala jsem ji najevo ze ji chapu,a vim ze to neni jednoduche.sesla jsem se s ni pro dobro deti,a aby vedela ze me muze chapat jako osobu inteligentni a vstricnou,ktera ji nebue hazet klacky pod nohy.pochopila to presne naopak.pomluvila pritele,a s detma si prej mam poradit sama.co se deje u nich a jak ona je vychovava me nemusi zajimat...
dopis je urcite skvela forma jak vyjadrit co citite,ale ma smysl jen v pripade,ze osoba ktera ho dostane bude alespon trochu vstricna a inteligentni.
me by se poslat ji dopis akorat vymstilo,ve smyslu:hele co si dovolila mi napsat,koukni jak doliza...
nemam odvahu ze sebe delat jeste veciho idiota nez za ktereho už me ona i jeji okoli ma
ale velice dekuji

eva13,8

•

Re: Jen takovy napad

(13.3.2008 20:31:07)
dekuji za verim ze skvely napad....
jen bych asi mela trochu obavu ze i tak se to mine ucinkem a naopak budu nejenom ji,ale take vsem kterym dopis ukaze,jen pro smich...jednou jsme se sesli,verte mi mela jsem jen ty nejlepsi umysly.rekla jsem ji ze ji deti ani nechci brat,ani je terorizovat...naopak ptala jsem se co detem vari,jak se pripavuji do skoly...abych jim s jeji pomoci mohla vytvorit i u nas co nejprijemnejsi podminky.dala jsem ji najevo ze ji chapu,a vim ze to neni jednoduche.sesla jsem se s ni pro dobro deti,a aby vedela ze me muze chapat jako osobu inteligentni a vstricnou,ktera ji nebue hazet klacky pod nohy.pochopila to presne naopak.pomluvila pritele,a s detma si prej mam poradit sama.co se deje u nich a jak ona je vychovava me nemusi zajimat...
dopis je urcite skvela forma jak vyjadrit co citite,ale ma smysl jen v pripade,ze osoba ktera ho dostane bude alespon trochu vstricna a inteligentni.
me by se poslat ji dopis akorat vymstilo,ve smyslu:hele co si dovolila mi napsat,koukni jak doliza...
nemam odvahu ze sebe delat jeste veciho idiota nez za ktereho už me ona i jeji okoli ma
ale velice dekuji

Majdlena

...

(13.3.2008 20:41:27)
Ahoj Cican..jsem na tom asi celkem podobne, akorat (uz) se necitim, ze ja jsem ta hodna, spravna a jedine, co chci, je blaho ditka. Bohuzel v soucasne chvili se musim priznat, ze k nemu vlastne nic necitim, akorat je mi ho lito. Chtela bych byt jina, citit to jinak, ale holt to ze sebe na povel nevyzdimu. Mozna je to tim, ze mame pak i (moje prvni) dalsi dite, a ja citim, jak moje pocity vuci nim jsou jiny. Urcity zlom nastal taky ve chvili, kdy jsem si uvedomila, ze mne vlastne nepotrebuje, ze se jen jaksi "hodim", kdyz rodice nemohou. Jsem prece na matersky, doma, tak co bych delala jinyho, ze ano. Nevim, ze svyho hlediska bych rekla, ze to snad zadny reseni nema, jedine, kdyz si "macecha" dokaze udrzet nejaky nadhled..coz se mne nedari. Manzel mi pred casem vytykal, ze pry chci mit nad ni navrch. Mozna v tom je ten kamen urazu... Ale ja jsem si uvedomila, ze vlastne ano, chci mit nad ni navrch

Ach jo

Lenka

•

nastavit si priority - pro cican

(13.3.2008 23:34:25)
Cican,
jsem macecha, ale už dospělého a skoro dospělého "dítěte". Asi to tak Prozřetelnost chtěla, že jsem se s manželem neseznámila, když byly jeho děti malé. Asi bych doma, žádné "cizí" malé děti nezvládla a jejich matka by u našich dveří zazvonila jen jednou. Garantuji, že podruhé by to už nedokázala.
Pozor, nemluvím o žádném ideálu. Jsem člověk z masa a kostí, taky se svými problémy a musím je brát na zřetel, ať se mi to líbí nebo ne.
Pro mě je v partnerském vztahu priorita - manželství a děti /naše společné/. Pokud by partner jedno nebo druhé odmítal s tím, že on už to má za sebou, tak to budu raději žít sama.

Cican, je to o tom sebevědomí, tak jak už tu psali jiní. TY JSI JEHO MANŽELKA, nejsi žádná nová slečna. Není pravda, že o střídavé péči rozhodují hlavně otec a matka. To dítě žije ve VAŠÍ domácnosti, a ty musíš mít poslední slovo. Proč vůbec přicházíš do kontaktu s jeho bývalou? Copak ty s ní máš něco společného? Copak tvůj manžel někdy mluví s tvými bývalými? To je minulost. Mysli především na sebe. Na tom není nic špatného. Na to, aby si měla ráda své bližní, musíš mít ráda především sama sebe. Když ty budeš v pohodě, budou z toho mít prospěch i všichni okolo. Zvaž proč jsi do manželství vstupovala /to mi přišlo úplně šílené, jak píšeš, že sis přece brala i jeho bývalou - Néé!!!!!/, proč nemáte vlastní děti? Léčíš se, řešíš to nějak? Je to přece tvůj život! Je hezké, že myslíš na manželovo dítě, ale to neovlivníš, že ho rozchod jeho rodičů poznamená, za to píšeš ty nijak nemůžeš. Mysli na vaše manželství, jak si ho představuješ do budoucna, kašli na nějakou bývalou. Kdo sakra řeší s kým si kdysi chodila ty?

My žijeme v domácnosti s manželovým 21-letým synem od jeho 17 let. Máme společné dvouleté dítě. Doufám, že výjde i druhé. S mladším synem se občas stýkáme. Jejich matka nás nezajímá a obě děti to ví. Ví také, že se jejich matka rozvedla a že okamžitě si domů nastěhovala milence. Jsou to kluci, kteří si už sami začínají budovat vztahy s holkama, takže před nimi nic netajíme, ať si sami zváží, co chtějí a jaké dětství chtějí připravit svým dětem. Nikdy se mi nestalo,že by se ke mě třeba slovně nevhodně zachovali, to by snad "nepřežili". Manžel dokáže být hodně důrazný. Proto mě překvapuje, že některá z vás píše, že se děti chovají hrubě. Asi by si to měli všichni dohromady vysvětlit za jakých podmínek se chcete scházet a za jakých to už nemá smysl a dát si třeba na nějakou dobu pauzu. Přece nemá smysl se stýkat za každou cenu.

Angretka

Re: nastavit si priority - pro cican

(14.3.2008 9:32:22)
Lenko, na jednu stranu máš pravdu, ale vžij se do situace, že máš už dvě malé děti a tvůj manžel odejde, znovu se ožení a přestane s tebou komunikovat. Proč by taky měl, jak tvrdíš.A najednou posíláš děti k cizím lidem.A třeba tvoje děti to ponesou hrozně těžce a nová manželka, která myslí jen na sebe, protože má na to právo, se s nima nebude štvát.

•

Re: nastavit si priority - pro cican

(15.3.2008 14:47:49)
Lenko skvěle!!!
Já jsem taky macecha a to doslova! Ex nám dělala ze života peklo přes dcery manžela a ten ji vše toleroval., můj syn naopak nesměl nic!! Dcery dokud se dávalo, nakupovalo, jezdilo a utrácelo se ještě jakžtakž přetvařovaly, jak jsem řekla dost, na to nemáme, jsem doslova: od mladší 13leté TA NEJVĚTŠÍ kráva na světě!! Od té doby což je rok a půl u nás nebyly, nekomunikují, jsou uražené. Ex je očkovala celou dobu ale dokud měly majetkový prospěch tak se ještě přetvařovaly a pomluvaly mě jen za rohem. Teď už to neřeším, odmítla jsem se s nimi dál setkávat, po radě u psycholožky nemluvíme o dětech ani s manželem, protože když ano tak se zhádáme!! Také áte někdo takové zkušenosti? A jak bud až budeme mít společné dítě to už si ani netroufám představit!!

