| Nasuada |
 |
(23.2.2007 10:17:12)
Milá Zlato, už jsem si na rodině přečetla dost názorů na kojení a nikdy jsem neměla potřebu reagovat, ale ty jsi mě dostala. Je dost maminek, které kojí i navzdory tomu, že z počátku to nešlo. Je ale také dost maminek (a články na rodině jsou toho důkazem), které nekojí jen díky chybám, které udělali ony samy z neznalosti, ze stresu a díky radám dětských sestřiček nebo laktačních poradkyň. Já sama jsem měla pozdní nástup laktace a jsem přesvědčená, že jen díky tomu, že jsem neobhájila své právo mít své naprosto zdravé dítě u sebe od prvních minutek, s něčím takovým jsem totiž vůbec nepočítala a je smutné, že v některých porodnicích si maminka musí obhajovat svoje práva na dítě. Vybojovala jsem si roaming-in až čtvrtý den a jako zázrakem se mlíčko spustilo. Takže budoucím maminkám prvorodičkám bych poradila aby si přecejen nějaké informace o kojení přečetli z nějaké kvalitní literatury. Rady, které propaguje laktační liga jsou ve své podstatě správné jen se nesmí brát tak úplně jako, že všechno musí být tak předpisové. Vždyť kojení je malý zázrak a není potřeba si odškrtávat bod po bodu od laktační ligy jestli jste ho splnili. Hlavní je podle mě mít své dítě u sebe, mít na kojení klid a čas, bez stresu o tom přemýšlet, zda by se to nedalo dělat lépe, užívat si to jako součást péče o dítě. S tím dudlíkem - brát ho do porodnice je vážně blbost a to nejen kvůli kojení, naučte se maminky uklidnit své dítě jinak, nebuďte líné, což takhle o tom popřemýšlet a zkusit co by potřebovalo. Berte to jako radu od maminky co dudlík nepoužívala. Moje dítě taky dost brečelo a víte co potřebovalo - zkrátka fyzický kontak s maminkou. Je to časově náročné, ale vyplatí se vám to.
|
| Havranpírka | 
|
(23.2.2007 10:23:28)
Článek na stejné téma a s obdobným postojem tu byl už před několika dny. Je to náhoda nebo ses, Zlato, inspirovala?
|
|
| lalia+kníkla(6mes) | •
|
(23.2.2007 10:53:37)
tiez mi trosku neda nevyjadrit sa k clanku. myslim si, ze autorka si vylieva zlost na nespravnom mieste. rovnako logika, v mene ktorej vynechavala citanie literatury o kojeni, lebo je to nieco prirodzene, je scestna. ved aj porod, vychova deti a kopec inych veci je prirodzenych, co zaroven neznamena, ze pojdu bezproblemovo a netreba sa na ne pripravit. takze o co com je tento clanok? o nezodpovedne nepripravenej mamicke, ktorej sa kojenie nastastie aj napriek "humbugu" podarilo a je velka hrdinka? o tom, ze nic o kojeni nevedela, neslo jej to, sestricky jej poradili zle, lakt. poradk. c.1 dobre, lakt. poradk. c.2 zle a nakoniec ten cumlik predsa len dava a nie je to ziaden problem? suhlasim s predoslym sprispevkom, ze nic netreba brat ako pismo svate, teda ani navody a materialy LL, na druhej strane keby sa nezacalo s renesanciou kojenia a tlakmi na celu problematiku okolo rodenia, tak by sme dnes nemali mnoho veci, kt. berieme ako samozrejmost, ako rooming-in, pomoc pri kojeni atd., ktore nase matky nemali. takze este raz, bezduchy clanok o nicom.
|
| Mary | •
|
(23.2.2007 12:13:13)
V textu autorky mě zaujaly dva momenty:
Také mám nedobrou zkušenost s nabádáním sester k odstříkávání (ať už ručně nebo odsávačkou) už asi tak 48 hodin po porodu v momentu natékajících prsou, které ještě nejsou znakem přebytku mléka, ale zduření mléčných žláz na počátku tvorby méka oproti předchozímu mlezivu. Nestranně však tvrdím, že je těžké v každém individuálním případě, aby sestra vše analyzovala a vyřešila, at už její zkušenosti sahají kamkoliv. Takže se mi taky vyplatila trpělivost i přes určitý diskomfort, a po jedne noci už miminko spokojeně sálo a i počáteční malinké objemy vypitého mléka přinášely ohromnou rovnoměrnou úlevu pro prsa.
Také si nejsem jista, zda přílišné čtení o kojení v době, kdy to není možné prakticky zkoušet, je tak přínosné. Sama si vzpomínám na všeobecné rady vztahující se na určitý počet hodin po porodu, kdy prsa chladit , kdy nahřívat, a byla jsem tehdy zmatená, jak já to pak poznám. Teprve po porodu jsem pochopila, že chvíli chladit je možné ve výše popsaném případě, pak po rozvinutí tvorby mléka před kojením nahřívat. A takových příkladů by bylo víc.
