| maceška | 
 |
(3.7.2007 14:13:36)
- myslím, že vás tak můžu všechny souhrnně nazývat, protože i když se s většinou neznám, vaše příspěvky jsou velmi přátelské :-)
Moc vám všem děkuji za odezvy. Líídě za hezký rozbor - ano, přesně tak jsem to myslela - ostatním za milá slova. Jenom nevím, jak odpovědět na otázku, jakto že se nám povedlo děti takhle vychovat...Především musím říct, že nešlo jenom o naše děti, ale i o jejich bratrance a sestřenice. Oslavenec nebyla babička ani prababička, ale praprateta. To je celkem nepodstatné, za měsíc takto budeme slavit s prababičkou.
O výchově a očekáváních přemýšlím poslední dobou více než je zdrávo. Máme doma pět puberťáků, a konfrontace s tím, jakou oni mají představu o světě a o svobodě je naším každodenním chlebem. Přesto jsme nikdy nepovažovali za nějakou cílenou součást výchovy lásku a úctu k našim starším příbuzným. Někdy si říkám, že my ty děti vlastně jenom máme...nejsme vyznavači žádného výchovného směru :-) Přijaté děti s vděčností přijímají každý vztah, který se jim nabízí, takže přilnuli celými svými srdíčky ke všem babičkám, dědečkům, tetičkám a strýčkům, kteří jim dávají to nejcennější, svoji náklonnost, důvěru a lásku. A v našich rodinách se vždycky žilo pospolitě, takže si jinou variantu ani neumím představit. Teta, o jejíž narozeniny šlo, se vždycky chovala laskavě ke všem našim dětem, protože i k ní jako dítěti se nepochybně staří lidé v rodině chovali laskavě. A stejně tak se jednou budou, doufám, i naše děti chovat k dalším generacím, protože i bez nějaké soustředěné výchovy prostě přijmou za své vědomí, že takhle to má být. A je to tak i v tom obráceném směru: naše děti vidí, že rádi navštěvujeme prarodiče, že se s nimi máme rádi, že si vzájemně pomáháme, a považují to za normální.
K otázce třetího dítěte: máte pravdu, třetí dítě je jakási magická hranice. Když ji překročíte, už můžete mít dětí, kolik chcete :-) Dvě děti, to je prostá reprodukce, tj. obecně přijímaná norma. Přála bych každé ženě, která touží po třetím dítěti, aby v sobě našla tu odvahu a pořídila si ho. Přeju to těm dětem, protože budou chtěné, vytoužené, milované. Myslím, že sny nemáme v sobě dusit, ale hledat cesty k jejich naplnění. Tak hodně štěstí!
|
| Kreli+Madlenka7 | 
|
(3.7.2007 16:48:14)
Měla jsem velmi rozdílný vztah k mým prarodičům. Vídali jsme je oba stejně často, samozřejmě. Děda, kdykoli jsme přijeli, se nám opravdu věnoval, chodil s námi do lesa i po městečku (to jsem jako dítě nenáviděla: "dobrý den,pane doktore, to vám ty dětičky zase povyrostly..." znáte,že?) vyprávěl nám o historii, často cizojazyčně (to jsem milovala), bral nás do svého "tajného" pracovního pokoje a nechal nás na plátno malovat olejovými barvami a zkoumat jeho staré zubařské náčiní.... Babička nám pravda uvařila, ale jinak skoro nic, jen nás stihla vyhubovat, že nemáme dostatečně vzorně složené oblečení a z parku jsme přišli jako čuňata.
Dosud mám slzy v očích, když si vzpomenu na dědu, který zemřel před skoro 20lety, na pohřbu babičky mi zas tak moc smutno nebylo... je to asi tvrdě řečeno.
Vztah nikdy není jen o jedné straně, jak už jste tu psaly. Sebelépe vychované dítě (ani v nejmenším tím nesnižuji zásluhy Macešky - moc ji obdivuji) si těžko vybuduje vztah k chladě se chovajícímu prarodiči.