DENISA

•

TO SI FAKT NEVYBERES

(14.3.2008 2:52:39)
Cican, to mas tezky a fakt si nevyberes. U tebe je dite i manzel v poradku, zato s ex mas peklo. U mne to bylo tak, ze ex neotravovala, dite jsem mela rada a vsechno zkazil muj muz. Macechou jsem se stala, kdyz bylo diteti 7 a mela jsem ho opravdu rada, byl takovy mazlivy a v pohode. Jenze za par mesicu se vse zacalo menit, z kluka se staval pomalu ale jiste nevycvalany spratek, stupnovalo se to s nastupujici pubertou a muj manzel se stal pstrosem. Strkal pred problemy hlavu do pisku, neresil s tim, ze chtel mit klid (kurna a proc jsem ho nemohla mit ja). Nezajimalo ho, ze jeho ex na vychovu totalne kasle, sam nevychovaval jen si s nim hral a zahrnoval dary, pry si ho chce uzit, kdyz ho ma jen o vikendu. Dle meho manzela kluk nemusel zdravit, dekovat, ucit se, proste nic. Zato dostal vsechno na co ukazal. Kdybych videla sebemensi soudnost ze strany meho muze, tak bych mu s vychovou rada pomohla, protoze vim, ze deti jsou takove, ale pri jeho pristupu jakakoliv moje poznamka ohledne kluka znamenala, ze jsem proti nemu zaujata. Dnes uz je skoro dospely, cas travi radeji s pochybnymi kamarady nez u nas, takze mam relativne klid, ale...... . Bohuzel, Cican, musis si uvedomit, ze to je naporad, ze plnoletosti to nekonci a porad budou problemy, proste jsi si vzala rozvedeneho, tak to tak bude. Pravdu ma Lenka, musis myslet vic na sebe a tvuj manzel se za tebe musi postavit. Shrnuli moje zkusenosti, nikdy uz bych s rozvedenym do vztahu nesla.

werunešína
•	Re: TO SI FAKT NEVYBERES (15.3.2008 14:52:07) Souhlasím, já už bych s rozvedeným se závazky do vztahu taky nešla! Těch problémů je strašně moc a výsledek nulový!! Odpovědět

já jsem macecha

•

já jsem macecha

(15.3.2008 18:19:10)
Jsem macecha od synových tří let. Dnes mu je skoro devět a biologická matka si vzpomněla, že má také další dítě v době, kdy jednal Krajský odvolací soud. Po čtyřech letech nepřetržité péče bio otce a macechy, kdy matka neplatila výživné --- já zapomněla---, jezdila za ním 6x do roka, nezajímala se o školu ani kroužky. Tento soud rozhodl, že se vrátí týdenní střídavá péče, která !nefungovala! ve třech letech. Matka se vrátila s dvouletou dcerou, rozvádí se. A teď babo raď. Proti soudu není odvolání a syn se těší, poprvé v životě má maminka o něj zájem...

DENISA
•	Re: já jsem macecha (15.3.2008 18:44:57) Tak to je mi te opravdu lito, vubec ti to nepreju, ale predpokladam, ze ti ted nastanou tezky casy na dalsich 9 - X let. Kazdy tyden resit byvalou, ktera asi neni zrovna vzor prikladneho cloveka, kdyz ji par let syn skoro nezajimal, to bude neco. Holt nase soudy, to nema vubec cenu komentovat...... Odpovědět

Dusan
•	Osvojení (15.3.2008 20:34:43) Nejsem macecha, ale starám se o dítě své ženy. Zaujala mne zmínka o návštěvách sociálky a jelikož jsem minulý týden požádal o osvojení, tak by mne zajímalo co mne vše čeká... (Ze strany otce by neměl být sebemenší problém, páč neplatí ani stanovené výživné a vůbec nemá zájem)odpovědi bych ocenil na mail... :) Odpovědět

další maceška

(16.3.2008 16:54:53)
ahoj, já jsem maceška, jak vtipně nazývá pan Svěrák macechy, už 6 let. U první cácorky od tří let a u druhé od tří měsíců. K tomu mám dvě svoje vlastní. Je to krásné, někdy hodně složité, ale neměnila bych. Jediné, co nás otravuje, jsou neustále zvyšující se finanční nároky holek matky. Ale to je jiná pohádka..Všechny macešky zdraví Lída

Piru

taky jsem maceška

(16.3.2008 20:43:29)
Potkal mě podobný osud jako většinu pisatelek a přeci dost jiný. S nynějším manželem jsem 7 let, žiji s ním 5 let a svoji jsme 3,5 roku. Jeho synovi je dnes 7 a půl. Do jeho tří let ho manžel navštěvoval v místě jeho bydliště (žil s maminkou u jejích rodičů) jedno odpoledne každý týden. Pak měla nastat klasická situace každý druhý víkend. Právě v období 3. narozenin maminka zemřela na rakovinu. Nastal kolotoč jednání se sociálkami, chtěli jsme chlapce k sobě, jednak má otce, tak proč s ním nežít, a také jsme zásadně nesouhlasili s "výchovou" prarodičů. Oni však nechtěli ani slyšet ani mluvit, slýchali jsme hrozné věci. Se mnou jako potenciální náhradní matkou se nikdo nebavil, byla jsem cizí člověk, který nemá do čeho zasahovat. Neexistovala jsem ani pro sociálku. Vše skončilo naší svatbou (najednou jsem nebyla cizí), fondem ohrožených dětí a ročním procesem zvykání. Syna jsme nejprve několik měsíců vozili 30 km v sobotu i v neděli k nám (nechtěl u nás spát), pak byl u nás každý víkend, postupně 3 dny, manžel nastoupil na rodičovskou a po 4. narozeninách šel synek u nás do školky. K babičce jezdí každých 14 dní + prázdniny, 2x týdně mu volá, je to její jediné vnouče.Teď máme 19-měsíčního syna, bráškové se zbožňují, "babička" ho přijala téměř za vlastního, chová se mile, ve všem se dohodneme, ale stále jsem ostražitá. Jakub mi asi do 5 let říkal teto, dnes už jsem mamka, ale o mamince ví vše. Teď už mám problém jenom já. Miminko je moc roztomilé, zatímco Kubík hyperaktivní divočák. Stále mám pocit, že mám toho vlastního radši, bojuji s tím a doufám, že až mimi přestane být roztomilé zjistím,že jsem se trápila zbytečně. Protože ty velké má člověk rád trochu jinak.

Majdlena

Re: taky jsem maceška

(17.3.2008 21:40:55)
Piru, napsala jsi to vsechno tak hezky..ja za sebe musim rict, ze to mam spis naopak

Cim je to "moje" ditko vetsi, tim ho mam radeji..ale nechci Ti brat iluze...jak to tady ctu, jsou i jiny macesky nez jsem ja. Tak snad to u Vas dopadne jinak. Ale musim rict, ze jsi mne trosku prekvapila - ja jsem byla presvedcena, ze za nedostatkem citu z my strany stoji to, ze u nas se ta maminka jaksi vyskytuje a ja se citim v podstate zbytecna, nebo jen kdyz se hodim. Ale ono to tim mozna neni...mozna bych se citila stejne, i kdyby mamka zmizela nekde v dali. (Cimz nechci rict, ze ji neco takovyho preju!)

DENISA

•

Re: další maceška

(16.3.2008 20:57:16)
Od 3 mesicu? Je to smutne, ze se dokazi rodice rozejit, kdyz maji tak malinke miminko a je hodne obdivu, ze ty, jako maceska to zvladas. Vubec si nedokazu predstavit, jak toto v praxi muze vypadat, preci tak male dite se neda pujcovat mezi rodici a urcite to trva jeste velmi dlouho, kdy je dite zavisle na matce a kazda zmena je pro nej obrovsky zasah do zivota.

Re: další maceška

(19.3.2008 8:43:45)
Ahoj Deniso, no,je to tak, Malou jsme měli od tří měsíců.Na víkendy, na prázdniny, na nemoce..A tak si i říkám, že svoje děti mám sice dvě, ale miminka jsem měla tři. Tahle cácorka bylo první mimčo, kterýmu jsme našla zoubek, naučila chodit, vstávala k němu v noci a poslouchala první slova. Teď je ta příšerka v první třídě, žárlí na nové miminko, ale stejně, i sjejí starší ségrou si ty moje děti rozumí, milujou se až za hrob, perou se jak koně..Prostě 4 děti v baráku. a čí jsou, je jim úplně jedno.

