Názory k článku S miminkem pod stan? Do toho!

Víš Kiri, kdybych si myslela, že Michalka dovolenou propláče, nejela bych. Jsem dost úzkostná na pohodu svých dětí. Kromě té půlhodinové scény s prvním obědem se nekonalo nic hrozného (nejsem na pláč moc zvyklá, moje děti jsou pohodové koťata, takže i to málo se mnou zamávalo). Já si vůbec nepamatuju, že by plakala (i když určitě, je to miminko), takže asi se jednalo spíše o minutky. A co se nocí týče, i doma spí celou noc, stejně jako na dovolené, takže jsem kolikrát měla strach, ať spíše sousedé neprobudí ji.
Ale chápu, co jsi myslela, musí být na palici poslouchat brekot dítěte, které navíc ani není tvoje.

Píšete tu moc hezky o stanování s maličkým dítětem. Nejsem nadšeně pro, ale ani proti.
Chybí mi tu v diskusi stanovisko vašich sousedů v kempu nebo v sousední chatce nebo v hotelovém pokoji. Víte jak to myslím... Vy máte miminko nebo batole. To si občas zapláče nebo zakřičí ve dne ... i v noci ... známe to všechny. Vy si chcete užít dovolenou s dítětem a berete jeho pláč nebo křik jako normální a přirozený. A je to tak správně. Vaši sousedi už ne a také mají plnou pravdu. A věřte nevěřte, tolerance sem, tolerance tam, máte-li v sousedství plačtivé dítě, dokáže to zkazit dovolenou celému patru v hotelu.

Takhle to také může vypadat z hlediska sousedů. Jedete do hotýlku v lesích za klidem a tichem.
Ráno vás vzbudí dětský pláč.
Jdete na snídani, u stolu fňuká batole.
Dopoledne jdete se projít po okolí. Při návratu vás vítá vřískot. Děcko zakoplo.
U oběda křik a dupot. Dítěti nechutná.
Po obědě si zdřímnout a dospat to předčasné ráno ... ani náhodou. To vám hluk ze sousedního pokoje nedovolí. Dítě se nudí.
Na večerní posezení na stráni u hotelu zapomeňte ... víte jak daleko se nese dětský křik, když nechce spát?
V noci se dvakrát vzbudíte. Protože dítě má sto a jeden důvod si zaplakat.
První den si řeknete, jé batolátko, nojo, to zaplakání k tomu patří. Mámě přejete to štěstí.
Druhý den vás napadne, že takhle to bude pokračovat a vy si asi zas tak neodpočinete. Inu, třeba si prcek zvykne a další dny dá pokoj. Mámu litujete.
Třetí den ... prcek si nezvykl. Sakra, v práci na mě řve šéf, taky děcko. Na mámu se ošklivě podíváte, to s tim děckem nemůže něco udělat?
Čtvrtý den nenávidíte děti a tu mámu od vedle zvlášť a nenápadně se vyptáváte, zda mají pobyt také až do konce týdne a jestli to děcko není nemocné.
Pátý den vidíte, že se vaše dovolená chýlí ke konci, vy jste alergičtí na děti vůbec. Protože se však narozdíl od ostatních chováte slušně, tak si vám maminka postěžuje, že jsou na ní ostatní takoví nepříjemní a sotva pozdraví. Když se snažíte naznačit, že jste se už pátý den nevyspali, dostane se vám vysvětlení, že dítě má právo si zabrečet a ona má právo jet na dovolenou. Začnete přemýšlet o zrušení práv matky a dítěte.

Dovolená ovšem splnila svůj účel.
Dovolenou opouštíte s přesvědčením, že v práci je to bezva. Kolegyně je sice ukecaná, ale pronikavě nevříská. Šéf si sice zařve, ale pouze od sedmi do pěti. U oběda si nikdo neutře ruce od omáčky do vašich kalhot s vysvětlením, že je to roztomilé. A v noci ... v noci spíte.

