Názory k článku S kloboukem v ruce projdeš celý svět

A teď si představte, že odjedete jako au-pair do rodiny, kde ani jeden z rodičů nemá vychování. Přitom jsou oba na vysoké úrovni, vysokoškoláci, žijí v paláci a jejich týdenní výplata připomíná výhry v českém Milionáři... I přesto musíte jejich děti učit rovnat boty, věšet kabáty, mýt ruce (po příchodu domů i WC), jíst příborem a ne rukama, zdravit, děkovat, neodmlouvat, nekousat a nekopat rodiče, neležet v záchvatech na podlaze plné chlupů ze psů, přemlouvat je k aktivitám jiným než je televize, uklízet po sobě hračky a spodní prádlo, které se válí po celém domě, splachovat záchod po KAŽDEM použití atd. Je toho prostě moc.
Rodičům musíte překazit nemálo věcí, třeba dávat dětem k večeři týden prošlou omáčku... Nebo třeba jen dětem umýt ovoce ze supermarketu, poukázat na vši, bradavice na nohách... Sundat BOTY z kuchyňské linky-tam se pravidelně objevují každý den... Batoleti na stejné místo, kde předtím stály boty podsunout rychle talíř, než mu tam "matka" hodí toast... Po dovolené stříhat přerostlé nehty a rozčesávat tak zacuchané vlasy, že by jinak nezbývalo než je ostříhat...
Je toho moc a už fakt nemám sílu se dál rozepisovat. Jen ještě dodám, že "matka" je s dětmi doma, nechodí do práce, neuklízí a nestará se o děti. Na to má lidi. Je mi těch dětí opravdu líto. NENÍ NIC HORŠÍHO, NEŽ NEVYCHOVANÍ RODIČE... Copak normální a slušní lidé vymřeli?

Napadlo mě o tom taky napsat včera u článku, který pro řidiče zrovna pozitivně nevyzníval ;-) Psala jsem tam historku "z druhé strany" ;-) A díky tomu, že pár řidičů znám, tak jsem od těch starších slyšela pár stesků, jak se lidi chovali dřív a jak dneska. To mě přimělo si toho trochu všímat a je to fakt běs, ani se nedivím, když jsou pak k lidem také nevlídní. A sama jsem se začala snažit, zvlášť když vidím někoho takového (prodavačku, řidiče ...) trochu zakaboněného, tak se pokusit o přívětivý úsměv a vlídný pozdrav, a někdy to dělá divy :-) Ona totiž spousta řidičů jsou lidé celkem společenští a komunikativní, kdo na to "nemá", uteče brzy na nákladní auto.
Co se týče té výchovy, to je trochu horší, možná na to jít právě z téhle strany :-) Říkat dětem: když vidíš, že je někdo smutný, tak ho hezky pozdrav a usměj se na něj, určitě pak bude trochu veselejší :-) A když někam přijdeš a nepozdravíš, tak budou naopak smutnější.

Ano, mám podobnou zkušenost z Německa a z USA. Když někoho cizího pozdravím v Česku na procházce, tváří se většinou jak bubák :).
A ještě jedna věc mně vadí: prodavačky a pokladní, které neděkují za nákup a ještě se tváří, že bych snad měla poděkovat já...

Jsem z vesnice (2000 obyvatel) kde nepozdravit kohokoli byl horsi prohresek nez ukrast sousedum jablko ze stromu nebo sypat odpadky na zakazanou skladku.

Tedy pozdravit po prichodu do jakekoli verejne i neverejne mistnosti, obecne zdravit lidi, ktere znam - i jen letmo, pripadne v pracovnim styku - s tim nemuzu nez souhlasit. Na horach, na vode - tam to taky nejak patri k atmosfere. Dekovani a proseni to je taky bez diskuze.

Mam dve vzpominky - jednu frustrujici - jako dite na prahu puberty jsem prehledla ucitelku, ktera nepozdraveni nechutne rozmazla ve skole, ze se to resilo i na schuzkach - aby bylo jasno, byl to muj jediny skolni "prusvih".

A druhou veselejsi - kdyz jsem se prestehovala do Olomouce na kolej, byla jsem tak vycepovana, ze jsem zdravila mechanicky okolojdouci. Chapete to? treba rano na namesti :-). Jsem si proste neustale brblala "Dobry den".

My mame stejnou zkusenost z Lucemburska. Tady se lide zdravi i pri jizde na kole, na prochazce v lese, pri behani. A samozrejme se zdravi i na ulici. Moje cerstve dvouleta dcerka proto radostne na kazdeho vola lucembursky dobry den (i kdyz lucembursky neumi), a v jeslich (francouzske) zase zdravi francouzsky. Bydlime v obci tesne u hlavniho mesta, kde zije asi 7000 obyvatel. V centru mesta se samozrejme lide nezdravi. Ale prijde mi, ze tam, kde se na chodniku potkate jen nekolika lidmi je to opravdu mile se pozdravit.