| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Výchova je, když…

 Celkem 29 názorů.
 Lizzie 


K té přísnosti.. 

(17.7.2007 8:51:49)
Vychovávat ,,přísněji" je dost nešťastný obrat..Měla jsem dost liberální výchovu a nakonec je ze mě člověk rozumnější než z těch, jež vychovávali opravdu přísně, na mé rodiče se často koukali skrz prsty, neboť prázky jsem trávila už od šestnácti na brigádách, kde jsem přespávala, v 15 na intr, víceméně pohoda..ostatní nepouštěli nikam. No a ti ,,slušní" a ,,vychovaní" často dělají víc kiksů..
A že váš kluk kouří? Ano to je nemilé, ale pokud s vámi mluví tak, jak uvádíte v článku, můžete na něj být v jistém ohledu pyšná..je totiž upřímný a pokud tohle řekne rodičům, tak klobouk dolů..a hlavu vzhůru:-)
 Lizzie 


Re: K té přísnosti.. 

(17.7.2007 8:57:07)
A k té ,,nešťastnosti"..znám to, pokud je to puberťák, adolescent, či vůbec mladší člověk (jako, že je) v tomhle ohledu rodiče často nepomůžou..když už někdo, tak nějaká slečna, nebo přítel..ale je to prostě časté duševní rozpoložení určitého věku a určitého typu lidí...Dodnes mám občas pocit, že nikam nepatřím..a ona to vůbec není pravda.
Maceško, máte velmi pěkné články, citlivé a výstižné..
 hataika 
  • 

upřímnost 

(17.7.2007 9:23:06)
Článek se mi moc líbí a i když mám děti ještě malé,snažím se hlavně o to aby se mnou mluvily upřímně a to se ,myslím,vám povedlo.Syn prožívá obdobé složité pro něj i pro vás.Já mám často tendence sebeobviňování co jsem ve výchově udělala špatně a co dobře,ale copak učíme děti kouřit,krást,lhát,...Když dojde na maléry,obviňuje se rodina.Souhlasím,že rodina dá základ,ale už ve školce na naše děti působí tolik jiných vlivů a přiznejme si,že ty,které se nám nelíbí naopak naše děti úžasně přitahují.Ano,my jako rodiče dáme základ,ale ditě není izolované a chcemeli ho vypustit do světa,aby ono samo bojovalo/zatímco my tiše trpíme/,bez nějakých těch průšvihů se jen těžko obejdeme.Můj cíl je ten,když se našim dětem něco nepovede,budou mít problé,aby se nebály za náma přijít a svěřit se.Jestli se mi tohle povede,budu spokojená.
 Houkačka + Barča 13 
  • 

Upřimnost nade vše 

(17.7.2007 11:29:32)
Jako máma dospívající dcery se otázkami "špatné či dobré" výchovy zaobírám téměř denně. Také si kolikrát vyčítám, jestli jsme něco nedělali špatně, jestli jsme neměli být přísnější... ale je to asi opravdu zbytečné. Děti jsou prostě velké osobnosti a individuality. Můžeme jim ukázat co je správné a co ne, jak bychom to či ono udělali sami, jak bychom se v té které situaci zachovali. Ale záleží jenom na nich, co si z toho vezmou k srdci a čím se budou řídit. Dnes jim třeba naše zásady a pravidla... připadají zbytečné, k smíchu, trapné... ale asi si to všechno potřebují prožít na vlastní kůži, nabít si nos a pak vstát a jít zase dál.
Důležité je, aby s námi děti nepřestaly mluvit. Aby věděly, že jsou tady táta s mámou, za kterými můžou kdykoli přijít (i když se jim ten průšvih zdá fakt hrozný a neřešitelný) a pokud možno, aby s námi uměly jednat na rovinu. I když to co někdy slyšíme se nám vůbec nelíbí a přáli bychom si slyšet něco úplně jiného. A proto i my s nimi musíme jednat férově. A umět přiznat chybu, když jí uděláme.
Teď mám docela problém se svým otcem, který dost špatně snáší nálady a výkyvy v Barčině chování. Je totiž přesvědčený, že bychom měli jako rodiče být přísnější..... to já jako dítě bych si k němu nikdy nedovolila .......já být na tvém místě, tak bych ji srovnal ........
Myslí si totiž, že to, jak jsme se s bráchou v dětství a dospívání chovali byla především zásluha jeho přísné a důsledné výchovy. Nemůže pochopit, že jsme byli jiní my, že to naše JÁ mělo hlavní zásluhu na tom, jak jsme se chovali a jak jsme to dospívání zvládali. Ale já vím,že kdybychom nechtěli MY, sami, jeho výchovné metody by byly k ničemu.
Tak můžeme jen doufat, že to ty naše robátka zvládnou, i když s nějakými kotrmelci, že si najdou své místo a že vždycky budeme rádi, že je máme.
 Abigail 
  • 