Re: další maceška

(16.3.2008 22:28:10)
Ahoj, tak já jsem taky maceška zhruba 4,5 roku. Pročetla jsem si vaše názory a je vidět, že zkušenosti jsou opravdu různé. Hodně záleží na povahách "zúčastněných". Moje zkušenosti jsou asi takové, že hodně biologických matek, když jdou děti na víkend k tatínkovi, tak víc vidí to, že tam bude nějaká macecha, než to, že tam bude hlavně tatínek. O manželovi děti se starám asi jako by se starala každá jiná máma o děti, snažím se, aby jim zde nic nechybělo a cítili se u nás dobře. Přesto, co se týká výchovy, tak hlavní díl patří manželovi, myslím si, že zásadní rozhodování vě věci výchovy přísluší především biologickým rodičům, já mohu děti určitým směrem vést, ale musím respektovat především přání rodičů. To je myslím takový trochu úděl macech, respektovat, ale nevnucovat. Nicméně od začátku jsou s "naší" biologickou matkou dost velké problémy, ale to je dáno její povahou. Za krachem vztahu bylo její věčné tyranizování a urážení manžela. Jeho odchod byl vcelku logické vyústění jejich vztahu. V dnešní době se myslím nedá předpokládat, že by si člověk nenašel nového partnera, bohužel jsou tací (a je jedno, jestli jde o biologickou matku nebo otce), kteří nedokážou skousnout, že jejich bývalý partner má nový život a je šťastný. Jejich jediným cílem je pak nového partnera urážet, protože se bojí, že by ho děti mohly mít raději. Nikdy jsem neměla snahu se stavět do role matky, neviděla jsem důvod, když manželovy děti matku mají. Přesto jsem z toho byla osočována, že se jí snažím děti vzít. Jednou nadávala, že se o děti starám, pak zase že se o ně nestarám, jednou, že jí je chci vzít, pak zase, že o ně nemám zájem. A bylo jedno, jaká byla skutečnost. Jakmile zjistila, že mě děti mají rádi a přijaly mě, začala je očkovat a urážet mě před nima. Aby se nějak pomstila nebo udělala nějaký problém, je schopna to udělat i skrz ty děti, aniž by přemýšlela, že tím ublíží jenom jim. Začátky byly plné urážek, řvaní, vyhrožování, nicméně jsem šla do vztahu, o kterém jsem věděla, že zde budou figurovat nevlastní děti, ale respektovala jsem to a byla rozhodnutá, že na těch dětech nikdy nebudu řešit problémy, které s biologickou matkou nastanou. Teď po pár letech mám někdy pocit, že má snaha byla tak trochu k ničemu, protože náš vztah s dětma je tak trochu na úrovni, že se tolerujeme. Mladší dcera byla natolik matkou zpracována, že má pocit,že jsem tu jen od toho, abych jí ublížila, nedokáže si zatím v hlavě srovnat, že tomu tak není. A je mi líto, že biologická matka, kvůli mstě manželovi dokázala využít dětí a zamotat jim hlavinky, budou z toho mít problémy jen oni. Přesto věřím, že jsou i biologické matky, které jednají v zájmu svých dětí, ostatně jsem se tady i o pár z nich dočetla, a své pocity křivdy, uražení a strachu dokážou ovládnout natolik, že se to nepodepíše na dětech. Vždyť, kdo nejvíce trpí, když slyší, jak se rodiče (nebo většinou jeden rodič toho druhého) vzájemně urážejí? Děti z toho rozhodně dobrý pocit zadostiučinění nemají a i biologická matka i macecha by se kvůli nim měly naučit spoustu věcí spolknout. Pokud mají být děti na prvním místě, tak to bez toho nejde.

Moni 2 děti 4 a 13

•

Re: další maceška

(17.3.2008 0:49:41)
Ahoj, jsem také macecha jednou za 14 dní, s manželem jsem skoro 8 let má dvě děti 8 a půl a 13 a půl. S jejich matkou se rozešel když mladšímu byli 4 měsíce, seznámila jsem se s ním 2 měsíce po jejich rozchodu, samozřejmě mohu za rozpad jejich manželství já, aspoň podle ex. Starší syn k nám ze začátku chodil bez problémů a bylo to i fajn, sama mám 13 a půl letého syna z prvního manželství. Když ex zjistila, že se klukovi u nás líbí, že si rozumíme a že je to pro něho fajn začalo období pravidelných nemocí, každé dva týdny až soud rozsudek zrušil a nechal to na dohodě rodičů. Když se manžel s bývalou nemohl rok dohodnout začal se soudit a soudy včetně posudků trvaly 5 let, než se došlo k závěru, že se otec má právo stýkat se dětmi. U staršího je syndrom zavrženého rodiče II. stupně dle posudků, který zapříčinila jeho matka a její rodina. Návštěvy jsou pro všechny velký boj a hlavně naschvály boi matky, jednou uděláš špatně tohle, podruhé toto, pokaždé je to něco. Nerozumím tomu, stále si něco vymýšlí a lže a nejraději by určovala co můžeme a nemůžeme dělat, kam pojedeme jaký budeme mít program. Jsem o dva roky starší než ona, o celkem i dost kilo těžší něž ona, ale určitě jsem sebevědomější a vím, že mě manžel miluje víc než kohokoliv. Máme spolu syna 4 roky a jsme spokojená rodina a to ji asi nejvíce štve. Naučila jsem se, že problémy si řeší tatínek, já uvařím, a obstarám to co je potřeba od ženský, ale více se nezapojuji, protože to stejně nemá cenu a nikdy to není ohodnoceno, jednou jsem se snažila vysvětlit staršímu otázku víry, nebylo to nic o Bohu atd, ale jen o víře člověka a pak manžela napadla, že jsem pánbíčkářka atd. Ona sama je bez víry, děti neznají lyžování, bruslení, kolotoče, bazén, pokud chceme nějakou aktivitu snaží se to stagnovat, dokud manžel nerozhodne, že to tak bude nakonec se jim to líbí. Za 14 dní ho stejně jejich matka seřve, že děti tohle nebo tam to, podle mě je to jen protože jim ukázal, že se dá žít jinak, než v paneláku u PC, a co kdyby náhodou to děti pak chtěli po ní. Pro jistotu když je teď předává hlásí, že děti nesmí cvičit, protože jim je to či ono, když chce zprávu od lékaře není. Klid asi mít nikdy nebudeme, jediné řešení je, že děti budou dospělé a nebo že se manžel s nima přestane stýkat. On sám k tomu nemá daleko, ale já si myslím, že oni jednou sami pochopí. Jenže pokud ten táta v jejich životě nebude tak k tomu zjištění nikdy nedojdou.
Krásný večer M

Moni 2 děti 4 a 13

•

Re: další maceška

(17.3.2008 0:50:58)
Ahoj, jsem také macecha jednou za 14 dní, s manželem jsem skoro 8 let má dvě děti 8 a půl a 13 a půl. S jejich matkou se rozešel když mladšímu byli 4 měsíce, seznámila jsem se s ním 2 měsíce po jejich rozchodu, samozřejmě mohu za rozpad jejich manželství já, aspoň podle ex. Starší syn k nám ze začátku chodil bez problémů a bylo to i fajn, sama mám 13 a půl letého syna z prvního manželství. Když ex zjistila, že se klukovi u nás líbí, že si rozumíme a že je to pro něho fajn začalo období pravidelných nemocí, každé dva týdny až soud rozsudek zrušil a nechal to na dohodě rodičů. Když se manžel s bývalou nemohl rok dohodnout začal se soudit a soudy včetně posudků trvaly 5 let, než se došlo k závěru, že se otec má právo stýkat se dětmi. U staršího je syndrom zavrženého rodiče II. stupně dle posudků, který zapříčinila jeho matka a její rodina. Návštěvy jsou pro všechny velký boj a hlavně naschvály boi matky, jednou uděláš špatně tohle, podruhé toto, pokaždé je to něco. Nerozumím tomu, stále si něco vymýšlí a lže a nejraději by určovala co můžeme a nemůžeme dělat, kam pojedeme jaký budeme mít program. Jsem o dva roky starší než ona, o celkem i dost kilo těžší něž ona, ale určitě jsem sebevědomější a vím, že mě manžel miluje víc než kohokoliv. Máme spolu syna 4 roky a jsme spokojená rodina a to ji asi nejvíce štve. Naučila jsem se, že problémy si řeší tatínek, já uvařím, a obstarám to co je potřeba od ženský, ale více se nezapojuji, protože to stejně nemá cenu a nikdy to není ohodnoceno, jednou jsem se snažila vysvětlit staršímu otázku víry, nebylo to nic o Bohu atd, ale jen o víře člověka a pak manžela napadla, že jsem pánbíčkářka atd. Ona sama je bez víry, děti neznají lyžování, bruslení, kolotoče, bazén, pokud chceme nějakou aktivitu snaží se to stagnovat, dokud manžel nerozhodne, že to tak bude nakonec se jim to líbí. Za 14 dní ho stejně jejich matka seřve, že děti tohle nebo tam to, podle mě je to jen protože jim ukázal, že se dá žít jinak, než v paneláku u PC, a co kdyby náhodou to děti pak chtěli po ní. Pro jistotu když je teď předává hlásí, že děti nesmí cvičit, protože jim je to či ono, když chce zprávu od lékaře není. Klid asi mít nikdy nebudeme, jediné řešení je, že děti budou dospělé a nebo že se manžel s nima přestane stýkat. On sám k tomu nemá daleko, ale já si myslím, že oni jednou sami pochopí. Jenže pokud ten táta v jejich životě nebude tak k tomu zjištění nikdy nedojdou.
Krásný večer M

jsem taky macecha - hodná :-)

(17.3.2008 10:24:09)
Od přítele jsem přišla ke dvěma skvělým dcerám. Dneska jsou to už velké slečny - jedna je dva roky dospělá a druhá bude mít v létě sedmnáct. Z méhoprvního manželství mám syna a s přítelem máme dalšího skoro ročního prcka. Takže dětí požehnaně.
U holek by se mohlo zdát, že tí, že jsou tak velké, je už všechno v pohodě. Opak je pravdou. S oběm avycházím skvěle a mladší mně v sms oslovuje slovem maminko. Problém je, že biomaminka strašně žárlí. Děti ji neberu a plně respektuji, že mají svou maminku. Na oslovení maminko jsem nikdy netrvala a vzhledem k věku obou slečen jsme se dohodly na oslovování jménem. Problém je asi v tom, že u nás si holky odpočinou, nejsou ve stresu, nikdo je "nebuzeruje" za každou ptákovinu. Když se potřebují svěřit se svými problémy, naslouchám jim. Za to mám dvě báječné dcery, které mi rády a ochotně pomáhají. Neřveme na sebe, tolerujeme si vzájemně soukromí a tak podobně. Ta dospělá už má svůj život, ale ta mladší musí poslouchat "doma", že maminka má v šuplíku papír od soudu, že dcera byla svěřena do její péče, tak ať si to uvědomí. Ale na zajišťování odovzu k lékaři či do nemocnice jsem dobrá zase já. Tak si vyberte....