Na závěr také musím říct, že při narození prvního miminka jsem byla ve stresu a zmatku ze střetu teorie a praxe kojení. U druhého miminka to bylo zcela jiné, už jsem znala průběh u sebe, víc jsem vnímala potřeby miminka, rady sester jsem vyslechla ne jako povel k nejakému činu, ale jen jako názor a všechno šlo tak nějak přirozeně. Takže zároveň nabádám třebas i maminky, které neuspěly při prvním kojení, aby se nenechaly stresovat a nebály se, protože s druhým dítkem vše půjde líp!
|
| Martina | •
|
(24.2.2007 20:50:43)
Reaguji na to, že uvádíte, že máte nedobrou zkušenost s odstříkáváním mlíka hned po porodu. Mě se to tedy na sto procent vyplatilo. Dvě hodiny po porodu jsem se zavřela ve sprše a tam pobyla asi 10 hodin :) - samozřejme s přestávkami na jídlo a odpočinek a kojení. Prsa jsem JEMNĚ masírovala a ručně odstříkávala to co bylo uvnitř - zprvu mlezivo a pak se plynule začalo tvořit mléko. Díky masáži, teplé vodě a pohodičce (žádná sestra o mě ani nezavadila - všechny jsem vykázala hned po porodu, jsem nezažila pocit bolestivě nalitých prsou. Prostě od porodu dítě pilo(jak dlouho chtělo - většinou po pár minutách u prsu usnul, ale někdy pil i 1/2 hodiny - intervalově)a když nepilo tak jsem ve sprše masírovala a odstříkávala (zpočátku toho bylo pár kapek). Celé to bylo o tom, že jsem měla potřebu se takhle chovat, něco jsem měla o kojení načteno, ale chovala jsem se podle toho co mi říkalo mé tělo. No a myslím si, že o tom to všechno je. Poslouchejte svůj organismus, ten vám poradí nejlépe a nenechte se vmanipulovat ostatními do situací které jsou Vám nepříjemné. Rozepsala jsem se strašně, snad to někdo bude číst. Ale napíšu ještě jeden příklad, když jsem byla v momentě, kdy jsem měla zašlou branku a porod měl začít - sestra mi řekla, že dítě bude na světě do 20minut. Řvaly na mě ať tlačím, mačkaly mi břicho - no co Vám budu líčit. Trvalo to hodinu, protože jsem cítila, že musím tlačit tak jak potřebuji já a ne tak jak na mě řvou oni. Tzn. někdy silně, někdy zlehounka. A bylo to, byl by to nádherný okamžik nebýt těch rušivých vlivů. Dítě bylo v pořádku, apgary mělo všechny 10, doktor říkal, že je růžové jak selátko. Na poporodním mi bylo dáno najevo, že jsem nespolupracující rebel, protože to mohlo být za 20 minut venku...(měla jsem pocit, že je zdržuji - asi od kafe :) ). Ale mě bylo jasné, že jsem dělala vše správně, takže na závěr má rada - nechte si poradit odborníky (od toho tam jsou), ale zkonzultujte to se svým tělem a to konečné rozhodnutí učiňte sami.
|
|
|
| Tina, dve deti | •
|
(25.2.2007 16:43:50)
Ahojky, naprosto s tebou souhlasim!!Taky si myslim, ze k prikladani k prsu matky by melo dojit v prvnich minutach po porodu. A ne, jak pise autorka, ze ji dite prilozili a dite nepilo a tak to proste nechali... je jasne, ze ji sestry a porodni as., nebo kdo za to je v CR zodpovedny /ziji v zahranici/, mely pomoct , ale to neomlouva skutecnost, ze se maminka mela v prve rade informovat... kdyz jdete na nejaky zakrok tak snad taky necekate, ze vam vse bude vysvetleno az na operacnim stole ale budete se informovat predem, abyste vedela, do ceho lezete. Podle me autorka kojeni dost podcenila a tim i v mych ocich jistou merou uskodila miminku.
|
|
|
| Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. | 
|
(23.2.2007 12:48:01)
Naprostý souhlas. Já jsem o kojení přečetla něco málo, hodně věcí jsem řešila s kamarádkama, které už děti měly a hlavně jsem si z každé rady vzala něco a něco třeba ne. Naprosto nesmyslné při připadá tvrzení, že kojit se má po x hodinách a jen x minut z jednoho prsu. Kdybych tak kojila já, tak bychom pravděpodobně skončili na flašce ani né měsíc po porodu (Ondra byl nenažranec a byl schopen pít i třeba 45 minut - byly to ale minuty, které jsem si užívala - obložila jsem se nějakýma mňamkama, koukala na tv a prcek bumbal a bumbal). Dudlík jsem nepoužívala a jsem proti nim. Nevím, ale můj rozum mi velí, že přeci není normální dítěti zacpat pusu, když něco potřebuje. Hodně jsem si prcka odnosila, ale bez dudlíku a pak jsme neřešili problém, že v roce a půl není dítě schopno usnout samo. Kojení není "jen tak", má svoje úskalí a informovanost je důležitá. Hlavně mamky musíte dělat to, co cítíte (u nás to vždy fungovalo) a když ne, tak se poradit, vstřebat hodně informací a s chladnou hlavou si pomalu vybrat to, co funguje zrovna na to vaše dítko. Někdy je to těžké, ale vyplatí se to.
