Názory k článku Dopis

Hanko asi to tak nějak bude, vídáme se málo, bydlí v jiném městě.

Leni, pokud prarodiče nebydlí blízko a chodí do práce, tak je někdy těžké se s nimi pravidelně vídat, aby se utvořil pěkný vztah. Moji šestiletou dceru si děda s babičkou budou k sobě poprvé brát na noc. Bydlí od nás 15 km, oba jsou doma... je to různé. A máš pravdu, že hodně děvčat se bojí rodičům říct, že chtějí další dítě (obvykle třetí), to mě ani nenapadlo.... Ono vůbec hodně žen by chtělo třetí dítě a nemají ho, všimla sis?

Článek se mi líbil,díky. Je krásné mít takové prarodiče.Nedávno jsem vstoupila do kostela a slyšela jak se děti připravují k 1.sv.přijímání. Měly poděkovat Bohu za ty se kterými doma žijí. Vzpomněly si na rodiče,sourozence a na zvířátka. Když katechetka naléhala ať si ještě vzpomenou, začaly jmenovat různá zvířata, žábu atd. A co babička a dědeček? Na ty si nemohly vzpomenout. Snažila jsem se na to dívat ze strany těch dětí. Kolik asi prarodičů těchto dětí měli opravdovou radost,když se dozvěděli, že se mají narodit. Kamarádky se kolikrát bojí doma říct,že čekají druhé dítě, o dalších nemluvě. Já, když jsem řekla mamince,že chci mít druhé dítě, tak mi řekla:"A to se budeš zlobit s dalším dítětem?". Tchýni a tchánovi se díváme do oken. Ano,svou vnučku milují, ale nikdy jí tchýně nebyla ochotna povozit, tchán ji nikdy nevzal do náruče. A já si říkám, až bude dcera dospělá a bude jí lákat svět a ovlivňovat reklamy typu nevaž se,odvaž se - bude ochotna se o tyto prarodiče postarat?

A je úplně nádherná.

Díky za ni, Maceško.

Nechci dělat neplacenou reklamu, knížku jsem vydala já, pod nickem mám mail.