Fandan

Zdravim

(25.3.2008 16:39:06)
Jsem sice muz, ale snad se na me nebudete zlobit, kdyz si tady taky trochu vyliju srdce. Ja jsem se pred 2,5 rokem stal nevlasnim tatou a docela chapu vase pocity. Ziju se svou zenou a jeji dcerkou od doby, kdy ji bylo pet let. Dcerka mi nerekne jinak nez tati a ja bych pro ni dal ruku do ohne. Travim s ni vsechen volny cas a zijeme jako normalni rodina. Bohuzel, kdyz se ex moji zeny o me dovedel a generalne kdyz mu dcerka rekla, ze ma tedna dva taty tak zacalo peklo. Zacal s malou manipulovat, mluvil ji o nas veci ktere by nesnesl poslouchat dospely clovek, natoz male dite, moji zene volal treba 7x denne a posilal ji agresivni e-maily. Doslo to tak daleko, ze ho mala vubec nechce videt a zena se s nim soudi. Ja se snazim byt, jak okomentovala jedna moje znama, skalou ve vlnobiti ktera bude vzdycky na svem miste a bude oporou pro zenu a dcerku. Nekdy to je ale tezke. Nejhorsi je takova bezmoc, ze vlastne nemuzu pomoct, protoze vzhledem k male nemam zadne prava. A pritom je pro me, spolecne s jeji mamou, vsim. No jak vidno i my "macesakove" to v zivote nemame jednoduche.

Re: Zdravim

(27.3.2008 9:58:08)
ahoj Františku, naprosto Ti rozumím, znám tu bezmoc, právě o ní jsem psala ten hlavní článek, ale mnoho žen, to jaksi nepochopilo a hlavně se ve většině ozývaly biomatky, které mají zřejmě pocit, že jsem je chtěla napadat. To však ani zdaleka. Teď vím jediné. "Naše" děti si situaci, ve které se nachází, sami od sebe nevybraly. Oni si nevybraly, že budou mít dvě ženy - matku a nevlastní matku a dva muže- otce a otčíma. V drtivé většině jsme ani my, dospělí, takovou situaci nedopustili zcela záměrně. Prostě jmse se např. opravdu strašně zamilovali a bylo. Svět a život se začal točit jinak. Doplácí na to však děcka. Je opravdu jen na nás dospělých, abychom jim svět a život umožnili žít šťastně a tak jak má být/aspoň v mezích našich možností/.
To, že já mám chuť biomatku přetáhnout klackem po hlavě se nesmí nikdy dítě dozvědět, nerozebírám to před ním /máma je pro něj prostě stejně důležitá jako táta/ a ani nechci, aby tyhle moje pocity znal, protože se za ně ve své podstatě stydím. Svědčí to jen o mojí prohře, protože mi záleželo na tom, abychom spolu vycházely. Nejde to. S ní ne. Ale za to dítě přece nemůže.
Moc Ti držím pěsti, abys to dokázal vydržet-já se o to taky snažím, mám svoji rodinu moc ráda- abys měl dost síly na to, že biootec zřejmě bude dělat potíže, dokud si neuvědomí, že dceři tímhle fakt nepomůže.Drž se.

Fandan
	Re: Zdravim (27.3.2008 16:03:30) Namas se za co stydet. Takove "nevlastni" matky jako ty jsou pro deti pozehnani. To, ze si klades takove otazky svedci o tom, ze ty deti mas opravdu rada. Ne na zaklade toho ze nesou tve geny, ale na zaklade toho jake jsou. A takova laska je strasne tezka a ne kazdy je toho schopen. Odpovědět

ariel,2nevlastní dcery

•

2 nevlastní dcery

(27.3.2008 13:54:51)
Dobrý den,
Jsem "macecha" 2 holčiček,12 a 5 r.,s jejich tatínkem žiju 4 roky. U nás je situace opět o něco složitější-nevlastní dcery mají 2 matky.S tou první si rozumíme skvěle,navštěvujeme se,blahopřejeme si k svátku ,narozeninám,komunikujeme spolu.S druhou maminkou,kamarátky nejsme,a myslím si,že po tom ani jedna z nás netouží.I když počátky byli krušné,a i když spolu já a maminka č.2. vlastně nemluvíme,myslím,že se snažíme vzájemně se respektovat.Je pravda ,že se to děje skrze mého muže,ale i vzájemnou akceptaci a respekt považuji za velký krok vpřed.Obě holky mně mají/troufám si říct/ moc rády,a já je také,máme hezký,kamarátsky vztah,mluvím s nimi o jejich mamkách,když na ně přijde řeč,samozřejmě vždy v dobrém,i když se vším na 100% nesouhlasím.Ale vím ,že nejsem jejich máma,a že do výchovy přiliž zasahovat nemůžu,tak si aspoň snažím vypěstovat s nimi hezký vztah a doufám,že jednou,až budou mít holky "svou hlavu",rozhodnout se samé,s kterým názorem souhlasit a s kterým ne.A hlavně se svým přístupem k nim snažím děvčatům vštěpit,že život není černobílý,že ani já,ani jejich mámy nejsou jenom dobré,nebo jenom zlé,že na jednu věc existuje více správných názorů a náhledů,a že každý má právo si vybrat.Až k tomu,přirozeně dospěje.
Snad tím,že jejich mámám dcery neodebírám,i obě matky chápou,že pro nich nechci být konkurence,a možná i proto,nejsou ty holky vychovávané proti mně.Aspoň jsem to z jejich chování nikdy nezaznamenala.Co si, hlavně u mámy č. 2,hodně cením.
Vše ohledně dcer-návštěvy,výlety,prázdniny,školu,školku,atd. domlouvá s jejich matkami můj manžel,vše pak přebereme,a když se na všem shodnem,resp. uděláme - já i muž , nějaké ty kompromisi,dohodne se vše s jejich matkami.Zní to komplikovaně,a někdy si vše vyžaduje značnou dávku trpělivosti,kompromisů,a síly ,ale myslím,že je to pořád o něco lepší.Myslím si,že všichni tak nějak chápeme/někdy možná víc,někdy míň/,že všichni máme v těch zamotaných vztazích nejen povinnosti ale i práva,a že každému z nás/včetně mně/ leží na srdci spokojnost těch dvou dětí.
Nevím jak se situace zmnění,když k tomu přibudne i naše společné ditě,bojím se že děvčata budou hodně žárlit,ale to je už jiný příběh.Žárlí taky na sebe,raději jsou u nás každá sama-tak se jim věnujeme přirozeně naplno.Ale i ony se musí naučit,že mají jedna druhou,že se musí vzájemně respektovat,a snad se jednou budou i mít rády.Zatím je to o kokurenci,my to řešíme hlavně spravedlností-v sladkostech,v dárkách,v času,atd.
I když to není jednoduché a dává to vše zabrat,mám svůj život ráda taký jaký je.Nebylo tomu tak vždycky,vše,nebo téměř vše, krásné ,mně potkalo až s mojím nynějším manželem.Máme krásny vztah,i s jeho dětmi,a jsem za to vděčná .Chápu,že ne každý může vidět mou situaci takhle,hlavně ne ty,kterí mně neznají,ale když se člověku stanou smutné věci,dívá se na svět jinak.Váží si to co má,mnohem víc.A tak je to i u mně.
Takže jenom drobná rada pisatelce původního článku-nesnaž se být kamarátkou tam,kde to nejde,nelám vše přes koleno.Nech věci být jak jsou,když je měnit nejde.A snaž se těšit z toho co máš-fajn muže,fajn dítě-i když nevlastní.Na vztahy s jeho matkou se vykašli.Hlavně si chráň své teritorium,své zásady,a urči mantinely i pro muže,i pro dítě i pro ní-t.j. co ještě si ochotna tolerovat,a co už ne.Až když budeš spokojená ty sama ,můžeš začat budovat spokojenost i ve vztazích kolem tebe.Já to zvládam tímto přístupem,a zatím,klepu si na čelo,je to fajn.