|
| Zuzka a Anežka 05 | •
|
(23.2.2007 14:19:08)
Malá měla dudlík jen párkrát - bylo to fajn uspávadlo, ale jen v prvních týdnech, pak už ho nechtěla. A ve svých skoro 20. měsících tedy sama neusne ...
|
|
| Markéta, syn 5 l. | •
|
(24.2.2007 11:27:54)
Kocíku, jaká je podle tebe souvislost mezi dudlíkem a dítětem, které v roce a půl usíná či neusíná samo? Ptám se proto, že můj syn byl dudlíkář, a sám usínal do dvou a půl, než se začal bát na chalupě, kde, na rozdíl od Prahy je tma jako v pytli. Tam jsme ho pěkně naučili na uspávání a pak jsme se s tím mordovali dalšího půl roku. Problém s usínáním o samotě měl taky třeba před půl rokem, kdy ho pěkně postrašilo divadelní představení o strašidlech a pověrách, ale zdráhám se uvěřit, že to mělo něco společného s dudlíkem.
|
| Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. |
|
(24.2.2007 12:23:02)
Některé děti jsou zvyklé usínat a spát s dudlíkem v puse. My bez dudlíku v klidu spíme, i když v době kojení do synových cca 6 měsíců neusnul téměř jinak než u prsa. Prsa se prostě pustil a jal se usínat sám, ale mnoho dětí z dudlíkem z mého okolí prostě nebylo schopno usnout bez něj. Tak takhle to bylo myšleno.
|
| Markéta, syn 5 l. | •
|
(24.2.2007 12:33:17)
Aha. Vlastně jsem možná taky měli problém, jenže dudlíka jsme odebrali v tom "strachovém" uspávacím období, takže jsme trčeli večer u postýlky tak jako tak.
|
| Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. |
|
(24.2.2007 13:36:08)
My sice nemusíme trčet u postýlky (synovi řeknu dobrou, otočí se a prostě spí), ale zase si tak nějak zvyknul se k nám v noci stěhovat. A to jsem měla takovou radost, když asi před půl rokem tohle přestal dělat. No nic, zase se naučím spát na cca 20 centimetrech postele, akorát asi začnu chodit spát hodně brzo, abych si do těch třech ráno trochu narovnala záda :) Ono je vůbec strašná sranda, jak je u těch dětí všechno v takových cyklech. Když si člověk řekne hurá máme už tohle a tohle období za sebou, tak šup a to období je zase zpět (jako například já nechci a na všechno ne - to už máme asi potřetí).
|
| Markéta, syn 5 l. | •
|
(24.2.2007 14:10:21)
Případně propukne období něčeho úplně nového, většinou hrozného. Jsou to prostě roztomilé potvůrky. Přeji hezký víkend. Markéta
|
|
| Monča | •
|
(24.2.2007 17:02:21)
Malému je 14 měsíců a přesně to stěhování nás před dvěma měsíci postihlo. Jak se v noci vzbudí, musí k nám do postele, nebo je schopen řvát / nevím, jak dlouho, dýl než půl hodiny jsme to nevydrželi/. Jen ho donesu do postele, usne dřív než ho přikryju. Je to naše třetí dítě, ale ty starší k nám do postele chodily až ráno. Taky bych se už ráda vyspala alespoň jednu noc na celé posteli.
|
| Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. |
|
(25.2.2007 10:58:12)
Jo, jo, celá postel, sen každé maminky. Jinak ten náš prťous má momentálně další věc, která nás velice překvapila. Před týdnem se rozhodl, že neumí smrkat :) Má nudli a ať děláme, co děláme, smrkat prostě najednou neumí. Můžu vyhrožovat čím chci, odsáváme nudli vysavačem, při čemž řve, jako když ho trhají na kousky, ale stejně ne a ne smrkat. Doufám, že se umoudří a neskončíme s ušním na píchání uší.
|
|
| mamina,už POPÁTÉ :-)) | •
|
(25.2.2007 15:13:53)
Nic si z toho nedělej...Nejmladší spí s náma dodnes celou noc(kojím),holčičce je 4,5 roku a chodí k nám téměř každou noc úderem desáté a občas(hlavně o víkendu) se ráno přiloudá i devítiletý kluk,aby si mohl s námi popovídat a pomazlit se,takže o společnost v posteli taky rozhodně nemáme nouzi.A když se někdy omylem přidá i nejstarší a začnou polštářové války,je vůbec vyhráno!! Takže-máš v posteli jedno dítě?To se máš!Máš pro sebe místa jako královna.Nás je tam někdy i šest!!!A je to super,i když záda bolí opravdu pořád. :-))
|
| Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. |
|
(26.2.2007 9:51:19)
Taky počítám, že by nás do budoucna mělo být víc, potom přichází na řadu začet přemýšlet o větším lůžku :) Mám vlastně moc ráda ty chvíle, kdy mě malý ze spaní obejme a ráno nás probouzí jeho obvyklé mámo vstávej a ihned mi vlepí pusinku. Sice je to poslední dobou kolem půl sedmé, ale myslím, že se ještě v životě naspíme snad i dost.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Iva, Viki (8/05) | •
|
(23.2.2007 13:05:54)
ahoj,
nemyslím si, že dát dítěti dudlík už v porodnici je jen z důvodu lenosti maminek, jak píšeš. Já jsem ho například do porodnice nebrala, jako skalní odpůrce jsem byla pevně rozhodnutá ho nepoužívat.