Píšete tu moc hezky o stanování s maličkým dítětem. Nejsem nadšeně pro, ale ani proti.
Chybí mi tu v diskusi stanovisko vašich sousedů v kempu nebo v sousední chatce nebo v hotelovém pokoji. Víte jak to myslím... Vy máte miminko nebo batole. To si občas zapláče nebo zakřičí ve dne ... i v noci ... známe to všechny. Vy si chcete užít dovolenou s dítětem a berete jeho pláč nebo křik jako normální a přirozený. A je to tak správně. Vaši sousedi už ne a také mají plnou pravdu. A věřte nevěřte, tolerance sem, tolerance tam, máte-li v sousedství plačtivé dítě, dokáže to zkazit dovolenou celému patru v hotelu.

Takhle to také může vypadat z hlediska sousedů. Jedete do hotýlku v lesích za klidem a tichem.
Ráno vás vzbudí dětský pláč.
Jdete na snídani, u stolu fňuká batole.
Dopoledne jdete se projít po okolí. Při návratu vás vítá vřískot. Děcko zakoplo.
U oběda křik a dupot. Dítěti nechutná.
Po obědě si zdřímnout a dospat to předčasné ráno ... ani náhodou. To vám hluk ze sousedního pokoje nedovolí. Dítě se nudí.
Na večerní posezení na stráni u hotelu zapomeňte ... víte jak daleko se nese dětský křik, když nechce spát?
V noci se dvakrát vzbudíte. Protože dítě má sto a jeden důvod si zaplakat.
První den si řeknete, jé batolátko, nojo, to zaplakání k tomu patří. Mámě přejete to štěstí.
Druhý den vás napadne, že takhle to bude pokračovat a vy si asi zas tak neodpočinete. Inu, třeba si prcek zvykne a další dny dá pokoj. Mámu litujete.
Třetí den ... prcek si nezvykl. Sakra, v práci na mě řve šéf, taky děcko. Na mámu se ošklivě podíváte, to s tim děckem nemůže něco udělat?
Čtvrtý den nenávidíte děti a tu mámu od vedle zvlášť a nenápadně se vyptáváte, zda mají pobyt také až do konce týdne a jestli to děcko není nemocné.
Pátý den vidíte, že se vaše dovolená chýlí ke konci, vy jste alergičtí na děti vůbec. Protože se však narozdíl od ostatních chováte slušně, tak si vám maminka postěžuje, že jsou na ní ostatní takoví nepříjemní a sotva pozdraví. Když se snažíte naznačit, že jste se už pátý den nevyspali, dostane se vám vysvětlení, že dítě má právo si zabrečet a ona má právo jet na dovolenou. Začnete přemýšlet o zrušení práv matky a dítěte.

Dovolená ovšem splnila svůj účel.
Dovolenou opouštíte s přesvědčením, že v práci je to bezva. Kolegyně je sice ukecaná, ale pronikavě nevříská. Šéf si sice zařve, ale pouze od sedmi do pěti. U oběda si nikdo neutře ruce od omáčky do vašich kalhot s vysvětlením, že je to roztomilé. A v noci ... v noci spíte.

Karliku Bobiku,

anonymita internetu je krasna vec, ze ? Tak ako sa vobec nemusis volat Karel Fristensky, tak nemusi byt ani pravda, ze si stanoval s 2-mesacnym dietatom, alebo ze vobec mas deti. A co je zabavnejsie pre slaboducheho hlupacika ako ponizovat kazdeho za vsetko, ak ti nikto nemoze dokazat, ze si vymyslas ? Mimochodom, ak mas take bohate skusenosti s detmi, mohol by si vediet, ze medzikontinentalny let s polrocnym babatkom sa so starostlivostou o babo pod stanom nemoze ani porovnavat.

Díky.

Tak za milion bych na túru šla :-).
POZOR,koho baví kempy, tak je v pohodě tam,hlavně ať jsme šťastné, ne ?