Názory k článku Otázky kolem adopce (které vážně nesnáším)

Tak, tak - myslím, že mě ta diskuse docela poučila. Já sice vím, jak jednat s "náhradními" rodinami, ale zase se mohu chovat netaktně k jiným, jejichž zkušenost nesdílím. Takže nakonec mám pocit, že díky vlastnímu článku se snad nedopustím podobných neomaleností k někomu, kdo má třeba v diskusi zmíněná trojčata, sedm dětí atd. identně i ostatní mají své "tři otázky", které je rozčilují...

Tamísku, myslím, že u nás to není až tak hrozné. Já si zatím ke svým vlastním sedmi dětem žádné další dítě brát opravdu nemůžu. Možná až časem. Snažím se pomáhat jinak. Pracovala jsem v dětském domově, vím, jaké to tam je.

JSEM KVALIFIKOVANA CHUVA,VENUJI SE ROKY DETEM.PRED PAR MESICI ME OSLOVILI RODICE ,KTERE MAJI CERSTVE V PESTOUNSKY PECI HOCHA5LET A DIVKU4ROKY.MALI DROBECKOVE KTERI MAJI V HLAVICKACH NAPROGRAMOVANY DENI REZIM.ZADNY PROGRAM HRANI ZAJMU COBYJE BAVILO.NIC NEUMI,NUDI SE, ZAKLADY KTERE BY MELI UMET ,HOCH MAJIT DO SKOLI.MUSI MIT ODKLAT.JSOU VELICE SIKOUNE A UCENLIVE,PROSAZOVANI MEZI SVIMA VRSTEVNIKY ABY JSI VYTVORILI SVOJI POZICI.BUDETO DLOUHA PIPLVA PRACE A USPESNA.

Musím se smát,podobné výkřiky znám taky.)))) Mám sedm dětí ve věku 18, 17, 15 a půl, 14, 13, 7 a 2 a půl roku.


1) To jsou všechny vaše? (Několikrát musím odpovědět ano. Většinou mi lidé nevěří.)
2) Ježíšikriste! No, to bych se oběsila - skočila z okna. (Odpovídám že by to dotyčný/ná také zvládl/a.)
3) Jak to zvládáte? (Já na tuto otázku standardně odpovídám se zářivým úsměvem: VÝBORNĚ!))))
4) To jistě lehce rodíte! ( Vůbec ne, bylo to mnohdy velmi, velmi těžké.)
5) Jak to uživíte? ( Slovo "to" když se jedná o děti nesnáším zase já. Odpovídám, že zvládáme.)
6) Jé, tři kluci a čtyři holky, to je škoda, to by mohl být aspoň ještě jeden kluk, aby byli do páru! (Neodpovídám. Usmívám se.)

Tak s tím se setkávám já. )) Na mnoho poznámek reaguji s úsměvem a za ty roky mě už přestaly rozčilovat.

K tomu bych dodala, že jsem vždy předem...při objednávání dítěte, před samotným vyšetřením upozorňovala, že děti jsme přijali z dětského domova. To obě děti ví, nemají s tím problém. Vždy byla poznámka na průvodním listu od naší dětské lékařky, že dítě je u nás v pěst. péči. A přesto skoro ve všech případech se ptali na mé nemoci, nebo především sestry mě oslovovali příjmením dítěte. A když jsem přijela na 3 návštěvu za dítětem do lázní, zapsala se do knihy návštěv, sestra řekla mé jméno lékařce, že s ní chci mluvit a ona pak přijde osloví mě cizím příjmením....co dodat?