Jenže! Malý se narodil zdravý v 9.15 ráno, přes den se pěkně vyspinkal, zatímco já s manželem jsme telefonovali posílali sms všem příbuzným a známým. Díky euforii jsem necítila únavu z předchozí probdělé noci (kontrakce začaly večer kolem 20.00). Večer jsem se těšila, jak si pospím a ejhle. Miminko se probudila a plakalo celou noc. Přiložení k prsu nepomáhalo - nabumbalo se a spustilo další křik. Celou noc jsem prochodila po pokoji s mrňouskem v náručí. Oči se mi zavíraly i ve stoje, ale bála jsem si byť jen sednout na křeslo s dítkem na rukou, měla jsem strach, že usnu a miminko upadne. Když jsem si se zdánlivě spinkajícím miminkem zkusila lehnout do velké postele, okamžitě se ovalo uááááááááá!
Přes den se mimi trošku prospinkalo, já ale ne, neboť moje sousedka z Tuniska měla velmi početné příbuzenstvo a ve Francii se návštěvní hodiny moc nedodržují, takže na pokoji bylo neustále asi 5 dalších lidí.
Druhá noc se nesla v duchhu té předchozí. Za zoufalství jsem zavolal sestru a požádala o radu. Nabídli mi, ať dám miminko na pokoj pro novorozence (francouzsky nourserie, nevím, jak je to česky), prý to tak dělá spousta matek. Odmítla jsem. Chci mít mimnko u sebe. Tak prý zkuste dudlík. Nemám, povídám. Tak mi donesla savičku z lahvičky. Dali jsme ji broučkovi a okamžitě usnul. Díky tomu jsem se po více než 48 hodinách 3 hodiny vyspala :-))))
Mimi mělo samozřejmě nejraději kojítka, ale mělo silnou tendenci se přepíjet a pak ho bolelo bříško, tak jsme v pauzách dávali dudlík. Žádný závislák se z něj ale nestal, v 6 měsících dudlík vyplivl a už ho nevzal do pusinky. A kojení použitím dudlíku taky ohroženo nebylo, plně kojený byl brouček do 6 měsíců, pak s příkrmy. Myšák má už 18 měsíců a stále kojíme.
Iva
|
|
| Helena + Domi15měs. | •
|
(23.2.2007 13:46:06)
Milá Limono!
Miluji matky, které se ohánějí tím, že ty macechy, které dávají svému dítěti dudlík, jsou líné krkavčí matky, které chtějí svým nebohým drobečkům zacpat pusinku a dělat si v klidu co se jim zlíbí. Že miminko touží po přítomnosti matky a podobné kecy. Samozřejmě, miminko touží po fyzické přítomnosti matky, cítí se osamělé, chce se pochovat - to všechno je pravda. Jenom si konečně uvědomte, že každé miminko má jinou potřebu sání (což je jeho naprosto přirozená potřeba!!!)
Má dcera je slušný jedlík, byla ke mě přisátá téměř neustále, žádné přesné intervaly mezi kojením, přesná doba přiložení, nic takového. Dávala jsem jí kdykoli chtěla a jak dlouho chtěla. Pokud chtěla být se mnou, nosila jsem jí v šátku, bylo to naprosto spokojené miminko. První 2 měsíce dudlík nechtěla. Pak ale nastala změna - stávalo se velmi často, že chtěla pít, napila se, ale potom jenom dudlala bradavku a spala. Pokud jsem jí vyndala prso z pusy, spustila jekot. Opravdu si myslíte, že používat matku místo dudlíku je správné? Co by na to asi řekly vaše bradavky? Dudlík jsem jí musela vnutit - a rázem byl klid. Ona prostě neustále potřebovala dudlat - a když by neměla dudlík, dudlala by prso. Žádné problémy s přisátím nikdy neměla, dudlík jí rozhodně neublížil, její hlad by neutišil, nebyla hloupá, aby se jím nechala uchlácholit, když měla hlad. Jen jí pomáhal uklidnit se a být spokojeným miminkem.
Zkuste někdy připustit, že každé dítě je jiné!!!!!!!!!!!!!!!!!
Samozřejmě asi není správné používat dudlík u dítěte, které je třeba nedonošené, spavé, má problémy s přisátím... souhlasím. Může ho splést. Ale není to tak vždy!!!
S názorem autorky článku na kojení souhlasím i nesouhlasím. Myslím si, že je zbytečné důkladně studovat všechnu literaturu o kojení, když nemáte možnost to vyzkoušet, kojení si nelze představit. Ale je dobré vědět základní zásady, abyste se nenechali splést chytrými tetičkami a babičkami, které nikdy nekojily. A hlavně je třeba vždy používat selský rozum...
To především - ať se to týká kojení nebo dudlíků...
|
| Helena + Domi15měs | •
|
(23.2.2007 13:51:31)
Jen pro doplnění - tu svou "dceru s dudlíkem" kojím ještě teď, asi od 6 měs. se nechce moc nosit, spíš se chce hýbat sama - asi si užila dost té fyzické přítomnosti matky v prvních 3 měsících života - i když měla přitom i ten dudlík.
