Názory k článku Jak bylo nakonec dobře, že jsem o kojení nic nevěděla

Nevím v které porodnici jste rodily, ale u nás v Opavě je personál vyškolen k tomu, aby maminám pomáhal s kojením. Problém s nalitými prsy nastal prot, že jsi nekojila pořádně v prvních hodinách po porodu a první a druhý den. Je důležité kojit častěji z obou prsou a u každého kojení prsa vystřídat aspoň dvakrát, nejlépe čtyřikrát. Prsa se potom jen nepřekrví, ale mléko dobře odtéká.
Je pravda, že lakt. poradce by uměla poradit. Jinak ať to nedělá, je potom více škody než užitku.
K porodnímu sálu je lépe počkat déle než půl hodiny, dítě se potom lépe přisaje. Záleží však na tom jaké má mamina bradavky. Když jsou krátké, tuhé tak stím nenaděláte na sále nic.
Přeji vám spokojené mimino a dobré kojení

Musím taky potvrdit zkušenost, razantní nastrčení dítě na prs a rady typu nekojte déle než 10 minut. Nemluvě o bolestivých kontrolách množství mléka v prsů... Eva

Souhlasím s autorkou článku. Já sama se dostala do spárů "baby-friendly-hospital" porodnice a už bych to zažít taky nechtěla. Myslím, že fanatismus na kojení je tam způsobený i tím, že procento rozkojených matek je určitým ukazatelme při hodnocení - možná personálu? možná i právě při získání a udržení tohoto titulu pro nemocnici.
Každopádně taková věda, jaká se teď dělá z toho, jestli se kojení povede nebo ne...příšerné...vzato selským rozumem - je důležitější, aby se kojilo za každou cenu - přes bolest matky, hubnutí a koliky dítěte, jeho celkového neprospívání, stres a pláč obou - nebo je důležitější, aby dítě prospívalo v pohodě a matka byla taky v pohodě?? Někdy mám dojem, že MOMentálně u nás v republice vládne fanatismus - at se radši matka úplně vydeptá a vyčerpá do dna a dítě řve nespokojeností, hlavně když se nepoužije UM.

Přitom v nemocnicích přístup při kojení od sester je naprosto opačný, než jak by to mělo jít podle přírody. Dříve - šestinedělka odpočívala, sousedky pomáhaly, nosili i jídlo, ona polehávala, bez stresu, věnovala se dítěti, domovské, bezpečné prostředí, nikdo jí nestresoval dotazy - už máte mlíko? Natož aby jí tahal za bradavky atd..byla zachována přirozená intimita.Taky bylo samozřejmé, že matka byla s dítětem v kontaktu už od počátku a že si ho přikládala podle potřeb dítěte...ne podle harmonogramu..

Dneska? šestinedělky si v nemocnici neodpočinou /pokoje po dvou, třech, řev více dětí, tzv. rooming-in, který je sice snesitelný po normálním porodu, ale ne po komplikacích, nebo císaři, kdy se žena sotva plazí, natože aby se byla schopná postarat o dítě, neustálé vyrušování personálu, alespoň v nemocnici, kde já byla, chodily třeba jen uklízečky 3-4 denně, protože každá měla na starosti něco - jedna koše, druhá podlahu, třetí poličky..., taky v nemocnici dávali nadýmavá jídla, takže děti a matky bolení břicha - to je taky podpora kojení... - tedy odpočinek a zotavení veškerý žádný, o bezpečném prostředí nelze mluvit. Pokud je dítě v inkubátoru nebo matka po císaři, ne všude je samozřejmostí, že personál zprostředkuje kontakt s dítětem třeba i od začátku, ale podle aktuálního stavu matky - jak se cítí - často dítě ženě po císaři není nošeno na přikládání, o tříhodinových intervalech v krmení ani nemluvě - nepřirozené, proti přírodě...

A tak si myslím, že veškerá informační masáž směřuje k tomu, aby se žena, která zatím nemá mléko z toho skoro psychicky zhroutila. Všechno je tak odlidštěné a neladící s přírodou.
Já jsem za to kojení zkusit - přirozenou cestou, bez násilí /ne nadarmo spousta žen říká, že se rozkojily až po příchodu z porodnice/, ale pokud to má být za cenu velkého utrpení matky nebo dítěte, tak radši přejít na UM. Mimochodem kojení je fantastické hlavně kvůli pocitům - hormony, sepětí matky a dítěte, ale i UM má výhody - děti nemají tolik koliky atd...

Stalo se mi v porodnici něco podobného. Nejenže se ke mně chovali jako ke kusu, ale hlavně nás nenaučili kojit. Těšila jsem se, až odejdu z toho nepřátelského prostředí domů. A tak z rozpraskanými bradavkami a nalitými prsy jsem se stala samoukem. Náš syn (4,1kg porodní váhy) sál pouze pomocí rtů, bez použití jazyku. To jsme zjistili až doma studiem na internetu, když ani po 5 dnech řev při kojení neustával. Pak manžel chytl miminku násilím bradičku (notně protestoval, protože už cca 10 dní takto špatně a nedostatečně pil) a po několika pokusech začal používat k sání jyzýček. Okamžitě jsem zjistila, co je to za úlevu, když se dítě plně napije a uleví rozbolavělým prsům. Bepanthen jsem taky odložila, protože se rány od špatného přisátí ihned zacelily. Odsávání jsem už nikdy nepotřebovala.
Kojila jsem 1,5 roku a bylo velmi šťastné období mého mateřství.

Ano, nejlepší je posbírat in formace a udělat vlastní názor. Ale...já chodila na předporodní kurz, cvičení, přečetla kdeco, měla dulu u proodu, ale kojení byl ze začátku taky horor, stejně tak péče o dítě - prostě jsem měla pocit, že nic neumím. V porodnici navíc sestry radily každá něco jiného, mě nervama ubývalo mlíka, a jak tu někdo psal, já jsem taky takový psychouš, mezi kojeníma jsem seděla a myslela na to, jak musím myslet na to, aby se mi dělalo mlíko... Psycho!!! Naštěstí mám manžela, který mě vždycky dokáže rozebrat, a nejvíc mi krom duly pomohla a poradila mamka 3 dětí, která měla sice ty informace, ale taky ty děti a kupu zkušeností, takže byla prostě v klidu, nešílela jako já a já zas měla (doufám) oprávněný pocit, že zkušenější mamča prostě řekne, kdyby se schylovalo k průšvihu. No zdá se, že jediným průšvihem vždy byl rozklad mojí psychiky...