Re: Upřimnost nade vše 

(17.7.2007 11:39:26)
Maceško,
můžeš být ráda, že máš takového syna. Podle toho, co píšeš, má k vám moc pěkný vztah. Nejspíš to bude introvert a ti to nikdy nemají jednoduché. Bohužel je dnešní doba taková, že vyžaduje lidi dravé, neberoucí ohled na jiné.
 Pája 
  • 

jak na mámu co nemluví! 

(19.7.2007 14:05:29)
ahoj všichni
mám doma dvě malé ratolesti.Užívám si ti. Občas ze všeho šílím. A někdy když už je večer, klid, říkám si, jak jsem šťasná. Mám problém s mojí mámou. Bydlí i s mým taťkou třicet kiláků od nás. Vidíme se tak po čtrnácti dnech. Teď jsem tam byla pár dní ( v paneláku se pečeme:-))A zase se mi vrátili všechny moje dřívější depky. Moji rodiče nemají žádné známe, kamarády. POřád makaj na zahradě a kolem domu, na to že jim je 63 let, jsou dost čilý. Ale prostě když jsem u nich pořád mě pronásleduje pocit dusna. Pořád tata udělal něco špatně. Když se nimi zkouším bavit. Odpovědi jsou většinou jen "hmm". Tata není nijak zručný a máma mu to dává každý den sežrat..Prostě bu´d je tam ticho a nebo se někdo s někým hádá. Jeden večer jsem si zkoušela s mojí mámou promluvit, ale dělala že moje otázky neslyší a když to nemohla dělat, radši utekla že musí čůrat. A takto si pamatuji všechny moje dřívější pokusy se s mámou upřímně bavit. Už prostě té doby co si vzpomínám, nikdy jsme vedle sebe neseděli a opravdu upřímně si nepopovídali. MOC mi to v životě chybí. Vím že nás oba mají rádi.Ale nevím jestli tenhle vztah by ještě měl šanci. A pak se bojím, že udělám taky nějakou chybu a ztratím svoje děti. Budu bojovat, aby ne. Držte mi palec.
 DENISA 
  • 

Re: jak na mámu co nemluví! 

(19.7.2007 20:14:58)
Pájo, já tvoje pocity znám, moji rodiče to je taky něco. Netrap se tím, teď už je nepředěláš. Já jsem si začala říkat, že dle hesla "všechno špatné k něčemu dobré", teď vím, jak URČITĚ své děti vychovávat nebudu. Že tím, že moje dětství znalo přízeň a projevy lásky jen od prarodičů z jedné strany a nezájem a přísnost od těch druhých prarodičů a od rodičů, mám perfektní srovnání jak jsme byli šťastní u těch prvních a nešťastný doma. Jak málo stačí, aby dítě bylo šťastné (děda pomáhal stavět domeček, babička napekla buchty), a že to jsou ty pravé projevy lásky, ne ta výchova - "za každou cenu".
 Pája 
  • 

Re:  

(19.7.2007 21:07:39)
Díky za podporu! Mám chuť jít upíct buchty :-)
 Iva (Aneta03, Radovan06) 


Re: Re:  

