Názory k článku Výchova je, když…

Ahoj Macesko,
tvoje clanky strasne rad ctu, dokonce i tu knizku jsme si koupili.
Moc me mrzi, ze jeden z tech tvych deti kouri. Ale podle me jsi neudelala zadnou chybu. Ja bych urcite chtel mit rodice jako jste vy.

Jestli mu jde opravdu o ten nikotin, zkusil bych ho presvedcit na nejaky ty naplasti nebo zvykacky abych zamezil tem nejvetsim skodam zpusobenym kourem a dehtem.

Ahoj Jardis

ani nevím, ejstli se mi chce brečet nebo smát...když člověk narazí na podobné osudy ... chtěla jsem tuhle s tátou "vyčistit stůl" a upřímně jsem mu vyklopila čím mne zraˇˇnují, trápí atd. Třeba jsem ho prosila o pouhý respekt k tomu, že někdo má jiné názory na životní priority než on, že to mi bude stačit. Dozvěděla jsem se věci... Prý se mi celý život snaží být důvěrníkem a naslouchat mi, ale on to vyhodnocuje a prostě bohužel mu všechno co říkám vychází jako úplná blbost... Takže jsem tam kde jsem byla a chyba je ve mně, jejich výchova a přístup jsou prostě správné a bezchybné, ale já mám tu blbou vzpurnou povahu a cokoli mi říká, je to jak když hrách na stěnu hází. Ptala jsem se ho - a zkoušel jsi někdy ten přístup změnit? Když se ti hrách odráží od zdi, tu zeˇˇd třeba obejít, podlézt, přehodit? NEzkoušel, protože on má ten jediný správný přístup a na vině je ta blbá zeˇˇD, případně ten hrách a on to do nich jednou natluče.

MAcešku jejím dětem skoro závidím...chjo.

Doporučila bych Vám literaturu, zabývající se Indigovými dětmi. Je to zajímavé a obsáhlé téma, proto můžu jen ve zkratce přiblížit, že se jedná o novou vlnu rodících se dětí (od 80.let). Jejich vibrační hladina, je o něco vyšší, než u ostatních. Dělí se do dvou skupin. Průkopníci, byli odborníky pojmenováni jako děti hyperaktivní. Potřebují stálou pozornost a velké množství nových podnětů z venčí ke svému rozvoji. Je-li jim dána dostatečná péče a neuchýlí se v dospělosti k drogám, vyrůstají z nich silné osobnosti. Do druhé skupiny patří Váš syn, mírumilovná, láskyplná bytost, která se musí s tímto konzumním světem vnitřně vyrovnat a pochopit, že je tu spíše proto, aby rozdával pohodu, lásku a jistotu druhým. Tito lidé k sobě v dospělosti přitahují ostatní, kteří si neví se svým životem rady, mají neskutečnou moc pochopit a vcítit se do problému druhého. Jeho rady jsou vždy nad zlato :) Partnera si hledá poměrně dlouho, ale když ho najde, v ten moment ví, že je to ten pravý. Obklopuje se společností lidí s podobně vysokou vibrační úrovní a získává tak svůj vysněný klid a porozumnění.

Milá Maceško!
Jak už tady několikrát zaznělo, 1) jdeš na to dobře (protože syn Ti tak důvěřuje, že s tebou sdílí svoje pocity a prožitky) a 2) jednou se z toho dostane.
Můj manžel je taky introvert, jeho rodiče jsou báječní a mám je moc ráda, ale takováta vřelost a diskuse při problémech tam moc není. Manža měl pubertu jak trám, kouřil, ve třeťáku dostal trojku z chování a vyhazov ze školy, doma spolu prakticky nemluvili, jednu dobu dokonce patřil ke skinheadům. Mně pak vyprávěl, jak byl zklamán láskou, jak přicházel postupně o ideály, a jak dělal blblosti proto, aby se začlenil do společnosti, aby ho brali do party, aby někam patřil. Možná že kdyby si s ním rodiče popovídali přátelsky, tak by to nemuselo dojít tak daleko, kdo ví. Do dneška je tam ve zvyku problémy přecházet mlčením a nechat je vyšumět (jinak jsou fakt báječní a rozumím si s nima víc než se svýma rodičema).
Pro potěšení můžu dodat, že jsme spolu manželé už několik let, máme dvě děti, a je to ten nejzodpovědnější a nejbáječnější chlap, jakého znám. Umí mě pochopit, povzbudit, leccos zorganizovat, udržet rozpočet i z velmi omezených zdrojů (on pracuje ve státní správě, já jsem na mateřské a máme dvě děti), je na něj spoleh... Prostě je báječný. A že je tak citlivý a introvertní, tak je jeho láska velmi hluboká a osobní. Až jsem se na začátku našeho vztahu styděla, protože jsem vnitřně cítila, že mě miluje hlouběji než já jeho. Ale myslím že už jsem ho dohnala :-) jen jsem potřebovala k TAK HLUBOKÉ lásce víc času. Jo, a nekouří :-D

Pájo, já tvoje pocity znám, moji rodiče to je taky něco. Netrap se tím, teď už je nepředěláš. Já jsem si začala říkat, že dle hesla "všechno špatné k něčemu dobré", teď vím, jak URČITĚ své děti vychovávat nebudu. Že tím, že moje dětství znalo přízeň a projevy lásky jen od prarodičů z jedné strany a nezájem a přísnost od těch druhých prarodičů a od rodičů, mám perfektní srovnání jak jsme byli šťastní u těch prvních a nešťastný doma. Jak málo stačí, aby dítě bylo šťastné (děda pomáhal stavět domeček, babička napekla buchty), a že to jsou ty pravé projevy lásky, ne ta výchova - "za každou cenu".