Dudlík má pořád, spí s ním, v zimě ho má v kočáru, aby dýchala nosem. Uznávám, je to závislačka. Ale ona je prostě prototyp dítěte, které POTŘEBUJE dudlat, a radši ať dudlá dudlík, než paleček, ten bych jí neuřízla... :-)
Věřím, že do školky s dudlíkem nepůjde :-)))
|
|
| Bumbi&05,08,10 | 
|
(23.2.2007 17:16:52)
Heleno,
i můj syn byl závislák a měl velikou potřebu sání. Kojila jsem 10x i víckrát denně, na 3 hodinách se to ustálilo cca ve 3 měsících.
A ano, já jsem mu svoje prso poskytla jako dudlík... A že když mu rostly zoubky, byl u prsa často celou noc... Bradavky to zvládly, měla jsem asi kliku (nebo byly dost otužilé, těžko říct).
Dudlík jsme nabídli - ale dělal, že se dáví. Nebyli jsme jeho příznivci, tak jsme to víckrát nezkoušeli... A zvládli jsme to bez dudlíku.
K lenosti matek "dudlíkářek". Není to o lenosti, dudlík je prostě jeden ze způsobů, jak dítě utišit. Když řvalo kamarádky dítě, dala mu dudlík. Když moje, vzala jsem ho do šátku. Obě jsme tak získali volné ruce k udělání potřebných věcí a ticho.
Rozdíl je snad v tom, že moje nošené dítě je totální pohodář, její je stále ukňouraný prosič o fyzický kontakt...
Může samozřejmě jít i o povahové a temperamentní rozdíly, krom jiného. Ale mě to utvrdilo, že dudlíkem si to opravdu neulehčím, naopak mám pocit, že bych se na dítěti provinila. (Jakkoli jsem milionkrát toužila, aby se moje dítě taky dalo utišit dudlíkem. Jak já si to přála!!!)
Usínat samo (mmchodem, co to je, usínat samo? Položím dítě do posltele a spí?) umí dítě cca od roka - po pohádce. Teď je mu 20 měsíců, před spaním čteme pohádky, pak následuje mlíčko (už UM, kojení jsme ukončili "dohodou" v 15 m, naprosto v pohodě a klidu) a pak si kluk ještě povídá, někdy se chce tulit, tak se s ním jeden z nás (nebo oba) ještě tulíme v naší posteli...
Do porodnice si ale ani příště dudlík rozhodně nevezmu... a nechci ho nabízet ani později.
Bumbi
|
| Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. |
|
(24.2.2007 12:28:54)
Naprostý souhlas. Já jsem synovi zkusila dudlíka ze zoufalství, když trpěl na večerní koliky cca v 3. měsíci a pořád plakal, ale prostě dudlík vyplivával, tak po pár zkouškách šel dudlík do koše. Holt je odnošené dítko já se tomu dneska už směju, když jsem jela z procházky kočár před sebou, dítko v šátku, protože to prostě jinak nešlo a nebo vzpomínám na momenty ticha, kdy byl Ondra přisátej - och to byla pohoda. Jediné, kdy byl v klidu, bylo, když měl kontakt.
|
| Lenka -kluci 9 let a 6 měs. | •
|
(26.2.2007 10:18:17)
Prvního kluka jsem kojila do 14 měsíců a měl i dudlíka až do 2 let, trpěl kolikou,chtěl být neustále u prsu,tak jsmě ho naučili na dudlík, on ho přijal, problémy se spaním jsme měli do čtyř let, chodil za námi do postele, nechtěl večer usínat. Druhý syn je jiný,předpokládala jsem, že s kojením nebudou problémy, ale byly, snad jsem si málo věřila, po 10 dnech přestal přibývat na váze,spíš ubral, měl žloutenku,u kojení usínal, pak jsem odstříkávala a přikrmovala stříkačkou, ale stejně nepřibral,tak jsme ke kojení přidali Bebu, sice se najedl a přibíral, ale brečel pořád kvůli bolení bříška, na dudlíka si nezvykl,tak jsme pořídili šátek asi od 2 měsíců a byla to úleva pro moje záda a krk, v šátku se naučil usínat, v postýlce spí jen v noci, ve dne tam neusne a i když usne v šátku,tak při položení se vzbudí, zato od dvou měsíců spí téměř celou noc a je schopný usnout sám v postýlce, což první syn bez křiku nedokázal a mohla jsem dělat všechno možné. První dobře spal v kočárku, druhý kočárek přímo nesnášel,taky jsme ho nesla v náručí a kočárek tlačila před sebou, až teď je to lepší, spí v něm někdy i dvě hodiny. Takže každé dítě je jiné, je jenom třeba najít řešení, které vyhovuje jak dítěti tak matce, protože jsou děti, které jenom jí a spí a jiné které hodně brečí. /To někteří lidé z mého okolí nemohou pochopit,hlavně tchýně, že ho pořád chovám,že nechce spát v kočárku, kdyby to nepotřeboval,tak to asi nedělám, je zvyklá,že děti její dcery byly hodné,jedly a spaly, a myslí si,že já je rozmazluju, při kojení prvního syna,který trpěl kolikou přišla v šesti týdnech s krajícem chleba,že prý ho trápíme hlady,to už mi došla trpělivost a vyhodila jsem ji,potřebovala jsem povzbudit a ne tohle, možná proto, že jsem si podruhé nevěřila,tak jsme kojení nezvládli,byla jsem dost ve stresu, ale kojíme pořád, i když dáváme Bebu a příkrmy a dost těžko jsem se s tím vyrovnávala./