(23.7.2007 18:05:00)
ani nevím, ejstli se mi chce brečet nebo smát...když člověk narazí na podobné osudy ... chtěla jsem tuhle s tátou "vyčistit stůl" a upřímně jsem mu vyklopila čím mne zraˇˇnují, trápí atd. Třeba jsem ho prosila o pouhý respekt k tomu, že někdo má jiné názory na životní priority než on, že to mi bude stačit. Dozvěděla jsem se věci... Prý se mi celý život snaží být důvěrníkem a naslouchat mi, ale on to vyhodnocuje a prostě bohužel mu všechno co říkám vychází jako úplná blbost... Takže jsem tam kde jsem byla a chyba je ve mně, jejich výchova a přístup jsou prostě správné a bezchybné, ale já mám tu blbou vzpurnou povahu a cokoli mi říká, je to jak když hrách na stěnu hází. Ptala jsem se ho - a zkoušel jsi někdy ten přístup změnit? Když se ti hrách odráží od zdi, tu zeˇˇd třeba obejít, podlézt, přehodit? NEzkoušel, protože on má ten jediný správný přístup a na vině je ta blbá zeˇˇD, případně ten hrách a on to do nich jednou natluče.

MAcešku jejím dětem skoro závidím...chjo.
 Jája a Pája 


Re: jak na mámu co nemluví! 

(24.7.2007 19:11:28)
Ahoj Pájo, my jsme řešili trochu podobný problém u mé tchýně a tchána. Bydlí spolu v bytě a nutno říct, že si dost lezli na nervy. Při každé návštěvě jsem musela poslouchat o neschopnosti jednoho či druhého. Myslím, že jsme problém částečně vyřešili tím, že jsme je začali častěji zvát k mým rodičům. Ti jsou naštěstí opačné povahy. A už se podařilo zorganizovat několik dobrých večírků a dokonce už spolu byli i na prodlouženém víkendu. Je to jen tip, snad něco z toho vyjde. Držím palce, musí to být u Vás určitě složité.
 Hana, syn 8 let 
  • 

moje zkušenost 

(17.7.2007 13:26:36)
Mně vždycky v životě v nejrůznějších životních situacích pomohlo, že mi máma opakovaně říkala (cca od 13 let si to vybavuji) - ať se v životě rozhodneš jak budeš chtít ty, pamatuj si, že za mnou můžeš vždycky přijít, u mně jsi doma a já tě nevyženu... Jsem přirozeně také spíš introvert a trpěla jsem dlouhé roky "bolestmi celého světa", ve vztazích jsem také moc štěstí neměla, ale tohle vědomí, že mi nechávají volnost rozhodování se a přesto mě nezatratí a pustí mě domů, i když to nebude v souladu s jejich přesvědčením, mi strašně pomáhalo a naopak mě i drželo zpátky v tom zkusit třeba nejakou drogu...

Teď mám 8 letého kluka, který je také velmi citlivý, moc si mezi dětmi kamarádů zatím nenašel, má velkou fantazii, je chytrý, veselý a zvídavý, ale občas najednou začne s depresivními řečmi - už v tomto věku - a já cítím, že si to musí odžít, že mu mohu pouze pomáhat najít postoj jeho samotného k sobě, aby se dlouho těmi myšlenkami netrápil a mluvit s ním o tom, že si tím prochází občas každý někdo víc nekdo míň a věřím, že mu jako máma dokážu být alespoň takovou oporou jako byli a jsou mí rodiče mně...

Výchova s obsahem jak ho známe ze školy moc nezmůže a mnohdy ani vlastní příklad ne, to jsem už během osmi let svého rodičovství vypozorovala...
 Betina 


citlivá duše 

(17.7.2007 13:29:21)
Maceško - asi vím, jak vám je. Mám za sebou tu přecitlivělost jako hodně mladá a myslím, že mám před sebou to samé s mým synem, je totiž po nás - citlivý. Už teď tuším, že to nebude hlavně pro něj nic moc, přijde o svoje představy a a my mu v tom budem asi moct pomoci jenom svoji přítomností....
a snad porozuměním ? Má vůbec smysl v tomhle opravdu dost divným světě vychovat děti ke slušnosti, ohleduplnosti, empatii ? Já už dnes nějak nevím, co vy ?
 Winky 
  • 