Hodně štěstí,Ariel

trochu jinak

(27.3.2008 16:29:37)
Zdravím ! Neodolala jsem a přidávám svoji zkušenost s "macešstvím". Problémy, které řešíme u nás, se ale na rozdíl od ostatních příspěvků, týkají spíše nevlastního syna (13 let), než jeho biologické matky. Začnu ale od ní. Dojednala si porod císařským řezem, protože se bála porodní bolesti, záměrně nekojila, aby mohla své dítě dávat co nejdříve příbuzným na hlídání, nikdy se s ním nemazlila ani si s ním nehrála (pokud u toho neměla obecenstvo, před kterým bylo podle ní správné to alespoň nahrát). Doma bordel, špína, věčný řev a urážky. Manžel není v žádném případě bačkora, ale vydržel s ní 10 let, aby alespoň v mezích svých možností dal dítěti to, co mu nebyla schopna dát vlastní matka. Nicméně chlap mateřskou lásku nenahradí, nežili jako rodina, nikam např. společně nejezdili, manžel býval raději dlouho v práci, věnoval se koníčkům a doma raději pobýval co nejméně. Když jsme se poznali, našel konečně odvahu odejít, rozvést se a následně se mnou založit novou rodinu. Rok žil "malý" u matky, pak na jeho vlastní přání začal bydlet u nás. Dokud u nás trávil jen víkendy, bylo vše v pořádku, některé věci jsem si asi ani neuvědomovala, některé jsem přehlížela. Měli jsme spolu moc hezký vztah a připadalo mi přirozené, že pokud chce být s námi a vlastní matka na něj celý ten uplynulý rok opravdu z vysoka ..., není důvod mu to neumožnit. Musím říct, že jsem se na to těšila, chtěla jsem mu dát alespon to, co budu schopna, měla jsem ho opravdu ráda jako syna člověka, kterého moc miluju. Z dnešního pohledu ( je s námi 2 roky) toho rozhodnutí ale spíše hodně lituju. Od jeho příchodu se totiž nezabýváme téměř ničím jiným, než řešením jeho problémů ve škole, poznámky, třídní i ředitelské důtky, odmlouvání, neustálé lhaní, podvádění, nepořádek, povrchnost, lenost, ... Vím, že za mnohé věci vlastně nemůže, vesměs je to důsledek předchozí výchovy a nedostatku lásky ze strany jeho biologické matky. On není ve své podstatě zlý, ale má takové vlastnosti, že se s ním prostě nedá vydržet. Často si sama říkám, jestli nejsem zaujatá, ale problém je, že stejný pocit z něj mají všichni, kdo ho blíže poznají - učitelé, spolužáci, i příbuzní, ... Prostě sobec, frajer, lenoch, vyčůránek, rozmazlený fracek. Zkusili jsme to s ním po dobrém i po zlém, rozebrali to s ním i sami ze všech stran. Zkusili jsme i několik psychologů. Všechno úplně bezvýsledně. Ještě musím dodat, že byl od malička materiálně rozmazlován dědečky a babičkami. Nikdy se nemusel o nic snažit, všechno dostal zadarmo. Manžel vedl i s tímto neustálý marný boj a ačkoli jsem tomu moc nevěřila, praxe je opravdu taková, že příbuzní vesměs odkývají, že mu už nic nekoupí a klidně hned následující den se u nás objeví např. nový digitální foťák od dědy ... Biomatka ho zpět nechce, ačkoli tvrdí opak. Zájem projevuje tak, že ho cca 1x za měsíc vezme k někomu na návštěvu (aby vypadala, že se stará) a pak ho zase hodně rychle vrátí. Čekám, že se na mne sesypete, že dítě není pejsek, aby se vrátilo, když neposlouchá. Souhlasím - není a ani ten pejsek by se neměl vracet. Jenže jak z toho ven ? Přišla jsem k tomu jak slepý k houslím a ten, kdo za to v podstatě může nejvíce a měl by se tedy snažit leccos napravit, se směje. Já vím, byli na to dva a manžel byl ten, kdo mu vybral takovouhle matku (slova psycholožky) ... Jenže upřímně - chlap ve 20 si asi nevybírá přítelkyni primárně podle toho, jakou bude případně matkou. Prožil si s ní 10 let martiria, jsem opravdu přesvědčena, že dělal a dělá v rámci možností maximum a ted, když konečně všechno funguje a mohl by začít znova, ničí mu "hřích mládí" i novou rodinu... Poradíte ?

jana

•

Re: trochu jinak

(17.8.2008 22:17:52)
Ahoj, mám to samé, zbytečně bych psala. Tak pouze rozdíly. Dva kluci 13 a14, jednou za 14 dní od středy do neděle,jinak v péči matky. Doporučuji přestat ztrácet čas péčí o něho. U nás nepomohly domluvy, tresty, snaha je vyburcovat k činnosti, ani psycho poradna. Mám své vlastní děti 11 měsíců a za měsíc přibude další. Teď se snažím sehnat psychiatra pro sebe a na ně kašlu.Začínala jsem se hroutit. Zní to strašně, ale jiná cesta není, co jim vlastní matka nedala jim nenahradím.

jana

•

Re: trochu jinak

(17.8.2008 22:18:42)
Ahoj, mám to samé, zbytečně bych psala. Tak pouze rozdíly. Dva kluci 13 a14, jednou za 14 dní od středy do neděle,jinak v péči matky. Doporučuji přestat ztrácet čas péčí o něho. U nás nepomohly domluvy, tresty, snaha je vyburcovat k činnosti, ani psycho poradna. Mám své vlastní děti 11 měsíců a za měsíc přibude další. Teď se snažím sehnat psychiatra pro sebe a na ně kašlu.Začínala jsem se hroutit. Zní to strašně, ale jiná cesta není, co jim vlastní matka nedala jim nenahradím.

Nikola,dvojčata a nevlastní dcera

•

Re: Je to boj

(3.1.2009 2:46:24)
Je mi přes třicet,jsem šťastně vdaná už 10let,máme čtyřleté dvojčata,prostě super až na ...Je ji skoro 12.Její matka ji vychovávala sama na vlastní popud.Když jí byly tři roky,našla si biomatka přítele se kterým později přivedla na svět další čtyři děti.Dceru jsme brali od tří let skoro každý víkend k nám,nebo k babičče.Jako prvorozenému dítěti se ji věnovala veškerá pozornost.Před rokem byla i se svými sourozenci sociání pracovnicí odňata z pěče matky a svěřena manželovi.Myslela jsem,že to bude vpoho.Přece se známe.Ale opak je pravdou.Nejdřív svou zlobu obrátila proti našim dvojčatům.Řešil to manžel.Pak začala krást.Opět to řešil manžel.Pak přišlo lhaní.A pak už to řešil psycholog.Po třech návštěvách měla být vpořádku.Není.Jsem s dětma sama doma,manžel jezdí večer.Dcera nemíní respektovat svoje povinnosti,ignoruje co ji říkám.Porovnává se se čtyřletými.Žárlí na ně i když nemá důvod.Ale před otcem hraje komedii.Nejdřív chtěla,aby byla jen ona a taťka a jeho peníze,což mu i napsala,teď píše smsky babičče,že pomlouvám její matku,která se mimochodem už čtyři měsíce neozvala.

jana

•

Re: trochu jinak

(17.8.2008 22:19:38)
Ahoj, mám to samé, zbytečně bych psala. Tak pouze rozdíly. Dva kluci 13 a14, jednou za 14 dní od středy do neděle,jinak v péči matky. Doporučuji přestat ztrácet čas péčí o něho. U nás nepomohly domluvy, tresty, snaha je vyburcovat k činnosti, ani psycho poradna. Mám své vlastní děti 11 měsíců a za měsíc přibude další. Teď se snažím sehnat psychiatra pro sebe a na ně kašlu.Začínala jsem se hroutit. Zní to strašně, ale jiná cesta není, co jim vlastní matka nedala jim nenahradím.

jana

•

Re: trochu jinak

(17.8.2008 22:19:53)
Ahoj, mám to samé, zbytečně bych psala. Tak pouze rozdíly. Dva kluci 13 a14, jednou za 14 dní od středy do neděle,jinak v péči matky. Doporučuji přestat ztrácet čas péčí o něho. U nás nepomohly domluvy, tresty, snaha je vyburcovat k činnosti, ani psycho poradna. Mám své vlastní děti 11 měsíců a za měsíc přibude další. Teď se snažím sehnat psychiatra pro sebe a na ně kašlu.Začínala jsem se hroutit. Zní to strašně, ale jiná cesta není, co jim vlastní matka nedala jim nenahradím.