|
| Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. |
|
(26.2.2007 11:26:41)
Tak řeči typu kojíš moc často, nenoste ho pořád, rozmalíte si ho jsem rovněž milovala (také moje milá tchyně). Nakonec jsem se nad všechno povznesla a prostě jsem ty řeči nevnímala. Každé dítě je jiné a já doufám, že druhé bude klidnější. Moje kamarádka měla první holčičku takovou tu uřvanou potvůrku, kterou opravdu do konce 5. měsíce museli odnosti (a to doslova odhoupat), protože jinak jen brečela a z toho měla bolavé bříško. Když měla kamarádka druhé dítko, tak k němu přistoupila stejně. Nezapomenu, jak mi vyprávěla, že když začala syna uspávat v náručí a poskakujíc s ním v obýváku (takhle byla uspávaná holčička - jinak neusla) a malý začal řvát jak tur, tak s sebou málem sekla při myšlence, že je to tu znovu = uřváně. Nakonec celá vynervovaná vrhla chlapečka do postýlky a zavřela za ním dveře, aby se uklidnila a ejhle on se zachumlal do plýny a usnul. Neusne jinak, než sám a v postýlce, musí mít plenku, nebo jakýkoliv kus hadru, který si muchlá k obličeji a prostě usne. Kamarádka málem omdlela radostí, když zjistila, že syn je opravdu úplně jiný, než dcerka :)
|
|
|
|
| Helena + Domi15měs | •
|
(25.2.2007 22:54:19)
Milá Bumbi,
já byla také rozhodnutá dudlík nedávat - situace se vyvrbila jinak a nelituji toho. Moje dítě je také nošenec - jen k tomu, aby byla ÚPLNĚ spokojená potřebovala nejen šátek a fyzický kontakt se mnou, ale taky ten dudlík. Je to také naprostý pohodář - i s dudlíkem, rozhodně není "ukňouraný prosič o fyzický kontakt" (to jsem se málem urazila). Dokonce jsem tak otrlá, že necítím ani žádné "pocity provinění", že jsem jí ten dudlík dala, taková já jsem...
Apropo, nejdřív ho Domča taky nechtěla, museli jsme vyzkoušet jiný tvar dudlíku, u toho prvního se taky dávila. Možná kdyby jste to zkusili taky, dalo by si říct i Vaše dítě a měli jste potom doma nošeného naprostého pohodáře s dudlíkem jako my... :-)
Ale do porodnice bych dudlík taky nebrala, to máš pravdu. Nejdřív se dítě musí naučit pít a nemělo by se dudlíkem plést.
|
|
|
| Nasuada |
|
(23.2.2007 17:19:41)
Milá Heleno,
můj syn byl přesně takové dítě jak popisuješ - tedy u prsa chtěl spát. S tím rozdílem, že to tak chtěl už od narození. Jde o to, že si během těch pár dní v porodnici zvykl, že to tak prostě nebude. Ani prso ani náhražka v podobě dudlíku. Máme prostě jiné uspávací rituály. Fakt je, že do dneška (1,5 roku) spíme přes den spolu. Tak je to pro mě časově náročnější než s dudlíkem.
Uznávám, že jsem to přehnala s tím apelem na maminky. Byla jsem docela vytočená tím článkem. Stejně ale trvám na tom, že brát si dudlík do porodnice je.... jak bych to řekla jemněji. Asi to jemněji neumím. Stejně jako pro tebe je moje povídání o tom, že dítě potřebuje především maminku kecy tak pro mě je používání dudlíku v prvních dnech života prostě hloupost. Vzpomínám si, že v porodnici brečely děti ve dne v noci, když zrovna celý pokoj spal (tedy ta dětská část) a nebylo nic slyšet ani z vedlejších pokojů byly jsme u vytržení jaký je klid. Nikdo nikomu nic nevyčítal. Prostě se s tím počítalo, že děti brečí.
Takže na závěr: prostě jsem tím povídáním o dudlíku chtěla říct, že dávat mu ho proto, že se za to brečení v porodnici stydím nebo že jsem se jednu-dvě noci nevyspala mi připadá přinejmenším předčasné a u některých dětí to může snahu o kojení kazit.
|
| Helena + Domi15měs. | •
|
(25.2.2007 22:45:21)
Tak to beru, Katko. Ostatně - ani já jako příznivkyně dudlíku, bych ho rozhodně do porodnice nebrala. Myslím si, že se dítě nejdřív potřebuje naučit techniku kojení a ten dudlík by některé děti opravdu mohl zmást. Až když je zřejmé, že pít umí, uvažovala bych o dudlíku. Nedávala bych ho ale vůbec automaticky. Jen v případě dítěte, jaké mám doma - prostě "savce", který potřebuje neustále sát a neskutečně ho to uklidňuje. Apropo - já byla před porodem také zastányně názoru, že dudlík nedám. Ale pak se to vyvrbilo jinak a nelituji toho. Takže ještě jednou - myslím, že nejdůležitější je postupovat S ROZUMEM, a podle toho JAKÉ JE DÍTĚ.