Re: citlivá duše 

(17.7.2007 13:47:23)
Jojo, jak já byla šíleně spravedlivá a spravedlivosti chtivá, hádala jsem se o ni dokrve, s rodiči, se šéfy....... a až za dost dlouho mi došla pravdivost rčení "všichni jsme si rovni ale někteří jsou si rovnější" anebo "co je dovoleno bohovi není dovoleno volovi"....... Jenže - kdybych si tím vším neprošla (a ten nos si tolikrát nenatloukla)- byla bych to dneska ta samá já? Řekla bych že těch 10let co žiju od rodičů mě docela zocelilo, v dobrém slova smyslu - už se nenechám utáhnout na vařený nudli a nezačnu první všechno obhajovat než si zjistím skutečnosti z pozadí věci.
Takže i to, že teď musí projít nějakým smutkem, stavem "nic a nikdo mi nepomůže" a "ten svět je šílenej" mu v součtu dá to, že každou další situaci bude umět vyhodnotit líp a nebude to už třeba tolik bolet.....
P.S: básničky jsou super, pokud je nepálí tak ať si je schová, za x let bude na sebe pyšnej že něco stvořil, později už ten mozek tolik poezie nezpracovává :-((( taky si jednu svou minisbírku z nešťastné lásky syslím ....
 Míša 
  • 

Re: Re: citlivá duše 

(17.7.2007 20:40:06)
Jestli vychovávat děti ke slušnosti, laskavosti, lásce a důvěře k lidem?
Jsem už dávno dospělá ženská, třináct let už nežiju u rodičů, mám svoje dvě děti a krásnou rodinu (Bohu díky!). Potkaly mě lecjaké trable, jedno dítě mi zemřelo, přesto o mě všichni v okolí tvrdí, že jsem naivní. Možná. Ale miluji svět, miluji život, raduji se z každého dne, jsem prostě jednoduše šťastná. Tím prostým obyčejným lidským štěstím, které dokáže vidět vrabečky v betonovém sídlišti a lesklé pomněnkové oči starých babiček. Jsem asi zranitelnější, ale kdybych takhle nebyla vychovaná, k důvěřě a lásce světu, mohla bych být tak šťastná? Přála bych si, aby byl každý člověk šťastný a bolí mě, když není. Často mám pocit, že mu nedokážu dost pomoct...
Když nebudeme děti vychovávat k citlivosti a laskavosti, svět bude nejen horší, ale i nešťastnější. Přála bych si, aby nebyl...
Citlivé lidi čeká určitě víc trápení, víc si všechno připouštějí, všechno je víc zraňuje. Projdou si určitě těžkými obdobími. Ale jejich život v sobě přesto ponese víc radosti a plnosti, než život lidí s ostrými lokty. A nejen jejich život se lépe naplní, ale i životy těch, se kterými se setkají. Ta jejich vnitřní bolest jde ruku v ruce s plnější a hlubší radostí. Takoví lidé jsou schopni činit svět krásnějším. Pro nás všechny.

PS: Moji rodiče byli přísní, myslím, že hodně. Ale nemyslím si, že je to důležité. Byli přísní a nároční, ale vždycky jsme věděli, že jsme milováni a cítili jsme jejich vroucnost. A to bylo to důležité ve výchově. A to určitě dostal do vínku Tvůj syn, Maceško.
 fisperanda 


Byla jsem stejná 

(17.7.2007 19:11:41)
Přesně si pamatuju na pubertu, a sem ráda, že je to pryč. Moji rodiče jsou úžasní a vždycky byli, ale moje puberta byla prostě peklo. Komunikace s rodičema neexistovala, byli to trapáci nejhrubšího zrna, zároveň si vybavuju tu strašnou potřebu sounáležitosti s ostatníma takto "postiženýma" pubošema a strašný pocit vykořeněnosti a hledání se. Ale časem se to změnilo, z ničeho nic mi vzrostlo sebevědomí a od toho se odvíjely ostatní věci, který se začly měnit k lepšímu.
Nedávno sem jela v autobuse, v noci a válely se tam na zemi dvě opilý holky, bylo mně jich fakt líto, cítila sem z nich tu bolest dospívání.
Nevím, proč to musí být takhle, proč si to člověk nemůže odkroutit vklidu, ale přeju ti, aby se tvůj syn brzo našel a tohle období mu skončilo.
 Saron 


