taky jsem nebyla jiná

je mi 23, mám 4letou dceru, puberta vlastně neskončila a už jsem přemýšlela jak lépe vychovat a přežít pubertu vlastního dítěte.
Jsou věci které nemůžeme ,ani jako sebelepší rodiče ovlivnit-třeba koho v životě potká-úchyla, lásku, lháře. A pak jsou věci, které ovlivnit můžeme-co dáme dítěti do života-schopnost komunikovat, jak si vybírat přátele, jak se o sebe postarat, co je dobré a co špatné.
Tak jak to mnohé z nás učili naši rodiče.
Nasbírané zkušenosti aplikujeme.
PS:dcera mě miluje a já ji, běžně si to říkáme kdy máme potřebu a nikdy by mě nenapadlo, že je na tom něco špatně. Avšak moje mamka mi včera prozradila, že když jsem byla malá, mohla se hambou propadnout, když jsem po ní lezla v čekárně a říkala jí, jak jí mám ráda.-Moc mě to ranilo a asi se stala chyba ve výchově mé mamky.alespoň ,podle mě.Mamka je jinak normální tolerantní a v pohodě člověk.