trochu jinak

(27.3.2008 16:31:30)
Zdravím ! Neodolala jsem a přidávám svoji zkušenost s "macešstvím". Problémy, které řešíme u nás, se ale na rozdíl od ostatních příspěvků, týkají spíše nevlastního syna (13 let), než jeho biologické matky. Začnu ale od ní. Dojednala si porod císařským řezem, protože se bála porodní bolesti, záměrně nekojila, aby mohla své dítě dávat co nejdříve příbuzným na hlídání, nikdy se s ním nemazlila ani si s ním nehrála (pokud u toho neměla obecenstvo, před kterým bylo podle ní správné to alespoň nahrát). Doma bordel, špína, věčný řev a urážky. Manžel není v žádném případě bačkora, ale vydržel s ní 10 let, aby alespoň v mezích svých možností dal dítěti to, co mu nebyla schopna dát vlastní matka. Nicméně chlap mateřskou lásku nenahradí, nežili jako rodina, nikam např. společně nejezdili, manžel býval raději dlouho v práci, věnoval se koníčkům a doma raději pobýval co nejméně. Když jsme se poznali, našel konečně odvahu odejít, rozvést se a následně se mnou založit novou rodinu. Rok žil "malý" u matky, pak na jeho vlastní přání začal bydlet u nás. Dokud u nás trávil jen víkendy, bylo vše v pořádku, některé věci jsem si asi ani neuvědomovala, některé jsem přehlížela. Měli jsme spolu moc hezký vztah a připadalo mi přirozené, že pokud chce být s námi a vlastní matka na něj celý ten uplynulý rok opravdu z vysoka ..., není důvod mu to neumožnit. Musím říct, že jsem se na to těšila, chtěla jsem mu dát alespon to, co budu schopna, měla jsem ho opravdu ráda jako syna člověka, kterého moc miluju. Z dnešního pohledu ( je s námi 2 roky) toho rozhodnutí ale spíše hodně lituju. Od jeho příchodu se totiž nezabýváme téměř ničím jiným, než řešením jeho problémů ve škole, poznámky, třídní i ředitelské důtky, odmlouvání, neustálé lhaní, podvádění, nepořádek, povrchnost, lenost, ... Vím, že za mnohé věci vlastně nemůže, vesměs je to důsledek předchozí výchovy a nedostatku lásky ze strany jeho biologické matky. On není ve své podstatě zlý, ale má takové vlastnosti, že se s ním prostě nedá vydržet. Často si sama říkám, jestli nejsem zaujatá, ale problém je, že stejný pocit z něj mají všichni, kdo ho blíže poznají - učitelé, spolužáci, i příbuzní, ... Prostě sobec, frajer, lenoch, vyčůránek, rozmazlený fracek. Zkusili jsme to s ním po dobrém i po zlém, rozebrali to s ním i sami ze všech stran. Zkusili jsme i několik psychologů. Všechno úplně bezvýsledně. Ještě musím dodat, že byl od malička materiálně rozmazlován dědečky a babičkami. Nikdy se nemusel o nic snažit, všechno dostal zadarmo. Manžel vedl i s tímto neustálý marný boj a ačkoli jsem tomu moc nevěřila, praxe je opravdu taková, že příbuzní vesměs odkývají, že mu už nic nekoupí a klidně hned následující den se u nás objeví např. nový digitální foťák od dědy ... Biomatka ho zpět nechce, ačkoli tvrdí opak. Zájem projevuje tak, že ho cca 1x za měsíc vezme k někomu na návštěvu (aby vypadala, že se stará) a pak ho zase hodně rychle vrátí. Čekám, že se na mne sesypete, že dítě není pejsek, aby se vrátilo, když neposlouchá. Souhlasím - není a ani ten pejsek by se neměl vracet. Jenže jak z toho ven ? Přišla jsem k tomu jak slepý k houslím a ten, kdo za to v podstatě může nejvíce a měl by se tedy snažit leccos napravit, se směje. Já vím, byli na to dva a manžel byl ten, kdo mu vybral takovouhle matku (slova psycholožky) ... Jenže upřímně - chlap ve 20 si asi nevybírá přítelkyni primárně podle toho, jakou bude případně matkou. Prožil si s ní 10 let martiria, jsem opravdu přesvědčena, že dělal a dělá v rámci možností maximum a ted, když konečně všechno funguje a mohl by začít znova, ničí mu "hřích mládí" i novou rodinu... Poradíte ?

trochu jinak

(27.3.2008 16:33:41)
Zdravím ! Neodolala jsem a přidávám svoji zkušenost s "macešstvím". Problémy, které řešíme u nás, se ale na rozdíl od ostatních příspěvků, týkají spíše nevlastního syna (13 let), než jeho biologické matky. Začnu ale od ní. Dojednala si porod císařským řezem, protože se bála porodní bolesti, záměrně nekojila, aby mohla své dítě dávat co nejdříve příbuzným na hlídání, nikdy se s ním nemazlila ani si s ním nehrála (pokud u toho neměla obecenstvo, před kterým bylo podle ní správné to alespoň nahrát). Doma bordel, špína, věčný řev a urážky. Manžel není v žádném případě bačkora, ale vydržel s ní 10 let, aby alespoň v mezích svých možností dal dítěti to, co mu nebyla schopna dát vlastní matka. Nicméně chlap mateřskou lásku nenahradí, nežili jako rodina, nikam např. společně nejezdili, manžel býval raději dlouho v práci, věnoval se koníčkům a doma raději pobýval co nejméně. Když jsme se poznali, našel konečně odvahu odejít, rozvést se a následně se mnou založit novou rodinu. Rok žil "malý" u matky, pak na jeho vlastní přání začal bydlet u nás. Dokud u nás trávil jen víkendy, bylo vše v pořádku, některé věci jsem si asi ani neuvědomovala, některé jsem přehlížela. Měli jsme spolu moc hezký vztah a připadalo mi přirozené, že pokud chce být s námi a vlastní matka na něj celý ten uplynulý rok opravdu z vysoka ..., není důvod mu to neumožnit. Musím říct, že jsem se na to těšila, chtěla jsem mu dát alespon to, co budu schopna, měla jsem ho opravdu ráda jako syna člověka, kterého moc miluju. Z dnešního pohledu ( je s námi 2 roky) toho rozhodnutí ale spíše hodně lituju. Od jeho příchodu se totiž nezabýváme téměř ničím jiným, než řešením jeho problémů ve škole, poznámky, třídní i ředitelské důtky, odmlouvání, neustálé lhaní, podvádění, nepořádek, povrchnost, lenost, ... Vím, že za mnohé věci vlastně nemůže, vesměs je to důsledek předchozí výchovy a nedostatku lásky ze strany jeho biologické matky. On není ve své podstatě zlý, ale má takové vlastnosti, že se s ním prostě nedá vydržet. Často si sama říkám, jestli nejsem zaujatá, ale problém je, že stejný pocit z něj mají všichni, kdo ho blíže poznají - učitelé, spolužáci, i příbuzní, ... Prostě sobec, frajer, lenoch, vyčůránek, rozmazlený fracek. Zkusili jsme to s ním po dobrém i po zlém, rozebrali to s ním i sami ze všech stran. Zkusili jsme i několik psychologů. Všechno úplně bezvýsledně. Ještě musím dodat, že byl od malička materiálně rozmazlován dědečky a babičkami. Nikdy se nemusel o nic snažit, všechno dostal zadarmo. Manžel vedl i s tímto neustálý marný boj a ačkoli jsem tomu moc nevěřila, praxe je opravdu taková, že příbuzní vesměs odkývají, že mu už nic nekoupí a klidně hned následující den se u nás objeví např. nový digitální foťák od dědy ... Biomatka ho zpět nechce, ačkoli tvrdí opak. Zájem projevuje tak, že ho cca 1x za měsíc vezme k někomu na návštěvu (aby vypadala, že se stará) a pak ho zase hodně rychle vrátí. Čekám, že se na mne sesypete, že dítě není pejsek, aby se vrátilo, když neposlouchá. Souhlasím - není a ani ten pejsek by se neměl vracet. Jenže jak z toho ven ? Přišla jsem k tomu jak slepý k houslím a ten, kdo za to v podstatě může nejvíce a měl by se tedy snažit leccos napravit, se směje. Já vím, byli na to dva a manžel byl ten, kdo mu vybral takovouhle matku (slova psycholožky) ... Jenže upřímně - chlap ve 20 si asi nevybírá přítelkyni primárně podle toho, jakou bude případně matkou. Prožil si s ní 10 let martiria, jsem opravdu přesvědčena, že dělal a dělá v rámci možností maximum a ted, když konečně všechno funguje a mohl by začít znova, ničí mu "hřích mládí" i novou rodinu... Poradíte ?