Re: Byla jsem stejná 

(17.7.2007 23:15:29)
Musím se přidat- byla jsem taky stejná. Dokonce do dneška jsem. Puberta byla pro moje rodiče utrpením. Dokonce jsem jim několikrát utekla z domu a do dneška s nimi nenalezla stejnou řeč. Ale už mě trošku víc chápou. Celý život jsem něco hledala a můj soucit z druhými je možná až přehnaný. Ale to se prostě ve mě už nezmění. Důležitý zlom nastal, když jsem našla smysl života. A přesto vevnitř ve mě jsem stále nevyrovnaná , asi je to ve mě hluboko.
 mikado 


taky jsem nebyla jiná 

(3.10.2008 11:34:09)
je mi 23, mám 4letou dceru, puberta vlastně neskončila a už jsem přemýšlela jak lépe vychovat a přežít pubertu vlastního dítěte.
Jsou věci které nemůžeme ,ani jako sebelepší rodiče ovlivnit-třeba koho v životě potká-úchyla, lásku, lháře. A pak jsou věci, které ovlivnit můžeme-co dáme dítěti do života-schopnost komunikovat, jak si vybírat přátele, jak se o sebe postarat, co je dobré a co špatné.
Tak jak to mnohé z nás učili naši rodiče.
Nasbírané zkušenosti aplikujeme.
PS:dcera mě miluje a já ji, běžně si to říkáme kdy máme potřebu a nikdy by mě nenapadlo, že je na tom něco špatně. Avšak moje mamka mi včera prozradila, že když jsem byla malá, mohla se hambou propadnout, když jsem po ní lezla v čekárně a říkala jí, jak jí mám ráda.-Moc mě to ranilo a asi se stala chyba ve výchově mé mamky.alespoň ,podle mě.Mamka je jinak normální tolerantní a v pohodě člověk.
 andrea 
  • 

macešce 

(17.7.2007 20:04:43)
Musím to napsat. Mám bratra, který je ze stejného "těsta" jako já a syn. Nebudu spekulovat čím to je, ale jeho citlivá duše se nám asi navždy ukryla. Strávil dětství v jeslích, a tak se nějak zatvrdil. Dělá mu hodně problémů to jeho sebepopření. I když má hodně "přátel" a dobrou práci a "přítelkyň"... buďte ráda, že se syn pere s tím, že je jiný, že jste ho nějak nelámali...Má ve Vás oporu.
 Lenka 
  • 

Re: macešce 

(17.7.2007 20:24:06)
Byla jsem taky taková - idealistická.
Do určité míry jsou to všichni mladí, ale...

Z dnešního hlediska mi připadá, když si dovolím trochu filosofie, že jsou dvě kategorie mladých lidí. Jedna jako kdyby už přicházela na svět s určitou protřelostí, nedělá jí problémy "přežít" jak to tam chodí - nestálost a zrady přátel, neštastnou lásku, mnohdy nepěkné mezilidské vztahy,

A ta druhá kategorie jako kdyby se narodila s růžovými brýlemi, které sveřepě a dlouho odmítá sundat. Až hooodně bolesti a zklamání je k tomu přiměje, ale často na úkor citlivosti - otupí a vnitřně se obrní, aby přežili v dnešním světě.

Co je správné - člověk, který umí "proplouvat" nebo "spravedlivý idealista".
Kdysi jsem si myslela, že idealista, ale dneska zdaleka nevím. Co když ti "protřelí" přicházejí na svět už s podvědomou znalostí toho, jak to "na světě chodí".

A trochu esoteriky, ať věří kdo chce - jsou prý duše "zkušené" co prožily na zemi mnoho životů, a jsou duše "nováčci". Někdy mi přijde, že to i tak odpovídá - idealista chce změnit svět, udělat ho takovým, jaký si ho vysnil. A realista se o to nepokouší, protože zná marnost svého snažení. Místo toho v rámci možností v tomto systému žije a proplouvá.

