Názory k článku Příště chci rodit jako rodička, ne jako pacientka

Nemyslím si že dítě bylo nedonošené podle váhy, ale nedonošené z hlediska délky těhotenství, porod před 36.týdnem se považuje za předčasný a takové dítě je z lékařského hlediska lehce nezralé. Za zralost a donošenost se nepovažuje jenom váha, ale i např. stav kůže apod., i když celkový stav dítěte je dobrý. Takže když byla dcera v inkubátoru, nedělala bych z toho takovou kovbojku, dítěti to opravdu neublížilo. Můj druhý syn se narodil ve 35t+6, měl 3,20kg a 47cm(po 10-ti týdenním pobytu v nemocnici s nohama nahoře to je úspěch,klubal se na svět už ve 26.t). Sice nebyl v inkubátoru, ale byl lehce nezralý. A první syn se narodil ve37t+5, měl 2,90 a 49cm.Takže se ničeho neděste, vše bylo v pořádku.

Dobrý den,
přiznávám každému právo na názor. Přesto mne velmi udivuje, že když se díváte na svou malou dceru, která je jistě tím nejkrásnějším, co vás v životě potkalo, "nestěžujete si" si na to, že o vás a hlaně o ni měli lékaři obavy. Zvážila jste, co by se stalo, kdyby vás ve "vaší" porodnici nechali rodit a skutečně to byl 35.týden? Ultrazvuky a všechna vyšetření moderní doby jsou skvělá věc, můžete se dokonce podívat svému "bříšku" do tváře, ale i přes moderní diagnostiku se stále jedná o porod. Když se já dívám na svou malou,nechápu,jak se někdo může rozhodnout rodit doma. Jak může pro své vlastní pohodlí a pocit spokojenosti ohrozt toho malého tvorečka. Nikdo přeci dopředu neví, co se může během porodu stát... Připadá mi to velmi sobecké. Nejde přeci o nás,o rodičky, ale o to dítě, ten noví život...nemáme právo ho hned v samém začátku zatížit chybou...

Dobrý den, Veroniko. Dnes poprvé čtu "příběhy" z porodnic a jsem zděšená. Vůbec se mi tomu nechce věřit a začínám mít z porodu strach. Můžete napsat, prosím Vás, kde Vy jste rodila? A stejně tak bych chtěla porposit v´šechny ostatví maminky, ktzeré si to přečtou-pište, prosímvás, i to místo porodnice. Bez něho je to spíše opravdu jako příběh, ale pokud se takto předají zkušenosti, tak se prvorodička přece jen lépe zorientuje...Jsem z Prahy a minuláý týden mi dula popsala pár praktik u Apolináře, že se mi tam tedy vůbec nechce...což např. ten rooming in není dnes už všude??? A pod tímto termínem jsem si představovala to, že když budu chtít, budu mít děťátko u sebe od porodu třeba nepřetržitě-samozřejmě kromě toho prvního vyšetření..

Milá Naďo,
mrzí mě Vaše trpká zkušenost, protože ta má vlastní je naprosto odlišná. Rodila jsem loni v srpnu, také předčasně a to v 36.tt. V jednu v noci mi praskla plodová voda a já celá rozklepaná společně s manželem odjela do porodnice. Během přípravy na porod mě nikdo zbytečně nevyslýchal, ani neobtěžoval s formuláři... Neměli jsme ani uvedená jména v porodopise, neznali jsme předem pohlaví miminka a v době, kdy jsem zmíněný formulář v porodnici byla vyplnit, jsme se zkrátka s manželem ještě "neujednotili", jak se naše děťátko bude jmenovat;-) Na přípravně jsme měli perfektní soukromí, samozřejmě "nás" porodní asistentka nebo lékařka přišly zkontrolovat, ale neměla jsem pocit, že by "rušily". Na 1. porod to byla rychlovka, naše holčička se narodila v 6 ráno, takže 5 hodin po prasknutí plod. vody!!! Vážila 2170g a měřila 45cm. Hned mi jí dali na chvilenku na břicho a pak mi ji ještě ukázali po ošetření. Je pravda, že měla Apgar skóre 10 už od počátku, takže proč mi jí v klidu neukázat... Jediná vada na kráse, byla, že se zrovna střídala směna a když se dcerka "klubala" na svět, bylo na sále včetně mého manžela 9 lidí a "čučeli" mi přímo... Ale to se mi vybavilo až později, upřímně v tu chvíli mi to bylo šumák:-)
Malá byla 3 dny v inkubátoru, ale jen kvůli teplíčku. Mě volali na kojení, pokaždé, když se Natálka ohlásila o mlíčko ("nemocniční" telefon jsem měla na nočním stolku) a mohla jsem vyjet výtahem o dvě patra výš na oddělení nedonošenců, tam jen zazvonit a vrátit se, aniž bych to musela nahlašovat sestře na odd. šestinedělí - pohoda! Strávily jsme v porodnici 14 dní a když měla Natynka 2390g, pustili nás domů. Personál na 2 zmíněných odděleních - SUPER!!! Nakonec jsem byla ráda, že jsem měla 2 týdny pomocnou ruku sestřiček, které byly pokaždé ochotné poradit. Ale každopádně záleží na tom, co komu vyhovuje a kdo zrovna slouží, když vy přijedete rodit, slyšela jsem i negativní ohlasy. Takovou zkušenost jako mám já, bych přála každé mamince!!!

Milá Naďo,
klobouk dolů. Jste velice dobrá, že necítíte trpkost a ani z Vašeho příběhu není cítit. Já totiž trpkost cítím a čeká mě ještě hodně práce, abych se jí zbavila. Před více než 4 měsíci se mi narodila dcera v renomované porodnici. Jsem racionální typ člověka a plně jsem důvěřovala lékařům a lékařské vědě, zejména pro to, že nejsem na prvorodičku nejmlaší. Pokud však ještě někdy najdu odvahu mít ještě miminko, rozhodně budu rodit mimo Prahu, v nějaké malé porodnici. Stala jsem se totiž pacientkou bez dostatečného počtu známých. Po čtyřech dnech vyvolávání (dcera měla mít podle výpočtů 5 kilo), jsem porodila císařským řezem. Všechny procedury zanechaly na mě i mojí dceři značné následky, ze kterch jsme se obě 2 měsíce oklepávaly.
Takže skutečně gratuluji:-).