Kůža
	trochu jinak - omluva (27.3.2008 16:38:39) Omlouvám se za 3 odeslání - nějak jsem zakufrovala v systému odesílání příspěvků ... Odpovědět

•

nejsem macecha, ale maceška

(31.3.2008 13:50:05)
Ahoj,
když jsem poznala svého muže, měli jeho synové 7 a 12 let. Můj muž byl v té době už 1,5 roku rozvedený a já nebyla příčinou jeho rozvodu. Přesto tomu staršímu taky chvíli trvalo, než přijal fakt, že táta se s mámou už dohromady nedají, a jeho ex mě taky pěkně shazovala před dětmi. Kluky jsem ale vídala jen o víkendech v obvyklých intervalech 1x za 14 dní, takže to bylo určitě jednodušší, než tvůj případ. Od začátku jsem byla rozhodnutá do jejich výchovy nezasahovat a nemluvit, být spíš kámoška než náhradní matka. Dělala jsem s nimi blbiny, brala je na koupaliště, na zmrzlinu. Jejich matku jsem naprosto respektovala a vždycky jsem se kluků ptala, jestli by se to líbilo mamince, když po mně něco chtěli. Snažila jsem se dělat nárazník mezi nimi a tatínkem, který se o víkendech snažil ve výchově dohnat to, co v týdnu nestíhal. Vždycky jsem pro ně byla maceška, nikdy mi neřekli, že jsem macecha. Nedávala jsem před nimi najevo, jak se mě jednání jejich matky dotýká a vždyky jsem ji omlouvala. Postupně se interval společných víkendů prodlužoval, podle toho, jak na nás kluci měli čas. Přišla na svět moje dcerka a oni ji přijali za mladší ségru bez výhrad a s nadšením, věkový rozdíl je 17 a 12 let. Brali ji s sebou na pouť, na procházku, byli skvělé chůvy. Dnes jsou dospělí, mají 24 a 19 let a často volají, jestli se můžou stavit na kus řeči, rádi nás vidí a vyhledávají nás. Za pár měsíců přibyde další sourozenec a kluci už se těší, až vyrazí s kočárkem. Miluju je skoro jako vlastní děti i když jsou to rošťáci a občas trochu vyvádějí, teď v dospělosti paradoxně víc než v pubertě.
Každopádně doporučuji spíš přátelský přístup, být takový trochu spojenec a v žádném případě se nenechat odradit. Držím palečky, uteče to jako voda a až bude dospělý, vrátí se ti to, co do toho vztahu teď investuješ.

Re: nejsem macecha, ale maceška

(31.3.2008 14:08:01)
Děkuju za povzbuzující slova. Problém je v tom, že se hodně těžko buduje přátelský vztah s někým, kdo zneužije každého projevu dobré vůle ve svůj vlastní prospěch

Je mu jedno, co svým chováním způsobuje, možná ani on sám si s tím neví rady. Neumím být ale za těchto okolností jeho kamarádka a možná mám už proti němu postavenou obrannou zeď. Tolikrát už zklamal, že se bojím další bolesti a pocitu beznaděje. Fakt jsem bezradná a nevím, jak z toho ven...

•

Re: nejsem macecha, ale maceška

(31.3.2008 15:38:53)
Já jsem měla asi velkou výhodu v tom, že jsem se s biomatkou nikdy nestýkala - až na pár příležitostných potkání. Můj muž s ní vůbec neudržoval vztah, problémy řešili jen telefonicky. Možná se vám to zdá trochu nespravedlvé a říkáte si - nechal ji v tom plácat samotnou - což je svým způsobem pravda, ale kromě toho, že bydlíme 150 km daleko, tak se s ní nechtěl osobně stýkat, aby neocházelo právě ke sporům a hádkám, nerozešli se moc dobře. Vždycky jsem se snažila chápat její postoj, to, že asi nenese moc dobře, když její děti o mně doma mluví (hlavně mladší byl taková upřímná slepičí prdelka) a podle toho asi reagovala. Nechtěla jsem, aby měla pocit, že jí chci děti brát. Ale tahle situace je vždycky těžká a je úplně jedno, kdo rozpad manželství způsobil, vždycky mají podle mě vinu oba.
Navíc musím říct - což je docela legrační - že moje vlastní sestra je rozvedená a s druhou ženou svého ex nemá moc dobrý vtahy a vždycky na ní nadává - stylem co si myslí kráva....a já jí to vždycky vymlouvám, protože to znám z té druhé strany. A byly bysme schopné se pohádat.
Takže pokud skřípe tvůj vztah s biomatkou, netrvej na kontaktu s ní, snaž se mu spíš vyhýbat, ať se nedostaneš do nechtěného konfliktu. Ona ti možná ubližuje záměrně, chce ti to znepříjemnit. Nedej se, není to navždy, kluk jednou vyroste a pak si bude moct vybrat sám - a nemusí to být nutně až po 18. A taky si pak udělá vlastní obrázek a může se spousta věcí sama vyřešit nebo změnit

Re: nejsem macecha, ale maceška

(31.3.2008 18:23:10)
A jéje, Mileno, to si vubec nerozumime ! :) Já celou dobu pisu o tom mem "nevlastním synovi", ne o jeho matce. Zkus si to prosim precist znovu. Pokud jde o biomatku, tak s tou v podstatě nemám nic společného. Vzhledem k tomu, že se na vlastní dítě prakticky vykašlala, nemám a nemáme s ní o čem jednat a proč se s ní stýkat ...

Alena xxx

•

Rada s nevlastní dcerou

(14.5.2008 17:18:27)
Prosím moc o radu!! Mám taky přítele s dcerou. Má 10 let a myslím, že s ní vycházím hezky. Problém je v tom, že teď si konečně po třech letech budujeme své vlastní bydlení, v podobě 3+1, čili 1 dětský pokoj. Dcera automaticky bere, že pokoj bude její, vymyslela si spoustu ptákovin (docela drahých když splácíte hypotéku). Samozřejmě do budoucna plánujeme alespoň ještě jedno dítě. Jak to udělat, zařídit jí ten pokoj jen pro ni a kde pak bude to další dítě? Nebo jen zařídit pro ni místo na spaní, a říct že bude mít i sourozence, který v tom pokoji bude doma? Nebude za to na mě naštvaná? Jen musím řící, že s malou bydlíme v jednom městě, přítel se snaží jí věnovat, taktéž jeho rodiče, kteří jsou asi nejlepší prarodiče které jsem kdy viděla. Se svou ex není řadu let, takže já nestála u rozpadu toho vztahu, myslím že máme poměrně slušné vztahy.

Re: Rada s nevlastní dcerou

(30.5.2008 12:21:02)
Ahoj Aleno,

jsme na tom podobně, jen jde o dvě dcery přítele z předchozího manželství - 4 a 7 let. Zařizujeme si podkrovní byt v domě, který patří mně a mým rodičům. V podkroví bude spíše 4+1, takže ložnice, obývak spojený s kuchyní, dětský pokoj pro naše společné dítě nebo děti a poslední pokoj bude "vše v jednom" - přítelova pracovna, pokoj pro hosty, tak nějak i moje pracovna, kde si budu třeba dělat "bordýlek" se žehlením a pokoj, kde budou jeho děti přespávat, když budou trávit čas u nás. Pokusím se, aby to zařízení pokoje splnilo očekávání všech, tak jak jsme si to s přítelem naplánovali. Mám oproti tobě asi výhodu toho pokoje navíc, ale když se nad tím zamyslím a byla bych v tvé situaci, tak bych určitě od začátku mluvila nahlas a upřímně o tom, že to bude dětský pokoj pro děti, které i v budoucnu budou a nedala abych asi úplně tak velký prostor pro dirigování dětem přítele. Logicky se svým mateřským pudem a citem bych už dopředu svému dítěti hájila jeho budoucí prostor, na který má táké své právo. Tím logicky budou i pomalu přapravovány děti mého přítele na tu skutečnost, že budou mít dalšího sourozence. Jsem v tonhle smyslu asi trochu ráznější, ale přítel respektuje i mé budoucí mateřství a chápe, že mé vlastní děti budou u mě spíše na tom prvním místě. Já respektuji jeho děti. Je hrozně nutný o všem mluvit, i když pravda a tím myslím otevřeně řečené pocity a city, hrozně bolí. Stejně tak jako já, když chci být s tím úžasným chlapem, kterého mám, musím kvůli jeho dětem dělat ústupky a kompromisy a respektovat je, musí přeci i ti tátové vědět a respektovat, že údělem nás "macech" není se jen starat a myslet na jejich děti a jen jim ustupovat a být vždy maximálně ohleduplné, tím myslím ohleduplnost k dětem a jejich matkám. Určitě každý v tomhe vztahu přišel na to, že jen láska ke všemu nestačí, ač ji považuju za jednu z opravdu nejdůležitějších citů a hodně vše ovlivňuje.