Já jsem třeba Beran - začátek horoskopu, můj muž Ryba - znamení uzavírající cyklus. A přijde mi, že věci, které já těžko a za cenu životních kopanců "objevuji" on už dávno zná.

Synovi přeju, at o růžové brýle přijde co nejdřív a co nejmín bolestivým způsobem, ušetří mu to další životní zklamání. Musí prostě přijmout určité věci jako neměnné a necítit kvůli nim bolest. Nevcitovat se empaticky do každého, protože na to prostě člověk nemá kapacitu. Naučit se do určité míry tvrdosti atd. atd...
Ale je jen na něm, jak to pochopí a zpracuje.
 jana 
  • 

můžu Ti napsat, Maceško? 

(17.7.2007 20:49:17)
A my bychom tolik chtěli, aby je nic nebolelo... Zaujalo mě, jak k vám přicházely děti z DD. Právě se rozmýšlíme, zda se pustit do pěstounské péče, tak sbírám všechny možné informace. Kdybys mi o tom chtěla napsat více (nebo i někdo další, samozřejmě), budu ráda. turian@email.cz
 Luckaaa 


milá maceško 

(18.7.2007 0:12:35)
jistě chápu vše obavy,obavy k rodičovství patří
vůbec bych se nepozastavovala nad "správnou" výchovou u Vás
Všechny Vaše články jsem sice nečetla,ale ty které ano mě povzbuzovali právě k respektujícímu přístupu ve výchově mých dětí
pokud bych si mohla dovolit dát jednu nevyžádanou radu (myslím že nepotřebujete že máte celkem jasno) respektujte ho, jeho smutek, dejte mu najevo svůj respekt to, že ho berete vážně,dejte mu znát i vaše obavy že vás to trápí nejde o výchovu,vy víte co by se mohlo stát ,zdělte synkoví své obavy. s touto informací už ale a´t naloží sám žádná přísnost nepomůže když sám od sebe nebude chtít. věci přeci neděláme proto že nám to někdo nařizuje,ale proto že sami cítíme že tak a tak je správné je dělat nebo je nutné i podstoupit nějakou nepříjemnost.... někdy děláme věci i přesto že si jimi ubližujeme a víme o tom....
z odpvědí vašeho synka si snad dovolím napsat že ví kdo je sám,jeho Já, kdo ví jestli by to věděl kdyby měl přísnou výchovu

postesknu si nad svým švagrem který je velmi autoritativní...nezapomenu jak jeho dcera u nás s brekem jedla pálivou plněnou papriku (zrovna si ji vylosovala ostatní byly v poho) nebyla přes strach schopna svýmu otci říci, že je pálivá a proto se nimrá v jídle....zjistili jsmeto až když s brekem teda utekla a babička žeto dojí....
že se to u nich doma nelepší dokazuje další příklad z restaurace kde jsme byli nedávno společně na obědě s jeho 3letým synkem, po jídle jsem navrhla že jestli by si chtěl odpočinout může do kočáru a já vezmu našeho kubíčka do šátku.bylo to odmítnuto,ale dostali jsme se k tématu odpočinku a on synkovi nařídil ať si lehne na lavici a zavře oči a spí. synek beze slova tak učinil a švagr se mu ještě smál. mě do smíchu moc nebylo....o mé 3 leté (citlivce) tvrdí, že by potřebovala na zadek,ale já na rozdíl od něj znám názory svých dětí ,vím co chtějí a nemám doma loutky,kterým se přemýšlení nevyplácí....

Vy víte že se Váš synek rozešel s přítelkyní,co ho rámcově trápí,alespoň co je ochoten puerťák sdělit
můj švagr když se ho zeptám na jeho syna neví vůbec nic (maximálně od manželky),s dcerkou to začíná být prý stený...já se ani nedivým a ten nejmladší se radši ani nijak neprojevuje, asi neví jestli může .bylo dobré švagrovo srovnání s tou naší "zlobivkou" že mu prý proti ní někdy přijde jak mimino

ještě malou poznámku,možná je pro syna hůře pochopitelné nebo spíše ke smíření,že lidé nehrají fér jako se hraje u Vás doma v čemž vyrůstal . s Vámi se těžko srovnává,mnoho z nás může být hrdo když se Vám bude alespoň trochu přibližovat
s pozdravem Lucka