|
| maceška |
|
(3.7.2007 18:09:50)
Ano, Kreli, tak jsem to myslela. Nejde o naši výchovu, ale o chování lidí mezi sebou - když byly děti malé a tito naši dnes už hodně staří příbuzní měli více sil, zahrnuly je laskavým zájmem, a proto teď, když jsou staří, nemohoucí, špatně se pohybují, špatně se orientují, jim děti všechnu tu lásku a zájem vracejí. V tom je celé kouzlo "správné výchovy" :-)
|
| MirkaM | 
|
(3.7.2007 23:03:50)
Tu větu, že by chtěly třetí dítě, jsem slyšela od spousty žen, když jejich manželé nebyli v doslechu. Průzkum mezi muži jsem nedělala. Ale podle svých známých, kteří mají většinou po třech dětech (jsme výjimka se dvěma), usuzuju, že tam, kde třetí chtěl i muž, tak bylo. Tím nechci říct, že muži děti nechtějí, nebo že žádný nechce to třetí. Ale oni mají tak nějak "splněno" a už chvátají za lepším bydlením, dovolenou, novým autem nebo možná jen klidem.... je to paušalizování, ale tohle byly opravdu časté důvody. Nepohybuju se mezi maminkama dlouho, a překvapilo mě to. Maceška má jistě pravdu, byly by chtěné a milované. Já už si na to netroufnu, byla bych matka po 40. se 3 malými dětmi ...
|
| kiki | •
|
(4.7.2007 9:20:04)
to asi není sranda, má známá měla teprv ve 40 první a ve 42 druhé...Teď má různé zdrav. problémy a dítka k tomu přicházejí do puberty
|
| MirkaM |
|
(5.7.2007 14:17:31)
Kiki,
ale ne, nemyslím, že by ten věk byl až tak limitující. Ale tři už by byly dost velký nápor - spíš na mé nervy, než zdraví. Už by nás asi s manželem přepraly:-)) Zdravotní potíže jsem neměla žádné. Asi je budu vychovávat jinak, než ve dvaceti. O něco přijdou a něco jim dám navíc.
Myslím si, že třetí dítě (jako každé dítě) by měli chtít oba rodiče. Vyrábět děcko "s opozicí":-)) to by na mě nebylo. Občas se stane, že tatínek z opozice přejde do rozvodového řízení, a pokud ho maminka malinko "podvedla", možná se mu ani nedivím.
|
|
|
| Toranoko | •
|
(4.7.2007 14:16:43)
Ja pevne nerim tomu, ze jde o to, co a jak zena chce - pokud po diteti opravdu touzi, jiste si k nemu najde cesticku - ale jak jsem si vsimla, vetsinou se tady vyjmenovavaji a hledaji duvody, proc to nejde - nekdy je to lepsi zkusit i naopak - proc to jde :-) A potom se to treba porovna - obe strany a jedna prevazi :-) A je to hodne o tom, ze musime celit spolecenskym "normam", tomu, co si predstavuje nase rodina - ale ja casto, kdyz neco citim, stojim si za tim, najednou zjistim, ze ta "opozice" neni tak velika, jak jsem si ji predstavovala - nabo je pro me mozna min dulezita nez predtim :-)
|
|
|
| Kahlan+5 | 
|
(5.7.2007 9:56:38)
Macecko,
nadherny clanek, vsechny tve prispevky jsou balzam pro dusi:-)
Ja myslim, ze je to opravdu tak, ze vztah mezi ditetem a prarodicem ci jinym pribuznym se odviji prave od toho, jak se k diteti chova ten dospely. Dite velmi brzy rozpozna, jestli je pro babicku nebo dedecka dulezite, jestli mu venuji pozornost, jestli jsou s nim radi a ne z povinnosti. A to se potom odrazi i na tom, jak se dite bude k prarodici chovat, az bude starsi. Ukolem rodicu je myslim jim v jejich vztahu neprekazet, neprenaset pripadne averze na dite, neovlivnovat dite a nechat ho si vybudovat ten vztah podle sveho. Ono ale prave hodne zalezi na tom, jake vztahy mame se svymi rodici my sami. My mame velke stesti, myslim, ze se mame navzajem radi s rodici manzela a naopak, deti maji k nasim rodicum velmi silne pouto a snazime se to tak udrzet, i kdyz jsme ted uz dva roky v cizine.
My mame treti miminko "naplanovano" uz od zacatku. Synovi je prave dnes 5 let, holcicce budou zari v 2 roky. Manzel by rad deti ctyri, ale ja se na necitim, takze ty tri jsou takovy nas kompromis. I kdyz si myslim, ze manzel stale doufa, ze ctyri nakonec budou:-) Zajimave je, ze nez se narodil Simon, tak manzel tolik deti nechtel. Od te doby ale chce deti co nejvic:-)
|
|
|
|
|
V její náručí
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)