Re: Rada s nevlastní dcerou

(30.5.2008 12:21:02)
Ahoj Aleno,

jsme na tom podobně, jen jde o dvě dcery přítele z předchozího manželství - 4 a 7 let. Zařizujeme si podkrovní byt v domě, který patří mně a mým rodičům. V podkroví bude spíše 4+1, takže ložnice, obývak spojený s kuchyní, dětský pokoj pro naše společné dítě nebo děti a poslední pokoj bude "vše v jednom" - přítelova pracovna, pokoj pro hosty, tak nějak i moje pracovna, kde si budu třeba dělat "bordýlek" se žehlením a pokoj, kde budou jeho děti přespávat, když budou trávit čas u nás. Pokusím se, aby to zařízení pokoje splnilo očekávání všech, tak jak jsme si to s přítelem naplánovali. Mám oproti tobě asi výhodu toho pokoje navíc, ale když se nad tím zamyslím a byla bych v tvé situaci, tak bych určitě od začátku mluvila nahlas a upřímně o tom, že to bude dětský pokoj pro děti, které i v budoucnu budou a nedala abych asi úplně tak velký prostor pro dirigování dětem přítele. Logicky se svým mateřským pudem a citem bych už dopředu svému dítěti hájila jeho budoucí prostor, na který má táké své právo. Tím logicky budou i pomalu přapravovány děti mého přítele na tu skutečnost, že budou mít dalšího sourozence. Jsem v tonhle smyslu asi trochu ráznější, ale přítel respektuje i mé budoucí mateřství a chápe, že mé vlastní děti budou u mě spíše na tom prvním místě. Já respektuji jeho děti. Je hrozně nutný o všem mluvit, i když pravda a tím myslím otevřeně řečené pocity a city, hrozně bolí. Stejně tak jako já, když chci být s tím úžasným chlapem, kterého mám, musím kvůli jeho dětem dělat ústupky a kompromisy a respektovat je, musí přeci i ti tátové vědět a respektovat, že údělem nás "macech" není se jen starat a myslet na jejich děti a jen jim ustupovat a být vždy maximálně ohleduplné, tím myslím ohleduplnost k dětem a jejich matkám. Určitě každý v tomhe vztahu přišel na to, že jen láska ke všemu nestačí, ač ji považuju za jednu z opravdu nejdůležitějších citů a hodně vše ovlivňuje.

Re: Rada s nevlastní dcerou

(30.5.2008 12:21:02)
Ahoj Aleno,

jsme na tom podobně, jen jde o dvě dcery přítele z předchozího manželství - 4 a 7 let. Zařizujeme si podkrovní byt v domě, který patří mně a mým rodičům. V podkroví bude spíše 4+1, takže ložnice, obývak spojený s kuchyní, dětský pokoj pro naše společné dítě nebo děti a poslední pokoj bude "vše v jednom" - přítelova pracovna, pokoj pro hosty, tak nějak i moje pracovna, kde si budu třeba dělat "bordýlek" se žehlením a pokoj, kde budou jeho děti přespávat, když budou trávit čas u nás. Pokusím se, aby to zařízení pokoje splnilo očekávání všech, tak jak jsme si to s přítelem naplánovali. Mám oproti tobě asi výhodu toho pokoje navíc, ale když se nad tím zamyslím a byla bych v tvé situaci, tak bych určitě od začátku mluvila nahlas a upřímně o tom, že to bude dětský pokoj pro děti, které i v budoucnu budou a nedala abych asi úplně tak velký prostor pro dirigování dětem přítele. Logicky se svým mateřským pudem a citem bych už dopředu svému dítěti hájila jeho budoucí prostor, na který má táké své právo. Tím logicky budou i pomalu přapravovány děti mého přítele na tu skutečnost, že budou mít dalšího sourozence. Jsem v tonhle smyslu asi trochu ráznější, ale přítel respektuje i mé budoucí mateřství a chápe, že mé vlastní děti budou u mě spíše na tom prvním místě. Já respektuji jeho děti. Je hrozně nutný o všem mluvit, i když pravda a tím myslím otevřeně řečené pocity a city, hrozně bolí. Stejně tak jako já, když chci být s tím úžasným chlapem, kterého mám, musím kvůli jeho dětem dělat ústupky a kompromisy a respektovat je, musí přeci i ti tátové vědět a respektovat, že údělem nás "macech" není se jen starat a myslet na jejich děti a jen jim ustupovat a být vždy maximálně ohleduplné, tím myslím ohleduplnost k dětem a jejich matkám. Určitě každý v tomhe vztahu přišel na to, že jen láska ke všemu nestačí, ač ji považuju za jednu z opravdu nejdůležitějších citů a hodně vše ovlivňuje.

Re: Rada s nevlastní dcerou

(3.6.2008 11:13:21)
ahoj,
já jsem to vyřešila tak, že Jiřík má nyní SVŮJ pokojíček pouze a jen pro sebe, ale bylo řečeno, že jednou možná přibude sestra či bratr, který by eventuelně pokojíček mohl také používat. Chlapec s tím neměl a nemá problém. Jelikož je mu však již deset let, a my máme veliký byt, tak beztak byla řečena věc, že se z obyváku udělá pokoj pro "malé" děti a Jurovi zřejmě pokojík zůstanenebo mu vybudujeme pokoj v horním bytě - máme 2+1 a nad tím stejně velkou půdní vestavbu, místa je dost a já fakt nechci uzurpovat nevlastní dítě před vlastním, nějak se mi nechce, aby pocítil, že mám radši vlastní dítě a dám mu všechno a jeho odstrčím - i když to vypadá, že zrušíme střídavou péči týden a týden- neřeším víkendy!!- já nevl syna vychovávám a jsem za něj plně zodpovědná, vlastně jsem tu nenašla macechu, která by řešila vyloženě péči, většinou zde ženy řeší víkendy za 14 dní, což je nesrovnatelné-, ale není to jisté a ani jasné..
Nějak neotěhotňuji, takže počítám s tím, že Jura bude už větší a chci mu dopřát soukromí. Ale vím, že nevlastnímu sourozenci poskytne prostor. Jsme tak domluveni.

Re: Rada s nevlastní dcerou

(5.6.2008 12:44:51)
Ahoj Cican,

proč rušíte střídavou péči? Já jsem také macecha o 2 dětech ( 9 + 12 ) od přítele, který je má ve vlastní péči. Jejich maminka se jich před 3 lety vzdala a půjčovala si je jen 1 x za 14 dní na víkend. Nyní si je chce brát na střídavou péči po 14 dnech. Bojím se toho, že to děti rozhodí - nevím jak to bude fungovat. Jsem s nimi 2 roky, vím, že mámu potřebují, ale takhle byly nezvladatelné po víkendu u maminky - tam smějí a vše a doma se musí poslouchat...

Macecha Moňa

Není to jednoduché

(26.1.2011 12:34:34)
Ahoj, já jsem nevlastní matkou od 19let, kdy jsme se s přítelem poznali. Rozvedli se se svou ex, protože ho podváděla. Snažili se dlouho udržovat kamarádský vztah kvůli malému (tenkrát 2 roky). Dle mého ho jen zneužívala, klidně u nás v době mé nepřítomnosti přespávala nebo kdykoliv potřebovala, přítel byl na hlídání. Pak jsme se nachvíli rozešli, přišlo mi to, jak život ve třech s jedním dítětem. S ex jsme pak měli jeden velký konflikt. Když byl u nás malý na víkendy pokaždé kašlal. Na jednu noc, ale nezapomenu, ve spánku se úplně dusil a já s nulovými zkušenosti s dětmi hrůzou nespala, že se nám udusí. Ráno jsem s ním chtěla k doktorovi, ale prej už tam byl s matkou. Přítel mi ukázal lék, co mu podává. Sépijová kost s destilovanou vodou. Prý homeoptaikum. Zázraky se dějí, ale 2měsíční kašel to neléčilo. Poradila jsem se tedy s mamnkou (3děti). S malým jsme jeli na pohotovost a konečně dostali pořádné léky. Partner mi ale řekl, že je stejnak užívat nebude. Moje sestra je zdravotní záchranářka, napadlo nás, že by jí to mohla vysvětlit. Možná by bylo lepší to nechat, ale měla bych o malého pořád strach. Po tom, co jí sestra zavolala, se strhla hotová bouře. Ex říkala, že málem vypadla z okna, po té, co jsme jí to řekli. Ať se starám o své a neberu jí dítě, ať si udělám vlastní. Společný přítel ex a mého partnera se snažil nás rozdělit...
Znovu zažít bych to nechtěla. Podle mne, to paní nemá v hlavě zcela v pořádku (bylo toho víc) a vyžaduje to mnoho trpělivosti, mít jí celý život za zády. Ale co bych pro perfektní vztah s přítelem neudělala...

V její náručí

V její náručí

Máme rádi miminka

Jak uveřejnit váš článek
na hlavní straně?

Zajímavé akce

Řípská pouťLitoměřice
Mezinárodní den tancePraha 1
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc
Mamuti na TočníkuBeroun
Westernová hernaPlzeň-město

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997

Další recepty nalezte zde

(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.

3x jsme získali Křišťálovou lupu. Křišťálová lupa

Křišťálová lupa

Křišťálová lupa

Křišťálová lupa

Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.