 Luckaaa 


Re: milá maceško 

(18.7.2007 0:36:34)
ještě trochu mé osobní zkušenosti
nechci zacházet do detajlů,ale také jsem měla jedno depresivní období
myslím,že by to bylo i na ta antidepresiva a tenkrát mě z toho vytáhla marjánka,nepíšu to jako recept,také to mohlo vzít druhej konec ale znovu mě naučila se smát ono šlo asi také o tu pohodovou společnot kolem. tenkrát jsem se dostala mezi fajn partu lidí. trávu jsem něměla už pár let,také jsem asi dva roky kouřila (začala jsem ve 24!) a s mateřstvím zkončila a vůbec mě to neláká zpátky.
proč si vlastně váš syn myslí že antideprresiva jsou horší než nikotin respektive to ostatní co s nímtaké šlukuje. já bych se přikláněla k té chemii.jenže na mě tu nezáleží. dobrou l
 Pett* (děti 2004, 2006, 2010) 


Úúúúžasnééé 

(18.7.2007 12:10:50)
Maceško, váš synek je skvělý, stejně tak i všechny vaše ostatní děti. Dle toho co píšete, je to dospělý rozumný chlap a přestože vás bolí, jak on se trápí, nebojte, vyhrabe se z toho. Bude mu to možná trvat o něco déle, než to ostatním "puberťákům" trvá, ale on má kolem sebe zajisté dost hodných lidiček a přátel, kteří mu pomohou časem zapomenout. A i slečna bude časem jiná :-))))
Vaše rodina je úžasná, máte můj velký obdiv a jsem pro mě velkou inspirací. Ti moji dva drobečkové jsou ještě maličcí - holčička 3 roky a chlapeček 10 měsíců - nicméně doufám, že se časem naše rodina ještě rozroste a že mé děti budou stejně tak skvělé, rozumné a upřímné jako ty vaše a že k nám, rodičům, vždy najdou cestu, když budou potřebovat. Díky za to, co děláte a že jste ochotna se o své pocity zde na Rodině dělit. Přeji vám i zbytku rodiny krásné léto a brzký úsměv na tváři vašeho syna.
 rafaja 


dobře nebo špatně? 

(18.7.2007 12:34:41)
Maceško!
Tvé ...je to dobře nebo špatně?... beru ne jako otázku -na takovou otázku známe odpově´d jistě všichni, ale jako ujištění všem těm, kteří prochází se svýmni dětmi něčím podobným, o tom, že nejsou sami...
Je to samozřejmě dobře že tvůj syn je citlivá dušička. Přece nechceš, aby se dobře vyrovnal se zradou, nespravedlností,.. to by teprve potom skutečně něco vpořádku nebylo.
V období dospívání jsem se setkala s mnoha kamarády -většinou chlapci-, kteří procházeli podobnými obdobími (zklamání, zrady, existenciální "potíže", alkohol, cigarety, noci beze spánku.....). Některému to trvalo měsíce, některému i roky... Dnes je jim všem dávno přes 30, mají rodiny, jsou to spokojení zralí muži...
Hodně síly! L
 Hanka,Rebeka 12/05,Miriam 4/07 