|
|
|
|
| mamina,už POPÁTÉ :-)) | •
|
(25.2.2007 14:59:37)
Mohu jenom potvrdit!Dudlík je blbost a pohodlnost matek.Jestli chcete dobře a dlouho kojit,na dudák zapomeňte!!Místo dudlíku vždy a všude bradavku!Já našeho(zatím) nejmladšího kojím už 15 měsíců kdykoliv a kdekoliv si řekne už od porodu a kašlu na nějaké časové úseky.Malej měl v roce plně kojenej 12 kg.A k problémům se začátkem kojení:některé maminky(patřím mezi ně),mají problém s pozdějším nástupem laktace.Prostě se jim pravé mléčko začne tvořit třeba až 4.,někdy až 7. den po porodu.A děti do té doby nepřibívají.Stává se to,pokud máte v těle nižší hladinu hormonů.Takže na to je nejlepší nenervovat se,uprosit sestřičky(až po tom 3. dnu,dřív ne),aby si mimi vzali na pár hodin v noci k sobě,aby jste se dospaly(budete to potřebovat a když vynecháte 1 kojení zase tak moc se neděje).Ráno budete odpočatá,klidná.Dejte si horkou sprchu(co nejvíc snesete) a masírujte si tím proudem vody prsa.GARANTUJU VÁM,že se rozkojíte,ani nebudete vědět jak! :-))Já s tím měla problém pokaždé a vždy to zabralo!!Prvního jsem kojila rok,druhého 5,5 měsíce,třetí bez týdne 11 měsíců a malého dodnes.Držím palečky!!!
|
| hanah | •
|
(25.2.2007 17:16:31)
...musim se zastat maminek dudlikarek, vzdy jsem byla naprosta odpurkyni dudliku, nez jsem ale porodila sveho syna...vydrzeli jsme bez nej 14 nekonecnych dni, syn jecel, nebyl k utiseni, a kde je ta pohoda ditete? myslite, ze tohle je nestresuje? povezte mi to!!!...utisil se jen s mym prstem v puse, bradavky mam ploche, kojim pres kloboucky, ale i presto uz 8. mesicu!!!...a kdyz usnete a vase ditko dudla vas prst, dost jsem trnula strachem, abych ho neudavila, dudlik byl dokonale reseni, pouzivame ho sice stale, ale po usnuti ho sam vyplivne...a pro maminku, ktera tvrdi, ze nejlepsi je satek- taky ho mam a pouzivam, ale syn je v nem schopny vydrzet dyl nez 15 min az od 6. mesice!!! jinak velmi kontaktni dite, rad se nosi, ale v satku byt nechtel, ucili jsme se spolu intervaly postupne prodluzovat, nyni v nem i usne...chci titmo jen rict, ze kazde dite je proste jine, zadne rady neplati u kazdeho a ani zadna maminka by nemela byt souzena, pokud dela neco s nejlepsim umyslem, vzdycky to totiz neplati, ze je pohodlna!!!!
|
|
| Helena + Domi15měs. | •
|
(25.2.2007 22:36:39)
Kojím také 15 měsíců - naprosto úspěšně - a dcera má dudlík. Pohodlná rozhodně nejsem.
|
|
|
| Jana 4 kluci ,nejstarší 5roky | •
|
(25.2.2007 21:43:03)
Nenapsala bych to lépe, je to jak říkáš, také jsem měla spoustu komplikací, ale díky literatuře, sestrám a dobrým radám jsem kojila všechny své kloučky a ještě teď kojím nejmladší dva.Je to opravdu skvělé, že jsem se připravovala, všechny rady se mi hodily. K tomu dudánku -no do té doby než začnou růst zoubky nic proti tomu, ale pak to dělá předkus, později se dítě učí i špatně mluvit, protože si opírá jazýček o dudánek a mnohdy je po odebrání nahrazen prstíkem ,kde vznikají zase jiné plísňové kouplikace prstíku i dutiny ústní.
|
|
| Jana 4 kluci ,nejstarší 5roky | •
|
(25.2.2007 21:43:48)
Nenapsala bych to lépe, je to jak říkáš, také jsem měla spoustu komplikací, ale díky literatuře, sestrám a dobrým radám jsem kojila všechny své kloučky a ještě teď kojím nejmladší dva.Je to opravdu skvělé, že jsem se připravovala, všechny rady se mi hodily. K tomu dudánku -no do té doby než začnou růst zoubky nic proti tomu, ale pak to dělá předkus, později se dítě učí i špatně mluvit, protože si opírá jazýček o dudánek a mnohdy je po odebrání nahrazen prstíkem ,kde vznikají zase jiné plísňové kouplikace prstíku i dutiny ústní.
|
| Zdena 4 děti | •
|
(26.2.2007 7:52:47)
Tak já mám 4 děti ve věku 22,19,12 a 2 roky.Jen díky laktační lize pomoci poradkyně a všem informacím kojím svoje nejmladší ještě v 26 měsících(už tedy končíme).Měl dudlík od porodnice a domů jsme šli s flaškou jinak by mne nepustili domů.Rozkojila jsem se až doma 8 den po porodu císařským řezem.Nejstarší syn měl při narození 4kg a tenkrát se kojilo po 3,5 hodinách v přesně stanovených intervalech jasně že měl málo.Při kontrolním kojení ve 3 týdnech vypil jen 70 tak dostal láhev.Tak se to tenkrát dělalo-žádná LL nebyla a maminky co kojili plně měli prostě jen štěstí.Mám veliká prsa tak doktorka říkala že se to stává prý se tam mléko už nevejde :-(
Jasně žo do třech týdnů byl odstavený a měl jenom láhev.Dudlík dostal už v porodnici rooming nebyl jen nám je nosili po 3,5 hodinách na půl hodinky a když zrovna spal měl smůlu.
