Názory k článku Život není peříčko

Ahoj Věro, děkuju za odpověď. Budu o tom přemýšlet.

Ahoj dasoT,
pokusím se ti nějak srozumitelně odpovědět, jak tomu rozumím.
Píšeš, že Bůh rovná se pro tebe dobro. V tom se shodneme. V Bibli se píše, že Bůh je láska. Zároveň věřím, že Bůh není nějaké neosobní "to", ale je to "ON".
Bůh miluje každého člověka bez rozdílu. Těší ho, když chtějí žít lidé dobře a dodržovat desatero. Zároveň ale také ví, že to nikdo nemůže dokázat. Protože Bůh je svatý, neobstojí před ním žádný, byť "malý" hřích. On ale lidi miluje a chce, abychom s ním mohli mít kontakt/vztah. Proto nám dal řešení - svého Syna Ježíše, který nikdy nezhřešil a proto mohl zemřít za hříchy nás všech... a vstát pak z mrtvých. To je pro mě jádrem křesťanství - že přijmeme milost a odpuštění, které jsme si nijak nezasloužili. Když člověk porozumí téhle veliké lásce, pak chce z vděčnosti i přirozeně dělat věci tak, jak se to Bohu líbí (neboli "být dobrým člověkem"). Také zároveň pochopí, že sám na to nemá, ale že Bůh mu k tomu tu sílu dává na každý den.
Jinak Bible pro mne není nějaká "učebnice" :), spíš "dopis od milujícího Tatínka". Proto ji také čtu, protože mě zajímá, co si můj Tatínek myslí o mě, o světě kolem, chci se naučit Mu víc rozumět... a také je v Bibli napsáno, že Boží slovo má moc nás proměňovat, uzdravovat, těšit - to vše ve svém životě skutečně zažívám. Mnohokrát jsem si "náhodou" přečetla z Bible verš přesně do své situace...
Co se týče zpovědi či očistce, tak to není moje parketa, protože těmto věcem rozumím jinak, než jak to učí katolická církev.
Taky píšeš, že nechceš patřit do žádného společenství věřících.
Tomu docela rozumím, dlouho jsem na tom byla podobně. Pak jsem ale pochopila, že Církev není organizace, nebo nějaké mocenské uskupení, ale živé společenství těch, kteří Bohu odevzdali svůj život (viz můj jiný diskusní příspěvěk Libikovi). Společenství, do kterého patřím, rozhodně není dokonalé, na to už jsem taky přišla dávno, ale myslím si, že Bůh nás stvořil pro vztahy - abychom díky nim rostli, obrušovali se, byli si navzájem schopni říct - hele, tady jsi mimo, mohli si být navzájem oporou a povzbuzením ve víře. Jsme si navzájem "Boží rodinou" a jako v normální rodině si s někým rozumím víc a s někým méně, pdoobně to je i v Církvi. Jsem za svoje společenství velmi vděčná, byť to není vždy jen idylka. Ale to by byla nuda :)
Včera jsem četla v Bibli tohle: Hospodin říká: "Budete mě hledat a naleznete mě, když se mě budete dotazovat celým svým srdcem." To platí i pro tebe. Když budeš Boha hledat celým srdcem, najdeš ho.

Ahoj Ráchel,
nejsem aktivní věřící, nechodím do kostela, nechodím ke zpovědi, vyrostla jsem v rodině ateistů. Ale v Boha věřím, je to moje víra, Bůh rovná se pro mě dobro. Asi se vyjadřuju nesrozumitelně, tak snad něco pochopíš. Já nechci patřit do žádného společenství věřících. Jak myslíš, že pohlíží Bůh na lidi, kteří se snaží žít podle desatera biblických přikázání a snaží se nežít ve hříchu, ne proto, že by se báli, jak potom dopadnou v očistci, protože si to vlastně ani nepřipouští, ale pro to, že v tomto desateru je podle nich obsaženo všechno základní a ztotožňují se s tím? Myslím, že je důležité být dobrým člověkem. Možná důležitější, než chodit do kostela na kázání a mít bibli prostudovanou stoprocentně. Zajímal by mě Tvůj názor, děkuju.

předesílám, že se necítím odsouzena :)

píšeš: Moje chápání víry je to, že všichni (věřící i nevěřící) příjdeme do očistce a tam se budeme zpovídat ze svých hříchů.
Právě proto mi připadá důležité se z hříchů zpovídat Bohu už teď, ne až jednou. Moje jistota toho, kam půjdu po smrti (a kam směřuju už teď, protože věčný život žijeme už tady a teď, v každém okamžiku), nepramení z toho, jaká jsem dobrá a zda vše zvládám, ale z víry v Boží odpuštění a milost.

píšeš: Myslím, že pro Boha je důležitější čisté srdce než bezhlavá víra.
Já si myslím, je pro Boha je čisté srdce velmi důležité, protože On je svatý. Čisté srdce můžeme mít tehdy, když věříme, že nám v Ježíši odpustil. Na této víře nic bezhlavého nevidím... v Bibli je naspáno, že "spasení je z víry".

Jinak co se týče fanatismu - pokud za něj považuješ to, že jsem sama sobě přiznala, že jako pozemská bytost na život sama nemám a že nekonečný Bůh je moudřejší, vyšší, více milující a mocnější, nežli já, pak se s nálepkou fanatika klidně smířím. Protože pokud by Bůh takový nebyl, pokud bychom si ho mohli "upravovat" dle svých měřítek, jak se nám zrovna zamane, jak to "cítíme", jak "nám to připadá"... tak to by byl pěknej chudák, a ne Bůh.

Ráchel, dneska mi čteš myšlenky:-)