Introverti 

(21.7.2007 19:58:59)
Milá Maceško!
Jak už tady několikrát zaznělo, 1) jdeš na to dobře (protože syn Ti tak důvěřuje, že s tebou sdílí svoje pocity a prožitky) a 2) jednou se z toho dostane.
Můj manžel je taky introvert, jeho rodiče jsou báječní a mám je moc ráda, ale takováta vřelost a diskuse při problémech tam moc není. Manža měl pubertu jak trám, kouřil, ve třeťáku dostal trojku z chování a vyhazov ze školy, doma spolu prakticky nemluvili, jednu dobu dokonce patřil ke skinheadům. Mně pak vyprávěl, jak byl zklamán láskou, jak přicházel postupně o ideály, a jak dělal blblosti proto, aby se začlenil do společnosti, aby ho brali do party, aby někam patřil. Možná že kdyby si s ním rodiče popovídali přátelsky, tak by to nemuselo dojít tak daleko, kdo ví. Do dneška je tam ve zvyku problémy přecházet mlčením a nechat je vyšumět (jinak jsou fakt báječní a rozumím si s nima víc než se svýma rodičema).
Pro potěšení můžu dodat, že jsme spolu manželé už několik let, máme dvě děti, a je to ten nejzodpovědnější a nejbáječnější chlap, jakého znám. Umí mě pochopit, povzbudit, leccos zorganizovat, udržet rozpočet i z velmi omezených zdrojů (on pracuje ve státní správě, já jsem na mateřské a máme dvě děti), je na něj spoleh... Prostě je báječný. A že je tak citlivý a introvertní, tak je jeho láska velmi hluboká a osobní. Až jsem se na začátku našeho vztahu styděla, protože jsem vnitřně cítila, že mě miluje hlouběji než já jeho. Ale myslím že už jsem ho dohnala :-) jen jsem potřebovala k TAK HLUBOKÉ lásce víc času. Jo, a nekouří :-D
 Jazemik 
  • 

Je to dobře 

(21.7.2007 21:18:16)
Dle mého mínění je to dobře - vychovala jste syna dobře. A je fain, že takhle otevřeně spolu hovoříte. Tento uspěchaný svět potřebuje citlivé lidi, kteří dokážou naslouchat druhým, pomoci jim apod., ikdyž je to někdy za cenu nějakého vnitřního zklamání,ale člověk musí jít dál a říct si "život je holt takový" a vnitřně se zbytečně neužírat. Event. najít si zdravější utišovadlo než jsou cigarety či prášky (které stejně zavrhuje). Držím palečky
 Štěpánka, těhulka 
  • 

Indigové děti 

(22.7.2007 12:58:09)
Doporučila bych Vám literaturu, zabývající se Indigovými dětmi. Je to zajímavé a obsáhlé téma, proto můžu jen ve zkratce přiblížit, že se jedná o novou vlnu rodících se dětí (od 80.let). Jejich vibrační hladina, je o něco vyšší, než u ostatních. Dělí se do dvou skupin. Průkopníci, byli odborníky pojmenováni jako děti hyperaktivní. Potřebují stálou pozornost a velké množství nových podnětů z venčí ke svému rozvoji. Je-li jim dána dostatečná péče a neuchýlí se v dospělosti k drogám, vyrůstají z nich silné osobnosti. Do druhé skupiny patří Váš syn, mírumilovná, láskyplná bytost, která se musí s tímto konzumním světem vnitřně vyrovnat a pochopit, že je tu spíše proto, aby rozdával pohodu, lásku a jistotu druhým. Tito lidé k sobě v dospělosti přitahují ostatní, kteří si neví se svým životem rady, mají neskutečnou moc pochopit a vcítit se do problému druhého. Jeho rady jsou vždy nad zlato :) Partnera si hledá poměrně dlouho, ale když ho najde, v ten moment ví, že je to ten pravý. Obklopuje se společností lidí s podobně vysokou vibrační úrovní a získává tak svůj vysněný klid a porozumnění.
 Martina,1 ditko 
  • 

Re: Indigové děti 

(22.7.2007 21:03:08)
..rovnez "Kristalove deti" je nasledna generace deti "Indigo", urcite stoji za precteni tato knizecka, ale v Cesku myslim zatim jeste nevysla!
 Jardis 
  • 

To je vopicak..... 

(3.8.2007 13:21:59)
Ahoj Macesko,
tvoje clanky strasne rad ctu, dokonce i tu knizku jsme si koupili.
Moc me mrzi, ze jeden z tech tvych deti kouri. Ale podle me jsi neudelala zadnou chybu. Ja bych urcite chtel mit rodice jako jste vy.

Jestli mu jde opravdu o ten nikotin, zkusil bych ho presvedcit na nejaky ty naplasti nebo zvykacky abych zamezil tem nejvetsim skodam zpusobenym kourem a dehtem.

Ahoj Jardis

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.