Další syn podobně dopadl v 6 týdnech.Zvláštní je že dnes vím že jsem procházeli laktačními krizemi a vše se dalo zvládnout častějším přikládáním.
Dceru té je dnes 12let jsem už měla u sebe na pokoji i když se narodila císařským řezem a byla kříšená(doktor tvrdil že když jsem porodila dvě porodím i třetí:-( )Tu jsem přestala kojit ve 3 měsících opět podele LL laktační krize.
Když jsem čekala své 4 dítko už jsem sháněla informace o kojení.Je pravda že mé okolí reagovalo tipu moje děti taky vyrostli na flašce a podívej jak jsou zdravé a pěkné ale já kojit chtěla a moc !!!Díky časopisu miminko kde jsem našla tel.číslo na laktační poradkyni a ta po telefonu uklidnila a poradila jsem mohla kojit dodnes.Syn začal v roce a půl sám usínat v postýlce není závislí křikloun jak někdo zmiňuje je to pohodové a velmi hodné dítě.A dudlík má syn od porodnice i ostatní moje děti.Předkus mají dědičný po mě a mluvili velmi čistě.
|
|
|
| Dana, Kubík 4/05 | •
|
(26.2.2007 10:36:18)
Nedá mi, abych nereagovala na dudlík. Každé mimi je jiné, některému dudlík pomůže, jiné ho ani nevezme do pusinky, některému mimi dudlík může zkazit kojení.
Nám dudlík pomohl. Kubík měl reflux, už v porodnici se pěkně napil, zvážila jsem ho (třetí den už pil 70) a po pár minutách většinu mlíčka vyblinkal. A rozeřval se, protože měl hlad. Rozeřvaného jsem se ho snažila uklidnit kojením, nacucnul se, jak měl řevem (to nebyl brekot, to byl skutečně řev) rozhoupané bříško, zas všechno vyhodil a šlo to dokolečka. Takže třetí den po porodu mě sestřička přesvědčila, že jsem mu ten dudlík dala. Kubík se zklidnil a po půl hodině byl schopen se nakojit s už ne tak rozhoupaným bříškem a už nevyblinkal všechno... Také jsem byla masírovaná ohledně kojení ze všech stran, doma jsem neměla ani dudlík ani láhev. Kvůli refluxu (a bohužel i kvůli dětské doktorce, radu kojit každou chvíli a jenom po malých dávkách jsem dostala, až když jsem nekojila, takže jsem ji ani prakticky nemohla vyzkoušet) jsem přikrmovala zahuštěným UM (naštěstí malý Nutriton snášel dobře) už od 7.týdne a ve 2,5 měsících jsem musela přestat kojit kvůli svému zdravotnímu stavu.
Přesto na dudlík nedám dopustit. Přes dudlík jsme techniku kojení měli výbornou, Kubík rozlišoval rychle, co je šidítko a co je prso. Jen se teď dudlíku nemůžeme zbavit, dostává ho na spaní, bez něj neusne...
|
|
| Romana, dvě holčičky | •
|
(27.2.2007 11:53:32)
Mé první dítě jsem nekojila rodila jsem císařem a ten se nějak nepovedl a musela jsem do nemocnice po týdnu doma. Zapracoval strach a stres a malá musela dostat Nutrilon. Je zdravá a spokojená je jí dnes už 8 a sportuje je moc šikovná a není postižená nekojením. Druhou dceru jsem chtěla kojit a taky ze začátku kojila dělala jsem vše co bylo třeba hodně pila, zdravě jedla, ale malá nepřibírala a pořád plakala nasadili jsme Bebu a byla velmi spokojené miminko dnes je jí 1,5 roku nemocná skoro nebyla. Znám spoustu kojených dětí, které jsou víc nemocné než moje dcery. Vůbec se nestydím za to, že jsem nekojila a myslím si, že to záleží na spoustě okolností jestli bude matka kojit nebo ne. Samozřejmě, že kojení je nejlepší pro miminko, je to příroda, ale je špatné stresovat maminky a miminka tím, že jiná možnost není.
|
|
| markéta | •
|
(27.2.2007 15:35:15)
No, já si tedy myslím, že když dítě uklidní dudlík, neznamená to, že potřebuje kontakt, nýbrž že potřebuje něco dudlat v puse.
Pořád mi není jasné, proč by měl dudlík negativně ovlivňovat kojení (oproti krmení z lahve chápu, že jde o jinou techniku sání a dítě pak může být líné tahat z prsou).
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)